Muž se po letech navrací do rodné vesnice, odkud před lety odjel za americkým snem. Jeho milá má dítě, které je možná jeho. Žena si za muže dávno našla náhradu – místního hřebce. Emigrant se potýká s nepochopením a odmítnutím. Najednou je cizincem i v místě, kde se narodil.

Co jsme? Kde jsme?

Při přípravě představení Sclavi / Emigrantova píseň divadelního souboru Farma v Jeskyni vycházeli tvůrci ze starých rusínských písní, z dopisů emigrantů, Čapkova Hordubala a v neposlední řadě z vlastních návštěv vesnic na východním Slovensku.

Na začátku vás překvapí, že postavy mezi sebou komunikují rusínským nářečím. Když však přijmete, že nebudete rozumět všemu, představení vám nabídne autentickou atmosféru rusínské zapadlé vesnice. Nářečí se rovněž využívá v teskných, děsivých i směšných písních, které všichni členové souboru brilantně zpívají.

Hyjé koníčku

Z hlediska taneční vytříbenosti Farma v jeskyni jako vždy nezklamala. Technicky dokonalé taneční provedení bylo navíc okořeněno zápalem a energií, která sálala z tanečníků na všechny strany. Jak se pro divadlo sluší, všechny postavy měly vlastní charakteristiku, která se projevovala v jednotlivých pohybových stereotypech. Emigrantova milá se nepřirozeně odvracela od bývalého muže, což evokovalo hranou uraženost. Její dcera byla zvídavá jako malé štěně. Nejvýraznější „pohybovou zásobu“ měl místní frajer – koňské výskoky, pohyby horní části těla skvěle doplněné pohozením černé dlouhé hřívy.

V duši stesk

Farma v jeskyni nám přináší smutné svědectví o osudu člověka, který odjel za lepšími zítřky. Jeho zrada mu nikdy nebude odpuštěna. V dnešní době migrace představení nabízí množství podnětných otázek. Kdo jsem? Kde je můj domov? Kde najdu štěstí? Co potřebuji ke štěstí?