Kniha Sláma i hedvábí Džuničiho Sagy patří k těm nenápadným titulům, které čtenáře neoslní formální virtuozitou ani dramatickou zápletkou, a přesto v paměti zůstávají s neobyčejnou vytrvalostí. Její síla spočívá jinde: v trpělivě naslouchaných lidských hlasech a v přesvědčivém obrazu světa, který už zmizel, aniž by byl definitivně zapomenut.

Do autenticity života původních obyvatel města Cučiura, okresního městečka v Japonsku, položeného severovýchodně od Tokia, zve čtenáře Saga – původním povoláním lékař, který po dobu několika desetiletí zaznamenával jejich vyprávění. V knize Sláma i hedvábí tak nejde o literární fikci, ale ani o suchopárnou etnografii. Autor se pohybuje na hraně mezi dokumentem a vyprávěním: jednotlivé kapitoly tvoří mozaiku životních osudů rybářů, obchodníků, gejš, drobných kriminálníků i lidí stojících na samém okraji společnosti. Každý hlas má svůj rytmus, svou zdrženlivost i své slepé skvrny. A velmi důvěryhodně vtahuje do příběhu města, které už dávno vypadá jinak.

Saga se nespokojí s nostalgickou idealizací „starého Japonska“. Naopak: svět slámy i hedvábí je tvrdý, hierarchický a často nemilosrdný. Chudoba, tělesná práce, sociální stigma i násilí jsou zde přítomny s odzbrojující samozřejmostí. Právě tato nepřikrášlenost však dává knize její etickou váhu. Vypravěči se nelitují a autor je k tomu ani nepobízí; jejich životy jsou líčeny s klidem, který může na západního čtenáře působit až znepokojivě. Obzvlášť, když si v dnešní době nadbytku čte o podobě chudoby, kdy děti ještě před odchodem do školy pomáhaly v brzkých ranních hodinách v rodinném podniku s loupáním rýže a často nosily jen jedny záplatované šaty po celý rok a dvakrát do roka pak dostaly nové dřeváky.

Autenticita bez příkras

Zvláštní kvalitu knihy tvoří autorova zdrženlivost. Saga své respondenty nesoudí, nevysvětluje a zřídka interpretuje. Nechává mluvit paměť – selektivní, subjektivní, někdy rozpornou. Výsledkem není „velký příběh“ modernizace Japonska, ale její lidská mikrohistorie: proměna společnosti viděná zdola, skrze těla, práci, rodinné vztahy a každodenní strategie přežití.

Evropskému nebo tuzemskému čtenáři se Sláma i hedvábí může jevit jako kniha, která vybízí až k fantaziím filmové romantizace, ve skutečnosti je ale až překvapivě univerzální. Přes kulturní vzdálenost se dotýká témat, která známe i z evropského prostředí: sociální mobility, paměti chudoby, vztahu centra a periferie či ceny, kterou jednotlivci platí za „pokrok“. Překlad Vlasty Winkelhöferové navíc tuto blízkost citlivě zprostředkovává, aniž by zahlazoval kulturní odlišnosti. Sebrané výpovědi jsou přeloženy s důrazem na autenticitu jednotlivých aktérů. Jazyk se nesnaží příběh nijak literárně zkrášlovat, často je text strohý, popisný a faktický – a právě to z něj činí občas až mrazivě hluboký čtenářský zážitek. Bez vystrojené estetizace, s přímostí, která neobchází pravdivost.

Sláma i hedvábí je knihou, která se dá číst i ve spěchu dnešní doby. A to právě proto, že dokáže vtáhnout do svého pomalého tempa a přinést klid a hloubku prožívání. Za přijetí tohoto pozvání do světa, který již dávno pominul, nabízí kniha jako odměnu vhled do světa, jenž se nevnucuje, ale o to naléhavěji klade otázku, co všechno z lidských životů mizí spolu s dějinami – a co naopak přetrvává. A pokud budete oddalovat dočtení této knihy, abyste si atmosféru Japonska první poloviny 20. století mohli vychutnávat déle, otevřete stránky knihy Zpověď šéfa Jakuzy, která je volným propojením a druhým svazkem Džuničiho Sagy, který opět skrze vyprávění lékaře přináší autentické zápisy. A tentokrát přímo šéfa japonské mafie.

Sláma i hedvábí – Život na japonském maloměstě před sto lety
Džuniči Saga
K-A-V-K-A knižní a výtvarná kultura s.r.o., 2025,
208 str.