Letošní rok je z astrologického hlediska velice atypickým − uzavře minulost a přinese s sebou spoustu životních změn. Nejen o tom, jak získat vnitřní sílu, prohloubit intuici a nacházet tak cestu k sobě samému jsem si povídala s Evou Kalivodovou Štichovou, zakladatelkou Akademie Křídla Andělská.

Co je to energie života?
Energie je všude kolem a je na nás, jak s ní naložíme. Pracuji s energií na mnoho způsobů. Nejvíce si ji dobíjíme během spánku. Spánek je pro nás velmi důležitý a pak je spousta podpůrných věcí jako kameny, polodrahokamy a různé další pomůcky napomáhající energii vyladit. Naše bioenergetické pole činí zhruba 1,5 metru a právě v tuto chvíli, kdy sedíme naproti sobě, jsou ta naše propojená. Kdybych chtěla své pole ještě rozšířit, což je praktika, které lze trénováním dosáhnout, budeme schopny se napojit na sebe telepaticky. Protože myšlenky jsou také jenom další formou energie, již posíláme ven. Možná se vám někdy už stalo, že jste mysleli na určité slovo, a někdo poblíž vás jej v zápětí řekl. Při rozšíření energetického pole s tím lze pracovat cíleně. Budu si přát položení nějaké otázky, energeticky vám ji pošlu, a vy se mě na ni zeptáte.

Bioenergetické pole se nazývá i aurou?
To jsou dvě odlišné věci. Aurické pole je tvořeno rozpínáním sedmi základních čaker. Intenzita jejich barevnosti odráží i náš současný mentální stav. Osoby mající psychický problém mohou mít dokonce ve své auře trhliny, které lze harmonizací opět zacelit. V rámci naší Akademie probíhají i jednotlivé kurzy, kde se vyučuje ladění čaker. Velmi účinná je práce s přikládáním určitých léčivých kamenů či mandal na příslušná místa, v nichž se čakry nalézají, protože ony tu špatnou energii přetvoří. Lze také čistit pomocí kyvadla pohybujícího se nad sedmi předkreslenými kruhy symbolizujícími čakry a mentálně jen vyslat nahoru přání. Například: „Prosím o roztočení první čakry kořenové u mé osoby.“ Pomáhá to i při léčbě nemocí, neboť většina z nich je psychosomatických. Když má člověk čakry v nepořádku, je to jako by stál ve dveřích a nemohl tam ani zpět. Důležité je mít čakry otevřené, aby energie mohla proudit. Kam se z pomyslných dveří rozhodneme jít, už je potom jenom na nás.

V posledních měsících byly hodně silné úplňky a také částečné zatmění Měsíce při novoluní. Mně osobně to například hodně hýbe životem. Často se cítím pod velkým tlakem, mám negativní myšlenky a necítím se uvolněně. Měla byste pro mne nějaký recept, jak podobné věci odblokovat z pohodlí domova?
Za vyzkoušení stojí „ušní svíce“, vyvinuté ze staré metody našich babiček, které namáčely kousky plátna do včelího vosku. Dnes je tato pomůcka volně dostupná v lékárnách. Jde vlastně o takovou trubičku, již přiložíte k patřičnému místu a ona vytáhne z vašeho těla ven různé škodliviny. My z duchovního hlediska přikládáme jednu k čelu na dutiny, nikoliv však na třetí oko. I přes lebeční kost ucítíte takový vítr v hlavě, který odnese pryč špatné myšlenky a starosti. Asi osm centimetrů před koncem se svíce uhasí ponorem do přichystané nádoby s vodou, ohořelou část utrhnete a zbytek roztočíte. A logicky by uvnitř měl zbýt jenom žlutý prášek, ale většinou tam naleznete tmavě žlutou kuličku představující zhmotnění vysátých negací. Další svíčku potom používáme do pupíku, ta napomáhá zbavení se stresu a depresí, protože je nedaleko druhé čakry. Hodně to pomáhá úlevě od myšlenek na to, že něco nestíháte, nebo od trápení se dlouhotrvajícím očekáváním. Efekt je opravdu velmi rychlý, jako kdybyste byla balónek, který někdo napíchl a to negativní z něj odešlo.

