Právě dokončuji animovaný videoklip pro slovenského hudebníka Jonatána Pastirčáka a jeho projekt Pjoni. Měl by být k vidění koncem října. Již delší dobu připravujeme společně s animátorem Martinem Búřilem a Pavlem Ryškou krátký animovaný film (cca 10 min.) na motivy námětu Matěje Smetany. Máme hotový literární scénář a Martin v současné době dokončuje storyboard. Prvním výstupem by měla být kniha určená především dětskému divákovi a na jejím základě by později vznikl samotný film, který by už měl oslovit všechny věkové kategorie. Na novém filmu bychom chtěli začít pracovat během podzimu také s umělkyní Veronikou Vlkovou. Máme zhruba představu o jeho vizuální části, ale námět se teprve rýsuje. Kromě toho se věnuji své dizertační práci, jejímž tématem je československá ilustrace 50. a 60. let 20. století a její vliv na generaci současných českých a slovenských autorů. V rámci dizertace jsme spolu s Pavlem Ryškou založili stránky Padesátky.info, které se věnují zkoumání československé vizuální kultury v 50. letech. Aktuálně připravujeme do dalšího čísla časopisu Živel článek o nedávno zesnulém karikaturistovi a ilustrátorovi Jaroslavu Malákovi.

Přestože je stále léto (sepsáno v srpnu – pozn. red.) a většina lidí má klidový režim, pro mě už skončilo. Na podzim se chystá celá řada akcí, které budou po všech stránkách náročné. Na začátku září budeme společně s Pointem, Tronem a pár dalšími umělci malovat jedno opravdu zajímavé místo – prozradím, že ten objekt má 40 metrů na výšku. Rozhodně půjde o jednu z největších venkovních realizací u nás. Od 10. října se chystá vernisáž velké výstavy s názvem „Městem posedlí“, která bude probíhat v Městské knihovně (Galerie hlavního města Prahy). Vystavujících je kolem 25 umělců z domova i ze zahraničí. V prostorách knihovny se bude malovat přímo na zdi a připravují se i rozměrné 3D objekty. Součástí doprovodného programu je akce „Tresspassed“, tu organizuje The Chemistry Gallery, která mě zastupuje. V „Trespassed“ se představí práce některých z vystavujících na velkofasádních malbách po celé Praze. V průběhu listopadu se navíc uskuteční v prostorách Chemistry výstava obrazů vybraných umělců. Průběžně stále pracuji na sólové výstavě plánované na jaro 2013.

Jsou dvě v noci, sedím sám ve studiu DRAWetc., kde profukuje horkej, skoro letní vítr. Všude ticho, klid. Po celodenním shonu ve studiu mám tyhle chvíle strašně rád, můžu si v klidu rozmyslet příštích pár dní. Hraje mi track Genesis od kapely Grimes a mě napadá, co všechno musím dodělat, abych už konečně zdárně spustil komiksový projekt BigBookBrotherhood.com, který podle mě má potenciál zamávat s českou komiksovou scénou. Je pravda, že kvůli tomu teď dost šidím label Urbanlegend a nedělám nový trika a pexesa, ale to počká, to mi neuteče.

Taky musím vymyslet, koho v sobotu pošlu kreslit na United Islands. Sám tam nemůžu, ale zkusím zítra dát dohromady naši nejlepší ilustrátorskou skvadru, aby tam předvedli lepší kreslení než já na Secret Wars. … a teď jsem si ještě vzpomněl, že musím vyprudit Trafika, aby mi poslal ten slíbenej track, na kterej mám stříhat novej ilustrátorskej showreel DRAWců, když už tu těch 10 let tvrdíme ilustrátorskou scénu. A kdy že začnu kreslit ty Rychlý Šípy, co mám rozdělaný hafo let? Je toho tolik, strašně moc…

Pracuji v internetové televizi Artyčok.TV, především tedy chodím do práce, kde se dívám na reportáže o umění. Za posledních několik měsíců už jsem měla špatné svědomí, že výstavy vidím převážně z monitoru svého počítače, a tak jsem si dala závazek – chodit ven… Dnes jsem byla na vernisáži v galerii Fenester – galerie ve výloze. Včera jsem viděla generální zkoušku představení Čarokraj v režii bratří Formanů a vřele jej doporučuji. Už samotný začátek představení byl velkým zážitkem. Také jsem se zbavila dalšího restu – viděla jsem konečně v bio Oko film Melancholie, na který jsem se už dlouho chystala. Dalo by se tedy říct, že si vyřizuji účty s kulturou.

