Martin Juráček je nepřehlédnutelným jevem nejen české klubové scény. Posledních 15 let rozeznívá parkety jako DJ Gadjo.cz, DJ Mackie Messer, Tropicalista nebo DJ Tarantino. Pod každým z těchto jmen se věnuje odlišným hudebním žánrům, všechna ale pojí láska k hudbě a spontánní radostné veselici.

Po bouřlivém mládí se přiklonil k myšlence Straight edge, ale schopnost bavit sebe i ostatní mu evidentně koluje v krvi přirozeně. Sešli jsme se na sluncem zalité pražské náplavce, abychom si popovídali nad džbánkem zázvorové limonády.

Chtěl jsi být DJem od malička, nebo se to sešlo tak nějak náhodou?
Moje premiéra byla někdy v 7. třídě na karnevalu základní školy v Bošáci, kde jsem pouštěl ještě z cívkových magnetofonů Tesla. Tenkrát nejvíc letěla československá pop music. Mě ale hodně bavila kapela Queen a myslím Black Sabbath, které někdo musel přitáhnout ze zahraničí a nahrát. Pamatuji si, že jeden z velkých zlomů přišel, když jsem ve svých asi 14 letech viděl koncert Abraxas, což byla legendární kapela Nové vlny. Silné období plné emocí a napětí. Pak už to jelo a já zůstal dokonale chycen celoživotní vášní pro hudbu. Díky ní jsem se později dostal k poslechu Stravinského, Šostakoviče nebo Arvo Parta a k organizování festivalu industriální hudby. Mnohé věci přišly jakoby náhodou a některé jsem si musel tvrdě vyvzdorovat.

Koukám, že tvůj zájem o hudbu měl nejen dobré počátky, ale i kvalitní vývoj. Hraješ nejrůznější žánry – cigánskou, balkánskou, latinskoamerickou hudbu, swing & jazz etc. Dokážeš zahrát cokoliv, nebo jsou věci, vůči kterým se vymezuješ? Pustil bys třeba „Jede jede mašinka“?
Mašinku? Ježíšmarjá. V Čechách bez mašinky prostě vlak nejede. Naštěstí mě na hraní zvou lidé, kteří nic takového nevyžadují. Samozřejmě se mi už v životě párkrát stalo, že jsem se octnul Mašince tváří v tvář, nicméně jsem se jí nenechal nikdy rozválcovat a podle reakcí lidí to byla vždy dobrá zábava. Na menších městech lidi často chtějí slyšet Kabáty. Já říkám: „Kabáty? Super věc, v zimě, když mrzne, doporučuju. Ale já to nehraju. Nezlobte se, prosím.“ Když chtějí něco českého, nabídnu třeba Voskovce a Wericha nebo Waldemara Matušku. Neřeknu jim, že jsou hloupí, navíc si to ani nemyslím. Na druhou stranu teď jsem v situaci, kdy se hraním živím. Takže spoustu věcí ve světě hudby, které mám osobně rád, si prostě nedovolím na večírku pustit. Jsou dělané pro úplně jiné příležitosti.

Jak hraješ? Máš hotové playlisty, nebo improvizuješ?
Jedna věc je odehrát 90 minut nabouchaného připraveného setu a jiná hrát 6 hodin v kuse. Já znám obě ty role. Delší hraní má naprosto jiný průběh. Pozoruješ, jak se ti parket mění před očima, jak jsou lidé postupně čím dál veselejší a uvolněnější. Zásadně se nepřipravuji, ale úplná improvizace to také není. Když mě před 10 lety pozvali jako Tropicalistu hrát na oslavu Día de los muertos, což je mexický svátek mrtvých, nechtěji, abych hrál jako na nějakém cigánském bašavelu nebo ska punk mejdanu. Logicky se to celé musí odehrávat v latino duchu s převahou mexického mariachi a cumbie. Nachystáš se podle žánru a pak v rámci něj na místě improvizuješ. Hodně zamrzí, když doma držíš v rukou CD a říkáš si, že ho dnes nebudeš potřebovat, a pak za tebou za večer třikrát někdo přijde, že by se zrovna hodilo. To se ale stává všem multižánrovým DJům. Všem, co mají rádi hudbu, a ne žánry.

