Touto alejí kdysi běhali koně:
kopyty ji napevno přibili
k tomu úlomku kamenného srdce,
na němž bylo zbudováno
moje rodné město.

Podkovami vtisknuté stopy
mají tvar červa v pohybu.
Navždy tu budou připomínat pakt
stvrzený melodií kostěných fléten,
které nám, zvířatům z pohraničí,
dodneška zní v uších,
když nerušena usínáme.

***

Po návštěvě

Oknem vlaku z rodného města
se zdá všechno jasné:
nešlo tu vyrůst
a zůstat příčetný.

Dnes už na tom nesejde.
S tou krajinou
jsme léta v tiché shodě
jako muž a žena,

kteří se stýkají ve vědomí,
že si k sobě kdysi
mohli najít cestu.

Je to pakt čirý
jako sama smrt.

Můj čas však letí jak ti chrti
A nic se nedá vrátit zpátky
Dneska se prostě bojím smrti

ze sbírky Dům U Orobinců
(Větrné mlýny, 2023)