Už jste někdy přemýšleli nad tím, co by se stalo, kdyby na zemi přistáli mimozemšťani? Kde bychom takové uprchlíky z vesmíru vůbec shromáždili? Jak s nimi komunikovat? A jak by se k problému postavily politické elity? Na tuto otázku se snaží odpovědět hlavní česká expozice a unikátní imerzivní show, která vzniká v rámci 14. Pražského Quadriennale v Praze na Štvanici.

Dva autoři z Katalánska, dva z Čech. Devět výrazných scénografických osobností. Tři divadelní soubory, čtyři režiséři, sedmdesát účinkujících a dohromady pouze tři představení v Praze a dvě v Českých Budějovicích. CAMPQ je jedním z adaptačních táborů, v němž své útočiště našli příchozí z jiných planet: tajemné Fénické ženy, které se na zem snesly jako ohnivé koule se zářícím krystalem uvnitř těla. Přeživší civilizace technicky pokročilých Zeyris a zvířecí Attas, kteří ani na planetě Zemi nepřestávají uctívat svoji královnu. Mají právo na místo mezi námi? Je jejich integrace v našich možnostech? Na tyto otázky bude mít divák možnost hledat odpovědi během sedmihodinové návštěvy dne otevřených dveří. Nasedněte v areálu PQ na Výstavišti do autobusu, který vás odveze o kus dál na ostrov plný mimozemšťanů – a nevšedních zážitků!

CAMPQ bude jako expozice přístupný po celou dobu konání Pražského Quadriennale, tedy 6.–16. 6. 2019. Imerzivní inscenace se odehraje 6., 8. a 10. 6. u VILY Štvanice, 13. a 14. 9. na náplavce v Českých Budějovicích. º


CAMPQ – Tygr v tísni / Divadlo LETÍ / Jihočeské divadlo
ostrov Štvanice (Praha 7)
6.—16. 6.
náplavka u Dlouhého mostu (České Budějovice)
13.—14. 9.


text: Karolína Macáková

Divadlo LETÍ v listopadu a prosinci zakončí oslavy svého desátého výročí ve formě Cyklu scénických skic. Ve Studiu Švandova divadla představí 13. 11., 25. 11., 2. 12. a 3. 12. několik horkých novinek současných autorů. Projekt nesoucí název 8@8 si dává za cíl představit divákům současné české i zahraniční divadelní hry ve formě, která balancuje na hranici mezi scénickým čtením a regulérní inscenací.

Diváci se mohou těšit na autory, jako je Viliam Klimáček, Esteve Soler, Kateřina Rudčenková nebo Saara Turunen, kteří své hry napsali přímo pro cyklus 8@8 jako dárek k narozeninám Divadla LETÍ. Projekt, na kterém LETÍ pravidelně spolupracuje s Agenturou DILIA, tak nabízí zcela nové texty, které zaujmou i netradiční formou nastudování. Jednotlivé večery koncipují tvůrci jako komorní skici k budoucím inscenacím. Nejde tedy o klasická scénická čtení, ale o zcela specifickou formu na pomezí čteného a inscenovaného divadla. Pro projekt 8@8 LETÍ oslovilo nejen režiséry, se kterými pravidelně spolupracuje, ale i studenty DAMU. Ve Studiu Švandova divadla se tak představí Natália Deáková, Martina Schlegelová, Ivo Kristián Kubák, Jan Holec a Adam Svozil.

Cyklus scénických skic 8@8 je v kontextu České republiky výjimečný a za deset sezón zaznamenal řadu úspěchů: objevil pro česká divadla nové autory, představil mladé herce, režiséry i scénografy a našel si početné publikum. º

Říjen v Divadle LETÍ proběhne z velké části v duchu komediálního pohledu na současnou ženu. 8. října LETÍ uvede ve VILE na Štvanici hvězdně obsazené Rozhovory s astronauty a následovat bude 9. října ve Studiu Švandova divadla derniéra úspěšné inscenace Králíček, obojí v režii Natálie Deákové.

