ARTIKL » Design

Czech Design Week spustil přihlášky!

redakce — Wed, 28 Feb 2024 13:33:52 +0000

Každoroční přehlídka a festival současné designové i umělecké tvorby Czech Design Week letos proběhne v termínu od 5. do 8. září, a to opět v pražské Výstavní síni Mánes. Přihlášky pro všechny designéry, studenty designových oborů, ateliéry, studia, značky, firmy a další tvůrce běží do 15. června 2024.

Festival Czech Design Week se v průběhu let etabloval na pražské kulturní mapě jako přehlídka, která každoročně představuje aktuální tvorbu zejména nejmladší generace českých designérů z řad studentů a absolventů uměleckých, designových či řemeslných oborů. Díky tomu festival veřejnosti pravidelně ukazuje, kam se v dalších letech bude ubírat „český design“ a která nová jména jej budou utvářet.

11. ročník festivalu Czech Design Week oslaví vstup do své druhé dekády novinkami ve výstavní a programové lince, které organizátoři budou zveřejňovat postupně. Druhou dekádu festival zahájí několika novinkami ve výstavní a programové lince, které budou organizátoři postupně zveřejňovat v dalších měsících a které budou reagovat na aktuální trendy a problematiky, jež rezonují nejen v českém, ale i v zahraničním prostředí.

„Festival Czech Design Week se zakládal se snahou podpořit český design… Během let se tento cíl přetvořil v celou platformu, která každoročně nejenže představuje aktuální tvorbu českých designérů a tvůrců, ale také objevuje nové talenty, kteří český design v následujících letech utvářely a budou utvářet. Věřím, že tento cíl bude festival rozvíjet i ve své druhé dekádě,“ uvedl ředitel festivalu Czech Design Week Lukáš Pipek.

První festivalovou změnou je obměna vizuální identity festivalu a s ní spojené spuštění nových webových stránek czechdesignweek.com. Skrze ně budou organizátoři komunikovat veškeré informace spojené s festivalem včetně informací o vystavujících designérech a doprovodném programu festivalu, který se i letos zaměří na přednášky, debaty či panelové diskuze na téma aktuálních trendů v designové, umělecké a kulturní sféře.

Práci na přípravách vizuální identity a webu organizátoři festivalu svěřili grafickému designérovi Davidovi Novákovi (Dacid), který v současnosti dokončuje studia na pražské UMPRUM v Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace a který je jeden ze spoluzakladatelů sdružení SMYK, jež vytváří prostor pro vzájemné setkávání a představování projektů vizuální scény.

Součástí nové grafické podoby festivalu je také obměna logotypu, skrze který festival komunikuje. Autorem je designér Viktor Mizera, absolvent Ateliéru tvorby písma a typografie UMPRUM, jenž v současnosti působí ve studiu Displaay, jež stojí i za předchozím logotypem festivalu Czech Design Week.

Přihlášky k účasti na Czech Design Week 2024 mohou designéři, studenti, studia, značky a všichni další tvůrci zasílat do 15. června 2024, a to prostřednictvím webového formuláře prihlaska.czechdesignweek.com anebo na email prihlasky@czechdesignweek.com.

Vlastimil Šenkýř

Bára Alex Kašparová — Tue, 03 Oct 2023 05:44:43 +0000

Vlastimil Šenkýř (* 1990) se narodil ve Valašském Meziříčí. Absolvoval dva magisterské obory v ateliérech Kov a šperk a Keramika plzeňské Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara a ateliér Sklo pod vedením Ronyho Plesla na pražské UMPRUM. Jako designer se věnuje práci s keramikou, šperkem a sklem. Pro všechna tři zaměření jsou pro něj předmětem zkoumání možnosti těchto materiálů skrze experiment a hledání hranic jednotlivých materialit. Nejblíže má ke sklu z hlediska jeho variability. Těžce rozložitelné materiály redukuje na minimum a přestože preferuje ekologické materiály, jsou součástí jeho prací také ty syntetické, které jsou specifické právě pro své estetické rysy. V jeho tvorbě je podstatným principem experiment, kdy v rámci své diplomové práce použil barevné základy, které dále obaloval v různých barevných sklech a posypával oxidy kovů. V tomto případě se jednalo o upcyklaci, vše ale pocházelo ze stejné sklárny, kde byl namíchaný kmen se stejnou roztažností. Pro každý projekt zvažuje vhodné měřítko a hledá to nejvhodnější pro adekvátní vyznění díla. Propojuje tradiční sklářské postupy v kombinaci s 3D tiskem. Za kolekci váz SUGAR získal ocenění na letošním ročníku mezinárodního festivalu designu a volného umění Czech Design Week 2023. Hledá v ní hranice mezi umělým a přírodním materiálem a zabývá se tvořením vlastních struktur, které jsou podobné horninám nalezeným v přírodě, kdy jejich vznik není podmíněn časem, ale jeho experimenty. Základní tvar je vytvořen z ručně foukaného skla, kolem kterého následně vytváří vrstvy z plexiskla a cukru. Ačkoliv jsou tedy struktury horninám velmi podobné, jsou dílem člověka, nikoliv výsledkem přírodních procesů.

Jubilejní ročník designové tvorby

redakce — Tue, 05 Sep 2023 07:00:55 +0000

Desátý ročník festivalu designové a umělecké tvorby Czech Design Week X představí ve dnech 7. až 10. září ve Výstavní síni Mánes nejnovější tvorbu více než 120 českých i zahraničních designérů.

K příležitosti završení první dekády festivalu se návštěvníkům také vůbec poprvé představí výstava New Generation, která ukáže výběr unikátních kolekcí navržených nejmladší generací designérů z řad studentů, absolventů a nových objevů z uměleckých škol. Vizuál letošního ročníku vytvořil slovenský malíř a grafik Stanislav Ondruš.
„Festival Czech Design Week se během let vyprofiloval v designovou přehlídku, která klade důraz na objevování a podporování nových objevů na poli českého designu. Výstava New Generation je tak přirozeným vyústěním těchto snah, kdy veřejnosti k příležitosti našeho desátého ročníku chceme ukázat, že se do budoucna vyplatí sledovat, co naše nejmladší generace designérů vytváří,“ uvedl ředitel festivalu Lukáš Pipek.
Festival Czech Design Week během čtyř zářijových dní také ve Výstavní síni Mánes formou panelových instalací, které vytváří pomyslné designové pokojíčky, nabídne pravidelný výběr současné tvorby českých i zahraničních designérů, studentů, značek a studií napříč všemi obory designu: od interiérového a produktového designu přes sklo, keramiku, módu a šperk až po například grafiku či vizuální tvorbu. Seznam všech vystavujících je dostupný na webu festivalu.
Do prostoru pražského Mánesu, který před téměř sto lety navrhnul architekt Otakar Novotný a který v minulosti hostil velikány výtvarného umění, zavítá designový festival podruhé. Už loňský ročník totiž potvrdil, že současná tvorba designérů, která často pluje na hranici mezi designem a uměním, patří do galerijního prostoru této ikonické funkcionalistické budovy.
S desetiletým výročím jubilejní Czech Design Week X spojí i svůj doprovodný program. Ten se zaměří jak na uplynulou dekádu v českém designu, tak na jeho budoucnost s důrazem na trendy a výzvy, se kterými se český design bude potýkat. V rámci doprovodného programu ale nebude chybět celé spektrum nejrůznějších přednášek, debat či workshopů s cílem přivítat na festivalu co nejširší publikum a také ukázat, že design i umění je tu pro každého bez výjimky a bez předsudků.

Festival Czech Design Week proběhne od čtvrtka 7. do neděle 10. září 2023. Výstava New Generation se po festivalu ukáže také o týden později, v pátek 15. a sobotu 16. září, v budově Technologického centra UMPRUM během přehlídky We’re Next, která představuje ty nejinovativnější mladé módní návrháře a studenty vysokých škol.
Český design nebude chybět ani na přehlídce London Design Fair, která je letos hlavním zahraničním partnerem Czech Design Weeku a která se uskuteční o dva týdny později, od 21. do 24. září 2023 v londýnském Truman Brewery.

text: Jakub Dulínek

Czech Design Week 2023
Výstavní síň Mánes (Masarykovo nábřeží 250/1, Praha 1)
7. 9. – 10. 9.