Což jsi i ty.
Ano, já mám rád hudbu jako celek. Když vystupuji dnes jako Gadjo.cz, tak většinou míchám hodně věcí. Navíc od podzimu hrajeme spolu s mým mladším synem Mikulášem – DJ Revue – a je to paráda. Máš něco léta vyzkoušené, potvrzené, že to funguje, přijde Mikuláš a říká „tati, co to je za blbost, pojďme to udělat jinak“. A je to jinak a taky fantastické! Pořád se učím novým kouskům a strašně mě to furt baví.

Před časem jsem hrál v Londýně a na vedlejší stagi hrál klučina z mobilu. Jsem koukal. V Čechách řešili, zda někdo hraje z vinylů, cédéček nebo laptopu, a v Londýně jela divoká party pro 500 lidí z telefonu a ještě do toho DJ dával break dance s prvky akrobatického rock and rollu. Bylo to velice svěží a sympatické. Moc se mi to líbilo.

Poslední dobou české taneční parkety ovládl electroswing. Co si o něm myslíš?
Všechno, o čem jsme se bavili, je jenom populární hudba – Queen, Manu Chao, Balkan Beat Box nebo kapela Gogol Bordello. Všechno je součástí obrovského hudebního průmyslu, který je zase součástí průmyslu volného času. A electroswing je jenom čerstvě zářící hvězda na hudebním nebi. Jako DJ mám občas nevýhodu a někdy výhodu, že jsem si nechal vlepit označení zakladatele electroswingu v Čechách. Spolupořádal jsem první takovou tančírnu v Čechách ještě u příležitosti 100 let od narození Djanga Reinhardta. Od začátku jasně vidím veliký rozdíl mezi produkcí dva tři roky starých Facebookových bublin, které pouští po klubech electroswingové hity a třeba kapelou, která ho hraje už léta, mnohem déle, než se samotné označení electroswing používá. Na druhou stranu vždycky říkám, že je v podstatě úplně jedno, jak k hudbě člověk dojde. Nápaditost, odvaha, fantazie, ochota k nějakému tomu hudebnímu dobrodružství – to všechno jsou jednotlivosti, které přispívají k vytvoření zajímavého, vkusného celku, který se může stát milým překvapením pro každého.

A jsou tu takoví dobrodruzi?
No, moc jich v electroswingu není, víc je těch líbivých, marketingově dobře propracovaných produktů. Každý výrazný hudební trend dřív nebo později dospěje k nadprodukci. Nadprodukce asi nikdy nic extra kvalitního nepřinesla. Electroswing se přesně trefil do vkusu doby a společenské objednávky. Takže pokud bychom ho chtěli kritizovat, nevyhneme se kritice společnosti jako celku. Společnosti, která je ovládaná totální nadprodukcí všeho.

Já jsem ale strašně rád, že jsem se jako organizátor tančíren dožil toho, že na naše akce přichází davy lidí, kteří tancují v párech. To tady posledních pár desítek let opravdu chybělo.

Organizuješ pravidelné tančírny na Nové scéně Národního divadla, což jsou akce s velice příjemnou atmosférou. Člověk tam vidí úplně jiné tváře než na obvyklé klubové pařbě.
Ano, naše tančírny, ať už tradičnější Swing Imperium nebo aktuálnější Electro Swing River, mají na domácí scéně velice výrazné a silné postavení. Není to obyčejná klubová noc, jakých jsou dnes mračna, ale jedinečná společenská událost v kouzelném prostředí Nové scény Národního divadla s fantastickým výhledem na noční život centra Prahy. Největší radost mám ale samozřejmě z návštěvníků. Slušní, tolerantní, velice kultivovaní lidé milující hudbu a tanec. Všechny kluby potřebují na vstupu bouchače k řešení konfliktů. Naši džentlmeni u vchodu jsou bez těžké práce, jenom se fotí s děvčaty. Radost, jazz, swing a elegance. A pokaždé plné parkety. Posledně se dovnitř nedostalo několik stovek lidí, protože bylo prostě vyprodáno.

