Příprava, zkoušení a nacvičování herců před premiérou představení jsou pro diváky velkým tajemstvím, byť jde rozhodně o pozoruhodný proces. Co tedy pro jednou zakusit dění před oficiálním uvedením inscenace na divadelní prkna? Že se to zdá nemožné? Ostravské divadlo Mír se svým představením Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích nabízí divákům upřímnou zpověď přímo z divadelního zákulisí.

V roce 1985 napsal Patrick Haudecœur se svou tehdejší partnerkou Danielle Navarro-Haudecœur svou první hru s názvem Mátový nebo citron pro amatérskou scénu, kde působili, avšak později toto drama dobylo i prkna profesionálních divadel. V případe divadla Mír v Ostravě se tak stalo 2. listopadu minulého roku. Režie se ujal Janusz Klimsza a dramaturgie Daniel Kozák.

Improvizace a zmatek ve všem
Kde jinde by se mohla odehrávat komedie o přípravě představení než na jevišti? Ano, jde o prostředí, které je pracovně přichystáno k hereckým zkouškám, tudíž se hemží spoustou nedodělávek, ale zároveň se zdá, že i v něm by se mohla premiéra odehrát. Prostor je řešen značně jednoduše, což znamená, že na jevišti je pouze stůl, židle, skříň a pár pro herce podstatných rekvizit. Tento příjemně vizuálně působící počin vytvořil scénograf Michal Syrový, který pro inscenaci navrhl i kostýmy.

Stejnou míru jednoduchosti lze najít právě i v oděvech postav, které by se daly rozdělit do dvou skupin, a to předpremiérové a premiérové. Zatímco kostýmy ke zkouškám působí vtipně a polovičatě, například Robin Ferro má na sobě frak a pod ním triko se Spidermanem, v případě ošacení během premiéry vše působí elegantně, postavy mají na sobě společenské šaty a jsou výrazně nalíčeny.

Když si herci lezou na nervy
Nejeden herecký soubor by mohl vyprávět, co obnášejí zkoušky před premiérou. Stres, chaos, deadline, vládnoucí ponorková nemoc a skepse, to je jen krátký výčet slov, který by zhruba mohl charakterizovat to, co se děje za oponou i před ní, když se zkouší. Stejně tomu tak je i u hereckého týmu čtyř herců, Juliena, Sofie, Richarda a Dominika, který vede zmatená režisérka Klára. Nikdo pořádně neumí text a nemá ani ponětí o tom, jak se má správně na jevišti hýbat, což všechny přivádí k tomu, že jim začne docházet potřebná energie i trpělivost a zároveň to vede i ke komickým momentům.

Komedie Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích stojí na principu divadla na divadle, dění na scéně tudíž může v divákovi vyvolávat zmatek, ale zároveň mu předkládá upřímnou a drsnou zpověď o tom, co herecká profese obnáší. Bez okolků jevištěm zaznívají nejdrsnější vulgarismy, jaké český jazyk zná, a skutečný reálný herecký tým divadla Mír složený z herců Robina Ferra, Alberta Čuby, Lady Bělaškové, Petra Panzenbergera a Nikoly Birklenové nemá s tímto agresivním obsahem hry problém, ba se dokonce zdá, že si v něm libuje. Všech pět aktérů přesvědčivě dává publiku na odiv prostředí, ve kterém se běžně pohybují. Onu nezkrotnou atmosféru nabitou negativní energií odlehčují povedeně nepovedené gagy Robina Ferryho, ve hře Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích ztvárňujícího začínajícího neschopného herce, které doplňuje Petr Panzenberger v roli egoistického a prospěchářského herce, nuceně se prosazujícího ve vedlejší roli sluhy. Nelze ani opomenout výkon Alberta Čuby, ten stejně jako dva jeho kolegové vyniká v komických skečích, zatímco ženské obsazení týmu se drží ve vážné poloze, která působí směšně.

