Sympatický duet plný nezorganizovaných pohybů, fyzična a dechu. Jak vyjádřit život mileneckého páru, jeho vizí a problémů, ukázali v divadle Ponec Nathan Jardin (BE) a Teresa Noronha Feio (PT) v choreografii Paula Blockmana (AU) a Christine Gouzelis (GR) Psychical Jerks.

Chaotická symbolika
Začínáme mluveným slovem a tmou. Vyslechneme škodolibý příběh o využívání a na scéně se objevují dvě postavy. Dvě postavy, o kterých celý večer bude. Stačí prvních pár minut a myslím, že jsme všichni přesvědčeni, že tanečníci mají neskutečné množství energie a jsou ochotni nám ukázat svou výdrž. Jejich neukočírovatelné a skoro až agresivní pohyby celým tělem připomínají zrychlený film. Jsou symbolické a zároveň naprosto šílené. To ale život bývá.

Tanečníci mají nachystáno mnoho rekvizit, které postupně zapracovávají do náročného těsta celého představení. Začínáme mikrofonem. Místo řečí a zbytečného vysvětlování předvádějí zase jen fyzickou a lidskou stránku sebe samotných. Sálem se rozléhají hlasité dechy a vzdechy. Je to takový dechový dialog, který ale až trochu tahá za uši. Konec. Na řadu přicházejí nevyhnutelná slova. Vyprávění o „lásce na první pohled“, o dni, kdy se potkali. Samozřejmě, že to nebylo nijak poklidné – a ze scény je metalový koncert. Skoky, pády, pot a řev. Prostě klasická romantika.

Po přirozených životních etapách následuje jakýsi zvrat. Plastové ruce figurín, které si tanečníci připevňují na ruce, vypovídají o jakési vyumělkované komerční hře. Snaží se nás a samy sebe přesvědčit o idylické realitě, že „everything is OK“. Nastavené pózy, absurdita celé scény, přetvářka. Těžko říct, zda to je opodstatněné a má to význam v životě dvou mladých. Chaotické to bylo až až. Když chaosu a šílenství máme dost, pár to dotáhne ještě kousek dál. Jsme najednou v bojovém ringu a vzduchem lítá vrzající polystyren. Všude je bílo a prostor plní fyzická síla. Asi proto, že je k přežití v současném světě nezbytná.

Pochop to po svém
Poslední etapou je téma rodičovství. Překvapivě poeticky vyjadřují pohybem vizi a touhu být rodiči. Otázka je, zda bude naplněna. Prolíná se symbol potratu a představa, jaké by to mohlo být, kdyby… Dům, děti a manželský pár. I to se dá vyjádřit tancem. Jak to ale dopadne, se nedozvíme. Je na každém z diváků, jak si to vyloží. Skončí pár šťastně, nebo se bude nezorganizovaně plahočit životem dál?

Když už to vypadá na klidnou pasáž, která by byla nutná alespoň na vydýchání, vždycky to skončí u spleti šíleností a teatrálních tahů tělem. Je to gró celého představení. Tanečníci střídají rekvizity, světlo a postoje. Skoro nikdy nejsou v klidu. Řada scén má čitelnou symboliku, jiné jsou jen velmi těžko uchopitelné racionálně i emocionálně. Což je v pořádku, je to umění. Může to představovat cokoli, ale nikdy ne „nic“. Stále má umělec nevyřčenou povinnost něco sdělit a předat dál. Současné moderní performance dávají divákům svobodu, která je někdy až ošemetná. Každý představení příjme po svém, každý si najde něco jiného. Já v této choreografii vidím složitý život páru, pán vedle mě třeba epileptický záchvat dvou mladých lidí. V tom je ta různorodost a kouzlo. V individualitě. ∞


DOT504: Physical Jerks
PONEC – divadlo pro tanec (Husitská 24a, Praha 3)
premiéra 17. 10. • nejbližší repríza 16. 11. 20:00

Čím projde taneční soubor za deset let své existence? Jak můžeme najít svoji identitu v globalizovaném světě? Proč se lidstvo tak rádo účastní násilí? Jaké stavy prožívá člověk na konci své cesty? To jsou jen některá témata, se kterými se setkáte na festivalu Česká taneční platforma. Umělci opět ukážou, kolik podob může mít současný tanec a pohybové divadlo. Vzdají hold všem horolezcům, kteří se nevrátili ze svých výprav, a předvedou i tanec bez jediného kroku.

Česká taneční platforma bude i letos přehlídkou toho nejzajímavějšího, co za uplynulý rok na české taneční scéně vzniklo. Celkem jedenáct představení představí nejvýznamnější české soubory jako 420PEOPLE, NANOHACH, Spitfire Company, DOT504 nebo Wariot Ideal. Výrazné zastoupení budou mít i individuální choreografové, například Jiří Bartovanec, Dora Sulženko Hoštová, Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák nebo Lucia Kašiarová.

Mezinárodní odborná porota na závěr vyhlásí vítěze v kategoriích Taneční inscenace roku a Tanečník či Tanečnice roku, bude udělena Cena diváků pro nejoblíbenější představení a mezinárodní porota světelného designu ocení nejlepší práci v oblasti Light designu. Ceny letos budou z dílny umělecké skupiny Posedlí. º


Česká taneční platforma
Praha
9.—12. 4.
Více na webu www.ceskatanecniplatforma.cz.


autor: Hana Čekanová

Co se stane, když se potká Slovák, Žid, Švéd, Fin a Belgičan? Vznikne vtip s nádechem tragédie aneb představení „Collective Loss of Memory“ tanečního souboru DOT504 – sugestivní studie násilí jako nedílné součásti lidské nátury.