A jak rozeznáme mezi našimi myšlenkami ty správné?
Svou intuici, nebo chcete-li vnitřní hlas, vnímá každý člověk jinými receptory. Pod pojmem receptor si představte zvláštní fyzický pocit, který doprovází nějaké vnitřní sdělení. Může se to projevovat zvláštními pocity v žaludku, svrběním ucha a mnoha dalšími způsoby, které ovšem nerozezná každý automaticky. Když se s tím setkáte, naslouchejte sami sobě, protože si tím hodně pomůžete. To jsou takové každodenní indicie, kterým Carl Gustav Jung říkal synchronicita. Pro mě oba pojmy znamenají totéž. Záleží jenom na vás, jestli chcete své tělo vnímat a vědomě tuto energii používat. Co je správná myšlenka? Zkuste to procítit, ne uhodnout.

Pokud už jsme naladěni na svůj vnitřní hlas, s čím dále máme pracovat?
V samotných myšlenkách a slovech je velká síla. Energie fungují v podstatě jako přísavky. Přitahují do našeho života to, na co jsme připraveni. Negativní myšlenky a strachy se vždy ukážou rychleji než pozitiva. Lidé si často neuvědomují, že se omezují svým vlastním negativním myšlením. Předem vzdávají šanci v něčem uspět, a tím rovnou posílají tu dobrou energii pryč. I při největším skepticismu by v nás měla zůstat malá jiskra naděje na potenciální úspěch a víra v dobrý konec. Naučte se ji hýčkat a neničit ji.

A co náš osud? Je všechno předem dané?
Každý máme svůj karmický plán, ve kterém zpracováváme vybraná traumata z předešlých inkarnací. Nemůžeme v tomto životě řešit všechny, to bychom se asi zbláznili, ale rodíme se s tím, že určité téma se nám stane osudným. Vzniknou tak situace, které jsou předem dané a musí k nim dojít. Jenže záleží jenom na naší připravenosti těmto věcem čelit, protože máme svobodnou vůli a můžeme svůj karmický plán přepsat. Znám spoustu příběhů, které potvrzují, že osud se opravdu měnit dá. Dokonce i rakovina se dá vyléčit.

Založila jste Akademii Křídla Andělská. Na jakém principu výuka v duchovně zaměřené škole funguje, co se žáci mohou všechno naučit a jak se liší od Křišťálové univerzity?
Sama jsem nejprve vyučovala na Křišťálové univerzitě, kde probíhá výuka formou teoretických přednášek. Později jsem se rozhodla založit vlastní školu, kde bych vyučovala mimo teorie i praxí. Nestačí o věcech jenom mluvit, je důležité si je i vyzkoušet, trénovat a sdílet vše s ostatními. Našim studentům je od osmnácti do téměř osmdesáti let a dělí se do čtyř ročníků. Samozřejmě lze formou kurzů navštěvovat pouze jednotlivé předměty. Cílem je naučit, předat a propojit duchovně zajímavé obory. V prvním ročníku se intenzivně pracuje s energií, intuicí, čakrami, meditujeme a učíme se vykládat tarotové karty. V druhém ročníku se tyto postupy jenom rozvádějí více do hloubky. Od třetího ročníku už studenti většinou mají jasno ve svém budoucím směřování, proto se zaměřuji na komplexnost a se všemi pracuji individuálně. Probírají se minulé životy, tarotová numerologie, regrese, práce s kyvadlem a další. V posledním ročníku se vše propojí v jeden celek a zaměřujeme se na budoucí profesi, pokud tedy uvažují o práci v tomto oboru. Učíme se například astrálnímu cestování a jiným metodám, kterými by mohli v budoucnu pomáhat.

O astrálním cestování se příliš nemluví, na rozdíl od lucidního snění. A přitom řada lidí v noci cestuje samovolně. Spí, najednou mají pocit, že jsou probuzeni a vznášejí se nad svým fyzickým tělem.
U samovolného cestování, které popisujete, to znamená, že se duše chce vrátit zpátky domů. Taky to může znamenat, že třeba ve fyzickém světě příliš stagnujete, máte být už duchovně dál.

O účelných astrálních cestách si myslím, že to není úplně bezpečné v našich podmínkách, zvláště ve velkém městě, jako je Praha. Cestovat byl mě člověk ukotvený, uvědomit si, odkud a jak na ten astrální svět kouká, a samozřejmě vědět, proč to dělá.

