Adaptace románu Měsíční kámen islandského spisovatele Sjóna, který proslul i jako autor několika textů zpěvačky Björk, je první premiérou 10. sezóny Studia Hrdinů. Po úspěšném představení Skugga Baldur, které se na této scéně stále uvádí, je to již druhé setkání s tímto autorem.

Inscenace režisérky Kamily Polívkové v minimalistické, ale velkorysé scénografii Antonína Šilara, využívá výjimečného nadání dvou hereckých interpretů Jana Ciny a Terezy Hofové. Zásadní roli mají filmové záběry, které vznikaly v režii Nanny Marie Snorradottir. Islandskou stopu na výsledné podobě zanechává též skladatelka hudby Thoranna Björnsdottir ve spolupráci s progresivním hudebníkem a producentem Aid Kidem.

Česko-islandský tvůrčí tým usiluje o vytvoření platformy pro otevřenou diskuzi o životních podmínkách a právech queer komunity nejen na Islandu, ale především v České republice. Proto Studio Hrdinů plánuje sérii debat k této tématice.

text: Jan Horák

Sjón: Měsíční kámen
Studio Hrdinů (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
premiéra pá 2. 9. 20:00
nejbližší reprízy so 3. 9., út 13. 9., st 14. 9.

Poslední premiérou loňské sezóny v brněnském HaDivadle byla adaptace novely Petry Hůlové Macocha. Inscenace, která je koprodukcí této scény se Studiem Hrdinů, se dočká začátkem září své pražské premiéry a zahájí šestou sezónu tohoto divadla. Režisérkou inscenace a zároveň kmenovou režisérkou Studia Hrdinů je Kamila Polívková, která poskytla krátký rozhovor.

Po práci na představení Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny z pera Davida Zábranského jsi nyní přenesla na jeviště novelu Petry Hůlové Macocha. Je to od tebe cílená volba – získávat pro divadlo současné domácí prozaiky – spisovatele-individualisty?
Individualisty mám ráda a odjakživa se bráním škatulkování. Není pro mě tedy až tak podstatné, jestli dotyčný je nebo není dramatik, mnohem víc mě zajímá jeho téma, jak nahlíží na svět okolo, čím se zabývá, jaký má postoj a jakým způsobem jej formuluje. Ráda se konfrontuji s něčím, co mi není úplně blízké, protože mám dojem, že to rozšiřuje můj rozhled a podporuje schopnost myšlení. Petra Hůlová i David Zábranský jsou nejen vynikající autoři, ale angažují se ve veřejném životě a jejich názory či postoje jsou často kontroverzní a vyvolávají vášnivé diskuze. Nebojí se jít proti proudu a připomínají existenci jiných světů – jsou takovými „průvodci nebezpečným územím“. A pro mě osobně je přesně toto smyslem divadla – zkoumat, angažovat se, sdílet a především komunikovat.

Jak se liší divadelní úprava od novely Petry Hůlové?
Původní monolog jsme rozdělili mezi pět hereček. Je to velice různorodá společnost a já se ráda nechávám inspirovat rozdílnými přístupy a osobními příběhy každé z nich. Vzniká tak celé spektrum charakterů, respektive postav: autorka, matka, milenka, manželka a především žena-monstrum. Je to taková „pětihlavá saň“, která svádí každodenní boj o své místo na slunci – nebezpečná je ovšem především sama sobě. Jde nám o zobrazení mentálních procesů odehrávajících se v hlavě jedné bytosti, která se cílevědomě propadá do propasti jenom proto, aby se nestala „obětí“ a poslušnou „plnitelkou“ tradičních (ženských) rolí. Víc neprozradím, abychom diváky nepřipravili o překvapení. º


HaDivadlo a Studio Hrdnů: Macocha
Studio Hrdinů (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
so 9. 9., ne 10. 9., po 11. 9. 20:00


autor: Matěj Nytra

Poslední premiéra poslední sezóny souboru Divadla Komedie tématy k zamyšlení jen přetéká. Nepsaná, samozřejmá pravidla, která mnohdy zcela tupě dodržujeme a na jejichž skutečný účel a důvod jsme se přestali ptát. Vrozená a médii podporovaná lačnost po nahlédnutí do soukromí jiných. Prolínání hranic uměleckého projevu s osobní rovinou života umělce.

112 dní před ukončením svého působení v Divadle Komedie uvede tento soubor premiéru hry Kathariny Schmitt pod názvem SAM. Dalo by se říci, že pražská inscenace má dva rodiče: Kamilu Polívkovou a Karla Rodena. Zatímco žena v tomto případě poněkud netypicky zasévá a určuje formu (režie, scéna a kostýmy), muž skrze svůj herecký projev uskuteční samotný porod a péči o novorozeně (jediný herec inscenace).

Na svět tak má podle očekávání přijít svérázný umělec, živá bytost a umělecké dílo v jedné osobě. Uvrhne sám sebe do dočasného vězení, určí si přísná pravidla, nechává se pozorovat a označuje toto počínání za umělecký projev. Po uplynutí stanovené lhůty již však není schopen návratu do normální reality mimo vlastnoručně vyrobenou klec a stává se tak vězněm i věznitelem. Jsou silnější mříže z oceli, nebo omezení v naší hlavě?

Hra slibuje až voyeuristickou podívanou a polemiku nad vztahem umělec – divák. S tímto tématem souvisí celosvětová popularita nejrůznějších reality show a následné společenské uznání jejich účastníků. Nezbývá než se zamyslet nad hranicemi a významem dnešního umění jako takového: Kam až jsme ochotni zajít?

Premiéra se nakonec přesouvá z 10. 4. až na 27. 4. a další reprízy proběhnou v květnu.


SAM
Katharina Schmitt
překlad Viktorie Knotková
režie, scéna a kostýmy Kamila Polívková
dramaturgie Hermann Seeler
hraje Karel Roden
projekce Štěpán Vodrážka
hudba a korepetice Sára Bukovská

Divadlo Komedie
Jungmannova 1, Praha 1
27. 4. premiéra
reprízy 2., 8., 14., 19. a 20. 5. 20:00
132–300 Kč