Činohra Národního divadla pořádá ve dnech 2. až 8. října 2017 na Nové scéně první ročník mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky. Nejlepší světová činohra konečně k vidění v Praze!

Pražské křižovatky mají dva úkoly: založit tradici velkolepé pražské divadelní přehlídky a přihlásit se k jedné ze základních povinností Národního divadla.

K povinnosti všímat si bezpráví a pojmenovat ho, zdůrazňovat lidská práva a vybízet ke slušnému chování a toleranci mezi lidmi. To jsou hodnoty, za nimiž stál Václav Havel, jehož odkaz vznik festivalu inspiroval. Festival chce připomenout dobrým divadlem, že nikdy nejde jen o divadlo, že demokracie nikdy nemá automaticky vyhráno.

Hlavním bodem programu je letošní inscenace Democracy in America světoznámého režiséra Romea Castellucciho. Slučuje všechny výrazové prostředky divadla – je hudební, taneční, výtvarná. V anotaci se o ní píše: „Tohle není politická inscenace. Tohle není inscenace o politice. A jestli ano, tak o jejím konci.“ Emocionalita, precizní barevnost a kompozice, estetizovaný pohled na otázky svobody ve formě, jakou na našich scénách nenajdeme. Nová scéna uvádí ve dnech 5. a 6. 10.

Po dlouhé době se v Praze objeví anglickojazyčné divadlo, v tomto případě Dead Centre z Dublinu s inscenací Lippy. Hra o třech sestrách a jejich tetě, „o čtyřech tělech, která odmítají promluvit“ aneb „strhující pohled na to, co je pravda“. Dead Centre ve svých inscenacích zkoumá možnosti a nemožnosti komunikace, za použití technických prostředků zpochybňuje věrohodnost toho, co vidíme a slyšíme. Lippy je mrazivá, ale zároveň zábavná zpráva o tom, jak nás vidí naše okolí. Nová scéna uvádí dne 2. 10.

Ze Slovinska přijíždí s inscenací Ich kann nicht anders skupina Beton Ltd. Intimní inscenace se zabývá – opět za použití značně černého humoru – otázkou, co s vlastní existencí v globalizovaném světě. „Diváci se budou cítit jako voyeři, kteří přihlížejí intimním chvílím tří lidí. Co že se děje za zavřenými dveřmi a zataženou záclonou?“ Dojde na všechny ikony popisující zánik stávajícího světa, ale taky na alkohol, drogy a ovšem ego. Nová scéna uvádí v netradičním prostoru Provozní budovy B dne 5. a 6. 10.

Inscenaci Riding on a Cloud uvede libanonský výtvarník a divadelník Rabih Mroué. Kombinuje osobní a politické: Rabih pozval svého bratra Yassera, aby hrál postavu, jež je mu velice podobná. Postavu zraněnou v libanonské občanské válce, připravenou o schopnost používat slova. Yasser začal natáčet videa, ta na jevišti propojil se svými vzpomínkami, a dal tak vzniknout osobnímu obrazu politického vývoje v Libanonu. Nová scéna uvádí dne 8. 10.

Jistě také zaujme inscenace Elity Slovenského národního divadla v režii Jiřího Havelky. Snaží se podat psychologický portrét lidí, kteří se během sametové revoluce dokázali na základě svého postavení, přístupu k informacím, ale i díky svému vzdělání a znalosti jazyků jako první zorientovat v novém společenském zřízení. V jakých institucích se formovalo jejich myšlení? Jaký je jejich morální profil či politické přesvědčení? Nová scéna uvádí dne 7. 10.

Všechna představení (s výjimkou slovenského) budou česky a anglicky titulkována.

Po každém představení proběhne debata s tvůrci, součástí festivalu bude i další program sestávající z diskusí, přednášek a workshopu.


Další informace a vstupenky najdete na webu www.prazskekrizovatky.cz.


autorka: Kateřina Ondroušková

Umělecký ředitel činohry Národního divadla Daniel Špinar ochotně odpověděl na čtyři otázky o sérii večerů, uváděných od minulé sezóny pod názvem Nová krev.

