Scény z kaváren, zachycení radosti, ale i odvrácené strany života ve městě i na venkově. Ženská emancipace, národnostní menšiny, móda a technologie. To vše ukazuje skrze malbu, sochu, fotografii, film i reklamu výstava Nové realismy v Galerii hlavního města Prahy.

Expozice přináší nový pohled na zažité vnímání výtvarné kultury a umění v letech 1918 až 1945 ve tři sta třinácti uměleckých dílech. Návštěvníci zde mohou vidět fotografie Karla Čapka a Josefa Sudka, malby Jana Zrzavého a Milady Marešové, sochy Otty Gutfreunda, ale také díla opomíjených malířů, jako byl liberecký Erwin Müller, Gejza Schiller z Košic či kosmopolitní Středoevropanka Ilona Singer. Výstavu Nové realismy lze v druhém patře Městské knihovny v Praze navštívit do 25. srpna 2024.

„Výstava je unikátní nejen v novém pohledu na meziválečnou éru Československa, ale i svým rozsahem a skladbou děl. Úplně poprvé se vedle sebe v tomto rozsahu potkávají realistické malby a fotografie, ale i film, sochy a reklama z tohoto období,“ vysvětlují kurátoři Anna Habánová, Ivo Habán a Helena Musilová. Na výstavě s díly od více než sto autorů a autorek pracovali společně přes dva roky. Výstava navazuje na výzkum, který trval od roku 2016 a jehož součástí je i kniha z roku 2020 Nové realismy.

Moderní realistická díla meziválečného Československa reagují na společenský úspěch nově se etablující střední třídy a zároveň si všímají sociálních problémů ekonomicky rozdělené společnosti. Odráží proměny běžného života poháněné rozvojem technologií, možnostmi cestování, komunikace a zábavy. Zajímají se o město, současně se snaží o reflexi každodenní reality i na venkově a v příhraničních či horských regionech.

text: Jana Smrčková

Nové realismy: Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945
Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna,
2. Patro (Mariánské náměstí 1, Praha 1)
27. 3. — 25. 8.

Výstava o životě a díle teoretika, kritika, kurátora a esejisty 20. století přibližuje myšlenkový odkaz této stále živé osobnosti české kultury. Záměrem projektu je skrze dialog historických děl a práci současných umělkyň a umělců, literátů, filozofů a filozofek a dalších osobností reflektovat, co z Chalupeckého myšlenek a aktivit je relevantní pro současnost a co nám může být nápomocné v umělecky, politicky, lidsky i ekologicky nelehkých dobách.

Rozmanitost a bohatost života a díla Jindřicha Chalupeckého určuje také formát výstavy: jedná se o soubor několika zdánlivě samostatných sekcí, odlišných nejen tematicky, ale i formálně. Najdeme zde abstrahovaný pohled do Chalupeckého bytu ve Vršovicích, čítárnu s postřehy o dílech českého a slovenského výtvarného umění, site­‑specific pojaté sekce věnované ruskému umění a Duchampovu odkazu a tzv. “kabinety”, ve kterých se mísí historické a archivní materiály s reakcemi a intervencemi současných umělkyň a umělců. Výstava se pokouší neortodoxními způsoby pracovat s formami dokumentace a současného čtení historických událostí a umělecké tvorby.

text: Tereza Jindrová, Karina Kottová a Tomáš Pospiszyl

Světy Jindřicha Chalupeckého
Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna (Mariánské náměstí 1, Praha 1)
15. 3.—19. 6.

Galerie hlavního města Prahy v autentickém prostředí barokního Colloredo-Mansfeldského paláce uvádí výstavy mladých umělců, kteří zaujímají důležité pozice v rámci současného středoevropského umění. Výstavní projekty jsou doplněny o cyklus Start Up, který v bývalé kočárovně představuje nastupující generaci mladých výtvarníků.

