Mezinárodní výstava Cold-Pressed, Low-Heat s podtitulem Virginorganicvegankosher v brněnském Domě pánů z Kunštátu potvrzuje, že senzuální vnímání nelze v umělecké komunikaci zastoupit ani sebelepším konceptem intelektuálním.

Nejvyzrálejší umělecký projekt výstavy představuje Stéphanie Lagarde (FR). Zvukové záznamy osobní komunikace pomocí artikulovaného pískání doprovodila statickými záběry krajin, kde se v rámci malých společenství tento způsob hvízdavého dorozumívání dosud udržel: aljašské pláně, mexické hory, vietnamské háje nebo pobřeží Kanárských ostrovů. Pastevci z hor, dělníci, lovci či sběračky v pralesích se tak domlouvají v situacích, kdy vzdálenost, mlha, hustý les nebo přítomnost nežádoucího posluchače brání slovní komunikaci. Autorka využila lingvistické „překlady“ těchto hovorů jako libreta a autentické nahrávky pískotů, hvizdů a chrčení seřadila do dialogů fiktivních postav dramatického díla o čtyřech aktech. Vnímatel se může pohroužit do melodických, poetických zvuků neznámých jazyků vymírajících etnik, která se dorozumívají „ptačí řečí“. Divákovi je zde zřetelně zpřítomněn prožitek původu jazyka tváří v tvář jeho devalvaci v dnešní civilizaci.

Dvě uhlové kresby Daniela Walwina (UK) na stěnách galerie působí jako zvětšeniny ze skicáře krajináře. I v zeleně tónované projekci s podmanivou vokální stopou je příroda přítomna, zde však dekonstruovaná manipulacemi grafických programů. Minimalisticky popisné noční záběry dohání ozvěna sténavého hlasu: sen, či umělá skutečnost?

Neklidné video performerky Nory Turako (HR) promítá jednotlivá slova jen tak dlouho, jak trvá jejich vyslovení. Turako rapuje rytmizované věty s vnitřními rýmy, asonancemi a refrény, hraje si s hlasem i významy na pomezí provokace a nonsensu. Nápad, jak simultánně předvést vizuální a fónickou poezii v performanci bez přítomnosti účinkující, je působivý i po typografické stránce (písmo aluduje čárové kódy zboží) a rychlé střídání činí slova nečitelnými. Autorka tak relativizuje mechanismy čtení i psaní, titulkování, grafického designu a komunikačních kódů obecně. Vedle toho nudné zklamání zažijeme z vizuálně i myšlenkově fádní a neobjevné fotostory s esejem ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové (CZ) Kvalita civilizace.

O to víc vypoví o člověku krátká pantomimická etuda hadí ženy, mlčky a nevzrušeně se artisticky plazící interiérem limuzíny, občas strnoucí s nohama za hlavou. Video ozvučily sestry Daniela a Linda Dostálkovy (CZ/NL) deklamováním anglických jazykolamů, které ovšem v bezchybném, plynulém přednesu tematizaci pružnosti plně podporují. Záměr vytvořit protikladnou, kakofonickou zvukovou stopu by spíše naplnily jazykolamy české nebo německé, pro cizince nevýslovné.

Kurátorský výklad zcelujícího výstavního konceptu kvality je poněkud zavádějící, eklektický a místy inkoherentní. Snaha Daniely a Lindy Dostálkových podřadit vystavená díla metaforickému titulu je spíše vnějšková a anonymizace artefaktů má navodit představu společné, kolektivní výpovědi o stavu světa. Výstava pracuje s kontrasty vjemů a významů, které místy působí jako kurátorsky nezáměrné. Důležité však je, že v jejich celostním působení si účastný divák může skládat estetické vjemy a poznatky z interakce s jednotlivými díly do vlastních sémantických klastrů. ∞


Cold-Pressed, Low-Heat
Virginorganicvegankosher
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno)
14. 9.—30. 10. • 80 / 40 Kč (20 Kč každou středu)


text: Fürchtegott Teuflieb