Kromě vybraných peněz nám tahle akce ukázala, že i na malém městě jako je Znojmo, lze uspořádat smysluplný happening. Lidé cestovali i sedm hodin, jen aby se zúčastnili akce, která zatím nemá ve světě obdoby.

Přestože se jednalo o první ročník a organizačně to bylo mnohdy punkové, naše společná akce přinesla dětskému domovu 23 164 Kč.

Celkem bylo 41 tetovaných, včetně mě a kolegyně Venduly Juráskové z LasVekas tattoo. Symbolicky jsem začal u sebe a nechal svou přítelkyni vyzkoušet strojek. A pak už jsme jeli jeden za druhým. I když šlo o tak triviální formu jako je kruh, lidé si vymysleli natolik zajímavé barvy a místa tetování, že mne ani jeden z nich nenudil. Těšil jsem se, kdo bude ten další, ale nejvíc potěšila celková částka, která se ve formě dobrovolných plateb za tetování vybrala.

23 164 Kč pro děti ze znojemského dětského domova. Takže akce měla smysl!

Navíc celá probíhala ve velmi přátelském duchu. DJ Milosh, dobrý čaj a káva z čajovny Voňavý krám a neskutečnou rychlostí mizící vynikající jednohubky od paní Prokůpkové, která vede skupinu Bum Bum pro postižené děti ze sociálně slabých rodin. Veliký dík patří firmám ABL za finanční podporu a LUMA trading za reklamní bannery i těm, které nás podpořily materiálně – jmenovitě TRIBO (tetovací potřeby) a lékárna Přímětice (hygienické prostředky).

K předání peněz došlo v dětském domově dne 15. prosince 2010 na Den otevřených dveří. Vše převzal ředitel Mgr. Antonín Nachtnebl, s nímž jsme se domluvili, že částka 23 164 Kč bude použita pro financování integrovaných táborů v přírodě nebo na ozdravné pobyty. Na jeden z letních táborů – které se budou konat díky vám všem, kdo jste dorazili – jsme pozváni, abychom viděli, že peníze byly poslány na skutečně správné místo.

Ředitel dětského domova ve Znojmě byl celou akcí nadšený a za všechny děti všem zúčastněným moc děkuje.

autor: Ondřej Konupčík

Co je to akční tvorba? Je to umělecký proces, kdy výsledkem je samotná akce. Kde výsledek není možné koupit či přivlastnit. Její počátky v Čechách můžeme vidět v tvorbě Vladimíra Boudníka. Tento libeňský dělník, kamarád Bohumila Hrabala a originální grafik v 50. letech minulého století zastavoval lidi na ulici a snažil se je přimět k tomu, aby ve skvrnách na oprýskaných zdech začali vidět. Cokoliv. Třeba pána s deštníkem nebo dlouhého jezevčíka. Podobnými otázkami prý bavil lidi na ulici i Leonardo da Vinci, Vladimír Boudník pak tuto snahu přenesl do dvacátého století, kdy společnost měla více starostí s tím, jak dohnat a předehnat imperialistického nepřítele.

O několik let později pražskou veřejnost pobuřoval Milan Knížák. Jak bychom se zachovali dnes, kdyby na ulici ležel extravagantně oblečený člověk, čtoucí knihu a vytrhávající přečtené stránky a nápisem na kartónu vyzývající lidi, aby při procházení kolem kokrhali?

Dá se mluvit ještě o umění? Přístup umělců zabývajících se tímto druhem tvorby v sobě skrývá subverzivní osten vůči většinovému názoru, že všechno má vyčíslitelnou hodnotu. Tvůrce happeningu tu vystupuje zcela z anonymity.

Sociálně laděnými happeningy se v současné době proslavila například umělkyně Kateřina Šedá, která v roce 2008 pozvala několik svých sousedů na Bienále do Berlína, kteří překonávali a bourali různé ploty. Předtím uspořádala ve své rodné vesnici jednodenní happening, kdy všichni obyvatelé vesnice vykonávali ve stejnou dobu stejné činnosti. Jeli na kole do obchodu, seděli před domem. To proto, že obyvatelé Ponětovic měli pocit, že u nich se nic neděje. Je to manipulace nebo snaha o znovuobnovení sousedských vztahů?

Happening vzniká jak spontánně, tak promyšleně. Je to umění a zároveň tak úplně není. Tvůrce zapojuje lidi kolem do svých akcí, které někdy vypadají dětinsky (leckdo se podiví „To ten člověk nemá nic jiného na práci než vymýšlet blbosti?“) ovšem nutí zamyslet se, kde je hranice umění a každodenního běhu života a zda dokážeme ještě pohlédnout na skutečnost novýma očima, nezatíženýma a hravýma.