Výstava Éntomos: Hulačová – Keresztes – Janoušek představuje dvě mladé sochařky, českou umělkyni Annu Hulačovou a její maďarskou vrstevnici Zsófii Keresztes. Obě navazují na surrealistické tendence, které vyvrcholily ve 30. letech 20. století, a zároveň na tehdejší předtuchu a všudypřítomnou hrozbu lidské zkázy jako důsledku jednání lidské populace. Proto si zvolily jako „hosta“ Františka Janouška (1890–1943), významného českého surrealistu. Ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy se nachází jeho ilustrace k Maeterlinckově knize Život včel z roku 1935. Název výstavy odkazuje k řeckému pojmu „éntomos“, ze kterého později vzniklo označení pro hmyz „éntoma“. Obě autorky vidí v dnešní ekologické krizi, kdy vymírají včely a ostatní hmyz, předzvěst lidské katastrofy. Zsófie Keresztes pracuje s tématy sebe-požírání a Anna Hulačová se zabývá symbiózou člověka a hmyzu. Éntomos je jejich první společnou výstavou.

Na výstavě Episode One: Bunny’s Departure, která je součástí cyklu Start Up Marie Tučková přichází s novou postavou jménem Bunny. Jedná se o fiktivní bytost vycházející ze dvou postav. Bunny žije ve svém světě, v němž postupně podléhá strachu z únosu. Autorka opustila internetovou „safe-zónu“, začala háčkovat a skrze vlastnoručně vyrobené masky zprostředkovává svůj pocit z dnešní virtuální anonymity. Marie Tučková je absolventkou bakalářského studia katedry fotografie na UMPRUM a držitelkou ocenění EXIT 2017. V loňském roce se v Colloredo-Mansfeldském paláci účastnila skupinové výstavy Médium: figura. º


Éntomos: Hulačová – Keresztes – Janoušek
Colloredo-Mansfeldský palác, 3. patro (Karlova 2, Praha 1)
21. 11.—3. 3.

Start up: Marie Tučková – Episode One: Bunny’s Departure
Colloredo-Mansfeldský palác, kočárovna (Karlova 2, Praha 1)
21. 11.—20. 1.


text: Lucie Jamníková

Padesát svíček na dortu, to už je na jedny plíce docela dost. Chce to nadechnout se opravdu pořádně. Jistě, má i starší kamarádky, ale přesto je nutno uznat, že se letos Galerie hlavního města Prahy (GHMP) dožila úctyhodného jubilea.

Všichni teď máte možnost stát se hosty na oslavě těchto kulatých narozenin. A stejně jako na každé správné oslavě, dostanou i zde gratulanti malý dárek. Bilanční výstavu. Přijít na ni můžete do Domu U Zlatého prstenu, kam ji organizátoři umístili pod názvem Život Galerie hlavního města Prahy (50). Název napovídá, že se jedná o připomenutí životního příběhu, proher, kompromisů a úspěchů této kulturní instituce. Hlavní ideou je demonstrace významných projektů a zároveň lidí, kteří byli a jsou s galerií a jejím chodem spjatí. Nejde o suché shrnutí dějin samotné instituce nebo objektů, které má k dispozici. Ani tyto informace ale nejsou zcela vynechány.

Pětadvacet vzpomínek
Rozvržení expozice je srozumitelné a přehledné. Síň v přízemí má funkci jakéhosi curriculum vitae GHMP. Stěny zaplňují faktografické údaje, místy protknuté artefakty, jejichž autory biografický text zmiňuje. Další tři podlaží objektu nabízejí stěžejní část expozice. Tou je připomínka pětadvaceti vybraných výstav, které byly ve své době, a také z dnešního pohledu, podstatné. Představu o tom, proč volba padla právě na tyto projekty, si uděláte při četbě doprovodného textu, jímž je každá vzpomínaná výstava uvedena. Ochutnávku pak tvoří několik uměleckých děl. Některá z těchto zastavení na cestě životem GHMP mají v mysli těch, co je tenkrát viděli, zřejmě už jen matné obrysy. Mám na mysli výstavy z doby, kdy galerie ještě dospívala. Nemnohý z vás asi může říct, že si zřetelně pamatuje retrospektivní výstavu Josefa Mařatky z roku 1969 nebo exhibice, kde bylo prezentováno umění výtvarníků z okruhu skupin Tvrdošíjní a Devětsil (1986). Jen o málo jasnější kontury mezi ostatními vzpomínkami bude mít ta na výstavu Linie barva tvar (1988), jež mapuje českou meziválečnou abstrakci. Cesta zpět v čase do doby téměř nedávné vás zavede k retrospektivě Karla Malicha (1990), Vladimíra Boudníka (1992) nebo Mileny Dopitové (1995). Sám jsem se ve vzpomínkách nevracel nijak daleko. Jen pár let. Bytosti odnikud jsem viděl v roce 2008. Nešlo o žádný astrální zážitek, ale o výstavu děl malířů, kteří v první polovině 20. století dodržovali formální pravidla akademické malby.

