Již podruhé v červnu proběhne Art Festival CO NÁM NEDÁ DEN MÁ NOC. Od 15. do 19. června v jedinečném prostoru bývalého kláštera sv. Gabriela představí svá díla rezidenční umělci, kteří mají ateliéry přímo v Gabriel Loci, vystavovat zde ale budou i další pozvaní autoři. Festival pořádá jedna z nejznámějších galerií v Praze The Chemistry Gallery společně s Gabriel Loci a během 5 dnů festival propojí umění, tanec, hudbu, ale i historii. Připravena je také zábava pro děti a nebude chybět ani gastronomický zážitek.

Jako název pro Art Festival použili organizátoři nepříliš známý palindrom: CO NÁM NEDÁ DEN MÁ NOC. Jde tedy o text, který se čte stejně zleva doprava i zprava doleva. „S velkou radostí se pouštíme do druhého ročníku art festivalu, který je letos ještě větší než minulý rok. Kromě rezidenčních umělců nabídne festival výstavu soch, velkoformátovou NFT Gallery, světelnou instalaci, workshopy pro děti, brunch a další. Chystáme se maximálně využít jak venkovních, tak vnitřních prostor Gabriel Loci, hlavní myšlenkou festivalu je propojit různé umělecké disciplíny do jednoho kompaktního celku,“ uvádí Petr Hájek z pražské The Chemistry Gallery, který je kurátorem celé akce.

„Gabriel Loci je neskutečně inspirativní prostor, a proto jsme ve spolupráci s Petrem připravili festival, který plně využije potenciál této historické budovy. Jsme moc rádi, že se nám podařilo domluvit komentovanou prohlídku s Monicou Bubna-Litic, příbuznou patronky Gabriely, a můžeme tak návštěvníkům zprostředkovat tento nevšední zážitek,“ doplňuje Magdalena Dvorská, manažerka Gabriel Loci.

Stejně jako první ročník i jeho letní varianta představí díla progresivních umělců, k vidění budou jejich malby, sochy a fotografie. Po dobu celé akce budou moci návštěvníci shlédnout světelnou instalaci a celou akci doplní živá hudba. K vidění bude výstava soch v exteriéru, výstava dvou ateliérů uměleckých škol, atmosféru bude dotvářet živá i elektronická hudba. Zařazeny budou také přednášky, workshopy pro děti a letní kino. Nebude chybět ani NFT Gallery a navíc bude festival obohacen o venkovní prostory, které budou vyzdobeny vybranými instalacemi. Občerstvení bude zajišťovat venkovní bar přímo v areálu Gabriel Loci.

Akce bude zahájena vernisáží ve středu 15. 6. 2022, kde se podruhé na veřejnosti představí nové uskupení populárního producenta elektronické hudby Floexe. Jeho Floex Ensemble rozezní prostory Rajské zahrady, následovat bude taneční vystoupení studentů Pražské taneční konzervatoře, po kterém pak vystoupí Floex se svým DJ setem.

Na festivalu CO NÁM NEDÁ DEN MÁ NOC budou vystavena například díla malířky Laury Limbourg, držitelky Ceny kritiky za mladou malbu. Limbourg je v Gabriel Loci doma, má zde svůj ateliér a ve svých dílech podtrhuje závažnost problematiky prostituce a sexuální turistiky. Chybět nebude ani další rezident, mladý sochař Patrik Adamec, který nachází inspiraci v přírodě a v maličkostech kolem nás a fascinují ho lidé a prostor a jejich vzájemné ovlivňování, nebo Juraj Ďuriš. Tento slovenský umělec zde představí svoji širokou paletu stylů nacházející inspiraci v různých prostředích, ať už jde o graffiti, reklamu nebo klasickou malbu.

Festival tentokrát doplní také hostující umělci a návštěvníci tak budou mít možnost vidět sochy vítěze ceny Jindřicha Chalupeckého Matyáše Chocholy, dále díla mladých sochařek Anety Filipové či Josefíny Jonášové a obrazy od výběru současných malířů zabývajících se figurou. V části výstavy, která bude mapovat figurativní tendence v současném malířství, budou vystaveny díla Tomáše Jetely, Tadeáše Kotrby, Jiřího Marka, Dominika Běhala a dalších.

Doprovodný program přináší také kulturní nemainstreamový měsíčník Artikl, který návštěvníkům nabídne ve speciální místnosti Artikl Room přednášky a promítání, a poodhalí tak divákům slasti a strasti z kulturních i environmentálních sfér.