Jiří Krejčiřík

Bára Alex Kašparová — Tue, 02 May 2023 05:32:33 +0000

Jiří Krejčiřík (* 1989) se narodil v Brně, žije v Praze. Absolvoval pod vedením Františka Pelikána obor Produktový a průmyslový design na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Krejčiřík ve svém designérském přístupu dlouhodobě snoubí několik hledisek – důraz na řemeslo a jeho tradici, precizní zpracování a výrobu v tuzemsku a zejména adaptaci původních přístupů do současné autorské estetiky. V jednotlivých kusech nábytku, které jsou připraveny jen pro několik unikátních zhotovení, propojuje jak materiály, tak jejich vizuální zpracování a skrze tyto jednotlivé aspekty vytváří komplexní řešení nábytkových kusů. Takovým je například kabinetní oltář nazvaný Annin oltář, který vychází z historického nábytku přelomu 17. a 18. století. Jedná se o doposud nejvíce expresivní styl, který Krejčiřík v užitém designu představuje. Tento extravagantní solitér, který se skládá z patnácti zásuvek potažených sametem a kombinující dřevo masivního jasanu a jasanové dýhové kořenice, je unikátem nejen ve způsobu zpracování a výsledné estetiky, ale také svým záměrem. Sochařský kus nábytku je koncipován jako užitný objekt, do jehož zásuvek lze vložit nejrůznější sběratelské předměty a uchovat v nich tak to, co má pro každého uživatele či sběratele specifickou cenu a hodnotu. Kabinetní oltář je nejen kusem nábytku, ale ztvárněním ideje, jež klade důraz na výsostné estetické nároky a obrozuje důraz na řemeslné zpracování, autorskou estetiku a předávání nábytku skrze generace. Je oslavou objektu, který uchovává osobní předměty. S úspěchem byl představen na právě konaném Milan Design Weeku. Krejčiřík tímto solitérem projevuje syntézu jeho dosavadní tvorby, ve které se dlouhodobě věnuje designu skla, osvětlení a nábytku.

Dnem, nocí i dechem pro design

Bára Alex Kašparová — Tue, 18 Oct 2022 21:58:38 +0000

Abyste byli v něčem skutečně úspěšní, musíte tím žít dnem i nocí a ve své cestě za dílčími cíli vytrvat. Jedním takovým člověkem, kterého natolik okouzlil design, že se stal ředitelem přehlídky jeho současné podoby a pojmenoval ji Czech Design Week, je Lukáš Pipek. Rozhovor s ním tedy nebude o ničem jiném, než o jeho dlouholeté vášni, designu.

Letos jsi připravil již devátý ročník festivalu Czech Design Week. Dalo by se říci, že už je to pro tebe rutina, nebo tě každý ročník naučí něčemu novému? Čím tě obohatil ten poslední?
Každý ročník mě naučí něčemu novému. S každým dalším ročníkem získává člověk nové zkušenosti a přiučí se novým věcem. Ví, co lépe „vychytat“ pro další ročník, jak lépe představit svoji vizi i jak lépe spolupracovat v rámci týmu i s jednotlivými vystavujícími, pro které je Czech Design Week často první veřejnou prezentací ve formátu samostatných expozic.
Jedním z cílů festivalu Czech Design Week je podporovat a pomáhat vystavujícím designérům a tvůrcům. Zejména těm začínajícím, kterým poskytujeme konzultace, rady i tipy, jak tvorbu nejlépe prezentovat, a snažíme se jim v rámci našich vlastních možností a kapacit vycházet vstříc. Musíme někdy i vystavující „hlídat“, aby se jejich prezentace nestáčela do formátu různých designových marketů, které mají také své místo a je dobré, že probíhají, není to ale formát vhodný pro festival Czech Design Week. A samozřejmě dobrá prezentace designové tvorby je také důležitou vizitkou pro samotný festival.
Bylo mi jasné, že když jsme letos plánovali Czech Design Week ve Výstavní síni Mánes, že už z respektu k danému místu se nemohu dopustit žádné chyby. Produkční plán jsme procházeli a kontrolovali několikrát, i tak se vyskytly neočekávané věci, které se musely řešit za pochodu. Pro organizaci takových akcí je důležité být flexibilní a umět problémy řešit okamžitě.

Design je široký pojem. Jak bys ho přiblížil laikovi? Co to design je a s čím se propojuje? Jaké má kvality?
To je dobrá otázka, protože stejně jako v případě umění i design je pro lidí, kteří se o něj moc nezajímají, španělská vesnice. Design je vše, co udává věci tvar, její podobu, a to, jak komunikuje s uživatelem. Nachází se prakticky všude kolem nás. Jsou to předměty a výrobky, ze kterých jíte a pijete, co si nesete na sobě, do čeho uleháte i čím se dopravujete do práce či domů. Všichni ho nosíme po kapsách i na uších, koukáme na něj a čteme z něj.
Design spolu s uměním prostě utváří svět kolem nás a je jen na nás, jak moc si k sobě domů pustíme ten svůj vlastní a vysněný. Někdo je rád obklopen spoustou věci, jiný si zase rád ozdobí interiér netradičními tvary a barevnými kombinacemi a další zas dává přednost minimalismu. Cit pro design přitom nemusí být otázkou vzdělání v oboru.

Jak bys popsal vývoj tuzemské designérské tvorby za těch posledních devět let?
Neustále se posouvá a stále více se propojuje s okolním světem. Současní mladí designéři i studenti designu získávají lepší rozhled díky možnostem cestovat a díky propojení skrze sociální sítě a internet. Díky tomu také častěji vytváří výstupy, které nesou srovnání s tou ve světě.
Všeobecně je zažité, že „zlaté české ručičky“ zvládnou vše, na co sáhnou. Obory jako sklo, porcelán, módní tvorba či architektura jsou v tuzemsku vnímány tak, že v nich patříme na špici. V zahraničí však o českých designérech málokdo v současnosti slyší. Jejich popularita, se kterou se protáčí na české scéně, často končí u hranic Krkonoš či Šumavy. Právě mladá generace díky svému propojení se světem, větší odvaze riskovat a cestovat, dodává designové tvorbě v Česku svěží vítr a naději, že se kvalita designové tvorby u nás udrží i nadále.
Ještě před covidem u nás byl pozorovatelný rozvět celkového kreativního oboru včetně designu. Zejména v Praze se otevírala spousta zajímavých butiků, concept stores, showroomů či obchodů s designovými výrobky a Praha se díky tomu začala více přibližovat západním metropolím. Covid, ale i současná krize to vrací o několik let nazpět. I tak je stále hezké sledovat, že zejména kvalitní tvorba se dokázala u nás udržet i přes krize, a věřím, že přežije i do budoucna.
Abych však nekončil jen negativně. Období krizí má také svou pozitivní stránku v tom, že pomáhá scénu vytříbit: Dokážou se udržet designéři, kteří ke své tvorbě přistupují poctivě a s pílí a kteří umí svou tvorbu dobře prezentovat. I my za festival jsme si prošli v posledních letech těžkou zkouškou, kdy jsme stáli i před rozhodnutím, zda kvůli covidu pokračovat, či ne. Věřím, že zejména letošní ročník v Mánesu dokázal, že se nám podařilo udržet se a dále růst.

Splnilo se něco, co jsi očekával? Případně tě něčí směřování překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Tohle moc skromně znít nebude, ale myslím si, že po těch letech už mám docela dobrý odhad. Vychází to jak z toho, že designovou a uměleckou scénu u nás dlouhodobě sleduji a vím, že některé příběhy a „objevy“ se opakují podle podobného scénáře, tak z toho, že mívám dobrý odhad na lidi. Bez toho by také u nás akce v kulturním odvětví ani nešly dělat.
Právě objevování nových talentů, u kterých vidíme, že mají potenciál růst, je jedním z cílů Czech Design Weeku. Mohl bych vyjmenovat spoustu příkladů, v rychlosti mě teď napadá například František Jungvirt, který na festivalu své novinky představuje už pravidelně a kterého jsme na začátku podpořili v jeho prvních kolekcích váz Garden, anebo také Dominika Petrtýlová či Kristýna Mikolášková.
Z nových tváří bych pak určitě rád zmínil Grétu Kušnírovou, která se u nás představila poprvé vloni, nebo Pavlínu Šváchovou, která se během letošního ročníku stala objevem roku cen Czech Design Award. Uvidíme v budoucnu, zda se náš odhad potvrdí.

