Divadlo Na zábradlí uvádí příběh známého astronoma, který pod nátlakem odvolal koperníkovské učení o oběhu planet. Galileo v inscenaci Davida Czesanyho není ani hrdina, ani zbabělec. Poživačně touží po vědění, umanutě věří v lidský rozum a „nic lidského mu není cizí“.

Výběrem Brechtovy hry prokázali režisér a dramaturgyně (Ivana Slámová) jistou dávku odvahy. Drama Život Galileiho se na českých jevištích naposledy objevilo téměř před třiceti lety. A to z důvodů přílišné popisnosti, „brechtovské“ nedramatičnosti a rozvláčnosti. Bertolt Brecht postupně vytvořil tři verze, v nichž mění důvody Galileova odvolání. V první Galileo jedná dle autorova přesvědčení, že pravdu je nutné šířit i pomocí lsti a odvolává, aby mohl dále pokračovat ve vědecké práci. V dalších dvou přiznává, že pouze podlehl strachu z mučidel. Inscenátoři použili verzi třetí, nedokončenou, na níž Brecht pracoval až do své smrti. Neúnosně dlouhý text zkrátili, Galileovy přátele a spolupracovníky Sagreda a Federzoniho spojili v jednu postavu, ale výraznější úpravy neprovedli.

Výsledná hra kupodivu nepůsobí zastarale ani nudně, režijně-dramaturgický záměr však bohužel není zcela čitelný. Občas se zdá, že se režisér přihlašuje k politicky aktivnímu a aktuálnímu divadlu, občas se neubrání tendenčnímu vidění a spíš než zlořády přítomnosti archaicky tepe do minulosti. Pohrává si s odkazy na disidentské hnutí a nechává zavrženého vědce s přáteli nocovat u táboráku jako vyděděnce. V souladu s principy epického divadla obrazy doprovázejí písňové vstupy či titulky promítané na zadní stěnu.

Závrať z poznání
Inscenace vrcholu dosahuje v místech, kdy překračuje politicko-společenský rámec. Czesanymu se podařilo přiblížit otřes člověka, který náhle zjišťuje, že není středem vesmíru. Galileo (Miloslav Mejzlík) s věrným druhem Sagredem (Roman Zach) jsou doslova opojeni tím, co uviděli. Vědce, již v tu chvíli připomínají duo smutných klaunů, zachvacuje závrať z poznání. Jeviště se projekcí noří do hvězdné oblohy. Za nimi trůní dominanta scény – kovové točité schodiště ve tvaru roury, k němuž je připevněn údajný Galileův vynález – dalekohled. A oni v okamžiku přecházejí z extatického vytržení, z radosti z převratného objevu do skleslého ztišení. Zažívají hrůzu z uvolněného prostoru. Sagredo se nejistě zeptá svého mistra, kde je v tomto novém uspořádání nebe Bůh. Pod Galileem podjede stolek na kolečkách, na nějž si chtěl sednout, nahrbí se, nesměle ukáže vzhůru a zašeptá: „Tam ne.“ Nikoliv vztekle jako v Brechtově scénické poznámce, ale plaše, dětsky kajícně.

Bertolt Brecht: Život Galileiho
Divadlo Na zábradlí
Anenské náměstí 5, Praha 1
nejbližší reprízy po 25. 3. a st 27. 3.

překlad Rudolf Vápeník a Ludvík Kundera (texty písní)
režie David Czesany
dramaturgie Ivana Slámová
scéna Jonáš Czesaný
kostýmy Kateřina Štefková
hudba Hanns Eisler, Jiří Samek a Roman Zach
premiéra 21. 12. 2012