Hořká komedie Rozhovory s astronauty o chudých holkách ze Šlohenska, které jezdí do Všeněcka vydělat na cestu do Fanglie, podává ironickou zprávu o stavu západních rodin a výchově dětí na počátku nového tisíciletí. Hra je bouřlivou symfonií mnoha hlasů: výlevy vynervovaných chův přerušují monology zoufalých matek a do těch se mísí řev batolat. Jen hlas otců není tak úplně slyšet. Možná se vznášejí v kosmu, nebo přijdou až o půl desáté, možná že dnes dokonce ještě později anebo třeba už nikdy…? V hlavních rolích se představí Jana Stryková, Hana Vagnerová, Zuzana Onufráková a Zuzana Ščerbová.

Králíček zato teprve bojuje s dospíváním. Sedí v restauraci, má nádherné šaty a lodičky na vysokém podpatku, protože žena má být upravená. Chtěla by být panenkou, co po zmáčknutí zapíská. Chtěla by být malinkatým králíčkem, kterého si muž najde a přitulí k sobě. Chtěla by být mladou dámou, která je krásná a přitažlivá. Proč má ale zároveň chuť vzít samopal a celou restauraci rozstřílet? Hra finské autorky Saary Turunen dokazuje, že dospívání mladé ženy je divoká jízda plná fantazie. º


autor: Adam Krátký

Po úspěšném prvním roce fungování v nově otevřeném kulturním prostoru na ostrově v Praze 7 začíná druhá sezona, která má být ještě zajímavější a bohatší. Přispěje k tomu především to, že dva domácí soubory Tygr v tísni a Geisslers Hofcomoedianten přibírají třetí, a to Divadlo LETÍ, se kterým budou od září společně vévodit divadelnímu dění na Ostrově Štvanice.

Tyto tři soubory nabídnou divákům VILY ještě pestřejší repertoár, rozkročený od baroka přes literaturu 20. století až po současnost; od zapomenutých divadelních kuriozit přes literární adaptace po novou dramatiku.

Začátek nové sezony bude velkolepý. Zahájení proběhne o víkendu od 18. do 20. září. Každý z večerů bude patřit jednomu souboru. Na pátek 18. září má soubor Tygr v tísni připravené divadelní překvapení a ihned poté odstartuje velká otevírací party. V sobotu 19. 9. uvedou Geisslers Hofcomoedianten pražskou premiéru čarodějné legendy „Já jsem Krabat“ a víkend zakončí v neděli 20. září obnovená premiéra Divadla LETÍ „Rozhovory s astronauty“. Po zahajovacím víkendu se VILA Štvanice vrací do normálního provozu s bohatým divadelním programem domácích i hostujících souborů.

Sezona 2015/16 bude plná nejen divadelních představení, ale také koncertů, výtvarných i pohybových ateliérů a dalších pravidelných akcí. Připravuje se také další ročník festivalu doporučené literatury SVAŤÁK Štvanice a první ročník festivalu divadla pro děti VILOmeniny. Program a více informací naleznete na www.vilastvanice.cz. º


text: Kristýna Šrolová

Divadlo Letí v září do Plzně, aby zde v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo uvedlo unikátní interaktivní (společenskou) hru „Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii.“ Jediné dvě reprízy se uskuteční 11. a 12. září 2015 v prostorách plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara.

Trilogie se skládá z více než dvou desítek samostatných krátkých her, které jsou ovšem tematicky propojené. S břitkým humorem podrobují tvrdému zkoumání všechny „nezpochybnitelné hodnoty“, jimiž se zaklíná současná západní společnost. Diváci se vydají na divadelní pouť dehumanizovaným městem, ve kterém se manželství uzavírají jako smlouva na dobu určitou a nadnárodní společnosti autorizují svá vlastní náboženství.

