Všechno by to znělo jako další kapitola sci-fi knihy nebo filmu – jak je libo, jen kdyby to nebyla realita. Skutečnost, na kterou si opravdu můžeme sáhnout, kterou můžeme žít.

Byly doby, kdy se lidstvu nesnilo o čemkoli (fungujícím) na principu měny. Ovšem postupem času i toto lidstvo zjistilo, že výměnný obchod, dneska bych použila spíš slovo barter, by mohl fungovat jedině ve státě, kde by všechno bylo všech, a tedy by vlastně nikdo nic nevlastnil, za nic nezodpovídal, a tudíž neměl žádnou moc. Moc je ale opravdu slovo mocné, a tak jsme dnes v jednadvacátém století, v nedalekých státech probíhá válka a v těch vzdálenějších třeba hladomor. Moc a touha po ní je motorem k nevyváženosti společnosti, protože kdo má hodně, chce najednou ještě víc. Lidstvu chybí ukázněnost a pokora. A častokrát vlastní názor.

Umělecká skupina, či spíš myšlenková platforma Ztohoven, přichází s dalším projektem. Domem, kde se sice pije káva z hrníčků, ale neplatí se standardizovanou měnou. Místem, kde se potkávají hackeři a vyvíjí nové technologie. Prostorem, kde se propojují projekty různých oborů a lidé se vzájemně konfrontují se sociopolitickou situací. Paralelní Polis, tedy politologicko-společenský koncept, který byl vytvořen již roku 1978 českým disidentem a myslitelem Václavem Bendou v souvislosti s hnutím Charta 77, se snaží o teoretické uchopení společenského dění. Jde svou cestu, paralelní k té oficiální systémové.

A jestli očekáváte další atomový hřib, tak se možná dočkáte. Institut kryptoanarchie, tedy de facto druhý pražský hackerspace, který je součástí Paralelní Polis, je otevřenou platformou hackerů, digitálních umělců, geeků a dalších hardwarových mágů, kteří netráví svůj čas za počítači, k čemuž prvotní asociace může vybízet. Institut je platformou pro diskuze a vzdělávání, otevírající témata svobodné společnosti 21. století. Poukazuje na možnosti kryptoměny, svobodného trhu a paralelní ekonomiky. Chce konfrontovat návštěvníky s otázkou, proč by ekonomické chování lidstva, které je součástí systému, mělo být bedlivě sledované. Proč by se veškeré transakce měly přemístit na internet a být permanentně dohledatelné. Proč by stát měl upírat možnost jednoduše lidsky směňovat bez jakéhokoli zásahu – například v podobě daní. Institut kryptoanarchie se zabývá i politickým uměním nebo vývojem hackerství. Taková témata zazní na prvním hackerském kongresu, který se uskuteční bezprostředně po otevření Paralelní Polis, tedy od 10. do 12. října.

Kafe za 0,003226 BTC
Třípatrový prostor budovy v Dělnické 43, která byla symbolicky natřena načerno, bude dál propojovat pracovní openspace na celém jednom patře a Coffee Library v přízemí, kde si kafe koupíte za již zmíněnou kryptoměnu – tedy bitcoiny. Nebude vás stát nějakých třicet korun, ale zhruba 0,003226 BTC, jestliže kurz bude 1 BTC = 435 USD. Za vše zaplatíte většinou tisícinu běžné částky, což už je samo o sobě výsměchem standardní měně a vůbec celému systému finančního měřítka. Bitcoin ale není úplnou novinkou na „trhu“ – jedná se o měnu, kterou roku 2009 vytvořil Satoshi Nakamot. Ten nebo ti (dosud není jasné, zda za tímto projektem stojí jedinec či skupina) se po větším rozšíření měny od roku 2010 odmlčel. A v čem se Bitcoin liší od peněz v našich peněženkách? Tím, že jde o digitální měnu fungující pouze v internetové síti. Unikátnost bitcoinu spočívá v jeho plné decentralizaci; je navržen tak, aby nikdo – ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády – nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. Tedy nemá žádnou centrální autoritu, žádnou centrální banku. Je to celosvětová měna, která nezná hranice, úroky ani transakční poplatky. A směňovat ji lze za jakoukoli jinou světovou měnu. Celá koncepce domu v Dělnické chce být otevřenou platformou pro rozvíjení svobody a uvědomování si aspektů tohoto slova. „Ztohoven – Vejdi ven“ je pak pobídkou vycházející z loga Paralelní Polis, která naši společnost vnímá jako tu uzavřenou a vybízí k opuštění přístupů a akceptovaných skutečností daných systémem. Paralelní Polis přináší zázemí pro přemýšlení o svobodě nezatížené systémem a zároveň zkoumá její funkčnost. To demonstruje kavárna Coffee Library, která je striktně bitcoinová. Tedy nejedná se o žádnou hru, ale o ukázku toho, že i v realitě funguje ta paralelní. ∞


