ARTIKL » Elizabeth Haust

Sedm let s uměním

Bára Alex Kašparová — Thu, 25 Jun 2020 10:14:39 +0000

Týden trvala možnost zhlédnout výstavu k sedmi letům vydávání Artiklu, kterou jsme 29. února 2020 zahájili v Galerii Středočeského kraje. Šíření viru nám ji zavřelo, šíříme ji tedy k vám – zatím – alespoň na papíře, než se 12. května opětovně otevře. Prodloužena je až do 30. srpna.

Dosud sedmdesát čtyři okomentovaných témat, stejné množství odprezentovaných umělců, bezpočet recenzí a téměř nespočitatelné množství napsaných znaků včetně mezer. To je Artikl. Nemainstreamový kulturní měsíčník, který rokem 2020 načíná svůj sedmý ročník. Artikl, jehož pilířem je art. Kulturní měsíčník plný artiklů. Ale i Artikl jako předmět obchodu, aby mohl každý měsíc vycházet na papíře a být k dispozici zdarma pro čtenáře na všech dobrých kulturních místech v celé republice. Artikl, tedy pilíř reflexe současného dění ve vizuálním umění, divadle, filmu, hudbě, literatuře.

Artikl, kulturní platforma, jejímž rámem jsou stránky formátu 195 × 265 mm a prostor nekonečný, přesahující kamkoli, kde lze kulturu vytvářet, kde lze kulturou žít, kde jí lze být. Redakce Artiklu čítá množství stálých redaktorů i korektorů, množství kreativních precizních intelektuálů, kteří svůj zájem na daném kulturním poli pravidelně každý měsíc srozumitelně předává čtenářům vyváženou kritickou formou. Artikl jako apel na výběr toho stěžejního, co by čtenáři z nemainstreamové kulturní scény nemělo uniknout, Artikl jako aktuální prostor reflexe kultury napříč žánry. Umění musí být viděno, abychom se z něj mohli těšit. A právě proto uvádíme sedmý ročník Artiklu z tiskových dat k očím diváků ve spolupráci s Galerií Středočeského kraje, pro kterou jsme k oslavě umění připravili výstavu sedmi vybraných umělců, jejichž díla byla v rámci těchto let prezentována na titulní straně Artiklu v rámci PRO ART projektu. Klíčem výběru je snaha o vyváženost jak genderovou, tak i věkovou a mediální. Stěžejní je představit všechny podoby uměleckého vyjádření mladší a střední generace v jejich rozmanitosti a specifičnosti. Radost z umění, těšba z něj, proto náleží Kutné Hoře umění, kulturnímu dolu umění, bývalé jezuitské koleji pár kroků od chrámu sv. Barbory a magickému datu přestupného roku 29. února 2020, kdy Artikl symbolicky vstupuje do sedmého roku artikulování kultury. Magis vident oculi quam oculus.

Tímto textem jsem uvedla výstavu k sedmi letům vydávání Artiklu, kterou jsme v GASK otevřeli a za týden zase zavřeli. Výstavu a umělecká díla sedmi zastoupených umělců teď pečlivě střeží Velký prorok, ústřední dílo, který je jak ve výstavních prostorách galerie, tak na vizuálních materiálech výstavy nepřehlédnutelným členem. Další díla autorů, které jsme vybraly společně s kurátorkou GASK Veronikou Marešovou, jsou taktéž střežena a čekají – stejně jako my – na opětovné otevření galerie. Kdy se tak stane, není ještě zcela známo – virus i vláda jednají po svém. Nicméně než se na výstavu dostanete osobně a zhlédnete tak všechna díla zblízka, ve svých detailech, jako celek v nezaměnitelných prostorách bývalých barokních lázní, jako alej současného mladého umění, přinášíme vám její návštěvu na papíře v tomto atypickém dubnovém vydání. Trpělivost pak umožní i návštěvu výstavního prostoru Whitebox, který se změnil v čítárnu Artiklu. V ní si budete moci jednotlivá vydání prolistovat a ta, která vám chybí, si odnést a doplnit do své sbírky.