Napříč etapami
Dejte pozor, abyste při své návštěvě Domu U Zlatého Prstenu neminuli vnitřní balkon v prvním patře. Na dřevěných paletách zde leží vyrovnány katalogy k minulým výstavám. Smršťovací folie coby jejich ochrana funguje, takže listovat se v nich nedá. Mezi návštěvníky by se jistě našli umělci, kteří by je pomocí vlastní propisky a invence dodatečně vylepšili. Jejich titulní strany ale představují slušnou ukázku grafického designu. Také k aktuální výroční výstavě byl vydán obsáhlý katalog. Své místo v něm mají všechny projekty GHMP, a to i ty méně vydařené nebo špatné. Koneckonců neúspěchy jsou integrální součástí každého života. V tomto případě jde především o projekty z 60. a 70. let minulého století. Takové, které musely naplňovat požadavky na normalizační výstavní program víc než uměleckou hodnotu a svobodu vyjádření. Závěrem se snad hodí popřát oslavenkyni vše dobré. Štěstí na kreativní lidi, kteří se jí věnují. A zástupy láskyplných návštěvníků.


Život Galerie hlavního města Prahy (50)
GHMP – Dům U Zlatého prstenu
Týnská 6, Praha 1 – Ungelt
25. 9.–5. 4.
út–ne 10:00–18:00
120 / 60 Kč


autor: Richard Böhm

Na jedné straně tým odborníků dlouhodobě pracuje na vybudování prohlídkové trasy, která návštěvníkům zprostředkuje stavební a kulturní historii Colloredo-Mansfeldského paláce a zasvěceně je provede sály v reprezentativních prostorách piana nobile včetně ohromujícího a téměř neznámého barokního tanečního sálu s freskou od Pietra Scottiho a Giovanniho Battisty Zaista. Prohlídková trasa bude otevřena v červnu 2013, přesný termín bude ještě upřesněn.

Na straně druhé bude ve 3. patře paláce dobudován výstavní prostor pro krátkodobé prezentace současného umění. První přehlídkou bude výstava Jiřího Davida (od 25. května 2013). Na podzim letošního roku se sem z Domu U Zlatého prstenu přesune také projekt Start up pro nejmladší generaci umělců.

Galerie hlavního města Prahy počítá rovněž ještě v letošní sezoně s vytvořením společenského zázemí na nádvoří paláce včetně otevření kavárny a s umístěním výtvarného ateliéru, který významně rozšíří a zkvalitní nabídku galerie především v oblasti práce s nejmladšími diváky a návštěvníky.


autor: Marek Pokorný

V srpnu letošního roku končí třetí ročník projektu Start up pro mladé začínající umělce. Je spojen s odchodem z domácí výstavní síně v přízemí Domu U Zlatého prstenu. Po pěti letech tak Start up opouští svoje místo a přesouvá se do prostor Colloredo-Mansfeldského paláce v Karlově ulici, které budou zpřístupněny na podzim tohoto roku.

Třetí díl představí celkem deset umělců – rovnoměrně zastoupeno je pět autorů a pět autorek. Společně s předchozími ročníky tak svá díla představí třicet autorů, pracujících s množstvím výrazových prostředků od kresby až po závěsný obraz, objekt, video či fotografii. Někteří z nich vytvořili site specific díla, jiní vystavili práce, jež vznikaly v jejich ateliérech, ale vždy měly ve Start up premiéru. Program Start up prokázal svoji životaschopnost, kterou dokazuje zvýšený zájem jednotlivých autorů o vystavování a pozitivní ohlas veřejnosti, jejíž vztah k současnému umění však stále není na tak vysoké úrovni, jakou by si zasluhovalo. Program také připomněl, že do aktuálního umění patří i projevy, jež jsou z něj někdy vylučovány a nemají příležitost uplatnit se v rámci zavedených kurátorských přehlídek či soutěží.

