„Průměrný“ občan
Dokumentární film Nebe Peklo, který měl slavnostní premiéru 12. srpna v kině Světozor, nabízí pohled do „neviditelné“ komunity BDSM (zkratka znamená první písmena slov bondage, dominance, sadismus, masochismus). O společnosti lidí, které spojují ne zcela běžné sexuální praktiky se ví jen málo a většinou jsou opředeni mnohými klišé. Lidé je vnímají jako úchyláky, aniž by věděli, co si vlastně mají představit.

Hlavními hrdiny filmu jsou tři zcela obyčejní lidé, kterým pod povrchem vře touha po extrémních zážitcích. Fronema, která bydlí v paneláku a pracuje jako programátorka, má potěšení z vlastní bolesti a na konci filmu se nechá zavěsit na háky. Altair, taktéž programátor, se rád převléká za koně a pořádá koňské parkurové závody. Činná představitelka Strany Zelených Terezie je dominou.

Bolest jako terapie
V průběhu filmu se dozvídáme, jak každý z nich k BDSM došel. Všechny provází myšlenky o bolesti a fetiši už od dětství. Fronéma a Terezie si při hraní či fantazírování představovaly, jak doktoři mučí jednu holčičku. Altaira to táhlo ke koním, i když byl městský kluk a toto zvíře viděl na vlastní oči až v devatenácti letech. Nabízí se otázka, zda je k jejich zálibám nepřivedl traumatizující zážitek v rodině. Ale návštěva otce Terezie diváky přesvědčí o jejich harmonickém vztahu. Rodiny ostatních sice neuvidíme, ale ve svých otevřených zpovědích se Fronema ani Altair nezmiňují o žádných špatných zážitcích.

Vědomé prožívání fyzické bolesti a převedení psychického napětí na fyzické může být účinným lékem v dnešní době, kdy tolik lidí trpí různými psychickými problémy – a takto prožitá katarze může mít zajisté terapeutické účinky. Je to zřejmé ze slov Terezie, která si po smrti své matky nechala udělat tetování. Po prvním sezení se cítila očištěná a těšila se na další, při kterém bylo potřeba tetování dobarvit.

Český dokument
Film Nebe Peklo je dobrým příkladem, že v Čechách může vzniknout kvalitní dokument, i když by se filmu dala vytknout úporná snaha vykreslit lidi z BDSM komunity jako zcela normální jedince. Za ty se oni sami sice považují, ale „vanilky“, jak nazývají masovou populaci, by s nimi nesouhlasily. I přes drobnější výtky však lze říci, že David Čálek a jeho tým natočili vizuálně přitažlivé dílo, na které je radost se dívat. Obrazová kvalita filmu je bohužel stále mezi českými dokumenty raritou. Rovněž promítání filmů tohoto žánru v kině není až na výjimky obvyklé. Doufejme tedy, že úspěch filmu Nebe Peklo popostrčí českou dokumentaristiku zase o kus dál.