Nějak jsem si nespočítal, že i umělci mají dovolenou a že se během ní rozhodně nenechají otravovat nějakým troubou z časopisu. Zprvu jsem tomu nechtěl věřit. U čtvrtého odmítavého mailu jsem ale pochopil, že to asi tentokrát nevyjde a rubrika zůstane prázdná. V tu chvíli se moje naivní představa bohémského života umělců, který jsem vždy považoval za kontinuální dovolenou, sesypala jak domeček z karet. A tak přemýšlím… jakápak dovolená? Tu si přece berou prodavačky, pojišťováci, účetní, vedoucí oddělení, manažeři a kdovíkdo ještě. Ale spisovatelé, malíři, sochaři, zpěváci, herci? Copak svůj tvůrčí motor mohou jen tak na týden vypnout, a pak zase nahodit? Musel jsem za vyšší moudrostí. ,,Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte,“ nabádá apoštoly Kristus. A jelikož Bible počítá se vším, hned v dalším odstavci se dočtete: ,,Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl…“ Rozdíl mezi apoštoly a umělci je ten, že ti první se nad svými pronásledovateli smilují. A teď jdu na procházku, budu sbírat rybíz, ráno mě čeká dříví a pak se zase vracím do města.