Zkouším v prostoru Roxy/NoD nové představení s choreografkou a tanečnicí Věrou Ondrašíkovou, čekají nás víc než čtyři měsíce práce, která mě velmi těší. S kapelou Kazety pracujeme na nových písničkách a žhavou novinkou je, že se moje babička (86 let) tento týden naučila „skypovat“.

„ahoj johano“
„ahoj babi“
„už jsi večeřela?“
„jo, jo, a ty?“
„já taky, měla jsem krůtu
s knedlíkem a se zelím“
„tak to se máš“
„červeným“

Na konci roku jsem se nezastavil. Hraní v nejrůznějších českých, slovenských i německých klubech vyvrcholilo velkou silvestrovskou party. Leden zatím vypadá klidnější, proto bych se rád pustil do hudební tvorby, na kterou v posledních hektických týdnech nebyl vůbec čas. Kromě hraní se věnuji i grafickému designu a čeká mě několik návrhů webových stránek.

S klubem Roxy připravujeme na březen oslavu druhých narozenin akce Vibrátor, což je zároveň i hudební pořad na Radiu 1. Celkově mám z Vibrátoru velkou radost a těší mě, že se nám do Prahy za tak krátký čas podařilo přivézt mnoho skvělých hostů. V Berlíně, kde jsem už bezmála tři roky doma, máme s Finckobotem rezidentní akce Get Wavey. Mimo to plánujeme i řadu víkendových hraní a na obzoru je i start vlastního digitálního labelu. Mezi tím vším hodlám stále cestovat po Evropě a od příštího roku bych moc rád rozšířil své pole působnosti i za oceán.

Právě jsem se vrátila ze severu Čech, kde jsem pro Českou televizi Ostrava připravovala další díl dokumentárního cyklu Intolerance, tentokrát o vlivu médií na vztah majority a Romů. Dokument jsme natáčeli ve Varnsdorfu, kde v posledních týdnech probíhala jedna demonstrace za druhou. Během práce na dokumentu se mezi lidmi v ulicích ukázalo, že motivací je především strach z budoucnosti – který je v tomto regionu oprávněný ještě o něco víc než v ostatních částech republiky. Většina těch, kteří pochodovali k ubytovnám s hesly „cikáni do práce“ je již teď bez zaměstnání, další mají strach, že ho díky pokračující krizi brzy ztratí. Heslo „dejte nám své dávky“, které mířilo od chudých z ulice k chudým z ubytoven, na obavy z přicházejích změn jen poukazovalo. Jak řekl jeden z aktérů: „Černí i bílí by spíš měli spolu demonstrovat před úřadem vlády.“

Během natáčení se také ukázalo, že mnohé z údajných útoků, které se ve městě v minulých týdnech odehrály a o kterých média podrobně informovala, mají zvláštní pozadí. Dostávali jsme signály, že některá z nich se vlastně ani nestala, což postupně prokázala i policie, která již u poloviny z nich došla k závěru, že si je údajné oběti vymyslely. To, že kriminalita díky pozornosti médií fungovala jako reklama i ospravedlnění demonstrací, už pak po jejím zpochybnění v médiích nezaznělo. A tak fámy spolu s potřebou zajímavého zpravodajství a populismus politiků v kombinaci s problémy chudého regionu pracují nejen na stále hlubší propasti mezi „námi“ a „nimi“, ale hlavně záměrně odvracejí pozornost od reálných problémů, které je nutné řešit teď a tady.

