Význam nohou a bot nabývá v mužském a ženském světě různých podob. Pro jednoho jsou dolní končetiny prostředkem k chůzi a boty povinnou součástí outfitu. Pro druhého představují chodidla v lodičkách sexuální stimul. Dalšího nutí neidentifikovatelná síla nastřádat a vlastnit co nejvíce párů bot. A co na tom, že je dotyčná osoba neunosí a vlastně ani nepotřebuje? Lze vymezit přesnou hranici mezi normálním a úchylně nebezpečným přístupem k lidským nohám a k obuvi?

Footfetish jako reakce na expanzi syfilidy
Footfetish i retifismus jsou formy fetišismu, jejichž významy se částečně překrývají. Biologická podstata těchto odchylek, které jsou většinou mužskou záležitostí, není detailně prozkoumána. Nicméně v psychosexuologickém pojetí převládá názor, že mají genetický základ, ze kterého se hormonálně formují během prenatálního období. U footfetishe (z anglického slova foot – noha a fetish – předmět hodný úcty) je zdrojem erotického potěšení ženská nožka, a to bosá, v punčochách i obutá v lodičkách či kozačkách.

V Asii je footfetish spojen s ideálem ženské nožky o velikosti dítěte (tzv. lotosový květ), kvůli kterému se desetiletým slečnám lámaly prsty a přivazovaly se k chodidlu, aby tak srostly. O nohu se muselo hodně pečovat, z poraněných chodidel často vytékal hnis. Tuto péči mnohdy přebírali manželé, kteří to vnímali téměř jako předehru, hnis vytékající z rány je vzrušoval. Později bylo toto mučení sice zakázáno, ale nožky zůstaly v oblibě.

U retifismu je pozornost soustředěna výhradně na boty, které příznivce této úchylky eroticky stimulují. Název je odvozen od jména francouzského šlechtice Retifa de la Bretonne, který byl kultu ženských bot a noh zcela oddán a věnoval mu román Božské nožky. Je možné, že v Evropě se „nožní fetiš“ rozšířil v souvislosti s masivní expanzí pohlavních nemocí v 16. století.

Ženy a jejich centra slasti
„Jsem úchylná na boty“, „Mám v botníku tisíc párů lodiček“ nebo „Já potřebuji nutně nové boty!“ Tyto věty slýcháme od celebrit i z úst obyčejných žen často. Vášeň pro nakupování bot nemá oproti retifismu sexuální pudový základ, ale souvisí s centrálním nervovým systémem. Vinu na přetékajících botnících mohou ženy klást svému „centru slasti“ (nucleus accumbens) a chemické látce dopaminu. Nucleus accumbens je specifická oblast limbického mozkového systému, která je aktivována při pocitech odměny, radosti, smíchu, ale i agresivity, placebo efektu a při působení drog. Stejně jako dobrý vtip či drogové opojení tak i pořízení nových bot na jehlách způsobí, že neurony v oblasti nucleus accumbens jsou zaplaveny dopaminem – chemikálií slasti. To vysvětluje i euforii, kterou ženy při nákupu balerínek, tenisek, dřeváků, kozaček či lodiček pociťují.