Nová scéna zve v nové sezóně diváky na pokračování projektu Nová krev. V říjnu uvedete další část s názvem Sestava. Jaký potenciál právě v ní spatřujete vy osobně?
Týž jako v jakékoli jiné akci, kterou jsme pořádali pod názvem Nová krev – příležitost vidět Činohru ND a její skvělé herce jinak. Pro nás je to zase možnost setkat se s diváky a taky vyzkoušet si věci, pro které není v běžném provozu tak velké instituce příležitost.

Krev v žilách Národního divadla byla okysličována už v minulé sezóně. Dají se zrekapitulovat nejsilnější zážitky z těchto zážitkových večerů?
Když vám do půl hodiny po skončení Záboru, který se konal ve Stavovském jako první ze série večerů, přijde patnáct mailů od úplně neznámých lidí, že to byl zážitek, věděl jsem, že jsme se trefili!

Nová scéna, Nová krev… Je v tak starém oboru (jakým divadlo je) ještě možné nacházet něco zcela nového?
Člověk sám je docela starý „obor“ – a pořád v něm nacházíme něco nového!

Jak bude Nová krev pokračovat v nejbližších měsících?
Budeme komornější, ale pravidelnější. Letos budeme střídat Sestavy a Volné styly. Sestava bude kabaretní večer s divadelní tématikou, řada skečů (například na téma příprava hereckých svačin nebo netradiční divadelní profese) a hudebních čísel. Poprvé 12. 10., potom v prosinci, únoru, dubnu a červnu – a pokaždé trochu jinak. Volným stylem nahlédneme do oblíbené četby našich herců – poprvé 11. 11., a pak v lednu, březnu a květnu. Vždy v horním foyer Nové scény. Přijďte se taky prokrvit! º


Nová krev
foyer Nové scény (Národní 4, Praha 1)
st 12. 10. a út 20. 12. 20:00 (Sestava), pá 11. 11. 20:00 (Volný styl)

Nekázanka 18. Tu adresu si zapamatujte, alespoň pro září. Odehrává se tu jeden ze site-specific projektů Pražského Quadrienalle.

Projekty šité na míru místu uvádění mají v dramaturgii PQ své nezastupitelné místo. Příšerné děti, tedy opera Phillipa Glasse Les Enfants Terribles v režii Alice Nellis v bývalé vývařovně bohnické Psychiatrické léčebny byla jedním z vynikajících kousků loňského roku.

Příliš tichý nos v Nekázance ale ukazuje jinou tvář. Už jen tím, že se jedná o činohru. Scenárista Egon Tobiáš a režisér Jan Nebeský otevřeli vrata barokního domu, ve kterém donedávna sídlil Český svaz žen. Z otevřeného průchodu vane zatuchlý duch dlouho neotevřených šanonů, plast se střídá s mramorem ve zcela nelogických kombinacích a kouzlo dlouho neobývaného vše pokrývá poloprůhledným igelotovým závojem. Snad i proto slova herců Lucie Trmíkové, Petry Lustigové, Davida Prachaře a Tomáše Matonohy slouží pouze ke katalogizaci. Pořádek ale abecední není, logika zde vyrůstá z rozprášené mouky a rozbodaného chleba, divokých mořských valachů, klobouků, zahrady a andulek. Nelogické? Ztracenost, zmatenost a nesrozumitelnost ale nakonec vyvolávají pocit sounáležitosti. Jednotlivé improvizace, kabaretní čísla a témata absurdních výstupů dotýkající se jasně srozumitelných kulturních témat se stávají záchrannými kruhy, o kterých pak lze v průchodu debatovat nad vínem.

Příliš tichý nos
reprízy (pouze během září): 7., 12., 13., 19. a 30. 9., vždy v 19:00 a 21:00.
200 Kč / 150 Kč (vstupenky v pokladně Divadla v Celetné a na místě před představením)
www.pq.cz/cs/nekazanka.html