Výstava „Vymezení“, která byla zahájena ve středu 31. 5., je v Galerii Evoluční k vidění po celé léto. Spolupráce dvou autorek, Veroniky Palmové a Markéty Oplištilové, vyústila v instalaci, jež přináší do pražské pasáže nové uvažování o vymezení a vnímání prostoru.

Galerie Evoluční svými specifickými prostory představuje pro vystavující vždy výzvu. Prostředí průchozí domovní pasáže v centru Prahy, kde se většinou „návštěvníky“ galerie stávají náhodní kolemjdoucí, vyžaduje od umělců výrazně odlišný tvůrčí přístup ve srovnání s tradičním prostředím bílé krychle. Skleněné vitríny, které jsou integrované do architektury domu z 30. let 20. století v Revoluční ulici, vyzývají k site-specific instalacím a uměleckým reakcím na prostor, který je už sám o sobě, i ve stavu před kreativním zásahem vystavujících umělců, plný nejrůznějších kontextů. Veřejný prostor setkávání obyvatel domu, místních Pražanů, kteří si tudy pravidelně krátí cestu, a bloudících turistů, objevujících nečekaná zákoutí Starého města, je stejně jako zbytek metropole do nezanedbatelné míry zahlcen vizuálním smogem v podobě rozličných forem inzerce a reklam. A to i navzdory tomu, že v jeho prvním patře sídlí Dům fotografie, jeden z prostorů zavedené kulturní instituce Galerie hlavního města Prahy.

Veronika Palmová, studentka magisterského programu v Ateliéru Přírodních materiálů na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, a Markéta Oplištilová, která je studentkou magisterského programu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru sochařství, ve své realizaci využily této situace jako určujícího výchozího bodu pro společnou autorskou výstavu. V prostoru, kde se v jednom okamžiku mísí tolik protikladných vlivů a významů, od komerčních sdělení po umělecké realizace, hrozí zahlcení diváka natolik, že ten při průchodu pasáží vytěsní veškeré okolní vjemy, jež jsou mu všemi přítomnými výlohami a výkladními plochami prezentovány. Namísto vytváření dalšího obsahu do galerijních vitrín se proto autorky rozhodly prozkoumat a zpochybnit základní význam a možnosti vitríny jako specifického objektu sama o sobě. Opustily obvyklý postup vyplnění výstavního prostoru a zaměřily se na zkoumání fyzických i kontextuálních možností Galerie Evoluční. Svou intervencí uvnitř i vně skleněného vakua, které tradičně slouží jako (do nejvyšší možné míry) neutrální místo pro prezentaci uměleckých realizací, tak do středu pozornosti postavily objekt samotných vitrín ve své obnažené podobě a funkci. Umělecký zásah pohybující se na hranici instalace, sochy a architektonické studie místy expanduje do prostoru v okolí glass boxů, místy je jejich integrovanou součástí. Zároveň pro ně vymezuje nové, širší území významového i hmotného působení. ∞


Palmová + Oplištilová = Vymezení
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
1. 6.—1. 9.

Ve vitrínovém prostoru Galerie Evoluční budou prezentovány dvě rozdílné generace české grafiky. Filip Trnka (* 1992) je studentem ateliéru Ilustrace a grafiky na plzeňské Fakultě designu a umění Západočeské univerzity v Plzni. Prof. Mikoláš Axmann (* 1955) je respektovaným výtvarníkem a také laureátem ceny Vladimíra Boudníka.

Grafika. Odvěký výtvarný prostředek, jehož vymezení je však stále dosti nejasné. Grafika bývá nadále určována pomocí rozličných definicí. Není jasné, co všechno pod tento pojem spadá, ani co všechno má být v grafické tvorbě považováno za originál. Situaci trochu projasnit a kolemjdoucí veřejnosti představit grafiku jako takovou dorazí do Revoluční ulice tandem Filip Trnka–Mikoláš Axmann.