Na projektu, který byl doposud uveden pouze v Centru současného umění DOX, se podílí přes dvacet herců, tanečníků a loutkoherců, pět výtvarníků a osm režisérů. Jednotlivé scény budou probíhat paralelně na několika místech zároveň a diváci si budou pomocí herního plánu, jejž u vstupu získají, zvolit, na kterou z nich se půjdou podívat. Sami si tak vytvoří mozaiku jednotlivých obrazů. Nebudou však mít možnost zhlédnout je všechny, a tím si každý poskládá svůj „scénář“. V rámci projektu bude připraven i doprovodný program, který bude probíhat v podobě venkovních intervencí. Více informací o projektu najdete na www.divadlo-leti.cz. º


autor: Adam Krátký

„Když se cejtíš na hovno, pusť si YouTube,“ tak zní podtitul nové inscenace Divadla LETÍ Small Town Boy, ve které zazní hudební hity jako Take me to church od Hozier, Diamonds od Rihanny nebo titulní píseň od Bronski Beat. Tvůrci lákají na divadelní YouTube party plnou popkulturních odkazů na pomezí koncertu, intimní zpovědi, manifestu, kýčovité romance a politické satiry.

Nejnovější hru německého autora Falka Richtera, jejíž světová premiéra proběhla v lednu 2014 v berlínském Maxim Gorki Theater, uvede Divadlo LETÍ na Nákladovém nádraží Žižkov v režii Mariana Amslera, který se s dramatikou Falka Richtera nesetkává poprvé: „V HaDivadle jsem dělal jeho Poruchu. Autor v ní na půdorysu rodinného dramatu zpracovává silná společenská i politická témata. Nejinak tomu je i ve Small Town Boy – tato na první pohled «buzní hra» mluví o lidských právech, o Rusku, o Putinovi, o náladě a vyhrocených emocích v dnešní společnosti vzhledem k otázkám LGBT komunity…“

Dramaturgyně Marie Špalová láká na inscenaci, která vybočuje z řady melancholických queer her a slibuje nekompromisně upřímný pohled na dnešní společnost, v níž si lidé místo pomocné ruky podávají stále nové a nové pozvánky na svoje „projekty“. My tohle pozvání neodmítneme. A co vy? º


Divadlo LETÍ – Falk Richter: Small Town Boy
Nákladové nádraží Žižkov (Jana Želivského 2, Praha 3)
čt 11. 6. 20.00


autor: Karolína Macáková

Věděli jste, že ze současného názvu proslulé rubriky časopisu pro náctileté vymizelo „trápení“? Dnešní generaci, zdá se, tedy nic nepálí. Opak si však myslí mladý australský dramatik Declan Greene (29), jehož hra „8 GB tvrdýho porna“ rovnou měrou obsahuje všechny tři složky.

Autora inspirovaly příspěvky osamělých lidí na internetových zpovědnicích, na jejichž základě zrekonstruoval osudy jedné dvojice. On je ženatý. Ona má dvě děti. Oba jsou nešťastní a rozhodnou se s tím něco dělat. Jejich cestu za štěstím sledujeme od nedůstojného seznámení na internetu přes trapně rozpačité poznávání, které je třeba přepít, až po vystřízlivění, po němž zůstane jen bolest hlavy. Přes svůj kontroverzní název překvapivě citlivá hra nahlíží do soukromí lidí, kterým ve spokojenosti brání strach z intimity.