Na co bychom si zejména měli dát pozor při astrálním cestování?
Pokud je nežádoucí, vizualizujte si kolem pasu takovou tu těžkou vězeňskou kouli a představujte si, že vás stahuje zpět do fyzického těla. Pak byste v něm už měli zůstat během spánku a žít více v přítomnosti.

Pro černé bytosti jste v astrálním světě zářícím bodem, který je láká. Pokud by například už u vaší postele někdo stál nebo byste se octli, kde nemáte, a potkali jisté bytosti, funguje na ně jednoduchá metoda: Požádejte je o vyslovení jejich jména. Bytosti, které vás navštívily s dobrým úmyslem, se nezdráhají své jméno sdělit, a většinou končí písmeny -us, -as. Přichází-li ve zlém, musejí zákonitě zmizet jako prskavka. Ale to neznamená, že se další noc neobjeví znovu. Nejčastěji nás navštěvují skrz zrcadla, podobně jako duše mrtvých. Na svých kurzech učím, jak se dají zrcadla zavřít. Případně i komunikuji s mrtvými dušemi a odvádím je do světla, ale s tím by si opravdu neměli lidé zahrávat a obrátit se na mě nebo kolegy. ∞


Bc. Eva Kalivodová Štichová působí v Praze jako léčitelka, kartářka a duchovní průvodkyně.

Moje výrobní továrna byla naštěstí natolik prozřetelná, že mi nedostatek energie nepřekáží – jsem možná na baterky, ale taky natahovací. Nepleťte si to s monotónní rutinou, vážení, já jsem, prosím pěkně, kreativní člověk časově flexibilní, i deadline na umření totiž ohnu do ležatý osmičky, tak ležatý a kulaťoučký, že po ní můžu jezdit až do aleluja jako parní vláček s klíčkem. Vykazuju činnost a páru přitom nevypustim, nene, kdepak, ani náhodou, ta zůstane v útrobách, ať jsem pěkně pod tlakem jak mašina, rozjetej jak parní válec.

Do ohně pod kotlem přilejeme kofein a vdechneme nikotin – to aby se rozpustila úzkost. A teď si pěkně zasurfujem na těch krásnejch vlnách plnýho diáře a hlubokýho ega. Pohleďte na můj životní instagramový příběh, rychle, rychle, máte jich k projití dalších třicet osm a zbejvá už jen šest minut v tramvaji cestou ze supr čupr umčo práce v nezávislý Kulturní instituci pro alternativní nemainstreamovou autenticitu (KIPANA – protože na čtení bez zkratek čas nemáš); cestou jak z ADHD tripu při tělesnym vyčerpání s uměle nabuzenym mozkem bio-přírodním super maté stimulantem; cestou na vernisáž předpremiéry postindustriálního release eventu Kinterovy performance. Jsi přece going a budou tam všichni.

A tak ani nemrkneš a piješ sklenku červenýho ve vyhypovanejch normcore džínách ze sekáče pro fajnšmekry za dva tácy. „A v jaký KIPANĚ pracuješ ty?“ ptáš se svýho souputníka od vidění z nepříliš radikální demonstrace za lepší svět. „V KIPANĚ hned v centru s dobrym dojezdem, dělám na dvě dépépéčka a tři živnostňáky, hlavně po nocích, když zrovna dvouoborově nestuduju filozofii artovýho time managmentu a vytváření uměníčka konceptuální prázdnoty velkýho společenskýho uznání,“ pohodí hlavou k vystavenýmu zrcadlu na stěně, aby ses do něj s uznáním zahleděl a uviděl sebe jako někoho jinýho, jako tu usměvavou zombii s kulaťoučkýma kruhama pod očima.