Jaké kvality jsou pro tebe při výběru a hodnocení toho dobrého designu určující?
Důležité je mít přehled a sledovat dění, kdo s čím kdy přichází, a vidět za pozadí vzniku daného designu. Podle toho se snadno odliší autentická tvorba od té, která je pouze odkoukaná od jiného designéra. Takovému designu chybí vlastní myšlenka. Například v oblasti skla u nás kolikrát vznikají kolekce, které používají různé speciální techniky, nad jejichž použitím ale designér nepřemýšlel, pouze je odkoukal jinde a „líbily se mu“. Chybí pak příběh toho vzniku, který má naopak designér, který k té technice došel vlastní cestou.
Tím se dostáváme také k vlastní prezentaci designéra, která je také velmi důležitá, protože tím právě vypráví a komunikuje příběh svého produktu, své tvorby. Pro mě osobně je při výběru určujícím měřítkem to, zda se vystavující umí prezentovat. Zda má vlastní a jednoduše dohledatelné webové stránky a sociální sítě či zda má věci kvalitně vyfotografované. Zároveň to ale nesmí přehánět s prezentací, takzvaně „bombardovat“ sledující fotografiemi a příspěvky každý den. Musí mít vše dobře naplánované a vědět, kdy co zveřejnění. Pokud to totiž přepískne, tak se lidem, a zejména sběratelům či galeristům, omrzí a ztratí reputaci kvalitního tvůrce.
Je potřeba také vnímat tvůrce mimo jejich představený produkt a zůstávat s nimi v kontaktu. Sledovat, kam se posouvají, a zda jejich směřování má potenciál. Spousta zejména mladých tvůrců se vyšvihne nahoru díky jednomu produktu, na který už ale nedokážou navázat. Nedokáží se posouvat dál, anebo je semele „pozlátko“ mediální pozornosti, kdy se najednou o nich chvíli všude píše, každý se s nimi chce setkat, a oni získají pocit, že mají vyhráno. Ale v tu chvíli přichází pro ně nejdůležitější moment, kdy musí začít makat a tvořit další kolekce a projekty. Tak se rozezná ten, kdo pouze náhodně vytvořil kvalitní dílo, od toho, kdo má v sobě talent, který neustále rozvíjí.

Jak si stojí tuzemský design v porovnání s ostatními zeměmi? Jsou v současné době patrné nějaké sjednocující trendy?
Řekl bych, že dochází k rychlejšímu přebírání různých trendů ze zahraničí. Co se k nám v minulosti dostávalo dlouhé roky, dnes přichází téměř okamžitě. Myslím tím například trendy v barvách, tvarech či v dekorativnosti. Designéři z různých zemí také reagují podobným způsobem na vnější podněty ze světa politiky či ekonomiky.
Je důležité zmínit, že se českému designu v porovnání s ostatními zeměmi daří se udržet, i navzdory mizivé podpoře ze strany státu. Chybí tu aktivní státní agentura pro podporu designu a umění, která tu dříve fungovala, a pro podporu designérů v zahraničí, stejně tak jako značek či studií.
Je hezké, že se česká vláda se v rámci evropského předsednictví chlubí sklem značky Rückl, pro podporu a rozvoj designového průmyslu u nás ale politici nedělají skoro nic, a to ani v současné době bezprecedentní energetické a ekonomické krize, kdy spousta značek doslova stojí před propastí. Přitom design patří k lukrativním odvětvím s přidanou hodnotou, které pomáhají zemi budovat jméno ve světě. Například ve Francii to moc dobře vědí, značky jako Dior, Channel či Cartier jsou jejich výkladní skříní, které podporují. U nás si podobné renomé drží například Moser nebo Ton, z nových značek pak má dobře našlápnuto Klimchi, většinou je to ale bohužel navzdory nulovému zájmu ze strany státu.

Jaká byla první idea CZDW? Proč vznikl?
Byla to jednoduchá idea: podpořit mladé a talentované designéry, studia či značky v jejich začátcích a dát jim prostor se prezentovat. Tato myšlenka se postupem let rozrostla do celé platformy, kdy pomáháme mladým designérům a studentům při vzniku jejich kolekcí, s jejich prezentací, a také se je snažíme vysílat do zahraničí, a to v rámci spolupráce s partnerskými přehlídkami, například v rámci Milan Design Week či London Design Fair.

Jakým praktickým komplikacím v současné době čelí práce menších designérských studií a proč by ji kupec měl podpořit oproti sektorové velkovýrobě?
Komplikacím čelí hned několik. Pojí se v tom možnosti, jak svou tvorbu prezentovat, jak vyrábět a jak hledat zákazníky. Je těžké konkurovat sektorové velkovýrobě, která má jiné možnosti v rámci reklamy i výroby, kdy je kvůli strojové výrobě schopna snižovat své náklady na minimum (a to i na úkor samotné kvality) a tím i nabízet produkty za nížší ceny.
V situaci, kdy si má člověk vybrat, zda si koupí vázu za pár stovek v IKEA, anebo si ji koupí od konkrétního designéra, od kterého si zároveň pořídí unikátní a ručně vyráběný produkt, avšak za mnohonásobek ceny, často si zvolí první možnost. Pojí se v tom neochota investovat do kvalitních věcí, protože spousta lidí neocení jejich hodnotu. Vidím to na příkladu různých bleších trhů, kde se často dají za pár stovek korun nalézt kvalitní skleničky či vázy ze 70. a 80. let od designérů značky Moser, a to jenom proto, že je lidé vytáhli doma z půdy a vůbec netuší, jakou takové sklo má dnes cenu.
Kontroverzním problémem, o kterém se málo mluví, je fakt, že se velkovýrobci často až okatě inspirují různými designéry a menšími studii. Nebál bych se uvést i konkrétní příklad, kdy si doteď pamatuji, jak jsem narazil v IKEA na vázy Bandaska českého studia Dechem. Samozřejmě se nejednalo o ně, stejná podoba, avšak v horší kvalitě skla, ale byla nepřehlédnutelná. Je pak vtipné a smutné zároveň, že tyto velké značky jsou partnery akcí a událostí, které by naopak český design a designéry měly podporovat a na daný problém upozornit.

Jaká je kvalita etiky na tuzemské designérské scéně? Vídáš hodně „vykradených“ nápadů? Jak se dá obhájit původní dílo v praxi?
Česká designérská scéna je malá, de facto je to takový malý rybníček, kde se každý zná s každým a všichni mají příležitost sledovat tvorbu navzájem. Díky tomu se dá také vysledovat, kdo se kým inspiruje. Je velmi tenká linka mezi tím, co se něčemu podobá, a co je vyložené „okopírované“.
Obhájit své původní dílo by ale neměla být práce přímo designéra, který jej vytvořil, už jen proto, že pachuť vykrádání není na jeho straně. V tu chvíli by měla právě fungovat práce kurátorů či kritiků, ale nejen jich. Důležitější je práce kulturních novinářů a reportérů, kteří informují veřejnost. Ze své pozice, kdy rozhodují o tom, co se dostane do mediálního prostoru, a co ne, by měli být schopni rozpoznat pozadí věcí a kultivovat designérskou a uměleckou scénu u nás. Už jen proto, že je to jejich profese, za kterou dostávají ohodnocení.
Někdy mě právě překvapí, jak někteří vykazují malý přehled o místní scéně a nejsou schopni uvést tvorbu designérů do souvislostí a do kontextu. Abych nemluvil jen obecně, můžu zmínit příklad kauzu lithyalinu, unikátní techniky, kterou doslova několik desítek let vlastní cestou znovuvynalezl sklářský technolog Václav Kuželka z Nového Boru a kterou si až moc snadno chtěl přivlastnil před časem někdo jiný. Toto do sklářské komunity prostě nepatří.

Jaká konkrétní instalace tě na letošním ročníku opravdu zaujala a čím?
Tady konkrétní odpověď nedám. Ze své pozice bych si nerad dovolil upřednostnit některého z vystavujících festivalu Czech Design Week, kteří navíc prošli kurátorským dohledem. Spíš bych zmínil, že se každoročně těším na instalace od designérů, kteří u nás vystavují pravidelně a u kterých nepochybuji, že každý rok přijdou s kvalitní instalací, jako například duo Mikolášková & Drobná anebo také právě František Jungvirt či Dominika Petrtýlová či Studio Combo.
Ne instalací, ale svou tvorbou i příběhem mě letos zaujalo Studio 3, pod kterým tvoří studenti ústecké Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Vendula Menšíková, Jan Syrovátka a Václav Černí. Svými looky i přístupem, kdy tvoří společně, což v oblastí módní tvorby u nás není tak běžné, si také vysloužili letošní Cenu festivalu v rámci Czech Design Award. A musím říct, že v rámci organizačního týmu v tom panovala jasná shoda.

V jakém odvětví designu rozpoznáváš české autory a autorky jako nejvýraznější?
Nepochybně je to stále sklo, které designérům u nás nabízí mnohé možnosti. České sklo je světové a unikátní proto, že se u nás uchovala nebo znovuoživila (jako v případě lithyalinu) celá škála různých výrobních a dekorativních technik, které čekají na to, až si jich designér všimne a dá jim tvar.
Zároveň mě ale těší, že se zvedá kvalita tvorby v keramice a porcelánu, která má u nás také silnou tradici. Designéři, jako je Gréta Kušnírová, Tereza Sluková či Paula Benčaťová, tomuto odvětví přinášejí nový dech. Zvedá se ale i kvalita výuky, musím uznat, že třeba Ateliér keramiky a porcelánu na UMPRUM pod novým vedením Milana Pekaře vzkvétá a představuje nové talenty. To stejné pak platí například o tamějším ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla, o ateliéru K.O.V. pod vedením excelentní Evy Eisler, ale i o dalších, jejichž vyjmenování by mi trvalo další půl hodinu.

