Po čtyřech letech se norský režisér Joachim Trier vrací na filmová plátna se snímkem Citová hodnota. Film je v kinech od konce loňského roku a už stihl posbírat řadu prestižních ocenění — od Velké ceny v Cannes přes Zlatý glóbus pro Stellana Skarsgårda až po triumf na Evropských filmových cenách. Snímek nyní míří i na Oscary. V čem ale spočívá jeho skutečná výjimečnost?

Jednou z hlavních „postav“ filmu není pouze herecké obsazení, ale také dům, v němž se rodinná historie odehrává. Stává se nositelem paměti, samostatnou entitou, kolem níž se točí život jedné rodiny. Nevyřčené příběhy a potlačené emoce se zde setkávají, vrství a odrážejí.

Hlavní roli ztvárnila Renate Reinsve, která zde hraje úspěšnou divadelní herečku a divákům je známá z předchozího Trierova filmu Nejhorší člověk na světě. Její nevyřčené pocity vůči otci, režiséru Gustavovi (Stellan Skarsgård), spolu s prasklinou v domě tvoří ústřední motiv celého snímku. Otec odešel od rodiny před mnoha lety, ale po smrti jejich matky se vrací – tentokrát s plánem zůstat. Gustav, kdysi úspěšný režisér, chce natočit svůj poslední film a nabídne hlavní roli své dceři Noře. Ta ji však odmítá: oponuje, že spolu nejsou schopni ani mluvit, natož aby spolu natočili film. Zároveň se potýká s epizodami deprese a panickými atakami.

Role se nakonec ujímá hollywoodská herečka Rachel Kemp (Elle Fanning), která se s velkou pečlivostí připravuje na první artovou roli. Už během příprav však narazí na překážky: bude „netflixová“ herečka platná v artovém filmu? Problémům také čelí Gustav – kolik kompromisů musí dnes umělec udělat, aby své dílo dokončil a „dobře prodal“? A zůstane tak jeho práce hodnotná?

Režisérova omluva: neschopnost mluvit, vyjádření skrze dílo

Když je Rachel nucená kvůli roli obarvit své blond vlasy na přesnou barvu Gustavovy dcery a roli stále nedokáže přijít na kloub, postupně jí dochází, že tato postava nebyla psaná pro ni – a že ji ani zahrát nemůže. Čtené zkoušky i Gustavův výraz ukazují, že to nefunguje. Role se tak nakonec vzdává.

Nora si scénář přečte až ke konci a čte pasáže, které už dříve zazněly od jiné herečky – vizuálně velmi podobné, nicméně bez příběhu v pozadí. Teprve tehdy si scénář čte a dochází jí, že scénář nebyl psaný pro velkolepost návratu k jeho kariéře, ale že byl psaný pro ni – jako omluva, způsob, jak vysvětlit, co slovy nejde, a vyjádřit své city skrze umění.

Přes neschopnost přímé komunikace Gustav své dceři rozumí hlouběji, než si ona sama uvědomuje. Skrze vyprávění svého vlastního příběhu – včetně traumatu z dětství, mučení jeho matky nacisty a její následné sebevraždy – ukazuje, že hlavním cílem není vyrovnat se se smrtí matky, ale získat odpuštění a pochopení od dcery.

Rodina, čas a smíření

Na rozdíl od filmu Nejhorší člověk na světě, který se soustředí na partnerské vztahy, se Citová hodnota obrací k rodině a času, jenž plyne neúprosně rychle a formuje naše vztahy. Film citlivě zachycuje komplikovaný, mnohovrstevnatý příběh, který nakonec směřuje ke smíření.

Jeden rodinný příběh tak vidíme z několika úhlů, jak jednotlivé prvky zasáhly jednotlivé členy rodiny a kudy se poté ubíraly jejich životní cesty. Důležité je ale to, že se opět jednou setkají. Film tak není ani naivní, ani sentimentálně romantický. Neslibuje jednoduché smíření, pouze hřejivě — a s opatrností — sbližuje lidi, kteří spolu dlouhá léta nebyli schopni ani promluvit.

