Léto je téměř u konce. Jedu ve vlaku a přemýšlím, co bych tak napsala o starých a opuštěných nádražích v rámci reflexe šestého ročníku Festivalu m3 / Umění ve veřejném prostoru, který se letos věnuje právě nádražním prostorům a železničním tratím. O čem všem vypovídají nádraží? Proč je potřeba opečovávat opuštěná místa? S čím vším je spojen nádražní fenomén? Je už pivo a svíčková s osmi knedlíky v nádražce minulostí?

Festival m3 pod kurátorskou záštitou Dagmar Šubrtové a Ivy Mladičové tyto a spoustu dalších otázek otevírá. Festival se už šestým rokem zabývá problematikou umění ve veřejném prostoru – letos umělecká díla vstupují do kontextu nádraží. Jedná se o místa, která v sobě nesou spoustu příběhů a významových rovin, od filozofické a historické přes sociologickou k urbanistické, architektonické nebo ekologické. Všechny tyto rozměry festival vnímá a snaží se je reflektovat, což prostřednictvím nádražních budov není nemožné – ačkoliv by se to mohlo jevit opačně.

Osamocený meziprostor
Často se jedná o místa, která jsou pozapomenutá, opuštěná, nachází se někde v meziprostoru – odtud také název festivalu Mezi meziprostory. Prostor, který není jasně definován, nabízí zajímavé obsahy a konotace. Ocitneme se najednou v bezčasí, někde mezi naší každodenně žitou realitou a mezi realitou, která je nečekaná, naopak vytržená z našeho obvyklého života. Zdi opuštěných nádražních budov by mohly vyprávět příběhy o všech šťastných nebo překvapivých setkáních, o prvních polibcích, o tragických loučeních, o smutných rozchodech. Spousta nostalgie a roztodivné romantiky, kterou v sobě zdi zadržují.

Místo ne-místo
Intervence uměleckých děl opuštěná nádraží oživuje, problematizuje, mění jejich zažitý rytmus – nebo spíš ne-rytmus? Sochařka a absolventka pražské AVU Erika Velická například na nádraží situovaném na pomezí Libně a Vysočan vytvořila sochu, kterou nazývá Felírna. Umisťuje ji na typické ne-místo, jak tento prostor sama nazývá, tedy oblast, která patří částečně Správě železnic a částečně městu. Jedná se tak doslova o zmiňovaný meziprostor, který nemá jasně definovanou svoji úlohu. Lidé sem chodí především venčit svoje pejsky, ale nemají většinou v úmyslu na takovém místě nemístě pobýt delší čas. Od toho zde Erika stvořila tzv. felírnu, uměleckou instalaci s názvem Nádraží jako osa světa, přístřešek s věží, do kterého je možné se schovat a chvíli zde pobýt. Čekat na něco, co možná nepřijde, nebo se naopak nečekaně objeví. Sochou se tak zpřítomňuje osamocenost a neúčelnost tohoto ne-místa, zároveň mu dává možnost k obrodě.

Umělkyně Michaela Thelenová zase například mapuje oblast severních Čech, tamní postindustriální krajinu a její nádražní budovy, na kterých místo reklamních letáků nechává nostalgické pohlednice. Ty v sobě obsahují podstatu letmé chvíle, okamžiku, který za chvíli uplyne – od toho také název Z okna pozoruji tiché plynutí řeky. Jsou to asociace spojené s cestou vlakem, která navozuje specifickou atmosféru – míjející orámovaná krajina, pohyblivý obraz, přítomný moment, který se za okamžik stává minulostí. Uměleckých děl ve veřejném prostoru vzniklo v rámci festivalu více, v rámci programu také proběhly přednášky, workshopy a jiné akce věnované se tématům nádraží.