Hru krátce po australské premiéře uvede Divadlo LETÍ ve VILE Štvanice s Annou Polívkovou a Petrem Vaňkem v hlavních rolích. „Na hře mě baví především vzájemné míjení postav, které odpovídá dnešním vztahům, v nichž jsou často důležitým médiem moderní technologie,“ říká režisér Petr Hašek. „Mladý autor bez zbytečné shovívavosti ukazuje dnešní generaci jako množinu lidí, která se svěřuje na anonymních internetových diskusích, ale ve skutečnosti není schopná nahlas říct, co vlastně od druhých a konečně i od života chce,“ doplňuje dramaturg inscenace David Košťák. º


Divadlo LETÍ: 8 GB tvrdýho porna
VILA Štvanice (Ostrov Štvanice 858, Praha 7)
premiéra ne 19. 4. 20:00
režie Petr Hašek, překlad a dramaturgie David Košťák, scénografie a kostýmy Jitka Nejedlá, hudba Mutanti Hledaj Východisko, hrají Anna Polívková a Petr Vaněk


autor: Karolína Macáková

Ve sklepě Švandova divadla se zabydleli bezdomovci. Dočasné útočiště jim zde poskytlo Divadlo LETÍ prostřednictvím Centra současné dramatiky, které podpořilo také vznik nové hry Romana Sikory – Sestup a vzestup pana B. Jejího nazkoušení se ujal režisér Ivan Buraj a do role pana B. obsadil hned tři herce, kteří se v ní v průběhu představení postupně vystřídají.

Divadlo LETÍ samo sebe v programu charakterizuje jako „nezávislé divadlo, které jako jediné v České republice cíleně uvádí pouze současnou dramatiku – všechny texty v české nebo světové premiéře.“ Za cíl si bere propagaci moderní, zejména evropské dramatické tvorby a již čtyři roky se věnuje svému projektu Centrum současné dramatiky. Jednou z jeho hlavních programových linií je tzv. Rezidenční program, jehož „základním principem je poskytnout rezidentům (dramatikům, režisérům atd.) takové finanční zázemí, aby mohli po nějaký čas, ideálně pak po jednu sezónu, v úzké spolupráci s divadlem a konkrétním inscenačním týmem vyvíjet text a jeho následnou inscenaci.“ V rámci projektu Český rok se své jevištní podoby dočkala i hra Romana Sikory Sestup a vzestup pana B., která byla uvedena ve dvou premiérách 28. 11. a 2. 12. ve Studiu Švandova divadla na Smíchově.

Bezdomovectví plné poezie
Hra vypráví příběh bankéře, který ze dne na den skončí na ulici a potýká se s drsným životem bezdomovce. Jak ovšem říká anotace k inscenaci: „Když něco dělá, musí to být pořádně. A když už nemůže být tím nejúspěšnějším bankéřem, bude alespoň tím nejúspěšnějším bezdomovcem. Pan B. totiž věří v neviditelnou ruku trhu, od které přijímá pohlavky i pohlazení.“ Objevují se zde jedna z nejběžnějších témat dramatiky současného západního světa, jako je individualismus v moderní tržní společnosti, kariérismus a honba za penězi, konzumní styl života anebo rasismus a ignorance k sociálně slabším. To vše je ovšem zabaleno do formy poněkud netradiční: hra plná narativních monologů je celá ve verších.

Nejde přitom o verš rýmovaný – Sikora pracuje převážně s přeházeným slovosledem, který je leckdy tak překvapivý, že působí velice komicky. Z tohoto verše vystupují herci pouze v chvilkové spontaneitě některých dialogů a ve výstupu Tomáše Kobra, jenž v určitém momentu opustí svou postavu, prohlásí, že v takovém nesmyslu hrát nebude, vysype ze sebe celou řadu nadávek a pokusí se odejít. Bohužel mu však technik odmítne rozsvítit v šatně a připomene finanční odměnu za výkon, a tak si Kobr o vysněném Národním divadle může nechat dál jen zdát a musí pokračovat v cihlami nahrubo vyzděném, neomítnutém sklepení Švandova divadla.

