Marina Abramović, Eva Koťátková nebo Yoko Ono. Tato tři jména – a nejen je, aktuálně představuje v rámci jedné výstavy mezinárodní projekt Cvrlikat. Ten je uveden v ústeckém Domě umění jako rozšířená repríza výstavy představené v německé Kunsthalle Wilhelmshaven a – jak už název napovídá, věnuje se estetice a tematice ptáků.

Tematické výstavy nejsou ve výstavních institucích raritou. Divák si ale může klást otázku, proč aktuálně umění z ptačí perspektivy dostává velkorysý zorný úhel pohledu. Jednou ze spojnic tématu a obou míst, kde je výstavní projekt uveden, je historie. A to samozřejmě s ptactvem spojená – již v roce 1908 byla v Ústí nad Labem založena ptačí rezidence. Založil ji ústecký podnikatel Heinrich Lumpe na svahu v prostoru bývalé cihelny jako Natur- und Vogelschutzpark a ve dvacátých letech se tzv. Lumpepark otevřel také veřejnosti. Park se zaměřoval na ochranu ptactva a osvětu. O dva roky později ve Wilhelmshavenu, tedy roku 1910, byla založena druhá nejstarší instituce na světě se zaměřením na sledování a výzkum ptactva – Institut für Vogelforschung, původně Vogelwarte Helgoland. Tolik ke kontextu a teď už k výstavě samotné – tento mezinárodní projekt česko-německého zaměření připravily Pavlína Morganová (vedoucí VVP AVU) a Petra Stegmann (ředitelka Kunsthalle Wilhelmshaven) a představují v něm díla od 60. let 20. století až do současnosti skrze širokou škálu výrazových médií. Ptáci jsou tak tematizování jak v konceptuálním a performativním umění, tak v kresbách, fotografiích, sochařských objektech, multimediálních formátech i malbách.

Přestože právě téma ptactva, jeho estetiky a určitého tajemství je přístupné a srozumitelné, právě rozmanitý výběr děl předkládá, že tvůrčí úhly pohledu na tento svět okřídlených tvorů můžou být rozmanité obdobně, jako sám tento prostor. Čistá fascinace barevností ptáků nebo snaha zaznamenat a dále rozvíjet zvukovou reprezentaci ptactva, jsou umělecky zpracované náměty bez nutnosti dlouhodobého ornitologického studia. Už jen fakt, že toto téma ohledalo na dvaadvacet autorů, vytváří z výstavy reprezentaci téměř studijního charakteru.

Rozmanitost v jednom hnízdě
Zatímco dílo Olgy Karlíkové (1923–2004) vtahuje až kaligrafickou lehkostí do zastaveného momentu letu ptáka, robustní instalace zpodobňující strnada autora Matthiase Garffa (* 1986), ukazuje tohoto jen třiceti gramového ptáčka v několikanásobné nadživotní velikosti. Jednoznačný zájem ale budí dílo právě Yoko Ono (* 1933). Jednoduchým a přímým textem FLY vybízí k tomuto úkonu nejen již opakovaně na této výstavě, ale už od roku 1964, kdy účastníky večera v tokijské galerii vyzvala, aby se pokusili létat. Svou minimalistickou podobou a radikalitou se jedná o nejvíce kontroverzní dílo na výstavě uvedené. Další rezonance nastává u jména Eva Koťátková, u které je divák již na určitý estetický kánon zvyklý a tak jej příliš nepřekvapí, že uvidí objekt, který může sloužit jako převlek pro proměnu v ptáka, u kterého nechybí fragmenty z kovu, kterými jsou tentokrát ptačí zobák a klece na boty. Do třetice v úvodu textu zmíněná Marina Abramović (* 1946) je představena v rámci své rané tvorby. Tou je zvukový environment Strom z roku 1972, který je úvodem k samotné výstavě, kdy v podobě zvukové instalace uchovávající zpěv hejna ptáků intenzivně vtahuje právě do výstavy Cvrlikat.

Nejedná se tedy jen o projekt, který by se se slepou fascinací snažil adorovat krásu ptactva, ale zkoumá a představuje především principy, které jsou v tomto okruhu zastoupeny a které komunikují samostatně, často právě z kontextu vytrženy a to v rámci tvorby nejen tuzemských špičkových autorů, ale i těch zahraničních.

CVRLIKAT. Umění z ptačí perspektivy
Dům umění Ústí nad Labem (Klíšská 129a, Ústí nad Labem)
25. 4. — 27. 7.