Hackers Congress Paralelní Polis 2014
Paralelní Polis (Dělnická 43, Praha 7)
10.—12. 10. • vstupenky je možné koupit online
www.paralelnipolis.cz

Veletržní palác mě ze svých útrob vyvrhl jako špatně stravitelné sousto. A já vdechl vůni kávy, oklepal se, rozhlédl, otočil na prošoupaném podpatku a opět jsem se do budovy vrátil. Tentokrát ne do galerie, nýbrž do Café Jedna.

Do NG nově na cizrnu
Dávám si pivo z Pivovaru u Bulovky a pak další a …, ale to sem nepatří. V nabídce je pochopitelně i víno, a pokud stejně jako já tušíte, že vás při odchodu přivítá červnová neděle ruku v ruce s letním deštěm, můžete se dopředu zahřát něčím ostřejším. Kdo si chce zachovat čistou hlavu a jistý krok, zajásá nad slušným výběrem kvalitních čajů, káv a limonád. Měl bych možná poděkovat slečně, která chválila cizrnový salát tak vehementně, až jsem mu neodolal. Prázdné břicho a mlsný jazyk došly uspokojení. Milovníky utopenců a nakládaných hermelínů však zklamu. Zkusit ale můžete hummus i další mezze a každý všední den ještě polévku. Pod skleněnými poklopy čekají dezerty z pekárny Kosherfood. Vlastně je jedno, zda přijdete na kafe a zastavíte se vedle v galerii, nebo to uděláte obráceně. Každopádně je příjemné to spojit. Zvedám sklenici, abych pateticky připil modernímu umění a všem těm artefaktům, které se nechávají obdivovat hned za zdí. Salut. ∞


Café Jedna
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7
po—ne 9:00—22:00 + dle večerního programu

Mám pár důvodů, proč miluju Holešovice, a někdy ani nechápu, jak jsem se odtud mohla odstěhovat. Naštěstí má Praha sympatický rozměr a všude je to kousek. Dokonce i do Berlína! Nebo spíš do Berlínskýho modelu.

Atmosférou jmenovaného města se inspirovala galerie, kterou najdete kousek od Strossmayerova náměstí v ulici Podplukovníka Sochora 9 a funguje tu už od září 2011. Na začátku byla jedna místnost, jedna výloha a jeden vytuněnej kávovar. Kde byla dřív místnost jedna, jsou nyní dvě. Při původních počtech zůstal jeden den na výstavu. Tím samozřejmě zvláštnosti Modelu nekončí. Za zajímavost číslo dvě považuju koncept Art and Cooking. To jest – vystavující umělci se při své jednodenní exhibici pochlubí nejen svými díly, ale i dovednostmi v oblasti kulinářství. Jak to umělci pojmou, je na nich, když na to přijde, můžou uvařit třeba i grog.

Týdeník
Každý týden jiná akce, každý týden jiné menu. Někdy se jedná o výstavu, jindy je to koncert nebo hudební workshop. Přehlídka autorů bývá pestrá, stejně jako grafika, která je pro Berlínskej model typická. Dravá, hravá a svá. Z jejich webových stránek bliká tisíce animovaných gifů. Na první pohled až chaotická grafika je specialita podniku číslo tři. Za ní stojí Richard Bakeš, spoluzakladatel BM. Dění v Modelu organizuje společně se svou přítelkyní Lindou Mikoláškovou.

