Do své 55. sezóny vstoupilo Divadlo Na zábradlí s novým uměleckým vedením a novým dramaturgickým plánem, jehož podtitulem je – mezi jinými – „Velký začátek“. Začátek s sebou ale přináší i některé konce, a s alternativní scénou DNz, Eliadovou knihovnou, se tak v předvánočním čase rozloučilo občanské sdružení SPEK (Sdružení přátel Eliadovy knihovny).

Kde vůbec Divadlo Na zábradlí přišlo ke „knihovně“ proslulého rumunského religionisty Mircey Eliadeho? Způsobila to jiná významná osobnost, neodmyslitelně spojená právě s DNz – nikdo jiný než Petr Lébl. Ještě se svým amatérským souborem JELO vytvořil v roce 1987 na základě Eliadeho textů inscenaci Had a jako šéf DNz pak pojmenoval prostor ve 2. patře divadla právě po známém filosofovi náboženství. Ten knihy do své vlastní knihovny střádal celý život a zemřel čtyři měsíce poté, co shořela. Z pomyslného popela ale může vždy něco povstat…

Východiska a genezi názvu připomnělo SPEK v lednovém komponovaném večeru Eliade. „Dvacetiminutovky“ z pamětí, teoretických textů a povídek Mircey Eliadeho režírovali čtyři studenti: David Pizinger, Marta Stosio, Jan Kačena a Ondřej Mataj. SPEK jimi v podstatě zahájilo svůj poslední tematický rok v DNz – tzv. Sezónu Divadla nedospělých.

Bestie už se v Eliadově knihovně nezasmějí
Jedinečnost projektu spočívala ve specifiku „mladých pro mladé“, ve snaze hledat a divadelně ztvárnit společná témata. Inscenace vytvářeli povětšinou čerství absolventi či studenti uměleckých škol, především DAMU, FAMU nebo Pražské konzervatoře. Další linií dramaturgie byly tzv. Pohádky pro náročné děti a jednorázové akce (jako právě inscenace Eliade s promítáním Léblova Hada), různé happeningy, performance, koncerty a scénická čtení. Na chodu sdružení a jeho působení v Eliadově knihovně se podílely zejména dramaturgyně Lucie Ferenzová a produkční Magda Juránková a ke spolupráci zvaly tvůrce, kteří je oslovili svou poetikou.

Za všechny musím zmínit Michala Hábu, vedoucího skupiny Lachende Bestien, asi nejvýraznějšího souboru spojeného s EK. Pod Hábovým režijním vedením vznikla diskutovaná inscenace 120 dnů svobody, úspěšně reprízovaná už třetí sezónu. S velmi pozitivním ohlasem se setkal i letošní počin Lachende Bestien Pláč nočního kozodoje, adaptace Vonnegutova románu Groteska. Zatím poslední premiérou v jejich provedení se stal dialog dvou Shakespearových postav v Hábově úpravě Timon/Coriolanus.

Michal Hába nazývá svůj autorský přístup „provokací k akci“ a při výběru látek jej oslovují situace a témata, které lidé nechtějí řešit. To spojuje i jeho výše jmenované projekty, v nichž Hába posouvá hranice nejen divadla, ale především divákova myšlení. O totéž se snaží celá dramaturgie SPEK, a přestože úroveň jednotlivých kusů dost kolísá, neměly by se „hledačské“ projekty mladých tvůrců z celkové divadelní produkce vytrácet. Snad bude pátrání tohoto sdružení po nových prostorách co nejdříve úspěšné!

Dramaturgická archeologie a současná režie
Loučení SPEK s Divadlem Na zábradlí vyvrcholilo dvoudenním programem o víkendu 21.–22. 12. a od ledna vystřídá studenty v EK divadelní společnost Masopust, která „chce jít cestou progresivní tradice“ a jejíž poetika „se rodí z propojení klasických kusů s ryze současnými divadelními prostředky“ – mohla by tak znamenat konstruktivní souznění se štědroňovskou dramaturgií „Tradice v novém“. Skupina se začala formovat už v roce 2007 okolo režiséra Štěpána Pácla, který je dnes jejím ředitelem. Na repertoáru v současné době nalezneme hru Františka Langera Andělé mezi námi, pohádkové pásmo Jirousových básní a střípků lidové vánoční hry Magor v Betlémě, původní českou hru Čupakabra, kterou Lenka Lagronová napsala na motivy románu Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, a čtyři století staré drama Pedra Calderóna de la Barcy Vytrvalý princ. Všechny inscenace bude možné v DNz navštívit již v lednu a programová deklarace Masopustu, věnovat se nehraným či dokonce nehratelným textům, je příslibem, že se v Eliadově knihovně budeme i nadále setkávat s divadelní tvorbou na hraně. ∞