Jaké jsou kognitivní a sociální výhody, které přináší hluboké čtení? Digitální věk efektivně mění naše mozky. Tomuto aspektu, možná spíše údělu, se věnuje a zkoumá jej výstava Chyceni slovy.

Přistupovat k digitálním médiím a priori se skepsí a obavou by bylo nezralé – jsou s námi (nebo my s nimi?!) každý den a je třeba se s jejich přítomností vyrovnávat a naučit se s nimi koexistovat tak, aby byla ku prospěchu člověku a nikoli k destrukci jeho schopností. V posledních, zhruba třiceti letech, se zásadně proměnil způsob, jakým přijímáme média. Vlivem rozšíření digitálních médií se čtení většinou přelévá z platformy na platformu, mezi internetovým prohlížečem a e-knihou. Neodehrává se už primárně na papíře, ale především na obrazovkách a stimuluje tak mozek jiným způsobem, než četba papírových knih nebo časopisů. Už futuristé Juan Enriquez a Steve Gullans vznesli myšlenku, že v rámci evoluce budeme čelit rozhodnutím, která budou řízena spíše člověkem než přírodou.

Plasticitou k adaptabilitě
Kurt Vonnegut přirovnal roli umělce ve společnosti ke kanárkovi v dole – ti varovali horníky před plynem tak, že padali z bidla když ho bylo moc. Postupem času se ptáci samozřejmě vyměnili za moderní přístroje, ale anglické úsloví zůstalo. Umělci se problematice informační exploze věnují skrze své autorské reflexe a přestože nepřináší jasné definování tohoto fenoménu, nechávají nás na něj nazřít skrze svá díla. Čtení není ani přirozené ani vrozené, jedná se o kulturní jev starý sotva šest tisíc let. Proces čtení vyžaduje množství neuronových okruhů, které mozek dokáže zformovat a užívat propojením starších a jednodušších struktur. Plasticitu mozku popisuje pařížský neurovědec Stanislas Dehaene, kdy konstatuje, že mozek mění účel neuronových sítí sloužících k dovednostem, které kognitivně nebo percepčně souvisejí s novou funkcí. Dá se tak zjednodušeně říci, že mozek recykluje. Neuroplasticita je základem toho, že je čtecí dráha ze své podstaty tvárná a je ovlivňována klíčovými environmentálními faktory – co čteme a jak čteme.

Kurátoři výstavy, studentky a studenti 1. ročníku navazujícího magisterského oboru Kurátorská studia na FUD UJEP (pod pedagogickým vedením Michala Kolečka a Barbory Hájkové), si okruh problematiky vydefinovali do několika celků, z něhož se věnují s hojnou pozorností literatuře a slovesnosti. Literární tvorba zastává nejen v euroamerické kultuře tradiční formu projevu, pomocí kterého jsou předávány informace a příběhy. Vstupní diskurz je nastaven skrze různé formativní aspekty, mezi které kurátoři zvolili ty vnější – rodinu, přátelé, instituce a další. Umělci pracují přímo či nepřímo s příběhy, které vystavená díla představují, ale zohledňují zároveň vliv digitálních médií, který je přítomný nejen v rámci této tvůrčí generace. Šest vybraných umělců a umělkyň tak ve výstavě vypovídá o svém vztahu k literatuře skrze interpretaci různých literárních příběhů. Nejedná se ale o ilustrativní přístup, například Petr Kubáč ve své site-specific instalaci vytváří imaginativní prostor, kterým zprostředkovává ideu bezčasového celku. Tato instalace je propojovatelem mezi čistě abstraktními díly na výstavě a těmi, která vybrané téma přibližují v uzavřenější podobě, skrze objekty nebo malbu. Jak je komunikována literatura skrze současné umění se v ústeckém Domě umění můžete přesvědčit ještě během celého července a vidět práce Markéty Adamcové, Terezy Hlaváčkové, Petra Kubáče, Minh Thang Phama, Jiřího Pitrmuce či Karolíny Voleské.

Chyceni slovy
Dům umění Ústí nad Labem (Klíšská 129a, Ústí n L.)
8. 6. — 29. 7.