Kolem nás se to hemží samým eko, bio, raw, fair trade, hand made, local, … Jsou to jen módní směry, nebo se aktuálním tématem společnosti stává hledání a oživování dávných kořenů?

Nacházíme se prý v tzv. postinformační době, což vede část společnosti k pátrání po samém zdroji informací. Chceme poznat svého farmáře, pekaře, švadlenu, ptáme se na původ zboží, které nakupujeme, zajímá nás složení, zpracování i ekologické a sociální souvislosti. Legislativa nám v tomto jde alespoň malým krokem naproti, např. povinností zveřejňovat složení potravin a obsah alergenů. Daří se sociálnímu podnikání, vznikají nové projekty jako alternativy k běžné konvenci.

Poznej svou slepici
Stále více lidem už nestačí cosi zabalené v lákavém obalu, chceme vidět věci tak, jak jsou, s možností nahlédnout pod povrch. Z věcí, přístupů a struktur dříve normálně (a ne vždy dobrovolně) fungujících se stává experiment. Naboso dříve chodily zejména chudé vesnické děti, nyní potkáváme bosé chodce i ve městech – a pohybují se takto z vlastního rozhodnutí. Posouváme historické zkušenosti a dáváme jim nový směr, hledáme cestu zpátky k podstatě, k sobě navzájem i k sobě samým.

Nebalit, prosím
Jedním z dalších aktuálních směrů je tzv. zero waste, život s minimem odpadu. A této myšlenky se chytá iniciativa bezobalových obchodů (např. bezobalu.org), která nejen takovéto zboží nabízí, ale snaží se i o změny v legislativě, experimentuje a zkouší, jakým způsobem a za jakých podmínek lze tuto koncepci protlačit skrze hygienické a právní normy. Projekt spolkového bezobalového obchodu jde v myšlence ještě dále. Propojuje systém KPZ (komunitou podporované zemědělství), lokálnost, ekologický způsob pěstování a výroby potravin, a zejména chce pomáhat utváření osobních vztahů mezi „obživovanými“ a „živiteli“.

Za projektem obŽIVA stojí Jaroslav Lenhart ze Svobodného statku na soutoku (camphillská komunita, sociální podnikání, biodynamické zemědělství), Tomáš Hajzler (KPZ Modřany, autor knih a kurzů o svobodném podnikání, mezilidských vztazích a leadershipu), Lukáš Rudolfský (vinař z Kutné Hory, kde se víno pěstuje s ohledem na životní prostředí a dle zásad bio-dynamického zemědělství), Jan Valeška (PRO-BIO LIGA, informační a poradenský portál biospotrebitel.cz) a řada dalších. Fungovat bude jako spolek sdružující spotřebitele i zemědělce, kteří budou mít možnost za pravidelný příspěvek získávat jídlo za nákladové ceny přímo od pěstitelů a chovatelů certifikovaných v ekologickém zemědělství. Zatím je projekt v začátcích, hledá svou konkrétní podobu a zjišťuje zájem. Můžete se zapojit i vy, vyplněním dotazníku na stránkách obziva.cz nebo přímo spoluprací. ∞


Několik otázek pro zakladatele obŽIVY

Co v kontextu obŽIVY znamená „spolkový“? Jde o něco tajného, rituálního?
Jaroslav Lenhart: Spolkový pro nás znamená společný, to znamená, že bude patřit jak zemědělcům, tak lidem, kteří si tam nakupují, nebo i paní, jež tam prodává. Prostě může být opravdu náš. Takže jde o věc veřejnou – kde se bere jídlo a kdo rozhoduje o tom, kolik co stojí a jak se staráme o život nám svěřený. Přijde mi spíš, že skrze pěkné reklamy, plné regály a velké obchody si nevidíme na špičku nosu a stále se za něj necháváme tahat. Obživa člověka by právě neměla mít kultický či rituální přídech, mělo by být samozřejmé, že jídlo je dostupné kvalitní a naše, protože to je jedna z mála komodit, která není věc, ale tvoří to naše fyzické bytí, bez něhož jsme namydlení.

Pochází inspirace na spolkový bezobalový obchod z vašich hlav nebo jste se inspirovali za hranicemi země?
J. L.: Aby v obchodě bylo to, co chci, ne to, co je výhodné pro obchodníka nebo výrobce, k takové myšlence asi není příliš těžké najít cestu sám. Ale samozřejmě jsme se inspirovali, ať už spotřebitelským družstvem v Drážďanech (kam náš statek mimo jiné dodává svou biozeleninu), družstevním supermarketem v Bruselu, nebo bezobalovým obchodem v Praze, nebo i našimi prvorepublikovými koloniály.

Z vaší praxe – dá se říci, že se myšlení lidí mění, že vlna „bio-eko-raw“ není jen móda, kterou vystřídá jiná?
Tomáš Hajzler: Nemám žádné měření, mohu hovořit jen o tom, co pozoruji okolo sebe. Dle mého je to logické a postupné probouzení se ze snu o levných potravinách ne nepodobných jakémukoli jinému výrobku k dispozici na regálu v igelitu 365 dní v roce. Dochází nám, že celý agrochemický průmysl často nenávratně ničí půdu, otravuje vodu a že naše jídlo jsou spíše (p)otraviny.

Vaše vinice jsou certifikované prestižní německou značkou Demeter. Můžete stručně vysvětlit, o co jde v bio-dynamickém zemědělství?
Lukáš Rudolfský: Jedná se o ucelený, komplexní směr zemědělství, kde statek by měl být nezávislým celkem, který podléhá i nemateriálním vlivům. Snažíme se starat o svěřenou půdu tak, abychom ji nepoškozovali a ponechali ji zdravou pro další pokolení.

Co v praxi znamená jednat dle principů solidarity, která je pro vás v rámci projektu jednou z hodnot?
L. R.: Cena produktů se nebude uměle zvyšovat, bude taková, aby stačila pokrýt nezbytné náklady, taková, aby byl spokojený spotřebitel i sedlák.

Co je PRO-BIO LIGA, v jejíž správní radě působíte?
Jan Valeška: Spolek, jehož cílem je osvěta a vzdělávání ve prospěch rozvoje ekologického zemědělství v ČR, který je součástí jediného spolku ekozemědělců – Svazu PRO-BIO.

Je nějaký společný jmenovatel toho, co účastníci vašich kurzů o svobodné práci, vztazích, sebeřízení a dalších hledají?
T. H.: 1) smysl, 2) potřebu být užitečný, 3) potřebu sdílet život s lidmi podobných hodnot, 4) potřebu zbytečně neškodit.

V dotazníku na webu uvádíte možnost zapojit se do projektu. Jak a s čím může zájemce přijít?
J. V.: S čímkoliv co mu/jí bude milé a smysluplné a bude to pochopitelně ku prospěchu té společné věci veřejné. ∞