Málo se to ví, ale romány debutujících evropských autorů kotví každý květen v německém přístavu Kiel. Už dvacet let se tam totiž koná Evropský festival prvního románu, který pořádají Literaturhaus a Francouzský institut Kiel a na který jsou vždy zváni noví autoři a zástupci jejich nakladatelství ze zhruba tuctu evropských zemí. Letos jsem tak ve spolupráci s Českým literárním centrem nabrala směr Baltské moře já a Veronika Chaloupková z nakladatelství Argo s kufrem plným románu Uranova.

Už název sliboval jedinečný koncept, nicméně po prvním dni nám došlo, že unikátem není jen zaměření na románový debut, ale také pevná programová struktura v kombinaci s familiární atmosférou. Tu notně podpořilo malebné prostředí literárního domku uprostřed staré botanické zahrady, který jsme na čtyři dny proměnili v jakýsi komorní babylon, v němž se četlo v deseti jazycích a řízeně i neřízeně se diskutovalo o psaní, jazykových a kulturních fenoménech a samozřejmě o vydávání v zahraničí. Ani v mozaice z češtiny, finštiny, dánštiny, lotyštiny, slovinštiny, nizozemštiny, francouzštiny, italštiny, němčiny a ukrajinštiny však ke zmatení jazyků dojít nemohlo. Autorské čtení probíhalo bilingvně, autor četl v originálním jazyce, herec interpretoval úryvek v němčině, a německy nehovořící publikum si mohlo číst tištěné francouzské a anglické verze. Moderátoři debat zase „záhadně“ zvládli všechna prezentovaná díla načíst, přestože oficiální překlady románů zatím neexistují, takže v mém případě jsme mohli naprosto přirozeně diskutovat o příběhu Uranovy, jako kdyby kniha už ležela na pultech německých knihkupců. A o tom to asi je, Festival prvního románu si na nic nehraje, přesto je precizní a pořadatelé dobře vědí, proč se zajímají o nové autory, což mimo jiné dokazují i seznamem účastníků minulých ročníků, jejichž knihy byly přeloženy do němčiny.
Přístavy zkrátka propojují, to je jasná věc, ale v Kielu by to teoreticky uměli i bez moře.

text: Lenka Elbe