V čem myslíš, že je tajemství úspěchu?
Jak říkám, je hodně v místě a těch lidech, kteří za námi chodí. Kromě toho jsme v evropském měřítku vlastně jedinečná electroswingová tančírna s vlastní radio relací (Radio 1 Swing Imperium), s nádhernými vizuály Lenky Boorové nebo originální textovou prezentací. Také se snažíme být vybíraví, co se týče obchodních partnerů. Jsou tady nekonečné nabídky firem, které by rády z oblíbené tančírny udělaly za pár šupů obrovskou prezentaci značek. Zázemí silných značek může být pohodlné, ale ne za každou cenu. Naštěstí, i když mám často hlavu v oblacích, moje nohy stále swingují na zemi, takže se daří šikovně a elegantně balancovat. Myslím, že i to umí návštěvníci ocenit. Naše práce je tak silně inspirující, že nás konkurence občas kopíruje i s našimi gramatickými chybami. Co víc si můžu přát?

Pracoval jsi taky na baru, dělal jsi zahradníka… Co ti přináší práce DJe?
Já jsem velmi rád, že se mi jako DJovi podařilo zahrát na spoustě velkých pódií po boku skvělých muzikantů a mých hvězd. Hrál jsem vedle Klezmatics, Fanfare Ciocarlia, Caravan Palace, na koncertě Parov Stelar se mi dokonce povedlo zahrát před ním jako DJ Mackie Messer a po něm jako Gadjo.cz. Všechna ta koncertní pódia beru jako odměnu, pamlsek za dobrou práci. Třeba teď tady byla podruhé electroswingová diva Alice Francise a pro mě bylo největším potěšením vidět, jak po svém koncertě tančí i s kapelou na mém parketě mezi lidmi. To samé se mi stalo v lednu s Fanfare Ciociarlia. Další fantastickou věcí na vystupování je spolupráce s lidmi, kterých si vážím profesně i lidsky, jako Mário Bihári, František Tomášek, v minulosti Šimon Ornest a další boží megatalenti…

Jsem ale hlavně nesmírně rád, že i přes profesní úspěch mám pořád kolem sebe pár dobrých kamarádů a přátel, na které je spolehnutí. Že je pro mne rodina pořád největší prioritou, že mám hezký vztah s mými dětmi. Jsem vděčný za to, že jsem nezpohodlněl, nezlenivěl a nemám strach být otevřený. Že mě stále těší temperamentní a svobodomyslný tah na bránu. To vše dohromady je pro mne vlastně mnohem víc než samotné vystupování.

Jaké máš letos plány? Kde by tě v nejbližší době mohli lidi slyšet hrát?
Velký pátek 18. dubna na Nové scéně Národního divadla – pokračování série elegantních tančíren ELECTRO SWING RIVER, tentokrát s koncertem nové hvězdy české klubové scény VOILA! a premiérou jejich videoklipu, tanečními minilekcemi, projekcemi nejlepších němých filmů a opět hlavní cenou večera 10 000 korun pro nejhezčí swingový outfit. 29. dubna vystoupíme s Máriem na pódiu Lucerna Music Baru s excelentní německou hvězdou Tape Five, dále připravuji výstavu hvězdy balkánského expresionismu, výtvarníka Paula Hittera. Také vrcholí přípravy na Electro swing summer festival v centru města s parádním programem a silnou podporou, takže na léto přesuneme tančírny pod širé nebe. Těším se na společná vystoupení s Máriem Bihárim na festivalech Pohoda, Rock for People, Jazz in City, Beats for Love nebo v Budapešti a Londýně. Všechny ty cesty beru jako šanci naučit se něco nového, co by šlo stejně dobře nebo lépe u nás doma v centru Prahy. Prostě letní inspirace pro další domácí práci. ∞

