Jonáš Zbořil a Jakub Johánek každé pondělí v osm večer přinášejí šedesátiminutovou dávku čerstvých tónů. Nalaďte Radio Wave, pusťte Startér a poslouchejte.

Startér objevuje hudební talenty a těm nejlepším nabízí hrát na Radio Wave Live Sessions, natočit singl s Jakubem Johánkem, nakoupit nové hudební náčiní a vůbec být ve středu dění. Dva projekty ze Startéru navíc Radio Wave vyšle na festival Bažant Pohoda.

Máte pocit, že v současné době probíhá expanze nových hudebních projektů?
Jakub: V kontextu doby asi o žádný velký boom nejde. Na druhou stranu technologie umožnila mnohem více projektům něco porodit. Tím pádem rodí každý druhý a občas to třeba ani nestojí za to.

Jaké žánry mezi novými hudebními projekty převládají?
Jonáš: Je to pořád hlavně kytarová muzika. Často se do ní zamíchává ne úplně invenční elektronika. Převažující je melancholická nálada kapel. K radostné, energické hudbě se dostáváme spíš méně často.

Projevuje se v hudebních projektech současný trend individualismu?
JJ: Nepřevládá tak úplně individualismus, děcka kladou důraz na efektivitu, což je podle mě dobře. Většina projektů už nejezdí v šesti lidech velkými dodávkami a s velkou show. Dva, tři muzikanti si sednou do třídveřáku a s malým backlinem předvedou velké věci.

Pozorujete někoho vypuštěného ze Startéru, který se za svůj let už vznesl do výšin?
JZ: Třeba Aid Kidovi se moc daří, ten kluk má myslím budoucnost. Pak třeba i brněnští Ghost of You. Obecně mám strašnou radost, že kapely, které se objeví ve Startéru, berou hudbu vážně, makají na sobě, vydávají singly, koncertují. Jsem přesvědčený, že o dobré polovině z nich ještě uslyšíme.

JJ: Uslyšíme, ale jen pokud na sobě budou stále pracovat. Pokud je neopustí to počáteční okouzlení, poblouznění, stále budou nacházet potřebnou inspiraci. Kapely, které zazněly ve Startéru, pravidelně doporučuji muzikantům a promotérům.

Co pro vás dva hudba znamená – kromě toho, že v tom redaktorském podání je prací?
JZ: Pro mě hudba ještě pořád práce není. Je to radost. Jinak taky hraju ve dvou kapelách, Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra, kde má hudba hlavně funkci prostoru k nějakému sebevyjádření, ke komunikaci, k oddechu.

JJ: Hudba je pro mě životní prostor. Prostor, ve kterém dýchám už téměř dvacet let. Měl jsem to štěstí vnímat hudbu v mnohem více kontextech. Hrát ve 100 °C a dalších kapelách, hostovat na deskách kamarádů, hrát dub jako DJ, moderovat jak v rádiu, tak v televizi, komponovat muziku do reklamy. Vybírat ji, nesnášet ji. º

beze zbraně

jako bys uléhala mezi krokodýly
naprosto beze zbraně

kachle se plíží
svítí vzrušením

dřepíš ve vaně
čistíš si zuby prstem
protože všechny věci
už sis odnesla


čekat

mám strach že na mě někde čekáš
televize tiše beze zvuku
a sedačky trochu páchnou potem

velké nohy máš přiskřípnuté
v botách jako čínská dívenka
prsty nemotorně rozesíláš vzkazy

vzpomínám si jak jsi do bytu
koupila záznamník

a všude jsme pak nacházeli
prázdné kazety


Básnická sbírka vychází v těchto dnech v nakladatelství HOST.