Kupuje se český design, má úspěch mladé studio, nebo autor navazující na dlouhodobou tradici?
Zde si myslím, že je to tak půl na půl. Často říkám, že je dobré investovat do mladého studenta. Zajít si na výstavu klauzurních a semestrálních prací, například na Artsemestr na UMPRUM, prohlédnout si tvorbu a mít přehled. Většina kvalitních mladých designérů a studií totiž často navazuje na různou tradiční tvorby, které dokáže dát současnou podobu.

Lukáš Pipek (* 1980)
je ředitel přehlídky a festivalu designové tvorby Czech Design Week. Své organizační zkušenosti i know-how nabíral na obchodních a manažerských pozicích v českých telekomunikačních a technologických firmách, aby následně svoji celoživotní lásku k umění a designu zformoval do vlastního projektu. Tím se stal právě Czech Design Week, který podporuje a prezentuje talentované designéry a designérky. Festival se od svého vzniku rozrostl v celou platformu a organizační tým se pod jeho vedením zaměřuje na celoroční podporu talentovaných designérů a začínajících tvůrců či studentů, které podporuje v jejich nových kolekcích, vysílá na zahraniční přehlídky a také pomáhá s prezentací. Mimo jiné také díky nové aplikaci, která sice nese název festivalu, ale jejím cílem je veřejnosti přiblížit celoroční dění na české designové a umělecké scéně.

Designéři a designérky oceněni!

redakce — Mon, 05 Sep 2022 18:30:03 +0000

Festival designové tvorby Czech Design Week zakončil v neděli 4. září svůj 9. ročník v pražské Výstavní síni Mánes vyhlášením cen Czech Design Award, které se zaměřují na ocenění talentovaných designérů a tvůrců.

Cenu v kategorii Objev roku udělila letošní porota festivalu sklářské umělkyni a studentce pražské AVU Pavlíně Šváchové, která ve své tvorbě balancuje na hranicích designu a volného umění. V kategorii Best of Design za nejzajímavější designový produkt si cenu odnesla značka Space of Space bratrů Jakuba a Martina Klimešových, kteří na festivalu Czech Design Week představili své ohýbané kovové stolky Jupiter.
Za Nejlepší instalaci, která se v rámci letošního festivalu prezentovala, si cenu odneslo duo Mikolášková&Drobná, pod kterým tvoří designérky Kristýna Mikolášková a Tereza Drobná. Designérky představily střípky z nové kolekce Thanks Girls!, která je inspirovaná průkopnicemi designu z přelomu 19. a 20. století.

Letošní čtrnáctičlenná porota festivalu, kterou tvořili odborníci z řad zkušených designérů, teoretiků designu, pedagogů a zástupců kulturních médií rozhodovala skrze anonymní hlasování během průběhu festivalu. Jeho výsledkem bylo také udělení Zvláštního uznání poroty, a to studiu ADEMI, pod kterým tvoří módní kolekce designérka Adéla Mitrengová a které na festivalu představilo sladkou kolekci doplňků Candy Shop.
Cenu festivalu, která je udělována organizátory designové přehlídky, získalo STUDIO 3 módních návrhářů Venduly Menšíkové, Jana Syrovátky a Václava Černého, kteří společně studují na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Zvláštní uznání festivalu si pak z letošního devátého ročníku odnesla česká rodinná značka Triant, která dlouhodobě spolupracuje s českými designéry a podporuje zejména začínající tvůrce a studenty.

Devátý ročník přehlídky designu Czech Design Week, který ve dnech od 2. do 4. září zavítal do pražské Výstavní síně Mánes, představil přes sto vystavujících z řad předních designérů i začínajících tvůrců a studentů, kteří během festivalu představili své nové kolekce. Na letošním ročníku převažovala zejména sklářská tvorba, organizátoři festivalu tím chtěli upozornit na náročné období, které čeká český sklářský průmysl, jenž je jednou z oblastí nejvíce zasažených současnou energetickou krizí.

Dlouhodobý cíl festivalu Czech Design Week směřuje zejména k podpoře začínajících designérů a také mladých studentů, kterým dává festival často příležitost poprvé vystavovat na podobných přehlídkách v Česku i zahraničí a poskytuje rady, jak pracovat s konceptem panelových instalací i vlastní prezentace pro větší úspěch na větších designových akcí v zahraničí.

POROTA CZECH DESIGN AWARD
Bára Alex Kašparová / šéfredaktorka Artikl
František Jungvirt / designér, UMPRUM
Ilona Karásková / šéfredaktorka MILE
Jen Kratochvíl / ředitel bratislavské Kunsthalle
Klara Beverly / vydavatelka Marie Claire a XANTYPA
Květa Čulejková / architektka, designérka, Design Cabinet CZ
Lenka Žižková / zakladatelka Design Cabinet CZ
Lukáš Spilka / módní návrhář, ředitel We’re Next
Michal Kučera / novinář
Michaela Kramárová / šéfredaktorka Heroine
Petr Jansa / šéfredaktor ESENCE
Petr Kotík / zakladatel °Amazing Places
Tomáš Otta / magazín Selected

SEZNAM VYSTAVOVATELŮ CZDW 2022: https://www.czechdesignweek.com/#exhibitors

O CZECH DESIGN AWARD
Czech Design Award vzniklo za účelem ocenit a podpořit vycházející talenty a studenty designové či umělecké tvorby, ale také etablované umělce, designéry nebo začínající studia, značky či startup projekty. Ocenění umělci tak získají také možnost představit svou tvorbu na jednom ze zahraničním festivalu a to v rámci spolupráce s partnerskými zahraničními Design Weeky. Ocenění Czech Design Award navrhl a realizoval František Jungvirt. Limitovaná edice váziček na jeden květ vznikla exkluzivně pro Czech Design Week. Jako cenu si ji odnesou ti nejlepší designeři, firmy či studia. Cena již není jen těžítko lapací prach na poličce, ale funkční kus skla, který je součástí designérova stolu. Jeho každodenní radostí, cenným darem, který neztrácí hodnotu.

Pražský Mánes už brzy zazáří designem

redakce — Mon, 29 Aug 2022 09:05:24 +0000

Czech Design Week na začátku září představí současnou designovou tvorbu v pražské Výstavní síni Mánes.

Více než 100 vystavujících z řad designérů, nezávislých tvůrců i značek, tři dny zaplněného programu, a hlavně pražská Výstavní síň Mánes, která ve dnech od 2. do 4. září bude hostit devátý ročník festivalu designové a umělecké tvorby Czech Design Week. Ten letos představí výběr současného designu a také plno nových kolekcí od talentovaných designérů z Česka i ze zahraničí. Podobu letošního vizuálu připravilo studio Idea & Maker dua Johany Kroft a Maxima Kroft, jejichž umění stejně jako letošní vizuál přesahuje do světa NFT.

Ikonický funkcionalistický prostor Výstavní síně Mánes vznikl na přelomu 20. a 30. let minulého století podle návrhu architekta Otakara Novotného pro Spolek výtvarných umělců Mánes, který hostil jména jako Max Švabinský, Toyen, Emil Filla, ale také Pablo Picasso, Salvador Dalí či Frank Lloyd Wright. Zatímco minulost patřila převážně velikánům výtvarného umění, letos do Mánesu zavítají přední designéři nejen české scény, kteří veřejnosti ukáží, že kreativní tvorba neztrácí svůj dech ani přes náročná období.

V rozmezí tří dnů od 2. do 4. září festival nabídne výběr současné tvorby českých i zahraničních designérů, studentů, značek a studií napříč všemi obory designu: od interiérového a produktového designu, sklo, keramiku, fashion a šperk až po grafiku, vizuální tvorbu i NFT. Nové kolekce na festivalu představí například loňští držitelé cen Czech Design Award, sklářská značka Klimchi a její kreativní ředitel František Jungvirt. Ten také kromě vlastní nové tvorby ukáže novou kolekci malých váziček, která vznikla pro květinářství Provoní. S novými kolekcemi do Mánesu zavítá také například duo Mikolášková & Drobná, značka Space of Space či Dominika Petrtýlová, jejíž vázy Lollypop vznikly ve spolupráci s festivalem Czech Design Week. Kompletní seznam vystavujících je dostupný na webu: https://www.czechdesignweek.com/#exhibitors

Formát panelových instalací doplní na festivalu každodenní doprovodný program v podobě přednášek, panelových diskuzí či hudebních vystoupení. Na doprovodném programu se podílí také redakce Artiklu a to přímo šéfredaktorka Bára Alex Kašparová, která ve své prezentaci Jak dostat svou tvorbu do médií? představí principy, které vedou k úspěšné prezentaci autorské tvorby v médiích. Vystoupí také PhDr. Michal Tošner, Ph.D. s přednáškou Dasein design – bytí a bytování v návaznosti na Heideggerovu filozofii bytí spisu Básnicky bydlí člověk a pojedná o designu jako zprostředkovateli jsoucna a formativního činitele kvality bytí (životní sloh a životní styl). V prezentaci Není už pozdě začít komunikovat na Instagramu? představí také Dominika Schmidt principy online komunikace, které si žádá současná doba a její nároky.