„Těžiště naší práce představuje tvarování rozpohybované energie, spoluurčované povahou kamene, kovu, plastů, síťoviny, papíru i digitální řeči nul a jedniček.“ Tak popisuje sám Axmann činnost svého ateliéru na Sutnarově fakultě, jehož je právě druhý vystavující součástí. V grafickém projevu se podle Axmannových slov jedinečným způsobem pojí do času vrostlá, archaická zkušenost se spontaneitou a naléhavostí přítomné chvíle.

Filip Trnka je pro změnu mladý tvůrce s podmanivým výtvarným projevem. Charakteristická je pro něj kresba v černé a bílé a expresivní výraz. Jeho tvorbu obohatil mimo jiné i rezidenční pobyt v novozélandském Woodville.

Prezentace média grafiky prostřednictvím plzeňské dvojice bude v Galerii Evoluční ke zhlédnutí od 23. března, vernisáž proběhne v předvečer výstavy. ∞


Filip Trnka + Mikoláš Axmann = Průchozí grafika
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
30. 3.—29. 4. (vernisáž 29. 3. 19:00)

Romantická představa velí vnímat umělce jako osobnost nadanou, jako osobnost vyčnívající z průměru. Jeho výjimečnost svádí ke spojení s kultem. Umělec jako ten, kdo je obdařen mimořádnými schopnostmi. Umělec jako rimbaudovský vidoucí. Umělec jako zloděj ohně. Dotýkán v Revoluční ulici však nebude pomyslný oheň, nýbrž právě umělcovo ego.

Přetřásat se bude jeho význam, meze, stabilita, ale nakonec vlastně i jeho serióznost. Ztratí nakonec umělecké dílo i sám tvůrce svoji auru? Skončí vše smrtí autora?

Nadprůměrně výrazný pocit vlastní hodnoty a mohoucnosti, sebedůvěry a sebevědomí. Tak bývá definován pojem silného ega. Charakter ega uměleckého budou v Galerii Evoluční ve vzájemné konfrontaci zkoumat student fotografického ateliéru FAMU Richard Janeček a absolvent Ateliéru nových médií Tomáše Svobody na AVU Vojtěch Pollák. Že umělecká činnost je oblastí, v níž otázka ega nehraje zcela zanedbatelnou roli, se jeví docela zřejmé. Tvůrčí subjekt chtě nechtě podniká více či méně vědomou reflexi své tvorby, ale i osobnosti. Ve vitrínách Galerie Evoluční tak nepůjde jen o samotná umělecká díla, ale spíše o hloubání nad specifiky výtvarného umělce a autorství jako takového. Je vůbec v postmoderní epoše možné představit něco zcela novátorského a originálního? Rozmělní se tvůrčí přínos díla v neurčitosti jeho původu? Nárokuje si umělec mylně nárok na genialitu? Nezhroutí se ego umělce vlivem vrtkavých pochyb o autentičnosti?

Právě Richard Janeček se problematice autorství ve své tvorbě již několikrát věnoval. Zmiňme například práce Critic View, dílo Datatrash či instalaci Last reference ve vršovické JEDNA DVA TŘI Gallery. Vzájemnou uměleckou konfrontaci Polláka a Janečka bude Galerie Evoluční hostit až do 22. listopadu. ∞


Janeček + Pollák = Egomaniac
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
22. 9.—22. 11. (vernisáž 21. 9. 19:00)


autor: text: Jiří Gruber

Letní výstava v Galerii Evoluční nabývá poprvé atypické podoby – vystavuje dílo kurátorů, ale bez umělců.

Proč se současné umění tak často stává nesrozumitelným exhibicionismem akademického světa a uzavírá se pak samo v sobě? Je snad dnešní umělecký svět natolik vzdálen realitě, kterou by ale měl svými svébytnými projevy opisovat a reagovat na ni, a proto není možné jeho jazyk pochopit?

Fokus diváka v uměleckém světě bývá zaostřen primárně na umělce a do zorného pole se kurátor dostává zpravidla jako ten, který umělce pozval do daného výstavního prostoru, uvedl jej a textově – častokrát ale nesrozumitelně – zaštítil, jeho práci. Iniciátor, selektor, tvůrce nových souvislostí. I tyto tři role ale dokreslují celkovou podobu kurátora. Jeho úloha bývá daleko důležitější, než očekáváme.