Artikl. Sedm let s uměním
Světlana Fialová, Jakub Matuška Aka Masker, Jakub Nepraš, Argišt Alaverdyan, Eliáš Dolejší, Andrea Baštýřová, Elizabeth Haust
Galerie Středočeského kraje
(Barborská 51-53, Kutná Hora)
Kurátorky výstavy: Bára Alex Kašparová, Veronika Marešová (GASK)
Realizace čítárny:
Bára Alex Kašparová, Lada Poppy
1. 3.—30. 8. 2020

Elizabeth Haust

Bára Alex Kašparová — Sat, 19 Oct 2019 17:39:50 +0000

Elizabeth Haust (* 1992) se narodila v Moskvě. Fotografii studovala na Gerasimovově všeruské státní univerzitě kinematografie a absolvovala na pražské FAMU. Její fotografie jsou vybranými momenty dlouhých příběhů s vnitřní tenzí. Niterné odrazy zachycené ve výtvarných scénách vytvořených skrze fotoaparát. Jediný záběr rozehrává v divákově fantazii širší příběh, kterému děj buď poodkryje další záběr nebo jej nechá příběh rozepnout dle své fantazie. Postavy vybrané do autorčiných záběrů kypí vnitřním neklidem, duševním rozpoložením, které vtahuje do tenze a bez servítek jimi opanuje divákovu představivost. Fotografie invazivně, a přesto s výsostnou autorskou estetikou v jednom zachyceném momentu, rozechvívají a napínají diváka očekáváním, co se to vlastně děje – přítomný moment, který jediný fotografie dokáže zachytit, Elizabeth právě jeho konkrétním výběrem zhutňuje do blízké minulosti i budoucnosti a představuje vybraný snímek jako jeden okamžik, kterému patří množství dalších snímků skrytých už jen pod divákovými víčky. Autorčiny fotografie jsou fotografickými obrazy temných krajin duše, které se symbolicky zobrazují ve skutečných krajinách – ať už exteriérových nebo interiérových. Postavy svými výrazy sdělují více, než kdyby jejich ústa mluvila a přesto jakoby divák skutečně očekával, že brzy skutečně ožijí. Svou tenzí vzbuzují často strach či nepochopení a možná proto je dobře, že jsou navždy uzavřeny právě v daném okamžiku momentu a nestane se nic víc předtím ani potom.

úvodník | Opojení

Bára Alex Kašparová — Tue, 01 Oct 2019 09:56:22 +0000

Tekutý mok, bikavér nebo languedoc, obojí opojné. Však nejen zkvašená vinná réva opájí. Pájí, spaluje i taví na dřeň vše s vášní žité. Těžkost bytí do balónů balí ctnosti literární, obrazové i zvukové. Rozhýbané sekvence záběrů ve film stvořené nebo třeba detaily architektury, které zříme, když zpomalíme své tempo a nezapomeneme zvednout hlavu a rozhlížet se po okolních krásách, které jsou nám právě teď dávány a které nebudou trvat věčně. Opíjejme se přítomností, která nemá ani předchůdkyni ani následovníka, kráčejme v jednom momentu a buďme živi a zdrávi. Krásou dne se opíjejme, ve které nás sluneční paprsky pošimrají v nose, opíjejme se i ranní mlhou, která je jen více procentním likérem pitým do dna. Buďme opojeni statickým obrazem, který nečekaně naruší let ptáků. Buďme spokojeni, že není vše podle našeho plánu, že život nám dává dar v podobě překvapení, vyvádí nás z představ a pohroužení, dělá si občas co chce. Dokud jsme s ním přáteli, plujeme na jeho klidných vlnách. Pokud se mu zpříčíme, zakomíhá s námi. Neklesejme v nárocích, poznávejme, objevujme. Opíjejme se novým, milujme sebe i blízké, opíjejme se barvou hlasů, vůněmi přírody. Opíjejme se vzájemnými pohledy. Tělem i duší. Souzním s Baudelairem – opíjejme se krásou slov a jejich propojením, opíjejme se obrazy, které barvy tvoří viditelné, opíjejme se syntézou zvuků v melodie ústící… jen nespadněme do němoty dutých dní – pro takové je život příliš krátký.