Vlasy jsou jednou z prvních věcí, kterých si na člověku všimneme. Díky nim odhadujeme pohlaví druhé osoby, její psychický, ale i fyzický stav a sociální skupinu, do které patří. Když přemýšlím nad vlasy, vidím před sebou obraz ženy. Cop vypráví příběh tří žen, které kromě vlasů pojí touha dokázat světu svou sílu a vymanit se z životem a společností předem určených scénářů.

Propletení osudů
Kniha je sestavena ze tří odlišných příběhů zasazených do různých prostředí. Nehledí na hranice společenské ani územní. Prolínají se v ní osudy k chudobě odsouzené indické ženy a její dcery, mladé Italky zápolící se smrtí svého otce a s rozpadem továrny, a úspěšné kanadské právničky. Příběhy nepravidelně doplňují krátké básně. Vlasy se stanou v osudu každé hrdinky zásadní entitou. Skrze ně autorka nastoluje otázky lidských práv, rovnosti, náboženské a rasové tolerance, diskriminace a společenského postavení nejen žen v různých kulturách.

Neurčující prostředí
Příběh indické ženy Smithy se dotýká nejchudší vrstvy obyvatelstva – kasty takzvaných nedotknutelných. Jejich prací je sběr výkalů ostatních lidí. Tato žena se ovšem nechce spokojit s celoživotním údělem, který po generace její rodina dědí. Rozhodne se, že pro svou dceru udělá maximum, aby takový život vést nemusela. Giulia se snaží najít způsob, jak zachránit starý rodinný podnik, i když v okolí podobné závody dávno musely skončit. Italský příběh o dceři ředitele firmy vyrábějící paruky je ze tří linií nejuvěřitelnější. Tím ovšem neříkám, že jsou příběhy neuměle napsané a nereálné, jen by kritičtějšímu čtenáři mohlo vadit téma nízkého společenského postavení a závažné nemoci, které budí soucit a autorům často přidává automaticky popularitu. Na druhou stranu mně osobně italská linka velmi připomínala osud jedné z hrdinek v italské tetralogii Geniální přítelkyně, pravděpodobně ale především stejným prostředím a silnou a nezlomnou hrdinkou, která si jde za svým. To je rys všech tří žen. Kanaďanka Sarah je úspěšnou právničkou, která aspiruje na pozici společníka velké právnické firmy, a její život se zdá být dokonalý. Přestože je matkou tří dětí, zvládá pracovní a rodinnou sféru oddělit. Pro úspěch zastírá jednu část svého života, protože jen díky tomu může být tak vysoko, jak je, ovšem za cenu, že nevidí své děti pořádně dospívat. Do detailů kniha ovšem vůbec nezabíhá, je útlá a kapitoly jsou krátké. Autorce šlo především o vyjádření hlavní myšlenky bez dalších doplňujících či rušivých částí příběhů.

Feministická literatura?
Kniha je kromě svého poselství a síly také velmi inteligentně napsaná. Autorka všem třem prostředím výborně rozumí i přesto, že jsou si tolik vzdálená. Pozorný čtenář se může dozvědět i spoustu nového. Některé vysvětlované věci mohou být sečtělému čtenáři jasné, ale nemyslím si, že by byly vysvětlovány tak, aby takového čtenáře dráždily. Přestože kniha může působit feministicky, dovoluji si říct, že v takovém duchu psána není. Příběh je o silných ženách, které se snaží si pomoci samy, ale muži v něm nejsou vykresleni o nic záporněji než jiné ženské postavy a v jedné linii by se hrdinka bez pomoci muže pravděpodobně neobešla. Avšak kniha určitě osloví především čtenářky. ∞


Lætitia Colombani: Cop
Nakladatelství Odeon
Praha, 2018, 200 stran