Unikátní bude také NFT část výstavy, neboť digitální umění dostane tentokrát prostor na velkých zdech v různých místnostech areálu Gabriel Loci. Půjde tedy o prolínavou expozici klasického umění (obrazy, sochy) s digitálním uměním. S NFT je spojeno také jedno lákadlo pro návštěvníky – všichni držitelé festivalové vstupenky dostanou ke své vstupence zdarma také jedno originální NFT od vizuálního umělce Dalibora Cée. CO NÁM NEDÁ DEN MÁ NOC je tak první akcí v ČR, která zdarma nabízí digitální umění přímo návštěvníkům akce.

Světelnými instalacemi zaplní prostory Jan Poš, který studoval ateliér time based media na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem a nyní je studentem ateliéru sochy II. na pražské AVU. V rámci festivalu se budou konat i živé koncerty, v Lustrovém sále proběhne v pátek večer Rave Party s elektronickou hudbou WELL WET meets GIEGLING. V neděli pak bude v prostorách Rajské zahrady probíhat nedělní brunch, hudbu zajistí Pierre Urban, jídlo v režii Kro Kitchen.

Diváci budou mít také jedinečnou příležitost účastnit se komentované prohlídky celého areálu bývalého benediktinského kláštera, který je považován za nejstarší a nejpozoruhodnější ukázku beuronského umění na světě a byl dlouhou dobu veřejnosti nepřístupný. Klášterem i kostelem je provede znalkyně a propagátorka beuronského umění a zároveň příbuzná hraběnky Gabriely, patronky kláštera, Monica Bubna-Litic. Návštěvníci budou mít tak unikátní příležitost prohlédnout si kostel, který je vyzdoben beuronským uměním, kde některé malby malovaly samotné sestry. Při komentované prohlídce navštíví také historické sály ve východní části kláštera, spolu s nejvýznamnějším sálem budovy Rajskou zahradou. Nevynechají ani návštěvu knihovny s původními policemi a nakouknou do cel sester a bytu abatyše.

Podrobný program včetně seznamu vystavovaný umělců najdete zde:

CO NÁM NEDÁ DEN MÁ NOC #02 | Facebook

Vstupenky jsou v prodeji na: https://goout.net/cs/co-nam-neda-den-ma-noc/szutwmt/
Cena v předprodeji: 150 Kč / student 100 Kč
Na místě: 200 Kč / student 150 kč
(vstupenka platí od 15. 6. do 19. 6.)

Samostatné vstupy na vernisáž, páteční Rave Party a nedělní brunch nejsou zahrnuty v ceně festivalu, lze zakoupit v předprodeji a na místě.

CO NÁM NEDÁ DEN MÁ NOC
Gabriel Loci (Holečkova 106/10, Praha 5)
15.—19. 6.

V pátek 16. ledna otevřel pražský klub Roxy večer plný pulsující hudby při příležitosti křtu 13. čísla, a oslavil tak ROK DVA nemainstreamového kulturního měsíčníku Artikl.

Party to byla opravdu velkolepá! Hostina pro smysly byla velkorysá a účast oslavy chtivých naskočila na číslo 870. Ve 22 hodin zahájil večírek maskovaný přízrak z Doks Kittchen. Roxy se naplnila a připravila atmosféru pro hypnózu od kapely WWW. Palba slov a beatů zaplnila Roxy a po více jak hodinu a půl prýštila výměna energie z pódia k davu. Dvojice Space Love posunula před první ranní děj k vesmírným branám a DJ setem zakončil noc ve čtyři ráno Floex. Půlnoční narozeninový dort v podobě site-specific tanečního vystoupení v podání Kamily Mottlové a Kláry Kočárkové na hudbu od Williama Valeriána doprovodil a vizuální stránku večera dirigoval VJ Julius Stefan z KinocirKus.

Jak jste došli k dnešní podobě projektu?
Vlastně už fungujeme hrozně dlouho. Nejdřív to byl klasický hiphop v 90. letech. Pak z toho vznikla živá kapela, ta se rozpadla. V roce 2006 jsme se společně s Lubošem Typltem, který také píše texty, znovu vzkřísili. Bylo to spontánní, hysterické nadšení. Potom přišla zpěvačka Milesa a napadlo nás přeložit některé části textů do jejího rodného jazyka, srbštiny. Zjistili jsme, že propojení dvou slovanských jazyků funguje a začali jsme na tom pracovat.

