Přestože je tento obrat připsán názvu uměleckého díla, vychází již z díla hudebního – je součástí textu písně Oh, Sister Boba Dylana. Upozornit na to, co je pomíjivé, právě když takovou pomíjivost můžeme nejméně očekávat, přichází kontroverzní výstavou samotný Jake Chapman.

A samotný v tomto smyslu není jen akcentem holdu, ale důrazem na to, že aktuálně, po jedenácti letech, je k vidění jeho výstava. A to již zcela samostatná, bez vlivu svého bratra Dinose, se kterým Jake tvořil do roku 2020 tvůrčí tandem Chapman Brothers. Výstavní projekt je představen v olomoucké Telegraph Gallery a připisuje jí tak další z nadstandardních výstavních realizací v rámci tuzemského galerijního provozu.

Dílo bratří Chapmanů vždy budilo ohlasy. Už proto, že přineslo pokaždé specifický pohled na citlivá společenská a historická témata, ale také kvůli své přímosti a otevřenosti, s jakou oba umělci kriticky do tvůrčího pole vstupovali. Hrana, která je vlastní jejich výstavním projektům – v tomto případě tedy nikoli ta geometrická, ale metaforická, řadí oba umělce k těm nejvíce kontroverzním autorům současnosti. Brian Sewell (1931–2015), novinami The Guardian titulovaný jako nejslavnější a nejkontroverznější kritik umění v Británii, označil jejich dílo Hell (2000) jako „první významné dílo 21. století“. A to přesto, že jejich tvorbě dlouhodobě vytýkal zejména touhu po senzaci a povrchnost. Není divu, že obrovská dioráma představující miniaturní figurky nacistů v bizarních a násilných scénách, kterými je dílo Hell, vzbuzuje šok. Témata stále živé historie jsou hranou, jejíž ostrost bude ztupena až se společnosti nebude generačně dotýkat, ale bude pouhou informací v historických knihách. Pak ale samozřejmě nebude tak peprným námětem, kterým lze skrze intermediální ztvárnění lidstvo nejen trochu podráždit, ale akcentovat závažnost námětu skrze autorskou imaginaci.

Trosky jako metafora lidstva
Kontroverzi se nevyhýbá ani tento samostatný výstavní projekt Jakea, nazvaný Flotsam & Jetsam. Název sám o sobě enigmatický, v překladu značící na hladině plující trosky. Věci a to, co moře vyvrhne na pobřeží. Další metafora k záměru vyjádřit neformálnost, v jaké se jeho tvorba může předvést. Na padesát děl, která připomínají občas návštěvu dětského tábora, jindy návrat do hippie období nebo vhled do jogínské komunity zcela jasně odfoukne výfuk plynu z Trabantu, který jako apropriovaný objekt nepřeváží již nikoho živého, ale stále dokola v pravidelném algoritmu dusí dvě figuriny, které z vozidla smrti již nikdy nevystoupí. Zřejmě nejvíce kontroverzní část výstavy, jejíž poselství má jasné odkazy podpořené namalovanými symboly na autě. Teorie budoucnosti, která předvídá, že lidstvo zcela přestane existovat a přijde doba nadvlády alternativní inteligence – akceleracionismus.

Myšlenkové nastavení celého výstavního projektu rozkrývá, že evoluční logika pozdního kapitalismu a integrace technologie s kapitálem nás nakonec dovedou k vymření. Nikoli nepředstavitelná budoucnost se tak pod dílem Jakea Chapmana a kurátorem výstavy Marka Sanderse zhmotňuje v Telegraph Gallery a přináší tak do tuzemského prostředí mnohavrstevnatý výstavní projekt, ve kterém i samotný Jake Chapman udržuje vědomí filozofie, pop-kultury i fantastické dystopické avantgardy.

Jake Chapman: Flotsam & Jetsam
Telegraph Gallery (Jungmannova 4, Olomouc)
5. 9. — 21. 11.