Vyjmenovat, čím vším se tahle sympatická dvojice zabývá, by samo o sobě vydalo na dva nabušený profily. Linda vypadá jako anděl, ale sama moc dobře vím, že umí chrlit i oheň. To myslím doslova a v dobrém. Je totiž spoluzakladatelkou a členkou Amanitas Fire Theatre. Poprvé jsme se potkaly na vernisáži v Lounech, kde nám předvedla, jak plive oheň a jak s ním tančí. Richard ve své volné tvorbě plane hlavně politickým uměním a elektronickou hudbou. Patří k hudebnímu duu Reverend Dick a umělecko-aktivistické skupině Guma Guar. Pokud jde o politiku, pak vězte, že šipka v logu Berlínskýho modelu neukazuje směr k metru, ale světonázor.

Vyladěná záležitost
Většinou chodím na vernisáže přátel a kamarádů. Každopádně sem se vyplatí dorazit i za překvapením. Kde jinde se mi povede potkat kunsthistorika „Jánošíka“, a ještě ochutnat rizoto v černém provedení? Fotograf Jan Lesák svou výstavu B / W (black and white) pojal vskutku konceptuálně. Bílé zůstaly jen stěny, na které umístil své černočerné fotografie, a porcelánové misky, do nichž servíroval sepiové rizoto.

Profláklí týpci
Ze známějších autorů, kteří zde vystavovali nebo vystupovali, bych ráda zmínila Veroniku Drahotovou. Její „Theory of Nothing“ byla v Modelu k vidění v den, kdy holešovické galerie pořádají akci „Máme otevřeno“. Na téhle otevíračce bylo možné mlsat nejen umění a dobroty, ale na své si přišli i ti, co milují libozvučné melodie a medový hlas v podání kluka s kytarou, co si říká „J“.

No a kdo má rád umění se smyslem pro humor, vřele doporučuju sledovat tvorbu Richarda Wiesnera. 24. května tady prezentoval záznam ze své performance „Úhel pohledu“, která se konala v průběhu toho samého dne na ulici 17. listopadu. V blízkosti vstupu do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze u zdi, která dělí chodník od židovského hřbitova, postavil kovové schůdky, které umožnily kolemjdoucím vystoupat nahoru, pokochat se pohledem a případně i pořídit nějaké ty fotografie. Netrvalo dlouho a u schůdků s vysoce žádanou vyhlídkou byla fronta jako blázen. Celkem by mě zajímalo, jak dlouho tam ta instalace vydržela?

Do Berlína s lítačkou
Takže, až budete mít příště chuť na berlínskou atmosféru, umění a dobrou společnost, stačí vám k tomu lístek nebo lítačka. Ze zastávky Strossmayerovo náměstí nebo Vltavská je to pár kroků a náruč Modelu vás očekává. Pohoštění je někdy na účet vystavujícího a jindy zas za příspěvek na nákup surovin. Tak či tak, z večírku odejdete občerstveni, jako byste se vrátili z výletu a to se uprostřed týdne hodí. Tolik moje zkušenost se zdejší atmosférou a lidma, kteří sem chodí.
BM = I like!


Berlínskej model
Pplk. Sochora 9, Praha 7
www.berlinskejmodel.cz

Na jaře si zásadně nepěstuji, ani žádným jiným způsobem nezkrášluji své nehty. Chodím po zahradě oblečená jako Bořek Stavitel, vrtám se v zemi celý den a v potu tváře bojuji s krtky, kteří mi neustále ničí záhony. Večer se horko těžko zbavuji hlíny, ze které se stal můj neoddělitelný souputník. A fakt mě to baví!

To, jak je dnes složité si vypěstovat vlastní zeleninu, asi netrápí mnoho Pražáků. Obyčejnému obyvateli hlavního města stačí supermarket nebo farmářské trhy k ukojení gastronomických choutek. Ve dvacátém prvním století si můžeme v jakémkoliv období dopřát rajčata nebo jahody, které se do České republiky dováží z dalekých krajů. Ale umí dneska ještě někdo pěstovat cibuli nebo brambory? A co teprve na takovém místě, jako jsou pražské Holešovice?

