Vtahující, ojedinělá, ale hlavně opulentní show, která na tuzemských prknech nemá obdoby – The Saturn Revue. Nové představení, které je propojením hned několika scénických světů, zve do galaxie plné třpytu, tance, akrobacie, ale i humoru – a to vše za doprovodu živého hudebního tělesa. Inscenace byla právě uvedena na kulturní scéně Nová Spirála v Praze a více o ni prozradí samotný autor David N. Jahn a Jan Cina, který celým představením provází.

Davide, žánr burlesky je vám více než vlastní. Před lety jste založil The Prague Burlesque, která je stále aktivní a v níž vystupujete jako Mr. Sonny Vargas – postava, se kterou se divák setkává i v The Saturn Revue. Nyní přicházíte s tímto unikátním rozšířením. Dá se říci, že jde o nový žánr? Co všechno v sobě The Saturn Revue propojuje?

Kabaret Saturnů je především varietní show s prvky hudební revue, zasazená do retro-futuristické stylizace a tematicky propojená kosmickým milostným příběhem. Burleska je zde jen jednou z ingrediencí – vedle ní se na scéně objevuje groteska, akrobacie, balet, zpěv i plnokrevný big band. A Sonny Vargas? Ten je stejně šarmantní a vtipný jako vždy, tentokrát ovšem výhradně v roli zpěváka.

Kdybyste měl The Prague Burlesque a The Saturn Revue popsat jako dvě planety – jak by se lišily atmosférou, obyvateli a gravitací?

Prague Burlesque je svou velikostí nejblíže Venuši, zatímco Saturn mluví svou velikostí sám za sebe. Kolem něj krouží množství „měsíců“ – od kostymérek, maskérek, rekvizitářů, techniků, inspicientů, osvětlovačů, zvukařů, šatnářek, uvaděčů, číšníků až po produkční. Nová Spirála je obrovský dům a divadelní prostor, který v Evropě nemá obdoby. Saturn Revue je jeho vlajkovou lodí a novým pražským lákadlem.

Z čeho vzešla představa o novém formátu? Přestala vás „tradiční“ burleska žánrově naplňovat?

Formát se vlastně nabízel sám. Plně kruhové pódium s otočnými a zvedacími prvky přímo vybízelo ke komplexnímu scénickému pojetí. Od začátku bylo nutné přemýšlet ve více dimenzích. Jádrem večera je vizuální i emotivní zážitek diváka – mnohovrstevnatý jako cibule, která vás potěší a možná i dojme. Burleska sama o sobě je spíše noční barová zábava; tady jsme chtěli jít dál.

Jak vnímáte české publikum u kabaretního formátu – je jiné než například francouzské nebo britské?

České publikum bývalo tradičně nejkritičtější – a často až příliš pasivní. Poslední roky se to ale zlepšuje. U nás si lidé bohužel stále berou věci osobně, zatímco zahraniční publikum si představení umí opravdu užít, odpustit drobné chyby a být přející. Často se u nás hodnotí spíše kvantita než kvalita a vkusné provedení. Ale věřím, že se to změní.

Show je plná efektů. Může divák čekat i nějaké „libůstky“, jako je v burlesce pověstná sklenka s vodou, ve které Miss Cool Cat tančí?

Kromě pohyblivého pódia máme výraznou scénografii od Marka Cpina, umístěnou přímo ve středu scény. Sklenka nebude chybět, ale dostane ještě další rozměr, který nebudu prozrazovat. Velkou „libůstkou“ je pro mě také živý orchestr hrající evergreeny Counta Basieho a Duka Ellingtona. A nesmím zapomenout na dvanáct úchvatných baletek – Zodiak Dancers.

The Saturn Revue je výlet do jiné galaxie. Na scéně se potkávají burleskní ikony, jazzoví hudebníci, akrobati i komici – jak jste skládal tento „kosmický orchestr“?

Moje kolegyně Terézia Bělčáková, se kterou jsme dělali například Prague Burlesque Festival, má skvělý cit pro výběr umělců. Podařilo se jí sestavit silný ansámbl, který se vzájemně respektuje a inspiruje. Všichni mají společný cíl – aby se show povedla a běžela až do roku 2027, jak máme v plánu.

Když jste vybíral jednotlivé umělce, co bylo hlavní – technická dokonalost, osobnost, nebo schopnost improvizace? Probíhal konkurz?

