Alšova jihočeská galerie v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou zve na jarní sezonu na Hluboké trojicí výstav. Expozice Jana Uranta, Martina Velíška a Julia Reichela reflektují současnou malbu, historické inspirace i odraz dnešní vizuální kultury a jsou k vidění do 11. května 2025.

Výtvarník Jan Urant (* 1984) propojuje evropský modernismus s experimenty anglosaské školy kolorismu. Jeho malby se vyznačují intenzivními barevnými kontrasty a vrstvením pigmentů a transformují osobní vzpomínky do vizuálních příběhů. Kurátor výstavy Adam Hnojil popisuje Urantovu tvorbu jako laboratoř, kde se umění setkává s vědeckými přístupy. Výstava Razzle Dazzle přestavuje umělcovy nejnovější práce a poskytuje unikátní pohled na dynamiku barvy, prostoru a emocí v současné malbě.

Martin Velíšek (* 1968) je umělec, který ve své tvorbě zkoumá hranice mezi historií a současností. Ve své práci se často inspiruje historickými uměleckými díly, která prostřednictvím apropriace nově interpretuje. Nejčastěji se odkazuje na „zlatý věk“ nizozemského malířství, přičemž propojuje historické motivy s postmoderním přístupem k interpretaci. Výstava Apropriace, kterou kurátorsky připravila Dita Kozler, vyžaduje soustředění a nabízí divákovi možnost objevovat vícevrstevnaté vizuální narativy.

Julius Reichel (* 1984) patří mezi nejvýraznější české malíře střední generace. Ve své tvorbě kombinuje malbu s objekty a intervencemi do veřejného prostoru, čímž vytváří současnou interpretaci pop-artu v digitálním světě. Výstava Zero Tolerenc, kterou kurátorsky připravil Jiří Ptáček, zkoumá chaos informačního věku a nutí diváka přemýšlet nad způsoby, jakými v dnešní době přijímáme a interpretujeme informace.

text: Marek Svoboda

Jan Urant: Razzle Dazzle
Martin Velíšek: Apropriace
Julius Reichel: Zero Tolerenc
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144)
23. 2. — 11. 5.

Julius Reichel (* 1981) se narodil v Kaplicích. Žije a pracuje v Praze. Absolvoval na UMPRUM v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Je intermediálním umělcem, který se zabývá tvorbou objektů a malbou, ke které přistupuje specifickým způsobem – malířské plátno v jeho chápání není vydefinovanou a uzavřenou plochou, ale spíše východiskem či podkladem pro rozvíjení potenciálu tohoto média a naopak přesahováním jeho evidentních limitů. Reichel se ve fyzických hranicích malířského plátna pohybuje s přesahy jak mentálními, tak tvůrčími – vrství v jednom obrazovém záznamu několik perspektiv, několik lineárních myšlenkových toků. Výsledný obraz pak prolíná množství informací zanesených do vizuální podoby a vrství nejrůznější sféry autorského vnímání reality a přijímaných podnětů. Obrazy jsou záznamy prožitků v informativní a redukované podobě, stejně tak nesou i záznamy emocionálních rozpoložení. Určitý schematismus, který Reichelova díla spojuje, se pak stává jasně čitelným autorským rukopisem, přestože dešifrovat jeho obsahy je mnohdy nemožným cílem. Hravost Reichelových děl přitahuje pozornost a nutí diváka klíčovat autorova sdělení. Zároveň nejednoznačnost čtení jeho děl zneklidňuje a vyvádí diváka ze stereotypního očekávání, které v souvislosti s médiem malby může předjímat. Reichelovy práce přesahují hranice svého podkladu a dle možností prostoru zasahují do dalších ploch, které s plátny vytváří rozšíření jednotlivých vizuálních pojednání. Objekty zhotovené v plně autorské režii jsou impozantními velikány minimalismu založené na podobných tvůrčích principech prolínaní mnoha vrstev a perspektiv. Reichelova práce je fascinujícím způsobem zneklidňující a přesto naprosto konzistentní a otevřená svému vývoji.