Ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost tváří v tvář klimatické krizi, terorismus a dobyvačné války místo mírového soužití – svět se vymkl z kloubů. Ve výstavě GHMP Group Therapy v Domě U Kamenného zvonu nahlíží přes 40 umělců na současné problémy našeho světa.

„Hledali jsme umění, které zprostředkováním pozic druhých proměňuje náš vztah ke světu a činí tak i bez toho, aniž bychom museli na vlastní kůži zakoušet opresi, bolest či znevýhodnění, o kterém referuje,“ popisuje výběr exponátů jeden z kurátorů.

Sbírka Art Collection Telekom se soustředí na umění východní Evropy a mapuje projevy, které charakterizují komplikovaný vývoj této části světa poznamenané desítkami let totality, jejím rozkladem a ne vždy snadným směřováním k demokracii. Zastoupená díla mají pomoci zprostředkovat divákovi kontakt se sociální realitou a zpřístupnit mu netradiční úhly pohledu na problémy a jejich řešení, které možná dosud nedokázal ani nechtěl vidět.
Group Therapy není jen výstavou umění, ale prostředkem pro terapeutický dialog a aktivní angažovanost v řešení globálních výzev. V expozici v Domě U Kamenného zvonu je vystaveno přibližně 80 děl, která se přes vybraná témata snaží nalézt rovnováhu pro jedince potýkajícího se s děsivými výzvami dnešního světa. Jak lze dosáhnout mírového soužití? Jaký vliv bude mít technologický pokrok, digitalizace a umělá inteligence? Jak vypadá budoucnost naší planety? Hrají soukromé sny a osobní mytologie ještě nějakou roli? Mohou jedinci přispět k utváření dějin? Jak reagujeme na válku a jaký postoj zaujímáme k totalitním režimům, segregaci a vyloučení? Jak se vyrovnáváme s tlaky, zraněními a traumaty, které zažíváme?

text: Kristýna Terrones Černá a Jana Smrčková

Group Therapy: Collections in Dialogue
GHMP Dům U Kamenného zvonu
(Staroměstské nám. 13, Praha 1)
26. 4. — 11. 8.

Pod pro našince těžko vyslovitelnými jmény Zhang Xiaogang a Wang Guangyi se skrývají dva světově uznávaní čínští umělci. Na první pohled mají zcela odlišný styl a umělecký rukopis. U prvního z nich lze hovořit o lyričnosti a básnickém vyjádření, v případě druhého vystavovaného je dílo více politické, vycházející z filosofických tezí. Zrodila se tak výstava The Reunion of Poetry and Philosophy neboli Shledání poezie a filosofie, představující rozličné aspekty současného čínského umění. Ponořit se do ní můžete do 13. května 2018 v domě U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy.

Rodina a tradice, ale i ideologie a politika. Zhang a Wang ve svých dílech zpracovávají odlišné náměty. Zároveň je (kromě jejich přátelství) pojí jedno společné téma – život v komunistické Číně. Oba tvůrci započali svoji uměleckou dráhu už v 80. letech, kdy se vedle státem uznávaného umění rodilo i to neoficiální a nezávislé. Wang byl na konci 80. let dokonce jedním z iniciátorů uměleckého hnutí odmítajícího dědictví čínské kulturní revoluce, kterou oba vystavovaní malíři v dětství zažili. Jak Wang, tak Zhang hledali svoji cestu, ovlivněni čínskou tradicí, ale rovněž západním uměním. Teprve pochopením a uvědoměním si toho, co je Čína, co je charakteristické pro čínské umění a uznáním jeho vlivu na ně samotné namísto snahy vymanit se mohl vzniknout jedinečný styl obou tvůrců, který je proslavil na mezinárodní umělecké scéně. Nejen zpracovávaná témata, ale i onen rukopis, vytvářející dohromady uměleckou identitu, do níž se promítají osobnosti autorů, umožňují snadno rozlišit jejich díla. Návštěvník tak ihned i bez čtení popisků rozpozná, zda se dívá na dojemné malby Zhang Xiaoganga či úderná velkoformátová plátna Wang Guangyi.

Pop-artová provokace
Naproti tomu Wang se proslavil pop-artovými obrazy, jež provokativně kombinují postavy revolucionářů se světovými značkami jako je Coca-Cola, Chanel nebo Omega, a vytváří tak osobitý mix reálií čínské a západní konzumní společnosti. Mně osobně však v hlavě nejvíce utkvěla instalace s názvem „Estetika studené války – lidé zabíjejí infikovaný hmyz“. Při vstupu do druhého patra domu U Kamenného zvonu se zarazím a překvapeně zírám na tři ženské postavy v přítmí a pokleku naproti sobě, než mi dojde, že jde o součást výstavy. Ženy v ruce drží cosi, co vypadá jako plácačka na mouchy, přes ústa mají roušku a oči upřené doprostřed kruhu. Ten, jakož i prostor za nimi, je vysypán solí. Projektor pak do posoleného místa promítá pohybující se hmyz. Podle přítomné kustodky, která s pobavením sleduje polekané příchozí, sám autor se sítkem v ruce rozprášil téměř deset kilo soli, na níž jsou nyní stopy po dětských návštěvnících, již nedbali zákazů kustodky ani rodičů.