Zájmem kurátora je nejenom zrealizovat prezentaci vybraného umělce a jeho díla, ale hlavně poskytnout recipientovi umění estetický zážitek, srozumitelně předat sdělení a to vše konzistentně ucelit v podobě výstavy. Uvést diváka do kontextu a představit mu nejen dílo, ale i jeho autora. Nenechat diváka tápat, ale navést ho ke správnému uchopení daného uměleckého díla. Kurátor je zodpovědnou osobou, která tvoří spojnici mezi umělcem a příjemcem umění. Postava, která neobnažuje sebe skrze artefakty, ale fakta a souvislosti. Osoba zodpovědná za výslednou podobu výstavy. Selektor, který volí umělce. Hledač přesahu a objevovatel sdělení. Člověk, který uvádí dílo v nových propojeních. Pečovatel o dílo i umělce. Překladatel díla do verbálního jazyka. A v neposlední řadě stejně důležitá osobnost výstavy jako umělec, jen v jiné roli. Aktem výstavy Summer Break poukazuje kurátorské vedení Galerie Evoluční – Bára Alex Kašparová, Veronika Čechová, Jiří Gruber – na roli kurátora v celkovém výstavním projektu. Osvětluje ji, klade důraz na čitelnost jeho úlohy a otevírá dialog o důležitosti této postavy v uměleckém světě. ∞


Summer Break
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
21. 7.—20. 9.

Chystaná výstava v Galerii Evoluční se ponese ve společenskokritickém duchu. Konzumem prosáklé centrum Prahy tentokrát pronikne i za sklo vitrín, kde se zhmotní v podobě novodobého symbolu neupřímné srdečnosti a neautentických tradic – staročeského trdelníku.

Instalace Davida Babky, studenta ateliéru Grafický Design II na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, a Jakuba Plachého, který je studentem Ateliéru ilustrace na pražské UMPRUM, chce upozornit na to, v jak absurdní situaci se naše společnost aktuálně nalézá.

Prostředníkem této zkušenosti se stává staročeské trdlo. Populární zákusek, prodávaný za nemalý obnos turistům, kteří navštíví Prahu a další česká města, figuruje jako zástupný znak vzorců chování, které můžeme aktuálně rozpoznat všude kolem nás. Trdlo se v tomto kontextu jeví jako ztělesnění jisté naivity a vypočítavosti zároveň. V podání autorů tato sladká rolka nepředstavuje nic menšího než koncentrát všeho, co je momentálně v naší společnosti špatně: neproblematické obohacování se na turistech, kteří věří, že si opravdu pochutnávají na staročeské specialitě, a přitom si mohou tu stejnou „tradiční“ pochoutku zakoupit v polovině evropských metropolí. Využívání všech dostupných zdrojů k vlastnímu přilepšení bez ohledu na celospolečenský dopad takového jednání. Snahu vyzrát nad ostatními za každou cenu.

Samotný trdelník samozřejmě za nic nemůže. Česká povaha se, zdá se, jednoduše nebrání využít využít kohokoli a cokoli k vlastnímu užitku. Trdlo nevyjímaje. ∞


David Babka + Jakub Plachý: Staročeský trdelník
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
7. 4.—31. 5. 2016 (vernisáž 6. 4. 19:00)

Nová výstava v Galerii Evoluční nabídne návštěvníkům i náhodným kolemjdoucím něco, co se od galerie běžně neočekává. Namísto pasivního prohlížení umělých muzejních exponátů či statických uměleckých děl umožní setkání s unikátním organismem.

Skleněné vitríny galerie nabudou na nadcházející měsíc a půl zcela nové funkce. Poté, co již v rámci jiných výstav představovaly výkladní skříň, výlohu, glass box i white cube, se nyní v rámci společné instalace Anny Symonové a Ondřeje Jirásky stanou teráriem. Dvě pomyslná vakua ohraničená od zbytku okolního světa jen křehkou skleněnou membránou tentokrát nebudou plnit roli pasivního objektu. Stanou se proměnlivým prostorem, přizpůsobeným svým dočasným obyvatelům.