Pivo a svíčková s osmi knedlíky
Festival m3 / Mezi meziprostory potrvá do konce září, takže je stále možné objevovat poetiku opuštěných nádražních budov. Zájem o tato místa může podněcovat také občanskou aktivitu, kdy se o tyto oblasti a budovy budeme zajímat dříve než developeři. Periferie totiž nemusí být nutně na okraji společenského dění – může v sobě naopak zahrnovat mnoho netušených a obohacujících významů. Stanout na okraji může být občas důležitější, než se pohybovat v komfortním a známém prostředí. Pojďme tak společně objevovat nádražky (Jiří Krejčík fenomén českých nádražek dlouhodobě mapuje, spoluzaložil tematický blog vagus.cz), opuštěné budovy, zchátralá místa ne-místa! Dát si pivo v nádražce a chvíli čekat, zpomalit. Urychlená doba s sebou nese i zrychlení vlaků, zdokonalení vlakové dopravy a modernizace nádražních budov – a tak zanikají postupně i nádražky, lidé už nemají čas na čekání. Přitom posečkat a pozastavit se může občas znamenat až překvapivě mnoho. Objevovat zašlé, zchátralé a pozapomenuté budovy a místa vytváří potřebný protipól ke všem supermoderním trendům současnosti, které se na nás valí čím dál rychleji. Zastavit se na ne-místě a tam spočinout, počkat, dát si osm knedlíků se svíčkovou v nádražce… a připomínat si, že periferie může být třeba stejně důležitá jako centrum.

Festival m3 / Mezi meziprostory
různá místa v Praze
15. 6.—30. 9.

Šestý ročník uměleckého Festivalu m3 / Umění v prostoru, který vzniká pod záštitou uměleckého Studia Bubec a Galerie hlavního města Prahy, je tady… A letos bude všechno trochu jinak!

Platí, že hlavním cílem festivalu je umisťování umění do veřejného prostoru a vyvolání diskuse nad těmito intervencemi i to, že ročník připravila nová kurátorská dvojice. Jednotlivá díla však letos poprvé nebudou koncentrována kolem jedné lokality, ale budou rozmístěna na několika vlakových nádražích. Mezi ty patří nádraží Vršovice, Libeň, Modřany, Braník, Řeporyje, Masarykovo, Veleslavín, Kladno a Zličín.

Zajímavá území v okolí slepých vlakových tratí nám ukazují, jak si pomalu příroda bere svůj prostor zpět. Specifická poezie prostředí nádraží i jízdy vlakem s sebou nesou zažívání „jiného“ prostoru a času, specifických zvuků. Lineární povaha železnic prostupujících městem, chvílemi zneviditelněných tunelovým projezdem, přirozeně propojuje centrum a periferii. Poskytuje možnost ocitnout se mezi prostory a mezi časy v meziprostoru.

Kurátorky Iva Mladičová a Dagmar Šubrt­ová oslovily dvanáct umělců, kteří vytvořili deset rozmanitých uměleckých intervencí. Vystavujícími jsou Petr Stibral, Erika Velická, Pavel Hošek, Petr Cusack, Eliáš Dolejší, LLoyd Dunn, Vladimír Turner, Matěj Al-Ali, Michaela Thelenová, EPOS 257, Jan Albert Šturma a Martin Netočný.

Vernisáž festivalu proběhne 14. června v Dejvické Nádražce. Celá akce pak poběží až do konce září 2022. Festival organizuje Studio Bubec ve spolupráci s GHMP a je financován z programu Umění pro město.

text: Klára Sofie Střihavková

Festival m3 / Umění v prostoru
Praha – různá místa
14. 6. — 31. 9.

Pátý ročník Festivalu m3 / Umění v prostoru, který organizuje umělecké Studio Bubec a GHMP za podpory Umění pro město byl slavnostně zahájen!

Cílem festivalu je obsazení veřejného prostoru uměním a současně vyvolání diskuze na toto téma. I letos akce pokračuje v tradici – každý z předchozích ročníků se konal v jiné pražské čtvrti, nesl jiné téma a byl připraven jinou kurátorskou dvojicí. Díky této koncepci zabraňující umělecké stagnaci se návštěvníci festivalu mohou každý rok setkat se zcela odlišnými přístupy a pohledy na umění a veřejný prostor. Ročník 2021 se koná na širokém území centrálních částí Prahy 6 a Prahy 7.

Kurátoři Jitka Hlaváčková a Ludvík Hlaváček zvolili téma Terapie města. Město totiž nevnímají jen jako neživou kulisu života, ale jako jednoho z jeho hlavních aktérů. Pro realizaci festivalu m3 2021 bylo osloveno čtrnáct umělců nebo uměleckých kolektivů, kteří mají osobní vztah k vybrané lokalitě – dlouhodobě tu žijí a pracují. Ke svému tvůrčímu úkolu tedy nepřistupují jen z pozice umělce, ale také jako občané znalí místních poměrů, s vnitřní motivací iniciovat zde pozitivní proměnu. Patří mezi ně například Jiří Kovanda, Milena Dopitová nebo Milan Mikuláštík. Součástí festivalu je i bohatý doprovodný program, který najdete na stránkách festivalu nebo na Facebooku.