Přestože jméno Josefa Sudka přesáhlo nejen oborový kontext a nabylo světového významu, není tento fotograf veřejnosti představen ještě zcela úplně. Ze šuplíku byly vytaženy jeho „fešandy“ – tedy gotické madony a světice, sochy, které vášnivě a dlouho fotografoval.

Záliba v zátiších je pro Josefa Sudka (1896–1976) jednou z charakteristik jasně zřetelných v jeho tvorbě. Zátiší z jeho ateliéru se dostala do povědomí tak výrazně, že jeho jméno v souvislosti s avantgardní evropskou fotografií je v dějinách umění v sekci nejvýznamnější čeští fotografové v období mezi první a druhou světovou válkou navždy otisknuto.

Fotografování uměleckých děl – grafik, architektury, užitého umění, obrazů, ale hlavně soch, bylo Sudkovou profesní náplní. V případě tohoto autora lze ovšem těžko hovořit o dělení jeho činnosti mezi profesionální a osobní v tom smyslu, že by snad k nějakému z těchto žánrů přistupoval méně odpovědně a svědomitě. Možná jen ty fešandy fotografoval s větší vášní.

Sudek komplexní i kompletní
Nutno ale s akcentem opětovně zmínit právě onu publikaci Sudek a sochy editovanou Hanou Buddeus, která na šesti set stranách v perfektním grafickém zpracování Martina Grocha & Tim + Tim představuje množství více jak čtyři sta reprodukcí, pěti odborných esejů i několik medailonků Sudkových nejdůležitějších zákazníků, s nimiž spolupracoval. Růžová obálka knihy s typografií v oranžové barvě vhodně přitahuje čtenářovo oko a svým ztvárněním se řadí do vnímání současného vizuálního stylu, který je při vydávání archivních materiálů tak oblíbeným propojováním. Křídový papír nechává vyznít veškerým profesionálně zpracovaným grafickým podkladům a představuje skutečně oku lahodně všechny publikované reprodukce, kterým neubírá v sazbě ani na tolik nutné vzdušnosti a prostoru. Velkoryse zpracovaná kniha s ohledem a respektem ke zpracovávanému obsahu je vizuálním i intelektuálním exkurzem, který je záhodno umístit do osobní knihovny a těšit se z této papírové fešandy opětovně.

Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy
GHMP – Dům fotografie (Revoluční 5, Praha 1)
23. 6.–27. 9.


Sudek a sochy
Hana Buddeus (ed.)
Ústav dějin umění Akademie věd, 2020, 600 str.

Není zas tak úplně neobvyklé, aby se čas od času na veřejnosti neobjevily nové, dosud nepublikované a nevystavované práce známých umělců. Pokud se ale objeví příležitost odhalit takových děl hned několik tisíc, jedná se už o věc zcela unikátní, zvlášť pokud jde o díla takové osobnosti, jakou byl fotograf Josef Sudek. A někdy stačí jen nově pohlédnout na věci, které máme dlouho před očima.

Rok 2016 byl v kulturních a historických institucích poznamenán jedním významným výročím, tím bylo 700 let od narození Karla IV. Podstatně skromněji a méně viditelně se slavilo dvojité výročí jiného českého velikána, fotografa Josefa Sudka (1896–1976). Při této příležitosti vznikl na půdě Ústavu dějin umění AV ČR projekt, tzv. „Sudek project“, s cílem zachránit, odborně zhodnotit a popularizovat autorovu živnostenskou fotografii.

Když Josef Sudek v září roku 1976 zemřel, ujala se zpracování jeho pozůstalosti historička umění Anna Fárová. Během své práce oddělila autorovu tzv. volnou tvorbu od zakázkové dokumentární fotografie. První soubor obdrželo převážně Uměleckoprůmyslové muzeum spolu s dalšími institucemi, druhý získal do opatrování Ústav dějin umění AV ČR. Ve fototéce této instituce je tak do dneška badatelům pracovně k dispozici kolem 20 000 fotografií tohoto autora (negativů i pozitivů). Jedná se o částečně známé soubory Sudkovy práce pro Krásnou jizbu, Družstevní práci, dokumentace moderní architektury Hradce Králové, dokumentace katedrály sv. Víta v době protektorátu nebo fotografie Prahy po náletech v roce 1945. Ale zejména pak velké množství fotografií soch a obrazů, jejichž reprodukováním se Sudek živil. Tyto fotografie až poměrně nedávno začaly být chápány jako výtvarné artefakty a tento jejich status nyní podtrhují vysoké částky, za které se Sudkova dokumentární tvorba draží na světových aukcích. Prostřednictvím grantu Ministerstva kultury NAKI vznikly prostředky, díky kterým se s tímto unikátním fondem může podle toho také nakládat.

„Sudek project“ se snaží o komplexní uchopení celého souboru. Jsou tu zahrnuty nevyhnutelné restaurátorské práce, nové vhodnější uložení pozitivů i negativů, kompletní digitalizace a následné zveřejnění na internetu, dále výstavy s odbornými katalogy, mezinárodní konference a samozřejmě kontinuální odborná činnost. V rámci projektu byla v létě uspořádána výstava Josef Sudek: V šeru chrámu, která proběhla v Ateliéru Josefa Sudka a která představila málo známé fotografie katedrály sv. Víta z doby protektorátu. Od prvního prosince je možné navštívit výstavu Sudkových fotografií uměleckých ateliérů v galerii Věda a umění na hlavní budově Akademie věd ČR.

Ve dnech 1. a 2. prosince proběhla mezinárodní konference, vztahující se k některým otázkám, které zde byly načrtnuty. V příštích letech se chystají dvě veliké výstavy s katalogem, ale i další přidružené akce. Činnost projektu je možné sledovat na webových stránkách www.sudekproject.cz, ale i na Facebooku a Instagramu. ∞


Josef Sudek: V ateliéru
Galerie Věda a umění, AV ČR (Národní 3, Praha 1)
2. 12.—27. 1.