Holešovický ráj
Projekt urban gardeningu (s českým synonymem Prazelenina) zapustil své kořeny v Čechách stejně snadno, jako v New Yorku či Melbourne. Jedná se o moderní způsob městského zahradničení nahrazující pomalu zmizelé zahrádkářské kolonie. Nejde jen o vypěstování vlastních plodin, ale také o vytvoření nových mezilidských vztahů, jež lze navázat například při odstraňování plevelu…

Paradoxně se dějištěm projektu staly Holešovice, které by na první pohled nikdo za ideální místo pro pěstování plodin všeho druhu nepovažoval. Prazelenina v loňském roce poskytovala pro své zahrádkáře „na volné noze“ nejen útočiště, ale také zázemí, které ocení nejeden vlastní zahrádkou neobdařený rodič či důchodce. Doprovodné programy spolu s příjemnou atmosférou a bohulibou činností se zde tedy nabízely každému, kdo chtěl na konci sezóny prohlásit, že si vše vypěstoval vlastníma rukama. Vítáni byli i začátečníci bez předchozích zkušeností.

Budoucnost zeleniny hvězdách?
Dne 14. března se na Facebooku objevila nečekaná zpráva, že celý projekt je pro letošní rok v ohrožení z důvodu neprodloužení smlouvy o pronájmu daného pozemku. Měsíc se organizátoři snažili najít náhradní prostor, aby bylo možné v činnosti pokračovat. 14. dubna se na zdi Prazeleniny zobrazila velice pozitivní informace: Sezóna 2013 zachráněna!

www.facebook.com/Prazelenina

Pracující lid se v obvyklých otevíracích hodinách do galerie nedostane. Jistou naději poskytuje dvakrát do roka iniciativa Máme otevřeno. Koncem tohoto týdne tak zůstanou veřejnosti otevřeny mnohé výstavní prostory do nočních hodin a navíc nabídnou doprovodný program. To vše zadarmo.

Po vzoru řady evropských měst pořádá Galerie Laboratorio ve spolupráci s galerií m.odla druhou edici akce Máme otevřeno, a to 26. dubna od 18 do 22 hodin. Čtrnáct holešovických galerií v tento den mimořádně prodlouží své otevírací hodiny a nabídne speciální program. Součástí budou vernisáže, komentované prohlídky, setkání s kurátory, umělci a galeristy, promítání filmů, koncerty a mnoho dalšího. Vstup do všech galerií bude navíc v rámci akce zdarma.

Program všech galerií je aktualizován na serveru ArtMap.cz a na Facebookových stránkách Máme otevřeno.

Dalším zajímavým výstupem spolupráce Galerie Laboratorio a galerie m.odla je v rámci jarní edice Máme otevřeno pop-up výstava Kolaboratorio Vol. 2. Ve dnech 26. až 29. dubna budou mimořádně zpřístupněna dvě podlaží suterénu bývalých Elektrických podniků na Bubenské 1 (budova ORCO) o rozloze 850 m². Prostory od 30. let 20. století sloužily jako městské lázně. Třicítka umělců v těchto chátrajících, leč unikátních funkcionalistických prostorách připravila pro tento projekt site specific instalace. Divák, vybavený mapou lázní a baterkou, bude aktivně zapojen a jednotlivá umělecká díla si najde sám. V den vernisáže 26. dubna se budou konat dvě komentované prohlídky: v 19:00 a v 20:30.

Galerii Laboratorio založily v roce 2011 historičky umění a kurátorky Klára Ulrichová a Jolanta Trojak. Galerie funguje jako soukromá galerie exkluzivně zastupující svoje umělce a zaměřující se na mladé umělce. Galerie sídlí ve 2. patře budovy bývalých Elektrických podniků, Bubenská 1. Více informací na www.galerielaboratorio.com

Máme otevřeno
26. 4. 18:00–22:00
různé galerie na území Prahy 7
www.facebook.com/pages/M%C3%A1me-otev%C5%99eno-We-are-open/235341939849253

Kolaboratorio
26. 4. 18:00–22:00
27.–29. 4. 15:00–18:00
Bubenská 1, Praha 7