Kompletní seznam programu festivalu naleznete na webu: https://www.czechdesignweek.com/#program

Novinky k letošnímu roku přichystal pro návštěvníky také přímo festival Czech Design Week. Spolupráce s bratislavskou platformou Virvar představí zcela novou kolekci od návrháře Jana Černého a módní show WE’RE NEXT (WRN) do Mánesu přiveze speciální výběr současných fashion designérů. Ve spolupráci s českou mutací časopisu Marie Claire se v prostoru Mánesu představí ikonická kabelka Lady Dior, kterou proslavila princezna Diana. A uvnitř Výstavní síně Mánes díky spolupráci s tradiční stavebnicí Merkur vznikne i dílnička, která nadchne nejen ty nejmenší. Za festival se pak lidé mohou těšit na novou mobilní aplikaci Czech Design Week Guide, která bude od 1. září ke stažení pro Android a iOS.

Czech Design Week 2022
Výstavní síň Mánes (Masarykovo nábřeží 250/1, Praha 1)
2.–4. září

Designéři, hlaste se!

redakce — Thu, 26 May 2022 15:36:57 +0000

Festival designové a umělecké tvorby Czech Design Week se pro svůj devátý ročník rozhodl zavítat do pražské výstavní síně v Galerii Mánes. Ve dnech od 2. do 4. září 2022 představí současnou nejen českou designovou tvorbu napříč různými obory, od zavedených jmen po nastupující generaci talentovaných tvůrců. Podobu letošního festivalového vizuálu pro Czech Design Week připravilo studio Idea & Maker dua Johana Kroft a Maxim Kroft, jejichž digitální umění přesahuje do světa NFT. Přihlášky pro vystavující jsou otevřené do konce července. Ta nejzajímavější a nejoriginálnější tvorba získá pozvání na festival zdarma.

S příchodem letního období zahájil festival Czech Design Week příjem přihlášek pro devátý ročník a mimo jiné se přemístil do nové lokality. Organizátoři festivalu se rozhodli setrvat v centru a poprvé s designovou tvorbou zavítat do pražské výstavní síně na Masarykově nábřeží, jež je pevně spjatá s historií naší republiky.
Ikonický funkcionalistický prostor Galerie Mánes vznikl na přelomu 20. a 30. let minulého století podle návrhu architekta Otakara Novotného pro Spolek výtvarných umělců Mánes, který hostil taková jména jako Max Švabinský, Toyen, Emil Filla, ale také Pablo Picasso, Salvador Dalí či Frank Lloyd Wright. Zatímco minulost patřila převážně velikánům výtvarného umění, letos do Mánesu zavítají přední designéři nejen české scény, kteří veřejnosti ukáží, že kreativní tvorba neztrácí svůj dech ani přes náročná období.
V rozmezí tří dnů od 2. do 4. září festival nabídne výběr současné tvorby českých i zahraničních designérů, studentů, značek a studií napříč všemi obory designu: od interiérového a průmyslového designu, sklo, keramiku, fashion a šperk až po grafiku a vizuální tvorbu. Formát panelových instalací doplní na festivalu také každodenní doprovodný program v podobě přednášek, panelových diskuzí, hudebních vystoupení a nově také módních přehlídek.

Organizátoři festivalu Czech Design Week si pro letošní ročník nekladli jiný cíl, než si oslavu tvůrčí činnosti plně užít společně s vystavujícími i návštěvníky, protože design v Mánesu si nic jiného nežádá. Pro návrh festivalového vizuálu bylo letos osloveno studio Idea & Maker dua Johana Kroft a Maxim Kroft, kteří se ze svého berlínského ateliéru nově přemístili do New Yorku. Skrze svoji vizuální laboratoř připravili první festivalový plakát s přesahem do digitálního světa NFT. Barevně sytý a do detailu vyhraný vizuál tak získá i další účel, během festivalu bude vydražen a výtěžek věnován pro dobročinný účel.

Přihlášky na Czech Design Week 2022 jsou otevřené komukoliv, kdo se nebojí předvést svou tvorbu a nechat ji projít kurátorským dohledem. Zasílat přihlášky můžete do 31. července prostřednictvím webového formuláře, nebo na e-mailovou adresu prihlasky@czechdesignweek.com. Ta nejzajímavější a nejoriginálnější tvorba získá pozvání na festival zdarma.

Oslava designu v pražské perle funkcionalismu

redakce — Tue, 07 Sep 2021 15:10:32 +0000

Designovými novinkami i bohatým doprovodným programem nabité tři dny festivalu Czech Design Week pozvou návštěvníky do interiérů Paláce U Stýblů, které bývají veřejnosti dlouhodobě nepřístupné.

Palác U Stýblů patří k prominentním pražským budovám a představuje jeden z nejrozsáhlejších paláců na Václavském náměstí. Postavena v letech 1927 a 1928 architekty Ludvíkem Kyselou a Janem Jarolímem pro tehdejšího knihkupce Václava Stýbla, představovala v minulém století tato sedmipatrová budova jedno z hlavních kulturních center Prahy, které mimo jiné hostilo domovskou scénu divadla Oldřicha Nového i divadla Semafor.

K dodnes dochovaným architektonickým skvostům budovy, kterou v brzké době čeká náročná rekonstrukce, patří železobetonová klenba se sklobetonovými tvarovkami, jež má tvar obrácené lodě a patří k ojedinělým pražským konstrukcím. Festival pozve návštěvníky do prostoru ochozu pod klenbou, který nabízí jedinečné výhledy na Václavské náměstí, Františkánskou zahradu i pasáž Alfa. Právě ve zdejších interiérech v minulosti pulzoval život taneční kavárny Boulevard (později kavárna Alfa). Ta se svými 900 metry čtverečními byla ve své době největší z pražských kaváren.

Palác zaplní druhý týden v září tvorba více než 70 designérů. Součástí bude bohatý doprovodný vzdělávací, a také hudební program. O ten se postará pražský klub Radost FX a jeho speciální pop-up prostor uvnitř Paláce U Stýblů. Kromě hlavních prostor festivalu se do programu Czech Design Weeku zapojí také řada design stores a showroomu v okolí Václavského náměstí. V rámci festivalu proběhne také speciální promítání nového snímku Aalto: Architektura emocí o ikonickém finském architektovi a designérovi Alvaru Aaltovi v kině Světozor. Součástí bude také například výstava sklářského výtvarníka a designéra Lukáše Jabůrka v Preciosa Flagship Store v Rytířské.

„Vizuální styl pro letošní Czech Design Week je po celoroční kulturní šedi plný barev a ohraničený ostrou typografií. Tento celkový vizuální styl je jednou z ukázek prací z dílny Loony Creators, kteří ačkoliv nevedli celkový projekt od samotného počátku, tak jej dovedli do zdárného cíle,“ uvedl Kryštof Novotný z Loony Creators. Hravost a přebujelá barevnost jako kontrast oproti předcházejícím měsícům koronavirové šedi jsou hlavními motivy osmého ročníku festivalu designové a umělecké tvorby Czech Design Week. Prvotní návrh vizuálu představil běloruský student grafiky na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze Sergei Gavroche. Konečnou podobu pak připravila grafička a studentka plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Marie Holečková, která návrh nadále zpracovávala spolu s Loony Creators. „Vizuál pro letošní Czech Design Week se skládá ze dvou hlavních prvků, které jsou variabilní dle použití. Jedním z prvků jsou již zmíněné 3D objekty a druhým je ohraničující typografie, která dodává jakýsi dojem stlačování oněch objektu. Na 3D objekty jsou aplikovány různorodé povrchy, které tak dodávají hravosti při jejich pohybu a zvětšení,“ doplnil Kryštof Novotný z Loony Creators. V rámci kreativního studia se na vizuálu podíleli i Martin Hahn a Vojtěch Kuřátko.

Secesní sklo z Nového Boru

redakce — Sun, 23 Feb 2020 10:50:53 +0000

Secesní sklo hraje ve stálé expozici produkce firmy Lötz z Klášterského Mlýna na Šumavě v Pavilonu skla v Klatovech velmi významnou roli a patří k tomu nejlepšímu, co kdy ve světovém sklářství vzniklo.

Ale nic se nevyvíjí mimo kontext a je tak svým způsobem logické, že výstavní program PASKu se věnuje ve volném cyklu také secesní produkci jiných firem a oblastí. V letošním roce se pozornost zaměřila na Nový Bor a jeho okolí a ve spolupráci se Sklářským muzeem v Novém Boru, Vlastivědným muzeem Dr. Hostaše v Klatovech a soukromými sběrateli byla připravena výstava dokumentující další fasetu českého secesního skla.