Ve středu 27. 6. na Černém Mostě v okolí sk8 parku bude rušno. Od 10:00 do 22:00 pojede na třech scénách nabitý kulturní program, který se s přehledem obejde bez mainstreamových superstars, grilovaných klobás i kolotočů – neziskovka JAHODA na sebe upozorňuje festivalem Strawberry Fields!

Stage Field přinese koncerty Davida Kollera z mezinárodního centra pro současné umění MeetFactory, Monoskop, Vložte Kočku nebo Posmrtné zkušenosti proložené dalšími kapelami a performancemi ukázek specifických světových tanců, bubenické live set show DJe Robicka nebo třeba noční ohňovkou intermediálního divadelního souboru Amanitas Fire Theatre.

Teen Stage nabídne workshopy sítotisku skupiny Kredenc, streetart pod vedením Barcia, graffiti exhibici Absolute Friends, skákací chůdy Poweriser by Hopsej.cz a další netradiční kratochvíle za doprovodu d’n'b a hip hop DJs a MCs. Za všechny jmenujme první ligu českého d’n'b DJe SUKIho nebo partičku okolo legendárních nocí Freestyle Mondays v pražském klubu Chapeau Rouge.

Kinder Garden je interaktivní dětský den, na kterém jsou už od 10:00 připraveny chytré a vtipné pohádky, vystoupení. V době, kdy budou děti tvořit ve výtvarných dílnách, tančit nebo třeba budou přetvářeny k nepoznání v Jahodové maskérně, mohou jejich maminky zkoušet afro, tribal fusion, gymnabally… to vše za zvuku letních rytmů world music DJe Gadjo.cz. Pro nejmenší děti je připravena přebalovárna, hlídání i dětský nebo dováděcí koutek, kde nechybí skákací hrad, trampolína, fotbálky a klouzačka. Rodiče se mohou posadit v čajovně nebo na bar HUS23, který se zaměřuje na výrobky bio a fair trade, produkty malovýrobců, kvalitní a delikátní potraviny a nápoje. Pro festival je prý připravené speciální Jahodové menu.

Další parádou Strawberry Fields bude architektonický cyklo výlet Univerzity Karla von Draise po krásách Pražské periferie Černý Most a přilehlého okolí. Bicykly tedy s sebou!

STRAWBERRY FIELDS
27. 6. 10:00–22:00
Černý Most, Praha
www.strawberryfields.cz

Pecka si to štráduje k narozeninovému dortu se třemi zapálenými svíčkami a jiskrou v oku. Jak moc velká sláva to je, se uvidí 14. června v Klubovně 2. patro. Lákadel jsme příchozím gratulantům připravili dost. To kdybychom si náhodou najednou neměli o čem povídat.

Na každé správné party nesmí chybět muzika. Nelehký úkol trefit se do vkusu všem jsme vyřešili šalamounsky. DJ bude střídat DJe, zahraje i živá kapela a ještě nám na stěny bude pouštět pohyblivé obrázky zručná VJka.

Umělce se sluší nejdřív představit a pak pořádně vyzpovídat. Vezmeme to pěkně popořádku, a aby byla spravedlnost, otázky měli všichni stejné:

1) K jakému jídlu bys svou muziku / obrázky přirovnal/a?
2) Jaké má toto jídlo obvykle účinky na konzumenty?
3) Nějaké kontraindikace?
4) Komu by se dala tato krmě doporučit a kdo by se jí měl naopak raději vyvarovat?
5) Nějaká třešnička na dort?
6) Jak podle tebe vypadá ideální večírek?
7) A co narozeniny – mohutná oslava nebo ticho po pěšině?