Během představení také vyniká herci pronášená reflexe divadla, při které se svým způsobem vysmívají bulvární komedii, kterou paradoxně sami hrají. Inscenace Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích se tudíž pro diváky nestává pouze šílenou hořkou komedií, ale důkazem, že i divadlo si dokáže samo ze sebe dělat legraci, což v případě divadla Mír platí dvojnásob, neboť se především zaměřuje na zmíněný komediální žánr. ∞


Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích
Divadlo Mír (Halasova 19, Ostrava)
premiéra 2. 11. 2017 • nejbližší repríza so 28. 4. 19:00

Co by se dalo očekávat od bulvární komedie? Jednoduchá zápletka bez hlubšího významu? Zábava? Smíchem ovládnuté celé publikum? A co když to může být jinak, co když i tento žánr dokáže víc než pobavit diváky? Znáte Sébastiena Thiéryho a jeho hru Dva úplně nazí muži? Že ne? V novém ostravském divadle Mír stejnojmenná inscenace boří mýty o tomto typu komedie. Nejen groteskní nádech, ale také stín absurdna zde koná své.

Dva úplně nazí muži jsou zatím poslední hrou dramatika, ale také herce, Sébastiena Thiéryho. Nová divadelní scéna Mír v Ostravě se rozhodla tímto dílem 25. března otevřít svou první sezónu. Originalita divadla spočívá v uspořádání tvůrčího týmu, který se skládá z členů z různých ostravských scén, a tak se zde setkávají rozmanité typy herců a divadelních tvůrců. V případě Dvou úplně nahých mužů jde o režiséra Václava Klemense, dramaturga Tomáše Vůjtka a herce Vladimíra Poláka (Krečmer), Štěpána Kozuba (Průša), Pavlínu Kafkovou (Krečmerová) a Pavlu Gajdošíkovou (mladá žena).

Nečekaná situace jako vstup do děje
Divadlo na webových stránkách prezentuje představení jako bláznivou komedii a ve skutečnosti tomu není jinak. Jak bylo napsáno dříve, od bulvární komedie člověk očekává většinou laciný humor bez pointy, ovšem to Dva úplně nazí muži vyvrací. Představte si manželský pár Krečmerových: žena je doktorka a muž advokát, mají dvě děti a všichni žijí v přepychově zařízeném obydlí. Jenže co se stane, když tuto partnerskou utopii naruší naprosto nečekaná situace? Krečmer se svým kolegou Průšou jsou přistiženi Krečmerovou ženou nazí, na prekérnosti tohoto faux pas přidává nalezený použitý prezervativ. Navíc ani jeden z mužů neví, jak se to vše událo.

Kde jinde se může odehrávat drama o vztahu manžela a manželky než v obývacím pokoji? Ano, vše se děje zde na tomto domácky obyčejném místě. Prostorné jeviště je stylizováno moderně a jednoduše. Je tu pouze pohovka, lampa, stůl, výzdoba na zdi a v pozadí balkón s výhledem, to vše vytvořené Davidem Bazikou. Roli zde hraje také práce se světlem: byť publikum vidí stále stejný prostor, hra reflektorů ho prolínavě mění a soustředí se na detail.

Zběsilé hledání pravdy
Po nepříjemné situaci pro aktéry přichází na řadu hledání pravdy. Avšak zde končí hranice běžného vtipu a dostáváme se do citlivých míst mužské, ale i ženské intimity, kterou tak či onak obepíná absurdnost vycházející z podstaty mezilidských vztahů. Vše odlehčují obdivuhodné pohybové kreace herců Poláka a Kozuby, kteří nemalou část představení odehrávají úplně nazí, snaží se svá těla zakrývat různými rekvizitami a diváci tak mohou přihlížet komickým situacím, při kterých se nelze nezasmát.

Nejdůležitějším prvkem inscenace jsou dialogy postav ve stylu absurdních dramat. Pozornost si zaslouží hlavně Krečmerův jazyk, který by se dal nazvat „advokátštinou“, jelikož je plný slovních obratů a hříček bez směřování k vysvětlení, ale i přesto zní logicky a pravdivě. Navíc v podání Vladimíra Poláka je tento typ řeči nad míru přesvědčivý a zároveň zábavný. Nelze opomenout ani roli Pavly Gajdošíkové, ta sice na jevišti stráví krátký čas a téměř beze slov, ale o to více svou roli prostitutky, která má pomoci objasnit Krečmerovu pohlavní orientaci, umí podat skrze gesta na výbornou. Ovšem pokud divák stojí o vysvětlení kauzy dvou nahých mužů, musí si ho najít sám, což je záměrem Thiéryho, který si rád pohrává s lidskou zvědavostí skrze hry plné komiky a vtipu. ∞


Dva úplně nazí muži
Divadlo Mír (Halasova 19, Ostrava-Vítkovice)
premiéra 25. 3. • nejbližší repríza pá 23. 6. 19:00