Ve středu 25. července se v holešovickém přístavním domku, který k příležitosti této happeningové akce dostal pojmenování The 30 Gallery, konala jednorázová vernisáž 12 inside, tedy dvanácti mladých umělců z univerzity the School of Art of Chicago. Oficiálně trvala od 18 do 22 hodin a byla zároveň i rozlučkovou akcí letního šestitýdenního uměleckého programu AVU.

Umělecký program SAIC Prague Summer Program organizoval rezidenční vedoucí ateliéru a umělec Richard Willenbrink ve spolupráci s významnými českými umělci Veronikou Bromovou a Igorem Korpaszewski. Jako lektorka studentů přijela z Chicaga umělkyně Irina Botea.

Studentské práce zejména reflektovaly nově nabyté zkušenosti z místa naprosto odlišného Chicagu, kde většina participantů žije. Mladí umělci ke svému vyjádření použili nejrůznější techniky, od klasické malby a kresby po nová média či performance. Důraz byl také kladen na interakci mezi umělcem, dílem a návštěvníkem, ten si z akce mohl odnést např. vlastní portrét nakreslený jedním z umělců. Právě to byl projekt Connora Reed Creagana, který si na sebe vzal zároveň nelehký úkol – nakreslit co nejpřesnější portrét nedominantní levou rukou, kterou nikdy z důvodu lehčího hendikepu ke kresbě nepoužíval.

Nejhojněji byly představeny malby, v tématech se objevovaly momenty bytí, také nalezené věci se získaným novým významem, konfrontace se s pocitem domova a důvěry nebo odkazy na politické problémy komunistické Číny. Podstatné zastoupení měla i práce s videem. Autoři skrze toto médium řešili otázku vcítění se do něčeho / někoho jiného i intimitu v jiném kontextu a zejména nahotu s mírně feministickým podtextem. Součástí čtyřhodinové vernisáže byla i performance, ve které autorka pracovala s myšlenkou personifikace s ventilátorem, inspirovaná fascinací větrem. Video performance byla propojena s vlastnoručně sešitým objektem, poukazující na zmeškané chvíle intimity. Ve videu předvedla, jak nositelný objekt správně používat. Další dílo – zvuková instalace, umístěná uvnitř karosérie auta, vybízela k posezení a sdílení zážitků. Jeho autorka chtěla vtáhnout diváky do děje a vyvolat pocit přijmutí zážitku nového. Objekt zastoupila práce vztahující se k následkům židovského a katolického náboženství v historickém kontextu.