Jay Birchwood
„Hraju chillout, downtempo, místy snad i dubstep a pohrávám si přitom s motivy tracků, které se staly klasikou elektronické hudby. Rád si představuju, že jsem něco jako moderní obdoba kavárenského pianisty.“

1) Smažené bramborové lupínky, nebo ještě lépe křupky.
2) Je to takové zpestření lidské interakce. Člověk si povídá a přitom nevědomky chroustá.
3) Pokud sníte celé balení, může vás bolet břicho. Na obalu také píšou, že „Není náhradou hlavního chodu“.
4) Snad přijde k chuti fanouškům elektroniky a kýčovitých vzpomínek na zlatá léta devadesátá. Ale v přiměřeném množství je konzumace neškodná pro kohokoli.
5) Každé sousto má ambice vzbudit melancholickou reminiscenci díky kvintesenci chuti extrahované z jiné krmě. Něco jako Bertíkovy fazolky.
6) Jako mírný asociál preferuji klídek, milé lidi, absenci pozérství a umírněnou konzumaci dopingu. Pokud by se to mělo vyvinout v něco rozjetějšího, pak ať se tak děje samovolně a nenuceně.
7) Viz definice ideálního večírku.

Chewin’ Gun
Projekt byl založen v prosinci roku 2010. Tvorba s prvky funku, hip-hopu, ale i drum’n'bassu okořeněná jazzem je charakteristická rozmanitým zvukem, dechovou sekcí a absencí elektrické kytary, která je nahrazena melodickými klávesami. Za svou dvouletou existenci kluci stihli vydat pětipísňové EP s názvem Out of memory a odehrát nespočet koncertů v Praze a v jiných městech naší vlasti. Přijďte na koncert pro pořádnou dávku energické a dynamické show servírované kapelou stylem sobě vlastním!

1) Naši muziku bych přirovnal k dortu, který vařil pejsek a kočička. Od každého trochu.
2) Pochutnávají si a libují, olizují se za ušima.
3) Kontraindikace nejsou dosud řádně prozkoumány.
4) Vyvarovat by se měli především diabetici a mrzouti, ostatním jistě přijde vhod.
5) Třešnička rozhodně ne, ta zavání komunismem.
6) Hodně dobrého pití, ženy, víno, zpěv a klauni.
7) Mohutná oslava a pak ticho po pěšině. Minimálně než přejde kocovina.

Gadjo.cz
Své DJ-jméno dostal Gadjo.cz v roce 1998, když hrál na divoké romácké svatbě Eriky a Ervína Charvátových v pražském Karlíně. Od roku 2001 Charvátovi šťastně žijí v kanadském Torontu. Provozují malou úklidovou firmu, mají tři zdravé děti a z rasových důvodů je tam téměř nikdo neobtěžuje.
Radio 1 veterán a selektor Gadjo.cz od té doby vystoupil na mnoha velkých festivalech: manchesterském Eurocultured, londýnském Big Chill nebo berlínském Karneval der Kulturen.
I přes všechny úspěchy pořád miluje divočinu lokálních minitančíren, mejdany v hustých barech na stojáka nebo atmosféru rodinných pitek na svatbách, křtinách či zabijačkách. Co také očekávat od obdivovatele prastarých Killing Joke, Dead Kennedys, Mano Negra, Lee Scratch Perryho nebo dnešních Buraka Som Sistema, Bomba Estereo či Mexican Institut Of Sound?
V dnešní GADJO.CZ tančírně si na své přijdou jak příznivci hudební eklektiky, temperamentního world’n'bassu, veselého balkan-latino-ska-dubu nebo módního electro swingu. Nad ránem pak někteří uslyší kokrhání kohoutů, znělku ze Star Wars nebo dunění metra!

1) Zmrzlina.
2) Osvěžení.
3) Žádná.
4) Doporučit lze jednoznačně všem bez věkového omezení!
5) Třešnička na dort.
6) Ideální večírek vypadá jako Mighty Sounds!
7) Jednoznačně mejdan.