Jste tři – kdo z vás se nejvíce věnuje textům?
Píšeme dohromady s Lubošem Typltem, ten je naší nedílnou součástí. Když by zmizel on, tak se rozpadne i celý atom. Nějak si vždy do textů navzájem zasahujeme.

Vaše texty jsou dost specifické – odkud přichází náměty?
Vezmeme si nějakou situaci, položíme si ji před sebe a snažíme se ji rozebírat. Vlastně až převracet do nějakých absurdních souvislostí, do protikladů. To je naše metoda, která vznikla právě společným psaním. Pořád si necháváme nějaký prostor pro tajemství, to nás baví. Za dva roky tak člověk může text pochopit z úplně jiné strany. Forma textů se neustále mění.

Jsi spokojen se současným stavem české hudební scény?
Obecně mám pocit, že je až moc mainstreamu a málo osobitých projektů. Některé tu ale jsou a těch se držím. Přijde mi, že se objevují různé vlny, pravidla se mění. Vzniká tu velký tlak na člověka, aby se držel v nějaké konzervě. Dřív se spíš volalo po originalitě, dnes se většina snaží držet nějakým směrem. Je to slepá ulice.

Jaké hudební projekty tě ovlivňují?
Teď mám úplně nejradši hiphopovou, psychedelickou kapelu Shabazz Palaces. Pořád Nine Inch Nails, Tricky a Massive Attack. Pak samozřejmě Radiohead, CocoRosie a všechny tyhle podivnosti. V Čechách mám třeba hrozně rád Kata z Prago Union. ∞


autor: Tereza Suntychová

Prosinec nutil k lehké nostalgii z několika důvodů. Blížící se loučení s uplynulým rokem podkreslovalo ještě trochu listopadové počasí a z Vysočan zazněla industriální labutí píseň.

Nejen umělecká a umění milující veřejnost měla v prosinci poslední možnost navštívit pražskou Trafo Galerii. Jedinečné místo, které skupina umělců proměnila v multikulturní centrum, totiž po osmi letech (tentokrát už definitivně) skončilo svůj provoz. Událost ale paradoxně měla i svůj radostnější rozměr. Nikdo totiž v roce 2007 nepředpokládal, že bagry developerů nechají zdi bývalé trafostanice žít dlouhých osm let. Rozlučka s prostorem a zároveň narozeninová párty galerie zarezonovala celým objektem pátého prosince. A jelikož to byla poslední velká událost na tomto místě, tak proběhla v pompézním stylu. Velká část gratulantů (nebo kondolujících) přišla v maskách. Prostor našlapaný lidmi zhustila ještě hudba DJů a kapel. Tóny a hluky do éteru vyslaly mimo jiné Floex, Ježíš Táhne Na Berlín, Udo Kraft nebo Ondřej Formánek. Tahle závěrečná párty byla navíc vernisáží a odstartovala tedy intimnější loučení v podobě poslední výstavy (ta skončila 14. prosince). Artefakty a instalace dodaly desítky autorů, kteří měli s Trafačkou během jejího pestrého života nějaký vztah.

Rytmy bouracího kladiva
Kdyby nebylo důvodů dost, je zde ještě jeden, proč je tohohle počmáraného bloku budov škoda. Bývalá trafostanice je totiž dalším důkazem toho, jak industriální stavby mizí z Prahy. Ve srovnání s jinými starými průmyslovými objekty, které jsou v hlavním městě v ohrožení, působí bezvýznamně, ale přesto má své kouzlo. Mimo jiné díky tomu, že Trafačka tvořila zábavný ostrov v jinak už celkem nudně zastavěném okolí. Dobře by to vyniklo na nějakém hodně zrychleném osm let snímaném timelapsu. Kaleidoskopický mumraj, který by byl takto zaznamenán, by nejlépe demonstroval, jak objekt převlékal svoje graffiti hávy. Jak pestře, proměnlivě a hlavně živě působil proti přiléhající zástavbě. Centrum metropole se rozšiřuje a Vysočany se (logicky) proměňují v nějakou „výstavnější“ obytnou čtvrť. Jdou stejnou pěšinkou jako kdysi industriální čtvrtě Holešovice, Karlín nebo Libeň. Takže, jak říká popletený klasik: „Nostalgie pryč, nechť vyjedou buldozery.“ Že vyroste na místě bývalé trafostanice něco architektonicky kvalitního, ale zatím pochybuji. Nově vybudovaný bytový dům se svým výrazem zřejmě připojí k okolní zástavbě. Ve Vysočanech zaniklo něco osobitého, tak doufejme, že někde jinde něco podobného vznikne. ∞