Terárium jako životní prostor pro dvě různé, blíže neurčené formy života může zároveň sloužit jako paralela k životnímu prostoru pozorovatele. Ve své definované ohraničenosti představuje na první pohled snadno nahlédnutelný mikrosvět, který má jeho obyvatel jen pro sebe, i když je přitom neustále vystaven pohledům skrze sklo, pohledům, kterým by podle očekávání neměl být schopen uniknout. Co když se mu to ale podaří?

Plánovaná realizace Terária by měla jasně ukázat, že zahlédnout, natož pozorovat něco konkrétního v uzavřeném a zdánlivě dostupném prostoru není zdaleka tak snadné, jak bychom čekali. Zda nakonec divák opravdu obyvatele vitríny uvidí, není možné zaručit. ∞


Ondřej Jiráska & Anna Symonová: Terárium
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
18. 2.—30. 3. • vernisáž 17. 2. 19:00

Spolupráce dvou autorek z rozdílných zemí a kultur nabízí dva individuální úhly pohledu na specifický prostor skleněné vitríny a na sklo jako materiál obecně.

Styčný bod, který tvoří v první řadě transparentnost, díky níž jsme si navykli pohlížet za sklo, a nikoliv zaměřovat pozornost přímo na něj jakožto na objekt, odhaluje mnohé nejen o našem vztahu k tomuto materiálu. Poskytuje zároveň nečekané podněty k zamyšlení nad způsobem, jakým ho tradičně nahlížíme.

Inspirací pro instalaci Romany Drdové je primárně vitrína jako paralela k obchodním výlohám prezentujícím divákovi iluzorní svět reklamních produktů. Iluze dokonalosti a příslib štěstí, jež v sobě pečlivě naaranžované výlohy obsahují, jsou umocněné fyzickým předělem skla, které – ač neviditelné – stojí jako pevná a zdánlivě nepřekonatelná bariéra mezi vzájemně oddělenými prostory pozorovatele a prezentovaného objektu. Nakolik toto rozdělení ovlivňuje právě ona neviděná a přirozeně přehlížená bariéra a jak by se změnilo naše vnímání vystaveného objektu v případě, že bychom upřeli svůj zájem mimo něj, právě na onu bariéru, která nám brání v přímém kontaktu s ním – to je nosné téma, na něž instalace reaguje.

S myšlenkou skla jakožto svébytného objektu hodného pozornosti sama za sebe se setkáváme i v práci Ju Yeong Kim. Skleněná vitrína zde plní roli okna, kterým pohlížíme na svět okolo nás, mimo náš osobní prostor. Ve vztahu k vitríně se ovšem nejedná o pohled ven, nýbrž dovnitř. Jde o okno vedoucí do uzavřeného prostoru, ve kterém očekáváme výjev, kvůli němuž jsme se rozhodli skrze něj podívat. Při pohledu za sklo, skrze toto okno, nám ve skutečnosti nikdy nejde o něj samé, ale o očekávání toho, co uvidíme za ním. Jaká bude naše reakce v případě, že nám tento pohled „skrz“ umožněn nebude? Pakliže zůstane okno zavřené, nezbývá zdá se nic jiného, než věnovat svůj pohled přímo jemu. ∞


Romana Drdová & Ju Yeong Kim: LookLook
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
22. 10.—23. 11. (vernisáž 21. 10. 19:00)

Materiál s pamětí. Alchymie, u které je protiřečením tvrdit, že ji denně vidíme, i když je tomu tak. Vidíme ji a zároveň vidíme skrze ni.