Pro novoborské secesní sklo je charakteristické zejména využívání malby, leptu, brusu a rytiny v různých kombinacích a také řada specifických (zde vynalezených) dekoračních technik. Významný vliv na výtvarnou stránku produkce měla zejména zdejší sklářská škola, která zprostředkovávala firmám aktuální výtvarné impulsy. A firmy jako Goldberg, Beyermann, Hosch či Mühlhaus tuto výzvu přijaly a přinesly v secesi řadu skel s originálními ornamentálními, florálními i zoomorfními motivy, kterým byla společná vysoká technická úroveň provedení. Právě produkce školy a těchto firem je páteří výstavy v Pavilonu skla a představuje základní trendy novoborského secesního skla. Řada exponátů je přitom veřejně vystavena úplně poprvé.

Výstava – Secesní sklo z Nového Boru
Pavilon skla Klatovy (Hostašova 917, Klatovy)
14. 2.—13. 4.
www.pask-klatovy.cz

text: Jitka Lněničková

Skryté a skleněné

redakce — Thu, 13 Feb 2020 10:11:22 +0000

Ač vila zvaná Portheimka není malá, minout ji bez povšimnutí je překvapivě snadné. Letohrádek na pražském Smíchově dokonce tak trochu klame tělem. Ze všeho nejvíce připomíná luxusní bonboniéru; příjemný, nenápadný povrch skrývá překvapivou explozi rozličných tvarů a chutí.

Tento malý palác postavil pro svou rodinu proslulý architekt vrcholného baroka Kilián Ignác Dientzenhofer a budova později prošla rukama dalších zajímavých majitelů. Dnes slouží jako muzeum skla, které v působivých interiérech nabízí jak stálou expozici, tak i krátkodobé výstavy. Ta aktuální se nazývá Tání hrany. Najdeme na ní díla tří českých (nejen sklářských) výtvarnic – Jiřiny Žertové, Dany Vachtové a Elišky Rožátové. Všechny skleněné plastiky, které zde můžeme vidět, vznikaly v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století. Název výstavy je tak možné vykládat nejen jako jistý typ popisu práce s materiálem nebo způsob, jak na sklo nazírat, ale také jako odkaz k měnícím se společenským poměrům dané doby.

Podoba expozice – na modré, „vodní“ ploše rozptýlené objekty bez zřetelných popisek – sice na jedné straně nahrává svobodnému pozorování a hledání spojitostí či rozdílů mezi pracemi či autorkami, na druhé straně může někomu přinášet nepříjemné potíže s identifikací děl. Kurátorské (Ján Gajdušek, Tereza Havlovicová) a architektonické (Lukáš Machalický) řešení se tak trochu vydalo cestou něco za něco. Toto mladé pojetí se všemi nešvary i pozitivy, které se k němu pojí, ovšem rozhodně podtrhuje nadčasovost vystavených kusů. Pro mnohé návštěvníky může být zjištění, že ani jedné z umělkyň není méně než osmdesát let, překvapivé, dokonce až šokující, tak svěže celá výstava působí.

Spojnicí mezi díly je nepochybně neohroženost, s jakou se výtvarnice pouštěly a pouštějí do práce s tak náročným materiálem, jakým je sklo. V pozadí vydařených kusů jistě stojí nemálo pokusů i omylů. Všechny tři umělkyně mají na výstavě také alespoň jednu skleněnou plastiku, která výrazně operuje s kovem. Ať už jde o Postel Elišky Rožátové, která bude pravděpodobně povědomá i návštěvníkům sklem takřka nepolíbeným, impozantní Sevřený živel od Dany Vachtové či dílo Jiřiny Žertové s názvem Příliš vzdálené, jež je asi nejnapínavější podívanou v celém sále.

Výstavu v Portheimce tak můžeme vnímat jako malý výlet do minulosti tří výjimečných dam, stejně jako dávku inspirace pro všechny, včetně umělců o generace mladších.

Tání hrany
Portheimka – Museum skla (Štefánikova 12, Praha 5)
19. 11. 2019—23. 2. 2020

text: Martina Cihlářová

ORIGOO POP-UP #2

redakce — Sat, 11 May 2019 06:10:33 +0000

V úterý 14. 5. 2019 od 19 hodin proběhne jednodenní komorní pop-up výstava, která představí výběr z tvorby autorů zastoupených na webu Origoo. Akce se uskuteční v historických sklepních prostorách činžovního domu v ulici Sarajevská souběžně s vernisáží v sousední Galerii Etc. Instalace ve stylu historických salonů představí mix uměleckých děl a designu Pavly Malinové, Pavla Příkaského, Tomáše Predky, Ondřeje Malečka, Tomáše Mitury, Anny Jožové, Františka Jungvirta a dalších.

Online galerie Origoo je prodejní a informační platforma, fungující od září 2018, která nabízí kurátorovaný výběr současného umění a designu od progresivních umělců převážně mladé a střední generace. Cílem projektu je propojit tvůrce s novými zájemci a sběrateli, upozornit na jejich díla a získat prostředky pro jejich další tvorbu. Projekt tak autorům poskytuje alternativu ke kamenným galeriím. V současnosti web nabízí již více než 1100 uměleckých děl a designových produktů od 110 autorů. Součástí webu je také online magazín mapující dění na umělecké scéně, jehož obsah vytváří studenti a absolventi dějin umění, kurátoři či samotní umělci. º

Pop-up Origoo #2
Sarajevská 8, Praha 2
út 14. 5. 19:00

text: Ján Gajdušek

Pomezní zážitky

Ondra Dominik Horník — Sun, 29 Jan 2017 16:53:07 +0000

S tzv. imerzivním divadlem se u nás příliš často nesetkáte, je totiž docela náročné na výrobu. Co vůbec to cizí slovo znamená? Jednoduše to, že se můžete po více či méně rozlehlém prostoru volně pohybovat a vyzobávat střípky divadelního dění. Jednu takovou imerzivní – a velice podařenou – inscenaci máte nyní možnost navštívit i v Praze.

Kdesi v lužních horách prý leží městečko jménem Pomezí. Ne, neotvírejte mapu! Ta vám najde leda tak Pomezí u Poličky a tam, pokud vím, luhy ani hory nejsou. Maximálně tak pahorky. Pomezí, o kterém mluvím, se nachází v podivném časoprostoru (KDESI na německých hranicích a KDYSI mezi světovými válkami) a nedostanete se do něj jinak, než po schodišti v domě číslo 7 v ulici Za Poříčskou bránou v pražském Karlíně.

Dostupnost: bohužel ne bezbariérová. Terén: členitý (schody, prahy, dveře, okna, zdi, sem tam pařez). Mobilní signál: nehledejte. Občanská vybavenost: mají tu všechno – tančírnu s barem, cukrárnu, kadeřnictví, krejčovskou dílnu, truhlárnu, les, … jen hrad jim chybí (i když staří Slované tu prý měli hradiště). Obyvatelstvo: temperamentní, milé a přívětivé.

Ačkoli…
Ačkoli všechno asi není, jak má být. V městečku vládne napjatá atmosféra, chystá se tradiční podzimní slavnost – korunovace královny jeřabin. Zároveň se ale vzpomíná na kohosi, kdo z městečka před rokem touto dobou zmizel, nikdo neví proč ani kam. Divákovi je nabídnuta možnost nejen být svědkem vzrušených příprav na vrchol slavnosti, ale především pokusit se rozluštit, co se to tu kčertu děje.

Když říkám pokusit se rozluštit, myslím to doslova. Tvůrci vám nenabídnou příběh Pomezí na zlatém podnose, zatímco vy budete pohodlně rozvaleni v sedačkách v parteru. Kdepak. Tentokrát se po vás, divácích, chce spolupráce. Všechno se totiž odehrává ve třech patrech starého domu, jehož místnosti se proměnily v různé významné body v městečku a jeho okolí. Všude se pořád něco děje a je jen na vás, co z toho dění zvládnete vstřebat. Můžete si vybrat jednu místnost a v ní strávit celou dobu, můžete sledovat jednu postavu, jak prochází městečkem, můžete náhodně utíkat zrovna tam, odkud se ozývá největší křik či hluk, … Buď budete jenom poslouchat a dívat se, nebo budete aktivně prozkoumávat knihy, dopisy, fotografie. Smíte všechno, jen zasahovat do děje je vám zapovězeno. Jste jako pracovník ostrahy, který na svém monitoru přepíná mezi různými bezpečnostními kamerami – jen se u toho více nachodíte. Jste jako duchové, kteří se pohybují prostorem a sledují, co se stane.