Oslovovali jsme hlavně umělce, se kterými už jsme spolupracovali nebo o kterých jsme věděli, že by do konceptu skvěle zapadli. Hlavním kritériem je osobnost, profesionalita a zkušenosti, které do projektu přinesou. Konkurz proběhl pouze na baletky a tanečníky. Jana Cinu a jeho alter ego Kryštofa Krhovjáka jsme získali na doporučení. Jasmína Houf nám už dříve dělala uvaděčku v Royal Theatre, takže i tady byla volba jasná.

Proč jste show inscenoval právě v kruhovém prostoru Nové Spirály a jak to ovlivnilo scénář i režii?

Jak už jsem zmínil – kruhové pódium Spirály mi okamžitě evokovalo prstenec Saturnu. To ostatní pak přirozeně navázalo. Nejvíc to ovlivnilo režii účinkujících, protože musejí hrát do všech stran. Často se tak děje několik scén současně, aby žádný divák nepřišel o zážitek.

Co pro vás osobně znamená The Saturn Revue – splněný tvůrčí sen, nebo začátek nové etapy?

Rozhodně začátek nové etapy. Burleskní show produkuji od roku 2007 a většinu času jsem se živil jako barový zpěvák. Nastal čas posunout se dál a udělat některé věci profesionálněji. Opulentní show jako The Saturn Revue byla vždycky můj sen. Teď uvidíme, kam nás zavede.

Je pro vás důležitější ohromit, nebo překvapit?

Není to vlastně totéž? Samozřejmě chci diváky ohromit, příjemně překvapit – a pokud se povede, tak i okouzlit.

Pokud byste měl po premiéře říct jedinou větu, aby divák pochopil, proč jste to celé dělal, jak by zněla?

My si to zasloužíme!

Jane, The Saturn Revue zní pro aktéra enigmaticky, dobrodružně, ale také jako výzva. Jak zněla nabídka, skrze kterou jste se nakonec stal součástí této unikátní show?

Nabídka přišla osudově a zároveň nejvíc lidsky a obyčejně jak bylo možno. Po světě burlesky a kabaretu jsem pokukoval už delší dobu. Jedna z hlavních osobností, která za The Saturn Revue stojí, Miss Cool Cat – Terézia Bělčáková, před nějakou dobou hledala byt a šla se podívat na můj, který jsem opouštěl. A na první prohlídce mi řekla o The Saturn Revue. A já jsem rovnou kývnul. A teď jsme tady.

V jednom ze svých rozhovorů jste zmiňoval, že vás už od mala fascinovalo tajemno, záhady a paranormální jevy a doufal jste, že jednou v životě uvidíte alespoň UFO. A nyní se ocitáte ve vesmírné love story, kde se potkáváte s Michielem coby mimozemšťanem, který působí opravdu jako z jiné planety. Plní se vám s trochou nadsázky ve Spirále vaše dětské sny?

Samozřejmě. Divadlo, umění obecně je o snění a toho bude v naší revue požehnaně. Zároveň se budeme pohybovat mezi světy. A nemám na mysli jen ten lidský a nelidský, mimozemský a pozemský, noční a denní, nízký a vysoký. Ale mluvím i o konkrétních vrstvách, protože už prostor Spirály je magický a poskytuje mnoho proměn a překvapení.

Když se vrátíme k show, jak byste popsal svou roli a jakou „energií“ diváky provádíte?

Je to takový spojenec diváků a performerů. Z podstaty je něco mezi člověkem a vesmírnou entitou. Škádlí, provokuje, uklidňuje, sám se nechává spolu s diváky překvapovat.

Je něco, co jste se během zkoušek musel úplně nově naučit?

Zaprvé nastupovat a vystupovat bezpečně na točny. To je základ. Pak pracovat s 360° prostorem Spirály. Myslet na každého diváka. A protože jsme stále v procesu, uvidíme, co nás ještě čeká.

The Saturn Revue je představení plné lesku, třpytu, kostýmů, líčení, extravagance a zároveň neskutečného osobitého šarmu. Užíváte si tento svět?

Ano. Už od malička mě všechny zmiňované komponenty fascinují. Mým idolem byl Dan Nekonečný v jeho nejzářivějším období se Šumem svistu. A na The Saturn Revue pracují špičky českého set designu a módy. Zuzana Kubíčková a Marek Cpin.

Co pro vás bylo při přípravě na tuto show nejnáročnější?

Asi to, že zkoušení probíhalo a probíhá separátně, každá složka se připravovala zvlášť a až ve finiši se vše spojí. To má v sobě napětí a možnost zázraku.

Do jaké míry je scénář pevně daný a kolik prostoru jste měl pro vlastní herecko-performativní invenci?

Scénář byl daný celkem pevně autorem námětu Davidem N. Jahnem a scenáristou a režisérem Tomášem Procházkou. O všem jsme samozřejmě diskutovali a opět prostor Spirály má to hlavní slovo.