Častokrát je bariérou mezi prostorem a dalším prostorem. Ve své pevné formě je jedním z největších objevů a dosud nejdražším prvkem, protože propouští světlo. Materiál, který potlačí své ego a dá průchod slunečním paprskům. Ty nijak nemodifikuje, pokud o to není požádán. Krystalická mřížka s dlouhodobou pamětí, která uchovává dění a vibrace. To bez nároků na reakci přináší, aniž bychom si tyto vlastnosti uvědomovali, ačkoli je v našich životech v různých formách přítomná nadmíru. V češtině ji nazýváme sklo. Materiál, který se nám svou hojnou přítomností v životě stává všedním. Podceňujeme jeho dokonalost, protože jsme jej zneužili do pouhých několika forem, dostačující nám k užívání. Přestože může být sklo průhledné, propustné i průsvitné, nese vizuální informaci. Ta je natolik konkrétní, že odporuje původní domněnce o submisi materiálu. Absolvent Ateliéru skla na UMPRUM Lukáš Kalivoda (* 1986) spolu s Jiřím Strakou (* 1991), studentem fotografie na FAMU a ITF, ve společném obdivu k tomuto materiálu přenesli jeho vizuální kód do obrazu. Ten je natolik pravidelnou abstrakcí, že otevírá otázku dešifrování informace tohoto kódu. Technologií měkkého řezu Kalivoda se Strakou umožní v Galerii Evoluční prozkoumat sdělení neviditelného materiálu ve zcela viditelné formě. ∞


Soft Cut
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
12. 3.—14. 4. (vernisáž 11. 3. v 19:00)

Pohled do noci, která v nekončícím koloběhu dennodenně proměňuje a skrývá vše kolem nás. Když se venku setmí a přirozené světlo vyprchá, přichází do popředí světlo umělé. Lustry, lampy, zářivky, svíčky i žhnoucí cigaretové oharky získají najednou na významu a vrhnou světlo na tu intimní část našich životů, kterou prožíváme po setmění, za okny svých bytů.

Právě pozorování proměnlivé hry osvětlených a potemnělých oken městských domů bylo na začátku myšlenky, která podnítila vznik děl Lindy Retterové prezentovaných v rámci výstavy nazvané „Za tmy“. Malby akrylem za pomoci papírových šablon budou moci divákům ukázat a přiblížit dva konkrétní pohledy za tmy – do tmy. Jeden z pohledů nabídne noční sídliště, kde není o množství rozsvícených i zhasnutých oken nouze. Díky koncentraci obyvatel v panelovém domě nabízí tento typ zvlášť dynamické světelné proměny, které, pokud se na moment oprostíme od příběhů odehrávajících se za sklem, mohou vytvářet působivé tvary a obrazce samy o sobě. Jako protiklad k neustále pulsujícím světlům panelového domu stojí – rozměry a množstvím obyvatel skromnější – decentně osvětlený klasický starý činžovní dům, kde se dá ale také vypozorovat mnohé, co nám přes den zůstává skryto. A pokud se zahledíme pořádně, možná zjistíme, že mezi nimi není ve výsledku až takový rozdíl, jaký bychom třeba čekali.

Prohlížení mozaiky rozsvícených oken je ale něčím víc než jen pouhým pasivním aktem nezúčastněného sledování. Pozorovatel rozsvícených oken v protějším domě, který fascinovaně sleduje dění v cizích domácnostech, se zároveň sám vystavuje stejnému pohledu druhých lidí. Tím vzniká zvláštní spojení, jehož základním prvkem je pohled z okna do okna, z vlastního soukromého prostoru do soukromí někoho jiného, vedený přirozenou lidskou zvědavostí balancující až na hranici voyeurismu. ∞


Linda Retterová: Za tmy
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
10. 12.—14. 1. (vernisáž 10. 12. 18:00)

Věnovaná přírodě, tématu růstu a rostlin, které stojí v přímém protikladu ke stálé a neměnné mase města, přináší výstava „Prorůsty“ Terezy Bartůňkové a Lucie Lučanské pohyb do statického prostoru kamenné pasáže v centru Prahy.

V Galerii Evoluční se v průběhu října a listopadu rozroste unikátní umělecké dílo reagující svou netradiční formou na výstavní prostor, kterým jsou dvě vitríny v pasáži domu v Revoluční ulici č. 5.

Vnitřek vitrín bývá určený a vnímaný především jako prostor k prezentaci různých produktů, po jehož obsahu jsme zvyklí jen letmo sklouznout pohledem a pokračovat dál za rutinními povinnostmi. Díky nadcházející výstavě se ale bude náplň dvou konkrétních vitrín Galerie Evoluční průběžně proměňovat a okolo chodícím divákům tak během měsíce nabídne zážitek ozvláštňující každodenní stereotyp, se kterým se setkávají při procházení kolem běžných výloh městských pasáží. Díla tak přenesou opomíjený prostor do popředí zájmu.

