Práce jako aktivační fenomén ohlasu

Bára Alex Kašparová — Fri, 11 Dec 2020 08:51:27 +0000

V ostravské Galerii výtvarného umění byla zahájena výstava Dělník je smrtelný, práce je živá, která se kriticky věnuje fenoménu práce. Představuje ji v širokém kontextu i v nových souvislostech.

Představte si obraz s tématikou práce. Co by na něm bylo zobrazeno? Téměř vždy vyvstane na mysli práce manuální, paměť vytáhne obrazy horníků nebo dělníků. Pochopitelně je to z toho důvodu, že právě tyto motivy byly v období 50. let 20. století traumatizující zkušeností uměleckého diktátu a zanesly tuto tématiku kontextem, který se vryl hluboko do paměti. Proč se ale motiv práce neobjevuje na plátnech i dnes, přestože by měla jinou podobu, může být další otázkou, kterou výstava vyvolává. A není zdaleka jedinou.

Kontroverze zdánlivá i přítomná
Dělník je smrtelný, práce je živá je kromě názvu výstavy také poslední část Balady o očích topičových (Těžká hodina), kterou v roce 1922 napsal básník Jiří Wolker (1900–1924). V ní Antonín, topič v elektrárně, po letech oslepne a zemře, ale dál žije ve své práci. Jako představitel proletářské poezie byl Wolker posmrtně ceněn za svůj revoluční odkaz. Přiléhavě tedy název výstavy navádí nejen k tomuto odkazu, ale představuje fenomén práce v jejím slavném období přes degradaci i nezájem. Volně také navazuje na již uskutečněný výstavní projekt Černá země? Mýtus a realita, kterou v ostravské Galerii výtvarného umění představila kurátorka Renata Skřebská, jež je kurátorkou i této výstavy. Černá země? Mýtus a realita se věnovala kritickému vyhodnocování regionálního umění (viz Artikl 12/2018). Podobným prizmatem nazírá Skřebská i na fenomén práce, v osmi výstavních sekcích předkládá atributy pracovních profesí 20. století s přesahem do 21. století a seznamuje diváka s více jak 150 uměleckými díly v rozličných uměleckých médiích od více než sta výtvarných umělců.

Definice daná archivy
Výběr děl, které reprezentují nejrůznější lidskou pracovní činnost, je závislý na vedené archivaci a dostupných materiálech; není tedy nemyslitelné, že i dobová selekce mohla ovlivnit obraz doby o tématech, které byly zobrazovány. Kurátorská práce Skřebské je přínosná tedy právě i v tom, že pátrá po nových zdrojích, hledá v dalších archivech a nepřestává klást otázky o definitivní podobě dostupných materiálů či existenci jiných děl s tématikou práce spojených.

Výstavní sály propůjčují místo nejrůznějším autorům, z nichž jmenovat jen pár bude náročné; snad dílo Maxe Švabinského Žně (1925), je jedním z takových, které –
ač k tématu práce neodmyslitelné promlouvá a zastupuje ženu s typickými pracovními atributy v sekci výstavy Personifikace práce. Symbol. Propaganda, ohromuje také určitou zářivostí a tělesnou hutností, která z obrazu čiší. Samotný motiv žní se jako zpodobnění práce ve venkovské krajině objevuje nejčastěji. Zaujímavé je také zastoupení Jana Zrzavého jeho obrazy z roku 1933, které ostravské haldy představují téměř jako fantaskní krajiny. Zrzavý Ostravu navštívil poprvé v roce 1932, když vystavoval v Galerii výtvarného umění už jako respektovaný umělec a fascinován haldami čímsi jako „středověkým předpeklím“ krajinný ráz zachytil.

Přestože výstava představuje hlavně českou výtvarnou scénu, zařazeno je i dílo André Fougerona. Ten byl jako člen francouzské komunistické strany osloven v roce 1950 federací horníků (CGT) k zachycení práce a průmyslového života Francie. Během rezidenčního pobytu pak vytvořil čtyřicet obrazů a řadu kreseb a jeho dílo se řadí k vysoce politickým.

V sekci V potu tváře. Půda. Rozsévač. Sekáč. Družstevník je zařazena socha jedné z nejmladších autorek výstavy Sabiny Knetlové Zranění z pole (2020), která provedením v betonu kombinovaným s klasem fascinuje svou přímostí a bezelstností a zároveň křehkostí dané tématiky, která je pro autorku osobní výpovědí. Z dalších současných autorů jsou na výstavě představeny dvě apokalypticky vyznívající koláže Václava Buchtelíka Žháři a Porota, obě z roku 2019.

Výstava se věnuje i médiu fotografie a v sekci Fotografie. Každodennost. Fascinující genius loci. Pád katedrál dává prostor velkým jménům tohoto oboru hlavně z žánru dokumentární fotografie a to Jindřichu Štreitovi, Dagmar Hochové, Viktoru Kolářovi, Gustavu Aulehlovi nebo Václavu Jiráskovi.

Práce je živá
Výstava Renaty Skřebské Dělník je smrtelný, práce je živá pečlivě a obšírně ohledává tématiku práce a její estetizaci v dlouhém časovém období, na jejíž podobu mělo dobové myšlenkové nastavení zásadní vliv. Pakliže se tematizování práce opět dostane na plátna umělců, nebude zřejmě postava usazená za počítačem v podobě home-office tím nejatraktivnějším, co bychom jako odkaz dnešní doby chtěli uchovat, bude ale odrazem doby, kterou naše životy aktuálně prostupují.

Dělník je smrtelný, práce je živá
Galerie výtvarného umění v Ostravě
(Jurečkova 9, Ostrava)
23. 9. 2020—21. 2. 2021

ARTIKL » Dělník je smrtelný práce je živá

Práce jako aktivační fenomén ohlasu