Umělecký tandem choreografů Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney vytvořil projekt, který se pohybuje na pomezí performance, fyzického divadla, kontaktní improvizace a cirkusové bravury. Jednoduchá scéna bez dekorací, nevtíravé světlo. Mluvené slovo (v angličtině) a nenucené džouky odlehčují avizované téma. Bezprostřední projev tanečníků bourá pevné hranice mezi diváky a účinkujícími.

Oproti tomu hudební podklad se cyklí a stupňuje, místy eskaluje až na hranici fyzické únosnosti. Mohutné basové smyčky drásají nervy a zakousávají se do žeber. O to snadněji pak člověkem prostupuje skoro tělesná únava z neskutečné intenzity tance. Ležérní povídaní s publikem střídají pasáže tak bujaré, že by se skoro nabízelo přejmenovat představení na Collective Loss of Mind.

Vzniká tak znepokojivá disonance – na jedné straně rozum vnímá lehké, abstraktní a umělecké dění, na straně druhé smysly zcela zjevně trpí přítomností něčeho temného. Rozsekne to až zakončení, kdy do umění nemilosrdné vkročí realita.

Příběh odvěké lidské záliby v zabíjení je podán působivě, ale nepřímočaře. I tak ale zůstane člověk sedět jako hrdina Mechanického pomeranče – s doširoka otevřenýma očima. ∞


DOT504: Collective Loss of Memory
PONEC – divadlo pro tanec (Husitská 24A, Praha 3)
premiéra 17. 10. • repríza 21. 11. 20:00
koncept a choreografie Jozef Fruček & Linda Kapetanea (SK/GR) • účinkují Nathan Jardin (B), Joona Kaakinen (FI/JP), Knut Vikström Precht (SW), Dano Raček (SK), Tom Weksler (IL) • hudba Vassilis Mantzoukis • scéna Jozef Fruček • světelný design David Prokopič • kostýmy Lenka Kovaříková

Jeden muž, který neví, co se sebou ani se dvěma ženami, mezi nimiž se ocitá. Divadelní dramatik a režisér Jiří Pokorný vytvořil příběh netradičního a přesto stále stejného trojúhelníku. K jeho uměleckému vyjádření použil nejrůznější jevištní složky – tanec, performanci, herectví a hudbu. Spolupráce činoherního autora, herečky, performerky a tanečníka všem zúčastněným klade limity, na které nejsou ve své práci běžně zvyklí. Režisér i herci jsou připraveni o typicky divadelní vyjadřování, hereckou akci i výpravu a jsou odkázáni téměř výhradně na pohybové sdělení. Tanečník je zase nucen svým pohybem přenášet přesně dané pocity, nálady a myšlenky, předepsané autorem, zatímco pro soudobé taneční projekty bývá typická tvorba spíše abstraktního charakteru. Přínosem projektu je úspornost a minimalismus autora ve vyjadřování děje, bez zbytečně košatých dialogů, bez mnohdy zbytných rekvizit a jevištních efektů a na druhé straně konkrétní a sdělné pohybové vyjadřování tanečníka bez manýristických klišé „pohybu pro pohyb“, která mohou být běžnému publiku nesrozumitelná.

V novém představení Bouchačka skupiny DOT504, které uvede 4. listopadu 2013 ve 20 hodin Ponec – divadlo pro tanec, uvidíte herečku Kateřinu Winterovou, performerku Halku Třešňákovou a tanečníka DOT504 Lukáše Homolu.


autor: Karel Perný

Přehlídka toho nejlepšího z českého současného tance a pohybového divadla proběhne od 11. do 14. dubna nejméně na pěti pražských nezávislých scénách (divadlo Ponec, Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio ALTA, Teatro NoD). Během čtyř festivalových dnů se představí zásadní české umělecké skupiny jako 420PEOPLE, DOT504 & Teatr Novogo Fronta, Lenka Vagnerová & Comp., ME–SA, NANOHACH, Spitfire Company, Tantehorse nebo VerTeDance. Svůj autorský projekt také představí Andrea Miltnerová a další.

Festival Česká taneční platforma každoročně uděluje oborové ceny Tanečník / Tanečnice roku, Taneční inscenace roku a Cenu diváka. Účast ve festivalové porotě, která se každoročně skládá z českých a zahraničních osobností současného tance, letos přislíbily např. dlouholetá ředitelka choreografického centra a stejnojmenného festivalu Danse à Lille Catherine Dunoyer de Segonzac nebo umělecká ředitelka Dansmakers Amsterdam Suzy Block. Cenu za světelný design uděluje partner festivalu – Institut Světelného Designu. Hlavní program festivalu doplní doprovodné akce, kde se budou moci diváci osobně setkat s tvůrci a blíže se seznámit se vznikem tvorby projektů současného tance. Taneční představení doplní semináře o choreografii, light design nebo pozdně večerní koncert Lenky Dusilové v Ponci. Vstupenky na všechna festivalová představení je možné zakoupit v divadle Ponec a v předprodejní síti Ticketportal. Festival Česká taneční platforma organizuje občanské sdružení Tanec Praha, provozovatel divadla Ponec a organizátor festivalu TANEC PRAHA.

Kompletní program platformy je k dispozici na www.ceskatanecniplatforma.cz

autor: Zlata Žahourková