Citová hodnota
režie Joachim Trier
Norsko / Francie / Dánsko / Německo / Švédsko
2025, 134 min

Nejočekávanějším snímkem letošního roku bude nepochybně další film Christophera Nolana, režiséra filmů oceněných deseti Oscary, který uvedl svůj velkofilm Oppenheimer teprve ani ne tři roky zpět. Po tak krátké době tak přichází snad s ještě větším počinem – Odysseou.

Jedná se o jeho největší projekt (ano, ten, který natočil atomovou bombu, přichází s něčím ještě větším), ve kterém se objeví řada známých herců – Matt Damon, Robert Pattinson, Zendaya, Tom Holland či Anne Hathaway.

Osobně jsem zvědavá, jakým směrem se Nolan v námětech vydá dál. Oppenheimer vycházel z biografické knihy American Prometheus – lze u něj spatřit určitou fascinaci antickou mytologií? Může přijít ještě s něčím větším?

Film bude opět uveden v IMAXu – sám Nolan říká, že už ani v jiném formátu své filmy vidět nechce a netají se tím, že točí především pro kino. Nerad používá triky a v době nástupu AI si myslím, že to jeho díla činí o to lepšími. Využijte tedy výhodu, že v Praze je jediné kino s IMAXem v České republice a zajděte si na film právě tam. Lístky na premiéru v kině IMAX Flora se daly koupit už rok dopředu a byly vyprodané během 12 hodin.

Domácí scéna přinese pokračování true crime seriálu

Očekávaným pokračováním seriálu je také Metoda Markovič: Straka. Seriál už měl svou slavnostní premiéru na brněnském festivalu Serial Killer, diváci se ho ale dočkají až v lednu na službě OnePlay – kde původní tvorba opět zachází do vod true crime, žánru v České republice nesmírně oblíbeného.

Oproti Hojerovi však spartakiádní vrah dodnes žije, byť pod změněným jménem. Mnoho herců tuto nabídku odmítlo – přece jen jde o poměrně ojedinělý případ vraha, který je stále naživu. Seriál si přitom neklade za cíl vraha bulvarizovat; vychází z policejních spisů a dobových materiálů, a je tak syrovější a autentičtější.

Na obsazení samotného Straky se zvažovalo téměř 90 adeptů a mnozí z nich roli odmítli, často dokonce na popud rodičů – spartakiádnímu vrahovi bylo v době spáchání skutků pouhých 16 let. Hlavní roli nakonec ztvární Maximilián Kocek, představitel hlavní postavy v seriálu Sex O’Clock.

Noví režiséři Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar seriál přebírají po Pavlu Soukupovi (režisérovi mimo jiné filmu #annaismissing) a plánují také třetí řadu seriálu i samostatný dokument o vyšetřovateli Jiřím Markovičovi.

Festivalové artové tipy ze Skandinávie a Jižní Koreje

Joachim Trier přišel na konci roku 2025 se snímkem Citová hodnota, který se okamžitě dostal na shortlist Oscarů. Nový film navazuje na jeho úspěch s Nejhorším člověkem na světě a do hlavní role opět obsadil norskou herečku Renate Reinsve, tentokrát spolu se Stellanem Skarsgårdem. Film byl uveden v Cannes, kde sklidil téměř dvacetiminutový potlesk. Pokud jste fanoušci skandinávských filmů, tenhle snímek by vám neměl uniknout.

Dalším snímkem, tentokrát jihokorejským, který se umístil na oscarovém shortlistu, je film Není jiná možnost. Bizarně temný příběh ukazuje, kam až mohou lidé dojít ve chvíli, kdy přijdou o své stabilní místo v prestižní papírenské firmě a jejich dosud dokonalý svět se začne rozpadat. Film už získal pozornost publika v hlavní soutěži benátského festivalu a v hlavní roli se zde představil Lee Byung-hun ze seriálu Squid Game, to vše pod taktovkou režiséra Park Chan-wooka. Diváci z Benátek i Toronta film přirovnávají k jihokorejské filmové senzaci Parazit.