Aktuální výstava v domě U Kamenného zvonu mě baví spojením dvou odlišných umělců, kteří pocházejí ze země pro mě pořád vzdálené, opředené mnoha mýty a zkreslenými představami. Příjemným a zajímavým doprovodným programem pak je i dokumentární film Jany Chytilové o životě Zhang Xiaoganga, který se v něm mimo jiné vyznává z odvěké blízkosti k Praze. I díky němu mě při odchodu z výstavy provázela myšlenka, že i když jste umělcem v nesvobodné zemi, kde vás jako dítě pošlou na venkov na převýchovu a kde vás kvůli negativnímu hodnocení školitele vyřadí z uměleckého kruhu, o to více se můžete (a musíte) ponořit do své vlastní tvorby, a zároveň pocit, že přes to všechno lze život ustát s klidem, jenž se pak odráží i do vašeho díla. Alespoň ve mně právě tohle zůstalo po zážitku ze shledání básníka s filosofem. ∞


Zhang Xiaogang & Wang Guangyi – The Reunion of Poetry and Philosophy
GHMP – Dům U Kamenného zvonu (Staroměstské náměstí 13, Praha 1)
7. 2.—13. 5.

Co může mít společného syrová černá Ostrava a kanadský Vancouver, Toronto či Montreal sedmdesátých let? Moc toho skutečně není, ale na výstavě v Domě U Kamenného zvonu to vypadá přesně naopak. Jejich dočasným pojítkem se tu stal fotograf Viktor Kolář.

Narodil se v Ostravě v roce 1941 a zažil tu ta nejhorší léta komunistického „budování“ lepšího světa a společnosti, „lepšího socialistického člověka“. O to víc se zdá nepochopitelné, že se sem na konci roku 1973, po pětiletém exilu v Kanadě, sám a zcela dobrovolně opět vrátil. Nepochopitelné pro někoho, kdo dosud neviděl fotografie Viktora Koláře. Snadno uvěřitelné potom, co si skrze jeho pohledy na zdejší krajinu, lidi nebo městská zákoutí uvědomíte jeho bytostnou spřízněnost s tímto prostředím. Potřebu zachycovat a odhalovat všechny boly, smutky i drobné radosti, které život na takovém místě přinášel, dokumentovat měnící se tvář krajiny, znetvořené „industriální revolucí“ socialistické reality. Na první pohled depresivní podívaná na život bez východiska, bez jiskřičky naděje. Ve skutečnosti hluboká sonda do lidského nitra ilustrovaná všedními situacemi, které jeho stav vyjádří nejlépe.

Kanadské intermezzo
Neblahé události srpna roku 1968 a beznaděj, která z nich vyplývala, donutily mladého, tvůrčího muže k radikálnímu kroku emigrace. Jako svůj cíl si vytknul kanadský Vancouver. Zdejší pobyt však nebyl žádná pohádka o českém chlapci, který v Americe ke štěstí přišel. Naopak. Jakožto emigrantovi bez známostí se mu nepodařilo sehnat žádné kvalifikované zaměstnání, takže musel vzít zavděk prací v dolech. Nějakou dobu pak žil v pracovním kempu v indiánské rezervaci uprostřed kanadské divočiny mezi životními ztroskotanci, kteří zde také pracovali. Jeho další kroky vedly zpět do Vancouveru a dále do Toronta, kde se konečně dostal k fotografii, když byl zaměstnán ve fotolaboratořích. I v Kanadě Kolář pokračoval ve své vášni zaznamenávání běžného pouličního ruchu a hledání zajímavých vizuálních obrazů ve zdánlivě obyčejných okamžicích. V neznámém prostředí kapitalistické společnosti na něj však přeci jen čekalo nové, dosud nepoznané téma, kterým bylo konzumentství. Vznikl tak soubor nazvaný Nákupní střediska, fenomén, na který jsme se v našich zeměpisných šířkách mohli „těšit“ až o dvacet let později. Už v tu dobu bylo v Americe toto téma natolik nosné, že na jeho realizaci obdržel dokonce i grantovou podporu. Fotografická kariéra mladého umělce se začala slibně rozvíjet.

Město mezi městy, hořké moje štěstí…
Domov je ale přeci jen domov a pro Viktora Koláře je jím Ostrava. A tak, když v roce 1973 tehdejší Československo vyhlásilo amnestii pro emigranty, bylo rozhodnuto. Přesto, že se mu začalo v Kanadě i ve Spojených státech konečně dařit a uspořádal tu i několik svých výstav, přesto, že věděl do jakých podmínek se vrací a pravděpodobně i to, že už nebude žádná cesta zpět, se 18. prosince opět ocitnul před branami svého rodného města. To, jaká kariéra ho tady, jakožto politického emigranta, čekala, že vystřídal všemožná zaměstnání, většinou podřadného charakteru, je víceméně jasné. Ve své fotografické tvorbě se však nenechal zlomit a dál pokračoval ve své osobní výpovědi o tom, jaké to je být člověkem. A o tom se na výstavě můžete sami přesvědčit.


Viktor Kolář
Retrospektiva
GHMP – Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské nám. 13, Praha 1
7. 6.–29. 9.
120 / 60 Kč