Našla by se ve vaší postavě nebo v příběhu představení paralela s vaším vlastním životem?

Po tom stále pátrám a objevuji. Myslím, že určitá víra v lidstvo je nám určitě společná.

Jste herec, zpěvák, tanečník i moderátor. Jak si mezi těmito disciplínami udržujete rovnováhu a co vás momentálně profesně nejvíc naplňuje?

Upřímně někdy snáze, někdy náročněji. Nejvíc se cítím hercem. A na ostatní si spíš jen hraju.

Máte za sebou zkušenosti z české i zahraniční scény. V čem vidíte největší rozdíl v přístupu k tvorbě u nás a ve světě?

Těch zkušeností ze zahraničí není mnoho, nejcennější byla asi spolupráce s berlínskou režisérkou a choreografkou Constanzou Macras na představení Open for Everything. Myslím, že obecně v Evropě jdeme více po podstatě a významu a sdělení, a třeba v USA, kde jsem teď chvilku pobýval, je na prvním místě forma a profesionalita. Mě osobně baví určitý mix.

Je podle vás české publikum připraveno na představení světového formátu, jako je The Saturn Revue?

Samozřejmě. A my jsme připraveni na něj. Česká kulturní historie byla bohatá na kabarety a revue, tak se ničeho nebojme a nechme se unést.

Kdybyste měl pozvat čtenáře do tohoto unikátního vesmíru jednou větou, jak by zněla?

Náš společný večer je oslavou našich a vašich příběhů a toho, čeho jsme schopni..!

The Saturn Revue
Nová Spirála (Výstaviště 170/00, Praha 7)
6. a 7. 9. 19:00

Přichází Sonny Vargas a opona se rozevírá. Do omamného světa lesku, světel, tance a slastí vchází neo-burlesque impresário a vtahuje diváky do burlesky ve stylu classic vaudeville revue. Kdo je tento charismatický performer?

Jakou podobu má burleska v jiných zemích?
Například v Americe najdete Ditu von Teese, která uzavírá milionové kontrakty s velkými značkami. Sama ze sebe dokázala vytvořit značku. V burlesce je považovaná za největší business woman. Dokáže si sama vyprodukovat turné po celém světě. Má svoje produkty. Je fotogenická, je to ikona. Žánr burlesky spíš adaptovala do byznys modelu, vypracovala svůj vintage styl, je velkou znalkyní historie americké burlesky. V tom má velký kredit. Určitě je nutné znát historii burlesky obecně. Fascinující na ní je právě to, že má sto letou historii od té poloviny 18. století v tom literárním smyslu. Burleska, jak ji známe my, spojenou s tím striptýzem, ta vznikla někdy v polovině 19. století. Historie burlesky končí někdy koncem 60./70. let 20. století, kdy volně přechází do strip-teasu. Dita von Teese byla jednou z těch, která ji znovuobjevila a navrátila burlesce ten glamour. I já jsem se držel toho, že burleska by měla být něco kvalitního, něco na úrovni, něco stylového, kvalitní entertaiment.

Kde nacházíš talentované umělkyně, které v Prague Burlesque tančí, ty?
Jako producent beru burlesku spíš jako kapelu. Chci udržovat pevný ansámbl, protože ze zkušenosti vím, že čím déle s lidmi spolupracuji, čím více toho mají za sebou se mnou skrze menší barové show, soukromé večírky, tím větší variaci čísel mají. Tedy čím déle s lidmi můžu pracovat, tím více se to sehraje a představení má zcela jinou úroveň. A abych odpověděl na otázku, ony si najdou mně.

Co burlesku definuje?
Bavilo mne na ní právě to, že není tak zcela uchopitelná. Je to jeden z nejrychleji se rozvíjejících žánrů. Burleska je dneska prakticky mainstream. Lze se podívat do klubů, restaurací, divadel. Burleska se dá najít všude. Stejně jako festivaly a side-show. Hodně se to rozmohlo.
A existuje škola pro burlesky?
Já osobně se k burlesce hlásím spíše ve smyslu významu literárním, k polovině 18. století, kdy se objevuje burleska v literárních žánrech a posléze v divadlech a to je první satira. Nejsou tam kladené žádné meze fantazii. Nejedná se o konkrétní styl, je to satira jako taková.

Drag patří také do burlesky?
Do vaudeville revue zajisté.

Jak vznikají kostýmy pro vaše představení? S kým spolupracujete?
Jednotlivé burleskní tanečnice si vytváří kostýmy dle svých návrhů, spolupracují se svými vybranými návrháři. Čím více okamínkovanější, tím více nocí s kostýmem strávily.