Ačkoliv článek nepokrývá všechny očekávané premiéry roku 2026, výběr těchto filmů a seriálů ukazuje, že je na co se těšit. Ať už jde o velké kinozážitky, silnou domácí tvorbu nebo festivalové snímky, které si nacházejí cestu k širšímu publiku.

Do kin přichází norský snímek Thelma režiséra Joachima Triera. Při festivalových projekcích rozdělil publikum na dvě části – jednu emočně zasaženou a druhou svébytně znechucenou. Z čeho vyplývá onen dualismus?

Nahlížíme-li na tento snímek jako na alegorické umělecké dílo, které pomocí symbolů vypráví určitý děj, zůstává interpretace pouze na publiku. Záleží jen na naší míře sebeprojekce a empatie, které jsme ochotni propůjčit dílu, a na ochotě hledat v pohyblivém obrazu to nevyřčené. Pokud se nám samotný děj příčí, zůstaneme u plošné dějové linie, která sama o sobě nepřináší nic novátorského. Hledáme-li však druhý plán, můžeme si z podobně laděných celovečerních snímků odnést velká poznání o nás samotných. Tak to v umění funguje vždy, chceme-li si ho užít, je dobré cestou do projekčního sálu nebo galerie odložit skeptičnost.

Potlačená sexualita
Bylo by příliš snadné držet se ústřední dějové linie, kdy hlavní postava Thelma přichází do nového prostředí, začíná žít samostatný život vysokoškolské studentky, která znovuobjevuje svou identitu, když si začíná uvědomovat potlačovanou sexualitu, ústící až v podivné psychogenní záchvaty. Toho si byl patrně vědom i sám autor, a proto se ve snímku objevují současně různé mystické souhry, které právě jedné části publika v sále nejsou příliš po chuti. Nadpřirozené schopnosti hlavní hrdinky a artové postprodukční efekty vykreslující její vize jsou oslím můstkem pro otevřenou kritiku pokrytectví křesťanské hetero-normativní společnosti. Přijímání sebe sama navzdory dogmatické výchově pak v Thelmině příběhu zrcadlí jen zástupy dalších dospívajících queers. Značná část populace v současnosti navzdory nejnovějším vědeckým výzkumům stále věří tomu, že homosexualita je něco, co by se dalo vyléčit v ústavech, a oživuje tak spirit společenské diskriminace těchto menšin z počátku minulého století. Jiné rodiny možná chápou, že se sexuální orientací se rodíme a nemůžeme ji nikterak ovlivnit, ale sami bojují s biblickým ideálem Adama a Evy, muže a ženy, jako jediným „normálním“ typem vztahu − vše ostatní je ďábelským chtíčem, jehož démonské svody ovládají duši jejich potomstva.

Ďábelský chtíč a nadpřirozeno
Snímek samotnou víru a lásku silně vyzdvihuje nad pochybnosti a strach. Právě tento Thelmin niterný boj ukazuje, jak fatální následky ony emoce mohou mít, neboť hrdinka sama zjišťuje, že má nadpřirozené schopnosti, kterými její podvědomí ovlivňuje realitu. Právě zmíněné schopnosti a středověké čarodějnické procesy jsou častým terčem divácké kritiky, ale vnímejme je komplexněji v rámci filmového porovnávání dobrého a zlého, kletby a daru, cudnosti a pokušení, víry a pochybnosti, Ježíše a Satana.

Dominantní postavou je otec Thelmy, který pod náboženskou záštitou ve svých nejlepších úmyslech vědomě koná zlo. Hraje si na Boha, který může soudit a zasahovat do osudů druhých. Celé je to však tak nenásilně divákovi podáno v detailech a metaforách, že samotná myšlenka doznívá ještě při závěrečných titulcích. ∞


Thelma
režie Joachim Trier
Norsko, 2017, 116 min.