Asi se trochu budu vracet, více přemýšlet o tom, co jsem udělal a jestli jsem to udělal správně. Nejspíš si asi některé věci budu vyčítat. Nerad spěchám a dělám několik věcí najednou, právě teď ale probíhá více výstav (Galerie Zdeněk Sklenář, PRAGUEBIENNALE 5, Galerie XXL, Wannieck galerie, Galerie mladých), kde mám věci a na každou akci jsem se snažil vytvořit specifickou novou věc. Nechci energii, kterou do toho vkládám, ředit, takže jsem fungoval i na energetický dluh. Navíc s Ondřejem Brodym a Jitkou Mikulicovou plánujeme brzy otevřít projekt ScholasticA, kde se budeme snažit představit naši vizi vzdělání současného i klasického umění na úrovni, kterou preferujeme. Rozhodně si ale nestěžuji, jsem šťastný a vděčný za situace, které se dějí. Jen se těším na poležení v lese na chladném mechu.

Právě máme za sebou módní veletrh CODE:MODE, na jehož produkci jsme se podíleli. Pro mě to byla nová zkušenost, protože normálně se věnujeme produkci hudebních akcí. Bylo zajímavé se přesunout z hudebního světa do světa módy. Ve výsledku byla naše práce hodně podobná, ale priority pořadatelů jsou jiné. Byla to taková příjemná odbočka z příprav festivalů, kterým se věnujeme po většinu roku a které se s blížícím létem zintenzivňují. Co mě na mé práci baví, je objevování nových možností a postupů. To se nám pro letošek daří, protože chystáme první ročník festivalu Let it Roll na Slovensku. V Čechách má festival už několik ročníků za sebou a je víceméně zaběhnutý, zatímco Slovensko je pro nás velká neznámá. Nicméně díky naším slovenským spolupořadatelům se přípravy dobře vyvíjí, takže věřím, že všichni návštěvníci si festival budou moci užít naplno. Musím se přiznat, že před rokem nebo dvěmi by mě nenapadlo, že bychom mohli dělat festival v zahraničí, a tak přemýšlím, kam až se můžeme posunout za další dva až tři roky.

Zasloužilý (1977) a národní (1985) umělec, obojí uděleno prezidentem Gustávem Husákem; držitel Medaile Za zásluhy I. stupně (2009) uděleno prezidentem Václavem Klausem.

Karel Gott je bez debaty bohem české i německé popmusic. Tisíce nahrávek, desetitisíce děkovných dopisů, statisíce – ne-li miliony fanoušků. A proto jsme se i my ohlédli za kariérou „Zlatého slavíka z Prahy“, který je ve skutečnosti z Plzně.

1991
První rok comebacku po rozlučkovém mamutím turné v Československu a Německu.
Druhé místo v anketě Český slavík.
Účinkuje v německých komediích The Best of Big Helga a Maraton.
Připravuje album Když muž se ženou snídá.
Maluje a své obrazy s úspěchem vystavuje.
Tančí s Ivanou Trump na Plese v Opeře v Praze.

2011
U příležitosti Valentýna vydává 2CD Za lásku pálím svíci.
„Karel je v březnu na pár dní doma z turné čítajícího 52 koncertů po západní Evropě a hodlá odpočívat,“ sděluje nám Mistrův sekretariát.
Je opět nominován do ankety TýTý.
Vystavuje své obrazy v Havířově.
Plánuje květnový koncert ve Schwarzenbergu, červnové vystoupení v Moskvě a další.

Krátce před Vánoci jsme měli první premiéru nového cirkusového projektu Up End Down, kde se nám během generální zkoušky jedna herečka vážně zranila, a tak máme čas do 6. února projekt dopilovat, dozkoušet nové věci a nahradit nebo vyhodit věci, které nefungují.

Mezitím trávíme čas na workshopu s Maximem Komarem, ředitelem finského souboru Cirko Aereo, který přijal naše pozvání. Myslím, že pro Cirk La Putyka by byla úžasná zkušenost podílet se na společném cirkusovém projektu v průběhu roku 2011. Kromě toho chystá pro letošní rok Cirk La Putyka minimálně další dva projekty – jeden, který bude více herecký, klaunský, a druhý čistě novocirkusový.

Sám za sebe doufám, že se mi podaří přičichnout ještě více k filmu než minulý rok, protože zkušenost s Tomášem Řehořkem na filmu Piko a Vítkem Karasem na filmu Běžci byla k nezaplacení.