Rezervujte si čas na jedinečný filmový zážitek! Festival Book the Film je filmovým maratonem studentských a amatérských krátkých filmů, který pořádá Městská knihovna v Praze. Krátký film dokáže odvyprávět zajímavé originální příběhy, někdy k pobavení, jindy k zamyšlení a s překvapivou nápaditostí. Přesvědčit se o tom můžete v sobotu 15. října v kinosále Ústřední knihovny.

Filmový festival Book the Film se letos uskuteční již po šesté. Poprvé proběhl v Domě čtení jako happening filmových nadšenců z řad amatérských filmařů a následující dva roky se autoři setkávali nad svými filmy v kavárně Liberál. Festival se ale postupně rozvinul. Mezi soutěžními snímky se čím dál častěji objevovaly nejen amatérské, ale i studentské filmy a tak se organizátoři rozhodli přesunout filmovou přehlídku z útulných sálů kavárny do profesionálního kinosálu v Ústřední knihovně. Kavárně Liberál ale zůstali věrní a každý rok tam v předvečer filmové přehlídky probíhá slavnostní zahájení festivalu s doprovodným programem. Jelikož Book the Film propojuje ve svém názvu knihu a film, mezi čestnými hosty bývají také literáti (Jan Štolba, Alžběta Luňáčková, Jan Kunze, Klára Šmejkalová, Natálie Dočekalová aj.). Letošním hostem na zahájení bude spisovatel a scénárista Marek Šindelka, který za svůj scénář k filmu Okupace získal Českého lva. Nejen o tomto filmu a scénáristice, ale také o psaní komiksů budou moct návštěvníci s Markem diskutovat a poslechnout si jeho autorské čtení.

Hlavní festivalový den je tradičně smršť filmů rozdělených do tematických bloků. „Jaká témata nás čekají, je vždy překvapení. Necháváme tvůrcům volnou ruku a podle toho, jaké filmy se nám sejdou, je rozčleníme do tematických bloků. Je to vždycky velmi napínavé. Letos se nám přihlásilo třicet filmů, které postupně nakoukáváme,“ říká Jarka Dvorská, hlavní organizátorka a duše celého festivalu. Slavnostní zahájení festivalu s doprovodným programem proběhne 14. října v 19 hodin v Kavárně Liberál. Samotná přehlídka soutěžních filmů pak o den později. Více informací naleznete na webu mlp.cz/bookthefilm

text: Vendula Bednářová, Jaroslava Dvorská

Book the film
Městská knihovna – Malý sál
(Mariánské nám. 1, Praha 1)
14. a 15. 10.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava se ve svém 24. ročníku prezentoval jen ve virtuálním prostoru. Výborná dramaturgie a kvalitní produkční zajištění, kterým se vyznačovaly předchozí „hmotné“ ročníky, nezvyklý formát nezlikvidoval. Dokumentární a experimentální tvůrci opět využili jedinečnou příležitost k zazáření.

Cena pro světový film v sekci Opus Bonum letos možná překvapivě patřila Slovensku, konkrétně Bílé na bílé (2020) Viery Čákanyové. Její předchozí počin FREM (2019) uvedl festival minulý rok a film se následně prezentoval i na Berlinale. Čákanyová ve FREM odvážně navázala na neantropomorfické směry v kinematografii, v nichž tvůrci zří svět bez redundantních lidských smyslů.
Čákanyová si v průběhu antarktických prací na FREM natáčela osobní deník, který postupně strukturovala do dalšího díla. Bílá na bílé je „lidštější“, nahlíží ale podobná témata. Režisérka se například ptá, jak vnímat svět bez ideje hodnoty, a při té příležitosti dělá úkroky ke kvantové fyzice a hypotézám amerického fyzika Jeremyho Englanda. Snímek charakterizuje pozvolné tempo, vyprázdněný rám a nekonvenční úhly pohledu, z kterých Antarktidu zachycuje. Čákanyová zároveň čerpá z konvencí avantgardních filmových deníků, ve kterých tvůrce, vypravěč a protagonista v jedné osobě pojímá kameru jako prodloužení své každodenní vize. Bílá na bílé svým způsobem také funguje jako umělecký film o filmu, jenž unikátní způsobem zpravuje o natáčení v nehostinných podmínkách.
Bílá na bílé je stylisticky různorodější dílo než FREM. Nicméně se slovním vyjadřováním mohla být režisérka ještě úspornější. Lidské inference Čákanyové o „monochromatické droze“ zní vedle záhadně objektivních observací mimozemského dronu přece jen obyčejně. Sympatické ovšem je, že režisérka nepromlouvá z pozice žádné autority. Více než apel je Bílá na bílé existenciální polemika.

Lidská smečka
Vrcholem české dokumentární tvorby byli Vlci na hranicích (2020) Martina Páva. Film vypráví o společenských změnách, které v obci Vernéřovice na Náchodsku způsobí návrat několika vlků obecných. Pojem vyprávění je v případě Vlků na hranicích klíčový, poněvadž Pávův snímek má nevídaně pevnou narativní výstavbu – podstatně silnější než režisérův předchozí film z prostředí periferie Nairobi Kibera: Příběh slumu (2018). Páv se v obci s třemi stovkami obyvatel zaměřil na okruh postav, které se v situaci různými způsoby angažují. Každou figuru Páv umně v několika črtech definuje, přesto nikdy nesahá po jednoznačné charakterizaci. Úkol měl režisér o to těžší, že situace uvrhla Vernéřovice do nekončící tenze plné osobních i politických konfliktů.
Vlci na hranicích ve svém závěru vybízí k interpretaci obce jakožto odrazu současné české společnosti, nečiní tak ale nikterak explicitně a nevolí si žádnou stranu. Ve vyvrcholení se Páv a kameraman Petr Racek raději soustředí na prohloubení lyrického přístupu, který můžeme pozorovat v zachycení světelných modulací, v deformování obrazu širokoúhlými objektivy nebo v promyšlené zvukové složce. V sekci Česká radost obdrželi Vlci na hranici zvláštní uznání.

Trojice celovečerních snímků poukázala na úrovně divácké přístupnosti, ke kterým se mohou středoevropští dokumentární filmaři uchýlit. A MFDF Ji.hlava zůstal ideální platformou. Kdo se vyhne návštěvám multiplexů a opomene hlavní vysílací čas na ČT1, nemusí se pro jednou za domácí kinematografii stydět.