„Hledáte práci?“
Ve snaze naznačit, že bezdomovectví dnes může potkat úplně každého, i sebeúspěšnějšího byznysmena, se v hlavní roli Pana B. (a jeho červeném triku) v průběhu inscenace vystřídají všichni tři herci: monologem v nebi, výstupy v bance a proměnou v bezdomovce ji zahajuje Jan Lepšík a v bezdomovecké poloze ho poté postupně střídá Tomáš Kobr a Richard Fiala, od něhož roli na závěrečný nebeský monolog převezme opět Lepšík. Ten je také ze všech tří herců nejvýraznější, jelikož nejlépe pointuje Sikorovy verše a publikum si získává svým plamenným zapálením, jež mu září z očí. Herci pak ztvárňují také řadu dalších postav, ať už kolegů z banky, či přátel z ulice. Jedinou herečkou je zde Erika Stárková, která se rovněž postupně vtěluje do různých postav, od zákaznice v bance přes matku Pana B. až po bezdomovkyni. Prostor v inscenaci dostaly dokonce i dvě děti, které si získaly publikum vtipem a absurditou stylizovaných pohybů.

Celá inscenace Ivana Buraje se odehrává bez přestávky v jednom prostoru, který střídavě představuje jednotlivá dějiště pomocí hereckých přechodů a světelných proměn – výstupy v nebi, doprovázené operní hudbou z nahrávky, se například odehrávají na pohovce, na níž Lepšíka osvětluje bodový reflektor. Podlaha je potažena modrým kobercem a prostředí banky dotváří psací stůl a notebook; nejvýraznějším objektem je pak strakatá pohovka, která symbolizuje postupně nebeský odpočinek, čekárnu v bance i bezdomovecký kutloch. Stejně tak automat na kávu, stojící u stěny vprostřed zadní části scény, vykresluje zpočátku foyer banky, ale hodí se i do prostředí pouliční spodiny. Už o něco více účelově působí zařazení klavíru, na nějž doprovází své písně Erika Stárková. Do scénografie byl nakonec vtipně zapojen také reálný nápis „EXIT“ nad dveřmi do sálu, který se rozsvítil v okamžiku, kdy se Pan B. dostal do nebe.

Celá inscenace je více než pojednávanými tématy zajímavá spíše svou formou a ukazuje, že i pomocí skromných jevištních prostředků se dá dosáhnout skvělého výsledku, především díky vtipnému textu, pokud je i přes svou technickou náročnost zvládnut tak, jako v případě Sestupu a vzestupu pana B. Mně osobně divadelní zážitek navíc výborně dotvořilo okolí divadla se žebrákem na Andělu a lavičkou na Újezdě, dotazující se kolemjdoucích: „Hledáte práci?“ ∞


Roman Sikora: Sestup a vzestup pana B.
Divadlo LETÍ ve Švandově divadle na Smíchově (Štefánikova 57, Praha 5)
premiéry 28. 11. a 2. 12. • nejbližší reprízy
21. 1., 6. 2. 20:00

Masochisté to mají v dnešní době opravdu těžké. Aby dosáhli svého cíle, nestačí BDSM komunita, Kaufland a ani brigáda u vysokých politiků.

Jak už název představení napovídá, divadelní hra se týká sado-masochistických praktik. Vše je ale podáno s humorem a příběh masochisty, který hledá své štěstí, je velmi zábavný a dobrodružný. Nedokázal jsem si představit, jak je v dnešní době náročné realizovat se jako masochista, který, aby dostal takzvaně na držku, musí vynaložit velké úsilí.

Čtveřice herců (Tomáš Kobr, Richard Fiala, Tomáš Jeřábek a Zuzana Onufráková) předvedla neskutečný fyzický výkon, kdy s vtipem a lehkostí ztvárnili několik různých postav, včetně Ekonomické krize, Filozofujícího koně či politiků, byli neustále v pohybu a hráli naplno – samozřejmě s vhodnými rekvizitami, jako je devítiocasá kočka, klece a formuláře. Jistě vás zaujme i zvukomalebný text s paradoxním slovosledem, který postavám dodává na komičnosti.