Do konce probíhajícího cyklu zbývají dvě výstavy. Tou nejbližší bude projekt Jakuba Petra (*1987 v Praze), který pokračuje v rodinné sklářské tradici, ve své volné tvorbě však spojuje zálibu v matematice a fyzice s konstrukcí elektronicky řízených mechanismů. Na výstavě s názvem Toroid představí monumentální kinetický objekt inspirovaný elektromagnetickým zářením, teorií strun a modelem atomu od de Broglieho. Interaktivně ovládaný stroj s rotujícími částmi a upevněnými LED diodami vytvoří iluzivní světelné kresby levitujícího toroidu (tj. prostorového tělesa prstencového tvaru), jehož podoba dokonce může být modifikována divákem. „Při výkladu elementární fyziky se člověk dobírá pravd a odhaluje základní principy přírody, já se inspirován tímto světem pokouším o zhmotnění jeho esence v našem lidském měřítku,“ říká autor, který studuje v Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla na VŠUP v Praze.

Závěrečná výstava patří Tereze Černé, absolventce Ateliéru malířství na Ostravské univerzitě, jež v rámci výstavy Vzdušné války představí své alegorické obrazy a kresby vyprávějící o mytických legendách a rituálech.

Spolu se slavnostním zahájením nově situovaného ročníku, jehož cílem bude i nadále podpora mladých výtvarníků a nastartování jejich umělecké kariéry, se uskuteční také křest katalogu Start up III shrnujícího pestrou přehlídku třetího cyklu.

Start up III
GHMP – Dům U Zlatého prstenu
Týnská 6, Praha 1

Jakub Petr / Toroid
16. 5.–16. 6.

Více o projektu na: www.startup-ghmp.cz


autor: Michaela Moučková

Dva v jednom. I tak by se dala charakterizovat koncepce výstavy, kterou můžete zhlédnout v prosvětlených sálech Městské knihovny. Na své si tu přijdou ti, kteří stojí o trochu klidného zamyšlení, i ti, kteří se raději nechají znepokojit a vytrhnout ze zavedených jistot.

Po retrospektivě Krištofa Kintery představuje Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně dva jeho vrstevníky: Jakuba Špaňhela a Lubomíra Typlta. Výstava je koncipována do dvou samostatných celků a právě jejich kombinace dá návštěvníkovi možnost vytvořit si obrázek o rozdílných polohách současné malby.

Trocha zamyšlení i trocha agrese
Oba autory oddělují dva monumentální barevně odlišené vchody a nesetkávají se ani v prostorách galerie. Každý si tak může již na začátku vybrat, kterou část zhlédne jako první. Červená barva vás zavede do tajemného světa Jakuba Špaňhela nazvaného Slepice v pekle, podle jednoho z jeho nejnovějších počinů. Pomocí válečků s motivem slepic v něm výtvarník proměnil celou jednu místnost galerie v tísnivou past, v níž lze snadno přijít o zdravý rozum. Válečkovou technikou, kterou si každý spojí s fádními interiéry dob dávno minulých, zde Špaňhel provokativně zpracovává i motivy křížů. Jejich zmnožení vyvolává představu nekonečných hřbitovů amerických vojáků z druhé světové války. Velmi působivá je i další použitá technika, ve které barvy volně stékají po plátně. Tím je dosaženo zvláštní nehmotnosti a pocitu pomíjivosti. Špaňhel tak maluje rozmlžené interiéry kostelů nebo lustry. V gestických malbách na zvířecí motivy mi trochu připomněl čínskou kaligrafii.

Dva světy v jedné galerii
Oba autoři představují dvě odlišné polohy současné české malby. Každý z nich s tímto médiem zachází svým osobitým způsobem. Špaňhel uvolněnými, rozmáchlými gesty vypráví své interní dojmy a zážitky. Typlt se svou expresionistickou malbou v hutných nánosech barvy, nebo naopak precizní hladkou kresbou dotýká spíše obecnějších společenských problémů nebo psychiky ohroženého jedince. Záleží už na každém, která z těchto rovin mu bude více vyhovovat.

Jakub Špaňhel – Slepice v pekle
Lubomír Typlt – Tikající muž
GHMP – Městská knihovna
Mariánské náměstí 1, Praha 1
6. 6.–9. 9.
120 / 60 Kč

26. ledna se tak můžete setkat s Krištofem Kinterou, tedy pokud máte chuť o současném umění diskutovat. Neformální posezení, jak GHMP večer definuje, začíná v rozumných 18 hodin, takže šanci přijít mají i ti, z jejichž daní je kultura dotována.