Kyjovský kroj, texty v „translatině“, rajčatový džus a Chleba s marmeládů. Nejen to čekalo 4. října na návštěvníky Paláce Akropolis, kde nově vzniklá brněnská femipunková kapela Mucha pokřtila své debutové album Slovácká epopej. Mucha společně se skupinou Ty Syčáci, přicházející rovněž s novým albem, pražskému publiku předvedla to nejlepší, co alternativní scéna jihomoravské metropole v současné době může nabídnout.

Jako první se na scéně objevili Ty Syčáci. Kapela vznikla v roce 2000 díky jedné z nejzajímavějších postav alternativní scény, textaři, zpěvákovi a performerovi Petru Vášovi. Muzikant hrající doslova celým tělem, který sám své vystupování nazývá „fyzické básnictví“, si na jevišti každou píseň náležitě užíval a prožíval ji. S obdivuhodnou energií publiku předával texty složené z fragmentů různých jazyků. Slovní spojení, na která není mainstreamový posluchač připraven, tak mohou působit nesrozumitelně, při vícehlasém zpěvu však velice zvukomalebně. Písně z alba Eldorádo v „translatině“, „poetickém esperantu“ nebo „nové praevropštině“ jsou prvním pokusem o propojení „fyzického básnictví“ se zvukovou představivostí v podobě, která bude srozumitelná pro posluchače na celém světě. Závěrem své hudební produkce leader kapely pokřtil desku netradičně – rajčatovým džusem, který nechal kolovat mezi přítomnými diváky.

Zoufalý pocit frustrace
Druhá polovina koncertu již patřila skupině Mucha, pojmenované po frontmance Nikole Muchové. Třiadvacetiletá svobodná matka z Kyjova se ten večer představila v kyjovském kroji s věnečkem a elektrickou kytarou. Společně s ní vystoupili zkušení jihomoravští muzikanti: Martin „Evžen“ Kyšperský (Květy), Petr Zavadil (Ty Syčáci) a Štěpán Svoboda (Budoár staré dámy). Po několika skladbách frontmanka pokřtila LP Slovácké epopeje pivem z plechovky a pokračovala za doprovodu muzikantů dále.
Deska, vydaná díky finančním příspěvkům fanoušků, které kapela oslovila prostřednictvím crowdfundingového portálu, byla v Brně nejočekávanějším hudebním počinem roku. Obsahuje skladby, vypovídající o událostech posledních šesti let zpěvaččina života – neplánované těhotenství, nezodpovědnost mužů, náročnost ženské existence, potřeba lásky, frustrace, izolace, kocovina či hygiena. O Nikoliných ostrých, důvtipných textech se závanem ironie vypovídají již názvy skladeb Semeno, Chlapi sú kokoti, Chleba s marmeládů, Ježíš, Es tut mir leid… Největší potlesk na pražském koncertě však sklidila závěrečná píseň Uchyl.

Tvorba písničkářky je těžko zařaditelná, je v ní něco z punku, z folkloru, rocku nebo šansonu, avšak s jasným odkazem. Prostřednictvím svých přímočarých, vybroušených skladeb se snaží posílit sebevědomí deprimovaných žen a svobodných matek.

Pro některé může být poslech písní či samotné vystupování Nikoly poněkud „silná káva“. Z reakcí publika v Akropoli bylo ale jasné, že si přítomní tuhle „silnou kávu“ občas rádi dají.