A tak se vesele směješ dál, všechno je v nejlepším pořádku. Všechno je přesně tak, jak sis to přál, sebestylizace dosáhla chtěnýho vyvrcholení, můžeš se jít spokojeně oddat svejm čtyřem hodinám spánku celej neklidnej z toho, kolik se ti toho v životě děje, s úsměvem na rtech a antidepresivním bonbónkem v pusince. A možná už ani nevíš, proč vlastně děláš všechno to, co děláš, proč píšeš všechno to, co píšeš, proč říkáš to, co všechno říkáš, ale v hlavince se ti spokojeně rozvaluje ta nasládlá růžovoučká myšlenka: Dnešek za ty lajky možná stál, ale to teď prostě neřeš, zejtřek je taky plnej a spát musíš aspoň občas. ∞


text: Jakub Haubert

Prsty sjíždím po jednotlivých zvoncích a potichu si je pro sebe předčítám. Ten, který hledám, se nachází až v druhé řadě napravo a nese jméno Karel Gott. Zmáčknu ho. Z reproduktoru umístěného nad zvonky se ozve zapraskání a poté následuje táhlé bzučení, které mi otevře vchodové dveře.

Nacházím se v typickém, pražském, činžovním domě z počátku minulého století. Projdu halou a postupně stoupám po schodech nahoru. Už vím, kam jdu. Nejsem tu poprvé. Avšak i kdybych byl, tlumená hudba v dáli mi pomůže s orientací. Secesní zábradlí mi ubíhá pod rukama. Nakonec se zastavím před polootevřenými dveřmi do bytu č. 7.

Zavírám za sebou. Bytem se rozléhá muzika přebíjená intenzivními rozhovory. Zouvám si boty, odkládám je na přeplněný botník a jen v ponožkách překračuji lidi sedící všude kolem na zemi. Kličkuji nejen mezi rukama a nohama, ale i mezi psem a hroudami sádry. Zamířím do kuchyně, ze které se line cigaretový kouř a lehce tlumené světlo pocházející ze světelné instalace zavěšené nad domácím barem. Rozhlížím se a hledám známé tváře. Nakonec skrze škvíru mezi lidmi zahlédnu kamarády. Stojí u baru a vybírají si jednu z ručně motaných kusovek. Kromě nich je nabízeno pivo za 20, víno za 25 a gin s tonikem za 40. Utíkám sem od každodenní reality.

Kdybyste tuto bytovou galerii hledali na ArtMapě, nenajdete ji tam. Ukrývá se v jednom z běžných letenských bytů. Občas ani sousedé nevědí co se děje za dveřmi bytu č. 7., a jen občasná setkání s lidmi proudícími do třetího patra jim mohou být nápovědou.

Prostor jako inspirace
Za celým projektem stojí Veronika s Nelou. Jsou to spolubydlící a zároveň studentky umprumky a AVU. Galerie funguje od roku 2016. Už od prvních výstav byla snaha vymazat propast mezi klasickými a novými médii. Avšak letenská bytová galerie není pouhým prostorem pro vystavování. Místo je samo o sobě živým organismem, který se přeměňuje pod rukama jednotlivých umělců, již mu vtiskávají pokaždé jinou podobu. Díky tomu se vystavovacím prostorem stala větrací šachta, nebo strop WC, na který byla umístěna jedna z videoprojekcí. Mladistvý punkový přístup podtrhuje atmosféru místa. Zde se fantazii meze nekladou.

Od počátečního nápadu došlo k vývoji, nicméně charakter akce zůstává i nadále stejný. Galerie vznikla v podmínkách užívání si momentu teď a tady a neřešení budoucnosti. Myšlenka naprosté svobody se prolnula s naší mladostí. Neklid ve třetím patře letenského bytu pokračuje a bude probíhat do té doby než ideály, které ztělesňuje, z nás vyprchají. ∞

Zcela jinak se o životní energii píše za pošmourného dne, jemuž předchází vichřice. Odlišnou podobu bude mít i text napsaný ve chvílích po odpočinku a v radosti. Vliv na volená slova bude mít také množství času ke stvoření textu. Pocit, který na čtenáře text přenese, bude vycházet i z prostředí, ve kterém byl napsán. Autor je médiem a slova jsou vybraným způsobem komunikace. Téma životní energie, které prostupuje dubnovým Artiklem, se vás dotkne hned v několika podobách. Ta nejvíce sounáležitá se bude protínat se sdílením jejího nedostatku. Tím nelze netrpět. Chladných dnů bez slunečních paprsků už je nespočetně a nároky všedního dne se nemění. Jak disponovat energií je už nepřiměřeně dlouho pokládaná otázka. S očekáváním jejího aktivizování tedy píši tak dlouhý úvodník, jak mi jen všechny okolností dovolují, a věřím, že následující články vám trochu těch slunečních paprsků nahradí. ∞