Představení ALENKA skupiny AMANITAS FIRE THEATRE se pokouší vytyčovat otázky mezi dospělostí a dětstvím, realitou a fantazií, řádem a chaosem, submisivitou a dominancí, jednotlivcem a společností. Existují jasné hranice, nebo je vše jedné chuti? Odpověď není předem dána, zato prostor pro dialog mezi publikem a hrajícími ano.

Amanitas Fire Theatre založili Tereza Georgievová a Linda Mikolášková v roce 2010 a působí na poli nového cirkusu. Pracují s širokou škálou tvůrčích postupů a kombinací fireshow, žonglování, fyzického divadla, živého zpěvu, autorsky mixované hudby, závěsné i pozemní akrobacie, pantomimy, manipulace s objekty a scénického tance, vše ve spojení s velmi silnou vizuální složkou.

Premiéra představení Alenka se uskuteční ve čtvrtek 11. 7. v letním prostoru před holešovickým klubem Cross.


ALENKA na motivy knihy L. Carrolla
Cross Club
Plynární 23, Praha 7
čt 11. 7. 21:30 (premiéra)
vstup zdarma
www.amanitas.cz

Petr Boháč je uměleckým šéfem divadelního souboru Spitfire Company a krom jiného i dramaturgem festivalu Za dveřmi je Nultý bod. Ten startuje v pondělí 18. července na Staroměstském náměstí a během sedmí dní přiveze na pražské ulice i do divadel více než 25 představení z jedenácti zemí. O tom co stálo za zrodem unikátního festivalu i o roli divadla ve veřejném prostoru jsem si povídali právě s ním.

Festival dospěl do věku čtyř let, ale už dříve se sbližoval s festivalem Za dveřmi. Proč jste se rozhodli oba dva projekty propojit?
Pouliční divadlo s fyzickým divadlem mají k sobě hodně blízko, takže propojení je přirozené vyústění již započaté cesty, která začala u Nultého bodu a Za dveřmi někdy před dvěma lety. Osobně nemám rád adjektiva jako alternativní nebo nezávislé, ale když odhlédneme od těchto nálepek, uvidíme divadelní tvůrce pracující s jinou poetikou, tělesností, vizuálnem a vztahem mezi mluvou a tichem. V podstatě jde o něco jiného: zasáhnout diváka jinými prostředky než je zvyklý a díky tomu s ním vést jiný rozhovor.

Jakou společenskou důležitost má pro vás pouliční divadlo či obecně umění ve veřejném prostoru? A jak se daří překonávat bariéry, které určitě někteří diváci na ulici mají?
Divadlo podle mého mínění si nemůže, ba nesmí nárokovat společenskou důležitost. Ten vztah musí být opačný. Společnost musí dojít k tomu, že divadlo může pro ni přinést nějaké hodnoty, jež jsou pro ni důležité. Jsem skeptik, takže žádná společnost v současné době neexistuje a jedině jedinec se může nadchnout a zakusit cosi jedinečného a neopakovatelného. Ale znovu může nadejít čas, kdy divadlu bude umožněno mít společenskou důležitost. Ale žádná katastrofa bohudík (bohužel) se neblíží.

Na co v programu se vy osobně nejvíce těšíte?
Samozřejmě na Nolu Rae a ruskou skupinu BlackSKYWhite. Ale mým černým koněm budou The Bladder Cirkus Company. Jsem zvědav, jak zvládnou T. Bernharda v klaunském pojetí. Bude to událost, protože toto představení po několika letech znovu připravili speciálně pro Nultý bod. Oni chtěli přivést jinou, novější hru, ale mě do dramaturgie zapadala právě Musical Catastrophe. Po několika týdnech mailové komunikace nakonec souhlasili. Asi když se dozvěděli, že vystoupí Nola Rae, Paolo Nani a BlackSKYWhite.

Podtitul akce zní Jiný festival, nové divadlo – co se skrývá pod tímto krédem?
To je takový můj vnitřní řev motýla. Ten slogan je jednoduchý, přesný a dostatečné klišé, aby si to všichni zapamatovali (směje se).

Jak je akce jako je festival Za dveřmi je Nultý bod dlouhodobě udržitelná? Daří se shánět prostředky, partnery?
Pokud vydržím já a několik mých spolupracovníku pracovat 12 hodin denně ještě několik let, tak je Nultý bod dlouhodobě udržitelný. Jinak kvalita programu, kterou jsme nastavili, vzhledem k obdrženým dotacím je v budoucích ročnících takřka neudržitelná. Ale možná se stane zázrak. V divadle na ulici i mezi klauny se dost často zázraky dějí.

autor: Adam Ondráček