Minimalistická instalace bude obsahovat pás křehkého poloprůsvitného rýžového papíru, který budou Tereza s Lucií postupně zaplňovat svými obrazy, až dojde k jeho celému pokrytí a ke kompletnímu vyplnění výstavního prostoru. Prázdné a zdánlivě neporušitelné vakuum vitríny, které vyvolává dojem zapečetěné kapsle, izolované ve své skleněné sterilitě od zbytku okolního světa, se tak bude pozvolně a nenápadně měnit v organický celek, přibližující se stále více zdroji své původní inspirace, napodobujíc cyklické přírodní procesy v podobě opakovaného návratu autorek k jejich postupně dokončovanému dílu.

K rozvíjení obsahu vitrín bude docházet střídavě, společně se tedy autorky setkají pouze na začátku výstavy, kdy dojde k instalaci archů papíru označených jejich vzájemnými portréty. Pak již bude přicházet každá sama, aby však zároveň nalezla přítomnost té druhé v podobě nového výhonku či květu ve vitríně, který tam spoluautorka zanechala předchozí den. Tato setkání v nepřítomnosti a spolupráce v míjení se navzájem tak dají vzniknout dílu, se kterým se v jeho výsledné podobě jak diváci, tak autorky samy budou moci seznámit teprve v průběhu dernisáže. ∞


Tereza Bartůňková a Lucie Lučanská: Prorůsty
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
8. 10. 18:00 (vernisáž) — 5. 11. 18:00 (dernisáž)

Galerie Evoluční zahájí ve středu 11. prosince v 19 hodin svou další výstavu. Barbora Dayef (*1991), studentka Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM, vybrala jeden ze čtyř živlů k prozkoumání v site-specific instalaci, která předvádí situaci pouze v jejích možnostech a pracuje s divákovou představivostí. Srdečně zveme na sklenku umění!

Voda je živel. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích – kapalném, pevném a plynném. Co se ale stane s živlem, ukotveným do přesně ohraničeného definovaného prostoru? Akceptuje jej a přizpůsobí se? Potenciál vody drží v tvaru jen žlutá stuha. Ta vyvolává neklid, podráždění a znepokojení, jež se může vystupňovat až k pocitu drzé neodbytnosti, což svědčí o násilnickém charakteru. Je jen otázkou času, co se bude dít dál? Krajina bez měřítka, obecná krajina, přesto konkrétně hmatatelná a vizuálně uchopitelná. Stagnuje v čase. Očekává změnu nebo se sžila s fixním bezčasím? Napětí prostupuje vakuem a každý nepatrný pohyb může diametrálně změnit situaci. Zaplavit prostor.


Barbora Dayef: Potenciál
Galerie Evoluční
Revoluční 5, Praha 1
12. 12.–14. 1.
vernisáž 11. 12. v 19:00

Galerie Evoluční otevírá vernisáží ve čtvrtek 7. listopadu druhou výstavu. Jmenuje se Bez názvu 4 a autorem instalace je student ateliéru fotografie Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Josef Málek. Srdečně zveme na sklenku umění!

V site-specific instalaci Bez názvu 4 představuje Josef Málek (*1989) fyzický předmět přírodního charakteru, který je zrcadlen ve své stejné podstatě, avšak morfované podobě ve 3D prostoru, ale přesto ve 2D formě.

Bez názvu 4 navazuje na Málkovy předchozí práce, pojmenované podle stejného systému, rozlišované chronologickým číslováním. Zvolený způsob pojmenování a priori neodkazuje k neuchopitelnosti díla. Záměrem je diváka nesměrovat přímo ke konkrétnímu a nenastavovat mu tak hranice ve čtení díla.