Jak jsem řekl, smíte všechno – jen nesmíte být líní. Když strávíte celou dobu tlacháním s barmanem, jehož jediného smíte sami oslovit, moc se toho nedozvíte. Inscenace je ale tak dobře vystavěná, že ať se budete po městečku pohybovat jakýmkoliv způsobem, ať budete prozkoumávat artefakty a číst lístečky na stolech a v zásuvkách, nebo jenom sledovat děj, výsledný příběh si z těch střípků pravděpodobně vždycky poskládáte. Pro každého z vašich spoludiváků bude mít jiné hlavní aktéry a různé důležité okamžiky, ale základní linku každý z vás odhalí.

Inscenace tím přímo láká k druhé, třetí, další návštěvě. Vždy můžete být svědkem jiných přátelských pout a dramatických rozhovorů, zážitek z představení nikdy nebude stejný. A že byste byli líní, toho se nebojím – oni vás nenechají. I herecky je totiž Pomezí troufám si říct mistrovsky zvládnuté, všichni bez výjimky se s grácií a s přehledem pohybují po domě-městečku, dění na jednotlivých místech do sebe zapadá jako ozubená kolečka, prostoje při čekání na partnera se protagonistům daří vyplňovat improvizací a interakcí s diváky přesně v duchu atmosféry představení.

Ansámbl si zaslouží obdiv i za to, jak pohybově náročné jejich výkony jsou. Představení trvá bezmála tři hodiny a věřte mi, že i vy coby diváci budete ze samého přebíhání z místnosti do místnosti a z patra do patra náležitě uondaní. A co teprve oni! Navíc hraní v takto bezprostřední blízkosti publika – jen si to představte, diváci stojí všude kolem vás, nemůžete se schovat za rampou, všichni vidí zblízka každý váš pohyb, každé zaváhání, každý potencionální stín nervozity, který přeběhne po tváři…

Sečteno podtrženo, cenu za Projekt roku festivalu …příští vlna/next wave… si rozhodně zasloužili. Jsou skvělý tým, který dal dohromady skvělou, propracovanou inscenaci. Na první pohled je vidět, že se toho nebojí. Nebojte se toho ani vy! Dokážete zjistit, co se v Pomezí děje? ∞

Pomezí
Za Poříčskou Bránou 7, Praha 8
nejbližší reprízy během března

tones notes | Znuděným hráčům i nadšeným nehráčům

redakce — Thu, 12 Jan 2017 09:27:25 +0000

Takový je podtitul Hudební knihy grafické designérky Judity Košťákové, za kterou nedávno získala Národní cenu za studentský design JUNIOR 2016. Útlá kniha zkoumá způsoby zápisu hudby a ukazuje, jak mohou grafické techniky pomoci vyjádřit to, co je často necháno na fantazii a citu interpreta a nebo to, s čím klasická hudba dříve vůbec nepočítala.

Když bylo s novými výrazovými prostředky hudební avantgardy 20. století třeba hledat i nový způsob zápisu, začaly vznikat grafické partitury, fúze výtvarného umění a hudby, kterou rozvíjeli například Luigi Russolo, John Cage nebo Karlheinz Stockhausen. Judita Kosťáková se grafickým partiturám začala věnovat díky studiu flétny: „Když jsem s flétnou začínala, pamatuji si, že důležitým momentem pro mě bylo uvědomit si, že v hudbě plyne čas jinak. Nejprve pochopit počítání v hudbě, a později také to, že hudba má svůj další rozměr ukrytý ještě mimo noty. Hudebník do interpretace vkládá kus sebe, není to jen přehrávání značek, co vidí.“ Během deseti let studia flétny se autorka dostala i ke skladbám z konce 20. století „Obvykle nesly jméno podle nějakého ptáka. Kromě notové osnovy se zde objevuje pár not a jiných známějších hudebních značek, ale zbytek listu tvoří neznámé značky a sáhodlouhé popisky speciálních způsobů hry, kterými nejlépe dosáhnete konkrétních ptačích zvuků.“ Kromě klasického hudebního vzdělání autorka poslouchá indie rock i elektronickou hudbu, a proto v její Hudební knize, která původně vznikla jako maturitní práce na SPŠG Hellichova, najdete nejen moderní vážnou hudbu 19. a 20. století, ale také populární hudbu současnosti, a můžete si díky ní vyzkoušet, jak slyší vaše představivost.

Běžný posluchač si dnes při vnímání nahrávky pravděpodobně nepředstavuje partituru a díky nejrůznějším hudebním softwarům a aplikacím noty nemusí umět ani ten, kdo chce hudbu skládat. A tak se dnes v oblasti zápisu i tvorby hudby rodí ještě více variací a nových možností. „Lidé, kteří notám nerozumí, pro mě byli taky velikou inspirací, protože vidí notový záznam jen jako nějakou kompozici symbolů. To mě vedlo k přemýšlení nad tím, jak se pojí nebo dá spojit vizuální záznam s audiálním, a jestli je vůbec možné hudbu z nějakého vizuálního záznamu »slyšet«, aniž člověk zná noty“, dodává k procesu vzniku Hudební knihy autorka. Porota Národní ceny její knihu hodnotila jako „heuristickou práci v oblasti vizualizace moderní vážné hudby a vynikající prezentaci v knižní formě.“ A i když kniha zatím existuje jen v pár výtiscích, autorka doufá, že se jí podaří domluvit nějakou spolupráci, aby kniha mohla vyjít ve větším množství, protože nadchla mnoho hudebních hráčů i grafiků. Mezitím už Judita Košťáková prozkoumává další téma, způsoby učení psaní a tedy i klasické Písanky. ∞

autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.

Něžná žena

Zuzana Kučerová — Tue, 29 Nov 2016 23:03:10 +0000

O ženách, které nechtějí mluvit před ostatními, něco vím. Mají pocit, že nemají komu co přednášet. Jejich práce hovoří za ně. Stydí se. Doufají, že každý, kdo se o ně zajímá, se přijde zeptat sám mezi čtyřma očima. Nechtějí se předvádět. Dlouze přemýšlí, než něco řeknou. Raději poslouchají.

Zdá se mi, že takovým člověkem je i Lenka Štěpánková. Návrhářka značky Jsem, která na launch své nové kolekce Něžná pozvala tak akorát lidí, aby se v jejím showroomu v Karmelitské nemačkali, ale aby nikdo nebyl sám. Atmosféra byla snová. Trochu zabalená do igelitu, který propouští světlo, trochu březová a trochu ginová – ať už s rozmarýnem nebo s tymiánem.

Kolekce je černobílá. Něžná neexperimentuje s barvami ani vzory, protože zná „svoji ženu“ – ta už má dávno jasno a chce mít záruku toho, že se bude cítit ve své kůži. Něžná kolekce funguje jako celek. A tím myslím to, že obsahuje vše, co ve své skříni Něžná žena potřebuje. Přírodní materiály jako viskóza, hedvábí, bavlna nebo kašmír dohromady obstarají šatník na léto i na zimu. Žádný z nich vás totiž nebude škrábat, dusit nebo se příliš lepit na zpocená záda.

Sova
Kromě monochromatických modelů jeden vzor v kolekci najdeme. I tady se značka drží inspirace přírodou, protože se jedná o imitaci zbarvení sovy sněžné. Ručně ji malovala grafická designérka Helena Jiskrová a vzor je stejně něžný, jako všechno okolo – březové kmeny, peříčka na vizitkách, hedvábné halenky, splývavé kalhoty i tenhle článek.

A proč na začátku ten zbytečný text o nemluvení? Majitelka značky chtěla nejdříve příchozím ke své tvorbě něco říct, ale nakonec se rozhodla nás v tom nechat. Líbí se mi, jak ženské to celé je. Nemluvit, proplouvat a v klidu sledovat, jak lidé reagují na kolekci, která vypadá sice uvolněně, ale je za ní tvrdá práce. Myslím, že jenom žena může mlčky s hrdostí říkat Jsem, a ještě u toho vypadat něžně. ∞

Tisíc dárků, jedno místo

Zuzana Kučerová — Fri, 18 Nov 2016 23:02:18 +0000

Máme s Ježíškem dobré vztahy. Letos jsme s ním vybarterovali oboustranně výhodnou záležitost. My mu uděláme hezké PR, aby přestali pochybovači tvrdit, že chudák neexistuje, a on na oplátku nechá nejlepší dárky u nás na MINT: Prague Fashion Marketu v Pražské tržnici.

Dalo se s ním skvěle domluvit, protože si uvědomuje váhu naší dohody. Lokální designérské a módní kousky vyloží v halách 13 a 40 v Holešovicích tak, abyste si mohli od 25. do 27. listopadu projít pohodlně víc než 150 stánků v teple a pod střechou. Nevybíráme žádný vstup, zato vybíráme kvalitní design.

Souhlasil, že všechna esa letošních Vánoc (tylové sukně, barevné knihy, voňavé olejíčky na cokoliv, papírové království z blogů a sešítků, pruhované ponožky…) nechá právě u nás, protože se mu líbí, že tu není nuda. Doprovodný program a dobré jídlo naše návštěvníky většinou zdrží na místě déle než hodinu. Navíc u nás pořád hrají DJs, protože si rádi podupáváme.

