Ostrava je bezesporu nevyčerpatelnou líhní poezie, stejně tak ale i Brno, například díky nakladatelství Větrné mlýny a jeho edice Mlat určené debutující autorům. Jaká shoda náhod, že právě jedním z nich se stal v Brně žijící a původem ostravský básník Filip Klega se svou sbírkou Andrstán. Tu si „nadělil“ minulý rok ke svým třicátinám a rozhodně nekončí u hranic Brna a Ostravy, ale jde mnohem dál.

Muž s kloboukem na hlavě
Kdo zná Filipa Klegu osobně, ten si asi jako první vybaví jeho velký klobouk, kterým upoutává pozornost. Stejně tak však umí upoutat i skrze své verše, při čemž právě Andrstán připomíná poeticky laděné tulácké zápisky, v nichž autor leží na zemi opřený o strom a tiše, jindy i aktivně pozoruje dění kolem. A je jedno, jestli právě pobývá v Brně, v Ostravě nebo v Rumunsku. Jak sám Klega píše v básni Listy (str. 15): „Na zahrádce dělám sbírku / Nezáleží jestli Morava nebo Francie / listy jsou všude stejné.“ Sbírka se dělí do pěti oddílů, přičemž v každém dominuje trochu jiné téma. V Jen verzi pro turisty se autor velmi lidsky soustředí na specifika cestování a věnuje se především sociálním aspektům, pro změnu v Pro mě za mě si dává do hledáčku politiku. Další dva oddíly Když seš blbej, musíš pracovat a Starej Vondrous se věnují fiktivním postavičkám s jistě reálnou předlouhou pivních povalečů. V poslední části s názvem Drahé město poodhaluje skrytá nebo do očí bijící zákoutí Brna a rafinovaně na závěr i vysvětluje, co je to ten Andrstán.

Lidé na periferii
Všechny texty spojuje autorův citlivý zájem o ostatní jedince, kteří se často ocitají na periferii, územní i společenské. O tom svědčí i báseň Tiergarten (str. 9): „Našel jsem vhodné místo pod stromem / a ulehl / Kolem rejdí králíci / Stromy bombardují zem žaludy / V remízku za mnou / dvě podivné existence / ukrývají poklad: / tašku cinkajících flašek / (A ty říkáš že mě máš ráda?).“ Na okraji žijí také zmíněné Klegovy fiktivní postavičky a v básni Ivošek a Dub (str. 39) se píše: „Dub se s Ivoškem jednou nepohodl / když zabředli do jisté / politické geografické historické / vlastně asi geopolitické / pře / a nerozuměli si natoli k/ že nakonec každý okupoval opačný konec hospody.“ Kromě citlivosti si Klega velmi rád notuje se sarkasmem a ironií, jako je to mu například v Přátelích v Brně (str. 51): „Všichni se spolu / tak trochu / bavím e/ i když se třeba / úplně nemusíme / Jsme takový lidský vzorek / Evropské unie.“ Zároveň autor nešetří kritikou západní civilizace a ve 28. říjnu (str. 25) rozčarovaně spílá: „Kde jste všichni? / Kam jste šli? / Mojžíš vybírá koše / Římané hrají šach // Svoboda padá z nebe a stéká do gulagů / Mír se hrozí pancéřové pěsti / Demokracie má šat ušitý z bankovek.“

Máničky a underground
V poslední řadě je pak velmi pozoruhodnou postavu Andrstánu stará mánička, na níž si lze povšimnout, že ačkoliv autor srší nadšením pro underground, neztrácí nad ním ani určitý nadhled. V básni Starý Vondrous (str. 41) onu podivnou existenci Klega popisuje následujícím způsobem: „Hele tamhle jde! / Kdo?/ Přece starej Vondrous! / Který to je? / No ten s těma vlasama a vousama a dělá takhle –.“ Jeho charakterizaci pak rozšiřuje dál v básni Starej Vondrous na fesťáku (str.42): „Starej Vondrous jezdí na fesťáky / poslouchat bigbí t/ a čumět na mladý holky / Lemtá tu břečku / které říkají pivo/ a před nástupem kapel na plac / sežere aspoň jednu kuřecí polívku.“ I přes určitou nicotnost a bezčasí spojené s povalečstvím však Klega ze své jinakosti neustupuje a na pomyslný chmelově hořký undegroundový dortík pokládá třešinku v titulní básni Andrstán (str. 59): „Založíme hrad který pojmenujem / Bigbít / Plány načrtne Petr Čichoň / ve Švandě / a na stavbě bude otrocky dřít / ranec mániček /… / Tohle všechno / městys / ves / i hrad / se tak liší od okolního světa /že se z toho stalo / autonomní stát / Andrstán.“

A co vy? Chtěli byste žít v Andrstánu? Ať je tomu jakkoli, zakuste alespoň skrze četbu ten Klegův. Pokud to jde, ulehněte do trávy a louděte očima po verších stejně, jako to dělá starej Vondrous po mladých holkách.

Filip Klega: Andrstán
Nakladatelství Větrné mlýny
Brno, 2022, 64 stran

Sortiment
je z 90 procent stejný
Zbylých 10 procent výrobků
má místo vlajky české
rumunskou

A to je to co chceme
Přijet někam do prdele
ale cítit se tam jako na Žižkově

Když jsi slepej
musíš dělat hudbu
Když jsi hluchej
musíš malovat
Když jsi němej
musíš psát
Když jsi blbej
musíš pracovat

***

Noviny čtu zásadně na záchodě
Tam je to lepší než na Východě

ze sbírky Andrstán (Větrné mlýny, 2022)