Josef Málek: Bez názvu 4
Málek v předcházejících pracích Bez názvu vymezuje médium fotografie jako nástroj dokumentující nutně objektivní realitu, kdy autor může ovlivnit výpověď o ní pouze zvolením jistého výseku, který ale nemusí nebýt náhodný. Tedy výsek reality zaznamenaný skrze médium fotografie nemusí být nutně předem koncipovaným obrazem, kdy je jeho vyznění vloženým a uskutečněným záměrem autora. V rámci přemýšlení nad náhodností daných výseků z vnímané reality došel Josef k intermediálnímu propojení fotografie s objekty, které jsou dále s výtvarným záměrem měněny a dotvářeny tak pro zachycení jedinečné reality tvořené vizuálním prvkem. Doposud Josef vybírá přírodní fragment. Ten je za účelem přivlastnění do autentického autorova světa morfován barevnými spreji a v urbanistickém prostředí tak i přes přírodní podstatu neodkazuje jen svým předmětným kontrastem vůči nově vybranému prostoru konfrontace s jeho původním místem výskytu a nálezu. Změna barevnosti z něj činí nový objekt s jiným statusem. Josefova práce tak prochází několika etapami, jejichž cílem je vytvoření fotografie, která je nepopiratelně autorská a záměrná, jelikož zachycuje autorem morfované a nově vytvořené předměty, jež jsou přeneseny do jiného kontextu a změněny ve svém původním účelu.

V Josefově výstupu hraje stěžejní roli i volba technických přístrojů, kterými obrazy vytváří. Pracuje jak s fotoaparátem mobilního telefonu, tak s velkoformátovým aparátem a neomezuje se tak pouze na jeden přístroj, ale zároveň zkoumá jejich možnosti, limity a vzájemnou konfrontaci.


Josef Málek: Bez názvu 4
Galerie Evoluční
Revoluční 5, Praha 1
8. 11.–10. 12.
vernisáž 7. 11. v 19:00

Říjen se stal příhodným měsícem pro pár významných revolucí. Stává se vhodným i k rozpoutání evoluce ve veřejném prostoru. Povedlo se totiž probudit nový výstavní projekt, který je zaměřen na prezentaci mladého umění. Chce ukázat kulturní evoluci, a to nikde jinde, než v Revoluční ulici.

Galerie Evoluční je novým výstavním projektem zaměřeným na mladé vizuální umělce a přináší prostor pro site-specific díla formou permanentně dostupné vitrínové galerie v průchodu domu v Revoluční ulici č. 5. Pojem kulturní evoluce tak nabývá nového rozměru a dává jednoznačný důraz na uvádění mladých autorů. Ukáže čerstvost a osobitost bez vrásek. Zachytí téměř do metru krychlového vývoj uměleckého vyjádření, které je v neustálém procesu, hledá nové formy a různé podoby bez komerční podbízivosti.

Jan Paravan: Ten, kterého jsi nechala za sebou
První výstava představí lyrické vizuální pojednání o uzavírání vzpomínek. Instalace Jana Paravana (*1986) vychází z určitého ukotvení vzpomínky v čase, její stálé přítomnosti v paměti a postupného proměňování. Vzpomínky jako samostatné světy s vlastní obrazovou podobou levitují osobním prostorem paměti. Ty nejsilnější se zdají být stále čerstvé, ty ostatní blednou ve své nepodstatnosti a jsou zahalovány novějšími. Vše je neustálým cyklem a jen subjektivní prožitek rozhoduje o hodnotě těch jednotlivých. Jakou mají vzpomínky esenci? Mohou vyschnout nebo uvadnout? Ztratit svou vůni? Z každého prožitého momentu se jeho bezprostředním pominutím vytrácí prezence a stává se pouhým detailem v naší mysli. Více či méně podstatným. Přesto natolik zlomovým, že mysl chová jeho čerstvost ve vakuu. Navždy ji zakonzervuje v pomyslném formaldehydu.

Ačkoli galerie nikdy nezavírá a můžete se tak na sklenku umění zastavit kdykoli, ráda bych vás pozvala na tu naplněnou vínem k oslavě první výstavy. Nalévá se 2. 10. v 19 hodin.


Jan Paravan: Ten, kterého jsi nechala za sebou
Galerie Evoluční
Revoluční 5, Praha 1
3. 10.–5. 11.
vernisáž 2. 10. v 19:00