Negativní kampaň Blesku významně ovlivnila výsledky prezidentské volby. Kvůli médii přejaté lži nějakého klučiny z Břeclavi se uspořádala obrovská rasistická demonstrace. Ale samozřejmě všichni máme vlastní názory a nenecháme se nikým zviklat.

Být v obraze a zároveň se nenechat manipulovat není vůbec jednoduché. Prvním krokem k takovému vysněnému stavu je opustit televizní přijímač a konvertovat k novinám. Ve večerních zprávách se vám totiž dostane „jen toho důležitého“ v předžvýkané podobě a s ilustračními záběry, podbarvenými tklivou hudbou. Ani váš nejoblíbenější televizní hlasatel se nebude ptát, jestli se raději chcete věnovat teroristickým útokům nebo divadelním premiérám. Noviny jsou méně citově vyděračské a umožňují volbu témat i míry informací o jednotlivých událostech (specifikem na poli tisku je pochopitelně bulvár, který se neštítí spekulací a očividné manipulace s fakty).

Ovšem takhle jednoduché to taky není. I seriózní noviny se snaží vyhovět všeobecným tendencím. Novináře ostatně někdo platí, a tak je může přímo či nepřímo ovlivňovat. Věříte víc Lidovým novinám, bezplatnému Metru nebo Mladé frontě? A má cenu nad tím vůbec uvažovat, když všechny vlastní jeden stejný Andrej Babiš? A až zmíněný miliardář povede útok na poslaneckou sněmovnu (se sdružením ANO 2011), dovolí si pokorní pisatelé napsat o něm něco nedostatečně vlídného a plyšového? Proto dalším krokem pro zorientování v mediální džungli je vlastní úsudek a hlavně ověřování faktů. Nevyvozovat z komárů žádné velbloudy a místo ukvapených závěrů si najít chybějící informace.

Záchranná síť
Zdálo by se, že úplného osvícení člověk dosáhne na internetu – v nezávislé síti informací. Ano, lze tam dohledat mnohé. Ale přímo „zprávy lidu“, které se šíří po sociálních sítích, mají daleko manipulativnější charakter než jimi odsuzovaná média. Je dojemným paradoxem, že v onom mytickém „informačním věku“ často a zvesela repostujeme explicitně rasistické „zprávy, které nám média zatajila“. Lidé dychtivě přeposílali výkřik, že nepracujícím Romům se důchod vypočítává dle průměrného platu v ČR (později dementováno Ministerstvem práce a sociálních věcí). Z drtivé většiny se jedná právě o hoaxy, které pod vlajkou informační guerilly šíří zkazky na úrovni „jedna paní povídala“.

A nejen uživatelé Facebooku jsou vinni. Pohotové zpravodajské servery tak křečovitě udržují svou aktualitu, že jeden od druhého přejímají celá hejna kachen, jako by se nechumelilo. Takhle všemi uznávanými médii prolétla zpráva o pokladníkovi vznikající Romské strany, který při založení ukradl kasu. Nejenže se jednalo o fámu, ale navíc byl jejím autorem člen tehdejší Dělnické strany. Proč opět příklad s Romy? Sílící rasistické vlny staví právě na „všeobecném naladění“ a to je skrze média snáze formovatelné, než skrze názory odborníků.

Tedy, jak z toho všeho vyjít bez úhony? Nejdůležitější je rozvaha a vůle neúplná fakta dohledat. Samozřejmě není nutné omezovat se na zmíněné nejprodávanější tuzemské deníky, lze se dopátrat i serióznějších médií. Ale té více či méně manipulující vlně neunikne žádný smrtelník. A proto je třeba mít na paměti základní poučku mediální gramotnosti: Neptejte se, jaký je obsah zprávy, ale jaký je její účel.

Až po smrti jednoho blízkého kamaráda jsem si uvědomila, jak těžké je dívat se na jeho profil, jejž si mohu dodnes zobrazit, kdykoli se mi zamane. Čím více se příspěvky na profilu blíží datu úmrtí, tím více vzrůstá stupeň morbidity. Někdy mi z toho až běhá mráz po zádech. Číst poslední slova a myšlenky člověka, který neví, co ho čeká, to je myslím hodně silná káva. Otázkou zůstává, zda je etické či humánní uchovávat profil na Facebooku i po tom, co uživatel zemře. Má se smazat, doplnit datum úmrtí, nebo nechat všechno tak, jak je?

Zvěčněný pomníček
Z mnoha profilů zemřelých osob se stávají pamětní místa, kam lidé píšou své vzpomínky, vzkazy a dojmy. Internet tak už slouží nejen jako místo setkávání, ale také loučení – květiny a svíčky jsou nahrazovány fotkami a videi. Nebožtík však nějakým zvláštním způsobem žije dál, přichází mu stále pozvánky na hry, zprávy, na profil občas napíše vzkaz známý v domnění, že si adresát zprávu přečte. A to nemluvím o automatických přáních k narozeninám. Na první pohled tedy můj kamarád nežije, ale virtuálně k žádné změně nedochází.

Pokud budu patřit mezi citlivější osoby, které za žádnou cenu nechtějí svého zemřelého manžela potkávat na sociálních sítích každý den, je potřeba profil smazat. To je ovšem velice složitá procedura, o které málokdo z uživatelů Facebooku ví. Profil může být tzv. „zvěčněn“, ne však vymazán. K tomu, abyste z něj udělali profil „mrtvý“ je zapotřebí vyplnit žádost, a dokonce přiložit odkaz na článek např. o nehodě či nekrolog.

Pohřbím tě zaživa!
Na druhou stranu umožňuje takový systém fungování vznik tragikomických situací. Jelikož Facebook komunikuje se zákazníky primárně přes internet, nemůže mít úplnou jistotu, kdo žádost zasílá (např. falešné profily, nejasné údaje o jménu a bydlišti). Stačí, pokud vyplníte výše zmíněný formulář o „zvěčnění“ například se jménem svého úhlavního nepřítele. I přes to, že bude naživu, se jeho profil prohlásí za „mrtvý“. Tímto způsobem je možné zablokovat účet člověku, který bude nejen dál živý, ale také značně naštvaný, jelikož se změnou na svém profilu už nebude moci nic udělat.

Facebooková závěť
Obecně je všem uživatelům Facebooku doporučováno, aby své přístupové údaje předali důvěryhodné osobě pro případ nenadálé události. Myslím, že při čtení tohoto odstavce se nejeden facebookový maniak pousměje. Pořád však platí, že nejvíce využívaná sociální síť operuje s takovým kvantem osobních dat, že by bylo nerozumné ponechat je osudu bez vlastního dohledu.

Dne 13. 11. 2012 byl Facebookem zablokován účet měsíčníku Kulturní Pecka, který zde bohužel chybně, avšak stejně jako mnoho dalších kulturních subjektů, působil jako osoba, a to od začátku existence (14. 6. 2009). Tímto krokem se však deaktivovala i Facebooková stránka Kulturní Pecky a není nyní možný ani přístup ke správě skupiny Kultura zadarmo (https://www.facebook.com/groups/98024998646/). Zmizelo také velké množství dat v podobě fotek, přátel, provázání s dalšími kulturními subjekty napříč celým kulturním spektrem, nemáme nyní možnost podpory nám sympatických akcí, sdružení, spolků. Kulturní Pecka byla z Facebooku vymazána.