A teď to PR. Myslíte si i vy, že Ježíšek neexistuje? Kampaň naplno rozjedeme až od prosince, ale zatím naznačíme, že kdyby neexistoval, nebyl by náhodou už dávno na seznamu hoaxů? º

Více informací na www.mintmarket.cz.

Světový trend lokálních trhů konečně v Praze

Zuzana Kučerová — Sun, 02 Oct 2016 22:02:22 +0000

Praha není jenom most a hrad, říkali už PSH. V posledních letech se zaplňuje farmářskými trhy zaměřenými na lokální potraviny nebo jednorázovými designovými akcemi. Spojení všeho dohromady a dostupnost takového pel melu každý týden, to tu ale zatím nebylo.

MINT: Weekend Market bude prvním pravidelným lokálním trhem, na kterém bude VŠECHNO. Každou sobotu v Pražské tržnici nabídne od devíti do šesti občerstvení, kafe, autorskou módu, design, knihy nebo domácí kosmetiku. Vstup bude zdarma, yaaay.

Market je inspirován trhy v Bangkoku a v londýnském Camden Town, které tak moc milovala Amy Winehouse, takže od MINT: Weekend Marketu kromě stánků čekejte i tvůrčí atmosféru, všudypřítomnou hudbu a trochu toho punkového uvažování. Startuje 1. října.

Pražané i turisti budou mít důstojnou alternativu k nakupování v obchodních centrech a čeští výrobci budou zase dostupnější. A proč právě Pražská tržnice? Kromě toho, že do tržnice Pražané chodí na jednu z nejlepších Pho Bo ve městě a v posledních letech se tu rozvíjí svébytná kulturní scéna (Jatka 78, přesun Trafačky, večírky v hale 36), se aktuálně plánuje ještě Vnitroblock – oživení starého domu i s přilehlými ulicemi, které ovládnou umělci a kavárníci. Organizátory baví atmosféra, která se v Holešovicíh rodí, a zakladatel MINTu Omri Goz k tomu doplňuje: „MINT: Weekend Market považujeme za pilotní projekt do konce roku a uvidíme, jak budou zákazníci reagovat. Je možné, že později naše pole působnosti rozšíříme na více dní i aktivit. V našich hlavách se totiž rodí smělé plány na oživení Holešovic. Takže, přijďte na MINT!“ º

Klíčová slova současného grafického designu

redakce — Mon, 12 Sep 2016 20:34:25 +0000

V oblasti graﬁckého designu existuje málo akcí rozsahu jako Bienále Brno, které už více než 50 let prostřednictvím výstav, přednášek i workshopů slouží jako mezinárodní platforma k zamyšlení se nad stavem oboru, který formuje vizuální prostředí nás všech. O 27. ročníku povídají jeho kurátoři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček.

Co je Bienále Brno? Proč stojí za návštěvu?
Pro designéry samotné poskytuje Bienále ideální místo k reflexi vývoje profese a je místem setkání. Pro všechny návštěvníky se vždy pokouší formovat obraz o současném grafickém designu, jehož výraz a komunikační prostředky se neustále proměňují, a snaží se poukázat, čím je, nebo by mohl být užitečný pro každého z nás.

Minulý ročník se zabýval vzděláváním v oblasti designu a představil práce studentů z celého světa. Co je tématem letošního ročníku Bienále?
Téma jako takové letošní ročník nemá. 27. Bienále Brno nahlíží na současný grafický design a vizuální komunikaci postřednictvím tzv. klíčových slov. Oslovili jsme řadu autorů (designérů, kurátorů, editorů, atd.), aby navrhli jedno slovo, které pro ně samotné současný design nejlépe vystihuje, a napsali k němu krátký esej. Vznikla tak otevřená sada pojmů (nová slova mohou ještě přibývat) o tom, co je, nebo by snad mohl být grafický design dneška. Pro návštěvníka/čtenáře může tento „slovník“ navíc sloužit jako klíč k Bienále a jeho různorodému programu, protože mu tím nabízí různé vstupní body.

Kolik autorů se do letošního Bienále zapojilo?
Na tomto ročníku se podílelo zhruba 70 autorů prakticky ze všech koutů světa.

Od roku 2012 tvoříte kurátorský tým Bienále Brno a máte za sebou dva úspěšné ročníky Bienále Brno. Čím ten letošní, pro vás třetí ročník, přispívá k tradici samotného Bienále Brno a jaký je váš osobní vklad?
To asi nejlépe posoudí někdo jiný. Osobně jsme rádi, že se nám podařilo dát Bienále zcela nový směr. Že jsme snad přispěli k tomu, že se z trošku ustrnulé akce stala dynamická událost, která se namísto pouhého vystavování artefaktů věnuje současným tématům a jež má jasnou vizi a pevnou základnu, v níž, doufáme, její organizátor bude pokračovat.

My tři jsme především praktikující designéři, a i přesto, že každý z nás žije někde jinde (Amsterdam, Londýn a Berkeley) a má své vlastní zaměření, sdílíme společnou představu o tom, co by Bienále mělo být. A přístup k naší práci se také odráží ve způsobu, jakým je utvářeno Bienále, u kterého děláme prakticky vše – od základního konceptu přes veškeré grafické práce, prostorové řešení až po instalaci výstav či komunikaci se všemi autory.

V úvodníku letošního katalogu se ptáte: „Je možné popisovat nové věci starými slovy?“. Měli bychom tedy vytvářet nová slova, nebo spíše hledat jiné, nové způsoby, jak o grafickém designu mluvit?
To bylo míněno spíše jako řečnická otázka. Obecně se dá říci, že jazyk, či chcete-li komunikace, je pro designéra jedním ze základních nástrojů. Jako designér totiž musíte – ať už v praxi nebo ve škole – umět vyjádřit svůj záměr či názor a na základě toho se naučit o věcech rozhodovat. Je zároveň velmi důležité, abyste do tohoto procesu dokázali zahrnout i všechny ostatní, kteří jsou s vaší prací spojeni, ať už se jedná o zadavatele, spolupracovníka nebo diváka. Ta řečnická otázka ale dává větší smysl, když si uvědomíte, že způsob prezentace práce grafického designéra byl tradičně orientovaný spíše na média (plakáty, knihy, loga, atd.) či technickou stránku věci. Dnes, kdy se designéři podílejí na projektech na mnohem více úrovních, je složitější jejich práci popsat nebo jí dát nějakou jasnou definici.

Když mluvíme o názorech a komunikaci, jakým způsobem je možné do mezinárodní debaty zapojit hlasy i ze zemí, které (na rozdíl od např. Holandska, Švýcarska, Německa nebo Velké Británie) většinou nejsou nijak silně zastoupeny v současných debatách o grafickém designu?
Ani s Českou republikou se v takových debatách nikdy moc nepočítá, takže možná nejlepší je brát tento fakt jako výhodu. Když vás někdo nebere moc vážně a příliš se s vámi nepočítá, dává vám to více prostoru, svobody a lehkosti v tom, co děláte. Dost možná i to je jeden z důvodů, proč se Bienále za poslední dva ročníky těší čím dál většímu zájmu návštěvníků jak z domova, tak především ze zahraničí. A českou komunitu designérů to třeba donutí k potřebné konfrontaci s jinými názory.

Na co jste tento ročník obzvláště hrdí? Na kterou z jeho akcí byste návštěvníky pozvali především?
Vedle katalogu, který je koncipován jako lexikon klíčových slov a který na svých 350 stranách doslova přetéká původním obsahem, jsou to především výstavy, které prezentují grafický design z různých úhlů. Například výstava Které zrcadlo chceš olizovat?, jejímž výchozím bodem je předpoklad, že když je něco vytištěno, stává se „to“ skutečnějším, a která představuje díla, v nichž realita (nebo fikce?) udělala odbočku. Skládá se jak z vypůjčených artefaktů, tak z nových, pro tuto výstavu speciálně vytvořených prací z oblasti grafického designu.

Nebo výstava filmových plakátů českého designéra Zdeňka Zieglera, která vůbec poprvé ukazuje výběr skic a ručně vytvářených originálů, ze kterých se filmové plakáty reprodukovaly. Expozice je pak doplněna „animací“ zvětšenin plakátů k zahraničním filmům ukazující svoji „dvojí tvář“ – tu původní, jež provázela film v zemi jeho vzniku, a tu, kterou jim dal Ziegler pro propagaci filmu v Československu.

V neposlední řadě je třeba jmenovat Off Program, koncipovaný jako otevřený prostor pro výstavní projekty, které se svým charakterem vymykají tradičním formátům a kategoriím. Na přelomu září a října 2016 ožije Bienále Brno sérií komentovaných prohlídek, přednášek a setkání s tvůrci nazvanou Setkání s Bienále Brno. ∞

autor: Alexandra Třešňová