Boris Planeta
z Bosny (nebo Hercegoviny?). Tenhle balkánskej King Of The Beats to do vás napálí jak jednotky Gorana Hadžiče a donutí vás vypotit i tu poslední kapku při divokým tartasu, kterej se strhne před pódiem. Boris měl hodně divoký dětství. Narodil se ve smíšený rodině – otec je muslim a matka pravoslavná křesťanka. Díky tomu si z něj ostatní děti v rodný vesnici Žabljak často utahovaly a jeho rodina se musela téměř neustále stěhovat. V těch nejhorších časech museli dokonce žít i v lesích hercegovinských hor. A právě tam se malý Boris stal mužem. Bylo mu totiž teprve 9 let, když jeho matku (která sbírala borůvky, aby mohla nasytit celou hladovějící rodinu – Boris má neuvěřitelných 13 sourozenců!) napadl medvěd. A Boris, vyzbrojen pouze kapesním nožíkem a několika kameny, které stačil nasbírat, rozzuřeného mědvěda zahnal na útěk. Od té doby mu v jeho domovině málokdo řekne jinak než неустрашив медведa… (Autorem textu je Borisův agent Viktor Řehák z Bugejc.)

1) K bramboračce. Z pravých polních brambor a s pravýma lesníma houbama.
2) Škubání v koleni, jako když pouštíš elektriku do žabího stehýnka. Prostě drum & bass.
3) Pokud nemáš ráda repetitivní odnože elektronické hudby, které kladou důraz na basovou linku, bude tahle medicína bez odezvy.
4) Bude to především o písničkách a melodiích, aby se bavila děvčata. Protože když se baví děvčata, tak se obvykle baví i jejich chlapci a tak to má být. Asi to ale nebude nic pro fanoušky pozdní tvorby Jiřího Zmožka.
5) Na dort nepatří třešničky, nýbrž šlehačka. Nanejvýš do něj můžeš zabodnout svíčku.
6) Spousta mladých a krásných lidí pod jednou střechou, slušná hudba do podkresu a rychlá obsluha na baru. Cokoli navíc je bonus a čím víc bonusů, tím lepší večírek.
7) Určitě pořádná rotyka. Nebo bavíme se tady o stejný akci?

Adam Cloud
Na české taneční scéně působí od roku 2000. K pravidelným parties Adam Clouda patří již několik let rezidentní noc BASE v klubu Pekelnej bar, kde se v únoru představila legenda světové taneční scény DJ Colin Dale. Společně s legendární postavou české klubové scény Jaroslavem Ježkem alias Jájou v lednu odstartovali zbrusu novou party TECHNO ANIMALS v klubu Touster, na které si zahrál nejlepší maďarský techno DJ a producent HOT X či slovenský DJ BOSS. Adam se dále podílí na přípravě vlastní open air stage na nejznámějším letním festivalu Mácháč 2011 a Mácháč 2012. Nebo na party „Free Base“ v klubu Radost FX. V letním období se stará společně s Pete Walkem a Revisem o produkci ve velmi oblíbeném klubu Blue Bar – Bílý Kámen v Doksech u Máchova jezera.

Můžete se těšit na set plný precizních mixů od melodického deep-house, tech-house či progressivu. Vždy se snaží, aby jeho sety byly zvukově rozmanité a něčím ojedinělé.

1) To by mě nikdy nenapadlo! Opravdu nemám ponětí… ale když už musím odpovědět na tuhle záludnou otázku, tak bych to třeba přirovnal k čokoládě.
2) Čokoláda má účinky na vaši náladu, kterou dokáže vylepšit. Při její konzumaci se totiž v těle produkují endorfiny – tzv. hormony štěstí.
3) Bez kontraindikací.
4) Určitě doporučuji všem labužníkům.
5) To je hudba sama o sobě!
6) Kvalitní zvuk a kvalitní hudba; příjemní, bavící se lidé; pěkné prostředí a samozřejmě dostatečně zásobený bar.
7) Mohutná oslava!