Když si ve vyhledávači nebo na Instagramu zadáš Dita von Teese, vyjede ti množství dalších burlesek, které její jméno užívají. Jak je etika v této branži nastavená?
Samozřejmě se to chce o burlesku zajímat více a ne jen použít známé jméno. Nemělo by se používat známé jméno nebo kopírovat. Jakmile něco takového děláte, tak se scéna samozřejmě hned ozve a není to v pořádku. Scéna si to sama hlídá a ctí se historie. Když někoho kopírujete, tak mu musíte dát minimálně hommage nebo kredit, že je to jeho číslo a vzdáváte mu hold. Častokrát je inspirace ale i nevědomá, ale umělec by si měl uvědomit, z koho vychází a kontext pochopit v souvislostech.

A kdo je inspirací pro Sonnyho Vargase?
Pro mne je to spíš rodinná záležitost. Můj děda, Karel Jahn, byl operní zpěvák, tenor, slavný v meziválečném období. On je takový můj vzor. I babička byla operní subreta. To, co dělám já, má označení whiskey tenor.

Spolupracujete také s umělci a umělkyněmi ze zahraničí?
V show nám hostujou skvělé tanečnice a tanečníci z celého světa.

Burleska má vtahující atmosféru. Divák se cítí, že je součástí, nikoli pouze, že se dívá na představení. Jakoby vstoupil mezi honosnou autentickou společnost plnou lesku, tance a zábavy.
Lidi je důležité do toho vtáhnout od prvního okamžiku. Jsou součástí té atmosféry a je důležité říct, že ta atmosféra vzniká z barového vystoupení. To vnímáme jako součást podniku, ne jako vystoupení. Potřebujeme ty lidi slyšet. Všechno tohle kouzlo je ale o velké rutině.

Kam se snažíte burlesku posouvat vy?
Snažíme se třeba zkoušet další možnosti stylů. Za posledních sedm let jsme v Divadle Royal vystřídali strašně moc stylů a modelů, jak to dělat hudebně, jaké rekvizity používat. Teď v nové sezóně se vracíme ke kořenům – proto classic vaudeville revue. Je to hodně jazzové, dobové, vintage. Vzhledem k okolnostem taky cítíme potřebu vytěsnit z ní cokoli náročného, politicky orientovaného, je toho všude kolem už moc. Chceme, aby si to lidi co nejvíce užili.

Jak je to s hudebním doprovodem k vašim show?
Snažíme si hudbu předtáčet sami. Teď na podzim vychází Sonny Vargasovi deska –
Gangsters of Love. Vydali jsme teď dva singly i s videoklipy, které už jsou ke zhlédnutí a chystá se ještě dalších deset písniček.

Estetika burlesky tedy není pouze pro divadlo, ale může být zachycena i na hudebním nosiči. Berete to komplexně.
Hudba je pro nás taková další meta. Tvoříme si vlastní hudbu, vlastní klipy k ní. Během covidu, kdy bylo zakázáno vystupovat a zpívat, tak jsme přemýšleli, že bychom něco vymysleli na festivaly a začali jsme tvořit hudbu a vznikla z toho deska. Když by se to ujalo, rádi bychom vystupovali ne velkých festivalech jako soubor s tancem, živou hudbou a kapelou.

Sonny Vargas je postava, která provádí celým večerem. Je kontaktní. Komunikuje s diváky. Pro české publikum je to stále ještě příliš imerzivní?
Ano, není to Čechům moc příjemné. Raději si sednou a nechají se bavit. Stačí ale trochu alkoholu a každý se uvolní. Je třeba být přesvědčivý a přestože je humor Sonnyho Vargase břitký a konfrontační, tak se nakonec usměje.

Jaké je vaše publikum?
Spíše kosmopolitní. Dříve jsme mívali 80 % cizinců. Když jsme začali být více mediálně vidět třeba v televizi, tak se to začalo vyvažovat a jezdí lidi z nejrůznějších míst v ČR nebo Slovensku.

Co je pro kvalitní burlesku klíčové?
Dobrá hudba, správné světlo a dramatizace scény a určitě kostýmy. Choreografie je taky klíčová. Máme jednu z nejlepších choreografek, Moninu Nevrlou. Skvělé Ritzy Dancers, což je naše taneční skupina, jádro souboru. Burleskní hvězdu Miss Cool Cat. Fantastický hlas Coca Valente. K tomu pak potřebujete magickou Yazz z Paříže a Drag queen Janny Jill se skvělým hereckým talentem. Přijďte se na nás podívat!