Vítejte v novém roce. A v druhém roce magazínu Artikl. V jeho třináctém vydání. Leden bývá obdobím vyhodnocování toho minulého. Ohlížení se zpět a srovnávání všech stanovených předsevzetí s těmi uskutečněnými. I Artikl se ohlíží k uplynulému a retrospektivně rozebírá předešlé. Co mohu říct já? Za uplynulý rok jsme vám přinesli dvanáct kulturních měsíčníků, které svým dílem obalilo několik zajímavých vybraných umělců. Spoustu textů o kultuře napříč žánry se záměrem poukázat na to stěžejní v konkrétní měsíc. Uspořádali jsme několik večírků, kde jsme vám představili zajímavé aktuální hudební kapely a DJs. Tři celonoční PARTY a dva o trochu kratší MEETINGS – koncert kapely ve výtahu a autorská čtení básní v přívozu na Vltavě. Prezentujeme i mladé vizuální umění v naší site-specific vitrínové Galerii Evoluční v Revoluční ulici. Artikl tedy není jen kulturní měsíčník, ale myšlenková kreativní kulturní platforma. Druhý rok je pro nás motorem – motivací předávat ještě více, protože vidíme, že je potřeba kulturu nejen konzumovat, ale hlavně ji vytvářet a reflektovat. A vy budete naším motorem už v pátek 16. 1., kdy v Roxy v Dlouhé 33 oslavíme druhý rok. ARTIKL RELEASE PARTY ROK DVA s line-upem hudebních projektů WWW, Kittchen, FLOEX DJ SET a Space Love spolu s půlnočním překvapením. To bude nejbližší příležitost, kde se společně v novém roce budeme moci potkat fyzicky a mluvit spolu osobně. Protože o to tu jde. Srdečně vás zvu a děkuji vám za dialog, který s námi vedete. ∞

Poslední lednový večer si spolu v Paláci Akropolis zahráli italští hudebníci Musetta a tuzemská stoupající hvězda jménem Floex. Navzdory poměrně vysoké ceně vstupenek bylo vyprodáno. Nové album Floexe nazvané Zorya se křtilo čajem a k dokonalému posluchačskému zážitku chyběly snad jen pohovky.

Ačkoli byli italští předskokani o poznání rozvernější než uskupení českých elektro-dechařů, celý večer se nesl na ambientní vlně. Když jsem se při poslechu otočila zády k pódiu, naskytla se mi obvykle následující podívaná: tvář se zavřenýma očima a lehkým úsměvem, zjevně bloudící vnitřním barevným světem; rozjásaný obličej pevně fixovaný na hudebníky daleko před sebou; těla jakoby nepřítomná nebo zabraná do lehkého hovoru, ovšem nevědomky se neustále vlnící do rytmu pronikajího prostorem. Nevšimla jsem si jediného člověka, který by zůstal příjemnými melodiemi nedotčen.

Tip na příště
Zatímco Musetta uvrhli hned v úvodu večera Akropoli do nálady odpočinkové komedie z prostředí plážových policejních stanic sedmdesátých let minulého století, Floex předložili ponuřejší, složitější struktury oslovující srdce každého milovníka jazzu. Sóla na saxofony, klarinety a další nástroje organicky prorůstala elektronickým základem. Funkci velkého orchestru tak definitivně přebraly počítače, které zaujímaly na pultech před hudebníky své výsadní místo. Pojítkem obou částí byl peříčkově lehký hlas Marinelly, která pohádkovou vílu připomínala i svým vzezřením. Nadoblačnou atmosféru pak dokreslovaly dekorace na jevišti a do nich svícená videoprojekce.

Sice jsme se toho mrazivého večera v Akropoli tancem moc nerozehřáli, ale zážitek to byl. Sama jsem se občas nechala tak unést a ponořila se do vlastních představ za zavřenými víčky, že mě vytrhávala pouze starost o udržení rovnováhy. Poslech takové hudby skutečně vyžaduje křeslo nebo pohovku. Tedy tip na příště: válendový koncert.