Pete Walk
Stálice české taneční scény DJ Pete Walk zahájil svou hudební kariéru v minulé dekádě a od té doby se aktivně angažuje v rámci nejprestižnějších tanečních parties v hlavním městě i zbytku České republiky, jako jsou klubové party, velké taneční party a festivaly. Každým rokem se aktivně podílí na hudební produkci v klubu Blue Bar na „české Ibize“ – Máchově jezeře a v posledních letech i na přípravách techno-minimalové stage legendárního open air festivalu Mácháč. Pete Walk je také rezidentem známého pražského klubu Studio 54. Během svého působení v oblasti taneční scény si rovněž zahrál po boku velkého množství světových jmen v oblasti taneční hudby.

1) Asi ke zmrzlině, pro její naprostou výjimečnost.
2) Zchladí jejich těla, aby měli dost síly pařit na celý můj set. A stimuluje jejich veškeré smyslové buňky.
3) Nevím o nich. Ba naopak. Má se podávat při všech stavech a onemocněních.
4) Všem, kdo si chtějí poslechnout kvalitní muziku. Nepodávat neandrtálcům. Mohl by jim ztuhnout úsměv na tváři.
5) Asi právě ten dort. Ke zmrzlině se celkem hodí.
6) Spousta lidí. Fifty-fifty kluci a holky. Skvělá hudba a kalba až do rána.
7) Oslava jak má být. Kdo byl na mých narozeninách, tak ví. Zkuste se příští rok stavit.

VJ Aka 47
Andrea Pekárková alias Aka 47 studuje v ateliéru Vizuální komunikace – digitální média Fakulty umění a architektury v Liberci. Věnuje se tvorbě objektů, videa, grafiky a VJingu. Je členkou VJské skupiny Vizual Terrorist a jako videoperformerka doprovází různá hudební tělesa. Ve spolupráci s Helenou Krásovou vede galerii 3×3.

1) Psychedelickej zeleninovej salát.
2) Je to zdravý a svěžounký, ale taky ti to může pěkně pomotat hlavinku.
3) Epilepsie, světloplachost, lobotomie, suchost, ale tyhle kontraindikace jsou relativní.
4) Doporučila bych ji všem, na celým světě. Vyvarovat by se jí neměl nikdo, zavedla bych ji do školních, závodních, nemocničních a dalších jídelen a do všech bufáčů a čtyřek.
5) Celý to je i třešnička, i dort, i třešnička na dortu. Nejde to říct jinak, bohužel.
6) Chlast, papírový bundy a chlebíčky.
7) Záleží na tom, jestli slavíš, že už ti KONEČNĚ je tolik a tolik nebo zapíjíš, že už ti bohužel… je tolik a tolik.

Muzika a obrázky dobrý. A dál?
Na nejstylovější party to chce vybrat exkluzivní ohoz. Pokud ale jdete rovnou z práce, nevěšte hlavu. Kdo se totiž nestihne pořádně vyfintit doma, bude mít příležitost vše přímo na místě doladit u:

dobagu – ekotašky
ToPotěší – design a výroba šperků
ReeflexDesign – reflexní šperky
Acid designs – šperky z recyklu
Kuráž – česká móda, šperky, design
fragil – šály a legíny pro radost
PunkTura – crossover fashion
Crec – oblečení a doplňky

V Klubovně 2. patro bude také stánek Growshop.cz s nabídkou vaporizérů, pěstitelských a kuřáckých potřeb a stánek Hell.cz, kde bude tetovací workshop a nástřik tetování na kůži přes šablony. Celý večírek nafotí kamarádi z PolaroidLove.

A ještě všemi toužebně očekávaný zlatý hřeb večera: stylové půlnoční překvapení si režijně bere pod palec právě studio Hell.cz. Těšte se a třeste se! Voni sou zlý!