Retrospektiva Dagmar Hochové, kterou právě představuje GHMP v Domě fotografie, znovu otevírá otázku, proč je tato významná fotografka stále spojována především s dětským světem.

Kurátor Jiří Pátek ukazuje, jak úzké a zavádějící toto klišé je. Hochová byla osobností, v jejímž díle se prolíná pozorování každodennosti s ostrým smyslem pro společenské změny, cit pro intimní situace s dokumentací dějinných zlomů. A přestože je výstavní prostor Domu fotografie velkorysý; pro širokou škálu témat fotograficky zachycených Hochovou je limitující. I když výstava umožňuje nahlédnout do autorčina díla v rozsahu, jaký dosud nebyl možný, stále se jedná jen o reprezentativní zlomek jejího rozsáhlého archivu, který čítal 130 000 negativů. Právě 150 původních zvětšenin snímků, které jsou na aktuální výstavě vybrané, může jen velmi zjednodušeně přiblížit celou šíři i kvalitu Hochové tvorby.

Jak je to ale s tím dětským světem jako svobodou?

Dagmar Hochová (1926–2012) prošla výjimečnou školou – učili ji tři zásadní osobnosti české fotografie: Jaromír Funke, Josef Ehm a Karel Plicka. Kombinace avantgardního vidění, technické preciznosti a humanistického přístupu v ní vytvořila tak silný základ, že jej dokázala přetavovat v osobitou poetiku po celý život. Výstava poprvé představuje i její rané školní práce, které překvapují formální odvahou a syrovostí, přestože se jednalo například o produktové fotografie.

Děti, s nimiž je často ztotožňována, nestojí v jejím díle jako idylický symbol, ale jako prostor svobody. V 50. a 60. letech byla Hochová režimem vnímána jako politicky nespolehlivá, což jí komplikovalo volné fotografování na ulici. Dětský svět byl téměř jediným prostorem, kde mohla pracovat bez podezření a dohledu. Její snímky nejsou sentimentální – nesou melancholii i drsnost doby, která dětem ponechávala překvapivě málo volnosti. Z tohoto napětí pramení síla jejích ikonických fotografií.

S fotoaparátem a empatií a v zásadní čas

Retrospektiva však ukazuje mnohem širší rozpětí. Silné zastoupení mají sociálně citlivé cykly z ústavů, venkovských komunit i prostředí stáří. Hochová fotografovala místa, kam nechodili novináři ani umělci, a dovedla otevřít situace, v nichž se lidé přestávali stylizovat. Její empatický, ale rozhodný přístup umožnil vznik fotografií, které dnes mají mimořádnou dokumentární hodnotu. V archivu se nově objevily soubory, jež doplňují mozaiku jejího celoživotního zájmu o život „na okraji“, a výstava je prezentuje vůbec poprvé.

Výraznou část tvoří politická reportáž. Hochová dokumentovala Pražské jaro 1968 i atmosféru následujících let, přičemž řada negativů vznikala se značným osobním rizikem. Ještě silnější jsou však její fotografie z roku 1989: z klubu Aurora, kde se konstituovalo Občanské fórum, i z prostředí České národní rady, kde později sama působila jako poslankyně. Záznamy z přelomu režimu, které výstava představuje v širokém výběru, nejsou jen reportáží – jsou vizuální esejí o rodící se demokracii, o energii i nejistotě okamžiku. „Myslím, že ocenění toho souboru teprve časem přijde,“ předpovídala Hochová ve vzpomínkové knize Narodila jsem se za bouřky (2008), v níž vyslovila přání, aby snímky jednou posloužily jako historický pramen ke studiu demokratické revoluce.

Hochová byla zároveň pozoruhodnou portrétistkou. Fotografovala spisovatele, výtvarníky i divadelníky s neokázalou přirozeností, která eliminovala pózu. Její portréty vznikaly často v soukromí nebo při práci portrétovaných, bez aranžmá a bez snahy o stylizaci. V mnoha z nich je patrná důvěra, kterou si uměla získat – podle pamětníků byla přímočará, někdy až drsná, ale vždy otevřená a lidská. Právě tato bezprostřednost jí umožnila pracovat v prostředích, kam by jinak fotograf neměl přístup.

Výstava v GHMP akcentuje zároveň to, oč se v posledních letech opírá odborné zkoumání: že Hochová byla fotografkou, která viděla společnost doslova „zevnitř“. Její dlouholeté působení v redakcích, znalost kulturních komunit i osobní kontakty jí dávaly možnost zachytit situace, které v oficiálním obrazovém archivu československé společnosti chybějí. Digitalizace její pozůstalosti navíc ukázala vazby mezi jednotlivými cykly – linie, které vedou od dětí k seniorům, od venkova k Praze, od intimních momentů k politickým zlomům. V jejím díle neexistují izolované ostrovy; všechno spolu komunikuje.

Právě komplexní práce s archivem umožňuje korigovat tradiční obraz Hochové jako autorky jednoho typu snímku. Vystavené fotografie dokládají, že byla kronikářkou moderní české společnosti v širokém slova smyslu. Uměla pracovat s humorem i s tragičností, s lehkostí i s napětím okamžiku. Její humanismus nebyl sentimentální; byl praktický, zakotvený v nutnosti dívat se přímo a nebát se toho, co je před objektivem.

Svědectví zásadních mezníků doby

Retrospektivní výstava představuje Dagmar Hochovou jako tvůrkyni, jejíž práce překračuje generační i společenské hranice. Její fotografie jsou svědectvím doby, ale zároveň nadčasovými obrazy základních lidských situací – radosti, nejistoty, soužití, konfliktu. Výstava zviditelňuje tvář autorky, kterou mnozí dosud nepoznali: pozoruhodně odvážnou dokumentaristku, schopnou vidět zásadní skutečnosti tam, kde se ostatní nedívali. Výstava je seriózně provedeným projektem, který by ale mohl při větší invenci nabýt širšího otevření se a srozumitelnosti i kosmopolitní společnosti tak, aby ukázal, že Hochová nebyla důležitá jen pro fotografii svého tematického a kulturního okruhu.

Dagmar Hochová
GHMP Dům fotografie (Revoluční 5, Praha 1)
7. 10. 2025 – 4. 1. 2026

Velká retrospektivní výstava přední české dokumentární fotografky Dagmar Hochové s názvem Retrospektiva představí v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně přes 120 autorčiných snímků. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 18. dubna od 18 hodin, dětská vernisáž od 16 hodin. Výstava zde bude k vidění do 29. září.

Dagmar Hochová byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka, která vždy hledala tu lepší stránku lidské existence. Pracovala na volné noze a v letech 1991–1992 působila jako poslankyně České národní rady. Z tvorby Hochové jsou nejznámější fotografie dětí, portréty významných osobností nebo snímky důležitých historických událostí. Výstava v Pražákově paláci ale ukáže mnohem víc – například práce z dob, kdy autorka studovala na Státní grafické škole a pražské FAMU, fotografie z České národní rady nebo práce, které vytvářela na objednávku různých zadavatelů. Pro dokreslení atmosféry a objasnění některých souvislostí ze života a díla Hochové budou ve výstavě k vidění dobové časopisy, plakáty, fotografie generačních souputníků a dvě videoprojekce a audio ukázky, v nichž se může návštěvník zaposlouchat do autentického autorčina vyprávění. K výstavě vychází také monografie Dagmar Hochové, kterou si lze zakoupit v galerijním obchodě.

text: Bohdana Holešová

Dagmar Hochová: Retrospektiva
Pražákův palác (Husova 18, Brno)
19. 4. — 29. 9.