I prodeje kazet, média, kterému je už přes 50 let, jdou nahoru a jejich rozmachu nezabránilo ani vyřazení slova „kazetový přehrávač“ ze stručného vydání Oxfordského slovníku. Na kazetě si teď můžete koupit i Justina Biebera nebo Kanye Westa. „Původně byla kazeta konstruována pro záznam mluveného slova a nepředpokládalo se, že se z ní stane masový hudební nosič. Jedinou opravdu zásadní nevýhodou je opotřebení, ale tím trpí i vinylová deska. Nebo že se rozteče v autě, když venku jsou čtyřicítky? Zkuste nechat na palubce elpíčko,“ říká David Šmitmajer z Headless Duplicated Tapes, který se zabývá duplikováním kazet i restaurováním starých magnetofonových pásek.

V roce 2015 se v UK prodalo 2,1 milionů kazet, což je nejvíc za posledních 20 let. Na kazetách u nás vydává mnoho zajímavých malých labelů, jako Baba Vanga, Genot Centre, Narcorpses, Bukko Tapes a další. I David, který vystudoval reklamní fotografii a hudbu sám vytváří (projekty Inocenc, LVC LBK nebo GundR) se původně snažil rozjet kazetový label Ascarid zaměřený na experimentální elektronickou hudbu a začal si tedy pořizovat duplikátory kazet. Postupně došel až k těm průmyslovým a z vášně pro fyzické médium jeho dětství se stala i práce. Značnou pozornost při ní musí věnovat právě strojům samotným, u kterých se prý nejčastěji projeví nějaká chyba – nepředpokládalo se totiž, že by byly v roce 2016 ještě potřeba.

Díky Davidovu entuziasmu si se správnou duplikací nemusíte dělat starosti. Pokud chcete svou nahrávku vydat na kazetě, stačí mu dodat správně zmasterovaný zvuk a grafické podklady pro tisk bookletu, a většinou do měsíce si vyzvednete krabici se stovkou kazet zabalených do celofánu, potištěných nebo polepených, klidně ve zlatém provedení, jak budete chtít. Patrný nárůst zájmu o výrobu kazet je prý znát, ale David nepředpokládá, že by v budoucnu došlo k tak brutálnímu nárůstu prodejů jako u vinylů. Navíc momentálně prý ani nikdo nevyrábí úzké kazetové pásky. Velký nárůst zřejmě neočekávají ani výrobci přehrávačů, poslední kazetový deck se prý nedávno přestal vyrábět. „Hledejte v bazarech, ale pozor na „sjeté hlavy, prasklé řemínky a lepkavé přítlačné kladky,“ dodává David. A aby zabránil opotřebení své vlastní hlavy a zbavil se sonické únavy, odchází hledat ticho do lesa nebo k řece. ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.

Major labely působí v dnešní době jako továrny na stejnost. Hudba, kterou vydávají, je nejčastěji funkčním produktem, rychloobrátkovým zbožím, které nemá nic společného s kategorií umění. Nebudu se ale dlouho zabývat kritikou a předložím inspirativní příklad z české hudební scény.

Příliš možností poznat praktiky hudebního byznysu jsme na tuzemské hudební scéně zatím neměli, a možná je to dobře. V poslední době jsou stále viditelnější malé kolektivy věnující se experimentální hudbě i jejímu vydávání nejčastěji na kazetách, kolektivy, kterým nejde o byznys, ale hlavně o hudbu. Téma labelu a hudebního kolektivu představím na příkladu Ondřeje Lasáka a Genot Centre, kolem kterého se i díky akcím Silent Night rozrůstá komunita se zájmem o sofistikované hudební a zvukové projekty sahající od droneu a ambientu až k footworku.

Díky internetu se dnes může interpret prosadit i bez „velkých zvířat“ a osvědčených rad od významných producentů. Label si v dnešní době může založit vlastně každý a pro Ondřeje představují ty zajímavé určité síto, kterým filtruje současnou nadprodukci. O to důležitější jsou pak, podle něj, právě kurátoři, kteří dokáží objevit solitéry a jejich tvorbu dostanou k lidem. Právě o to se se svým belgickým partnerem Wimem Dehaenem snaží. Jejich cílem je zviditelnit hudbu, na kterou musí mít člověk trochu trpělivost. Dejte jí chvíli a projekty Percivala Pembroka, Lišaje nebo MB03 vás překvapí. Ostatně „Genot“ znamená v nizozemštině rozkoš. Jak podotýká Ondřej, je to jen o zvyku na zvuk, který nemusí být vždy čistý a hezoučký.

A jak si pánové z Genot Centre nastavili své síto? „Hudba, kterou chceme vydávat, v nás musí vzbuzovat emoce, musí být jistým způsobem formálně výlučná a zároveň nesmí jít o nic košilatého.“ Zatímco Wim je velký futurista a zvuku hodně rozumí, Ondřej na to jde přes emoce. „Je skvělé, že díky internetu nemusíme řešit, jestli je ten člověk z Aše nebo Chicaga.“ Genot Centre se neomezuje ani geograficky, sídlí na Bandcampu, který je zatím asi nejpraktičtější a nejvlídnější platformou pro nezávislou hudební scénu. „Je to opravdu skvělá platforma, kde často fungují právě ty řetězové reakce po nákupu někoho, koho sleduje hodně lidí,“ říká Ondřej z pohledu labelu zaměřeného na hudbu, která není příliš vděčná na živou prezentaci. Vydal zatím jediné album domácímu interpretovi. I díky pravidelným akcím Silent Night, celonočním „přespávacím“ koncertům, které Genot Centre kurátoruje, se ukazuje, že o abstraktní zvukové experimenty je zájem i u nás. „Co se týče propagace, není problém zařídit u nás pár recenzí, ale jejich dopad je bohužel prakticky nulový. Stejně jsme toho vždycky více prodali do zahraničí.“

Podobně jako další nezávislé labely zvolili Genot jako médium kazety, jak říká Ondřej – zatím nejdostupnější z hudebních nosičů, který dokáže plnit funkci fetiše. „Není problém jich vyrobit klidně jen dvacet, náklady jsou minimální, poštovné je levné a obal dává velký prostor pro kreativitu. Vyrábíme je profesionálně v Anglii včetně masteringu, obal většinou řešíme se studenty UMPRUM. Nevýhody typu ohrávání nebo zvukové kvality mi až tak důležité nepřijdou. Stejně ke každému kusu dáváme i download kód.“ A co se matematiky týče, fungují Ondřej a Wim výhradně na neziskové bázi. Po vyprodání celého nákladu se chtějí dostat na nulu nebo do přijatelného mínusu. Ondřejovo přání, aby přibývalo hudebníků, kteří se svou abstraktnější hudbou nebudou dobrovolně zalézat do podzemí se, myslím, už plní právě díky citlivému a tvořivému přístupu kolektivů, jako je Genot Centre. ∞


Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.