Divadlo Letí se již od roku 2005 zabývá současnými hrami, nebojí se spolupracovat s debutanty a nezalekne se žádného tématu, například romské menšiny (Bílý palcát aneb konečné řešení), genderových problémů (Rodinné blues), či tématu homosexuality (Po Fredrikovi). Jen varujte svoji partnerku, na jaké divadlo jste ji pozvali.

Roman Sikora: Zpověď masochisty
Studio Švandova divadla
Štefánikova 57, Praha 5
čt 24. 11. 19:00
170 Kč

„Divadlo Letí svým ztvárněním slavného gay monodramatu Po Frederikovi opět potvrdilo své výjimečné postavení na české alternativní scéně suverénním pojetím angažovanosti v palčivých tématech současné společnosti,“ píší Divadelní noviny.

V roli Johana exceluje Ivan Lupták, který si tak poprvé vyzkoušel vystoupit sám bez hereckého partnera před diváky. Sám o této zkušenosti říká: „Je těžké být na jevišti sám a nemít se o koho opřít. U Fredrika mě naštěstí drží silný příběh, takže se na scéně nemusím cítit osamoceně.“ Podle režiséra Petra Haška „… je to příběh o lásce, životní vitalitě a smrti, který se může dotýkat jak párů homosexuálních, tak i heterosexuálních.“

Hra popisuje život Johana, který právě skončil střední školu a definitivně zjistil, že s holkama bude jen kamarádit. V den svých jednadvacátých narozenin potká Fredrika a zamiluje se. „Na svoje dvacátý první narozeniny jsem se seznámil s Fredrikem. Nebo přesněji řečeno, on se seznámil se mnou, protože on oslovil mě. Ten večer se mi změnil život.“

V tento den začíná nejkrásnější a zároveň nejtragičtější kapitola Johanova života. Dokáže Johan žít i … po Fredrikovi?

Hostování inscenace Po Fredrikovi proběhne u příležitosti queer filmového festivalu Mezipatra. Divadlo Letí se navíc zapojilo do národní kampaně boje proti AIDS ve spolupráci s občanským sdružením Art For Life. Benefiční pražská představení proběhnou 13. a 18. listopadu ve Švandově divadle.

Divadlo LETÍ
Mattias Jesper Brunn: PO FREDRIKOVI
Překlad: Miroslav Pošta
Režie: Petr Hašek
Dramaturgie: Marie Špalová
Výprava: Jitka Nejedlá
Produkce: Magdaléna Zelenková
Hraje: Ivan Lupták
6. 11. od 19:30 hodin v HaDivadle
Více na www.divadlo-leti.cz

Rychlé životní tempo, obleky, manažerská hantýrka, stovky různých řečí a národností. Na každém letišti se odehrává život v mikrosvětě odletových hal a bufetů, kde se snadno ztratí jak atentátník či dvojice zlodějů, tak spěchající generální ředitel či slečna z pokladny. Letiště symbolizuje úspěch a flexibilitu, která je bohužel vyvážena ztrátou identity.

Představení Nebe nepřijímá od uměleckého souboru Divadlo Letí je pojato jako pět krátkých příběhů od pěti různých evropských autorů – jsou jimi Joe Penhall (Velká Británie), David Drábek (Česká republika), Falk Richter (Německo), David Gieselmann (Německo) a Viliam Klimáček (Slovensko). První představení se odehrálo stylově na pražském letišti dne 21. října, ale přesun do kamenného divadla Na Zábradlí mu ani trochu neuškodil.

Členové hereckého souboru si rozhodně neberou servítky a nejdou pro sprosté slovo daleko. Díkybohu zároveň nesklouzávají k laciné vulgaritě a snaze šokovat diváka každou p*delí. Hra je svižná, vtipná, nejspíš se budete smát i nahlas. A na konci se téměř dozvíte, co se děje po smrti.


Reprízy: 13. 1., 20. 1.