Prsty sjíždím po jednotlivých zvoncích a potichu si je pro sebe předčítám. Ten, který hledám, se nachází až v druhé řadě napravo a nese jméno Karel Gott. Zmáčknu ho. Z reproduktoru umístěného nad zvonky se ozve zapraskání a poté následuje táhlé bzučení, které mi otevře vchodové dveře.

Nacházím se v typickém, pražském, činžovním domě z počátku minulého století. Projdu halou a postupně stoupám po schodech nahoru. Už vím, kam jdu. Nejsem tu poprvé. Avšak i kdybych byl, tlumená hudba v dáli mi pomůže s orientací. Secesní zábradlí mi ubíhá pod rukama. Nakonec se zastavím před polootevřenými dveřmi do bytu č. 7.

Zavírám za sebou. Bytem se rozléhá muzika přebíjená intenzivními rozhovory. Zouvám si boty, odkládám je na přeplněný botník a jen v ponožkách překračuji lidi sedící všude kolem na zemi. Kličkuji nejen mezi rukama a nohama, ale i mezi psem a hroudami sádry. Zamířím do kuchyně, ze které se line cigaretový kouř a lehce tlumené světlo pocházející ze světelné instalace zavěšené nad domácím barem. Rozhlížím se a hledám známé tváře. Nakonec skrze škvíru mezi lidmi zahlédnu kamarády. Stojí u baru a vybírají si jednu z ručně motaných kusovek. Kromě nich je nabízeno pivo za 20, víno za 25 a gin s tonikem za 40. Utíkám sem od každodenní reality.

Kdybyste tuto bytovou galerii hledali na ArtMapě, nenajdete ji tam. Ukrývá se v jednom z běžných letenských bytů. Občas ani sousedé nevědí co se děje za dveřmi bytu č. 7., a jen občasná setkání s lidmi proudícími do třetího patra jim mohou být nápovědou.

Prostor jako inspirace
Za celým projektem stojí Veronika s Nelou. Jsou to spolubydlící a zároveň studentky umprumky a AVU. Galerie funguje od roku 2016. Už od prvních výstav byla snaha vymazat propast mezi klasickými a novými médii. Avšak letenská bytová galerie není pouhým prostorem pro vystavování. Místo je samo o sobě živým organismem, který se přeměňuje pod rukama jednotlivých umělců, již mu vtiskávají pokaždé jinou podobu. Díky tomu se vystavovacím prostorem stala větrací šachta, nebo strop WC, na který byla umístěna jedna z videoprojekcí. Mladistvý punkový přístup podtrhuje atmosféru místa. Zde se fantazii meze nekladou.

Od počátečního nápadu došlo k vývoji, nicméně charakter akce zůstává i nadále stejný. Galerie vznikla v podmínkách užívání si momentu teď a tady a neřešení budoucnosti. Myšlenka naprosté svobody se prolnula s naší mladostí. Neklid ve třetím patře letenského bytu pokračuje a bude probíhat do té doby než ideály, které ztělesňuje, z nás vyprchají. ∞

Knihu Mariuse Szczygieła Gottland není nutno dlouze představovat. Je možné zachytit všechny zákruty a spletitosti české historie i na divadelních prknech? Po ostravském Divadle Jiřího Myrona se o to pokouší i Švandovo divadlo na Smíchově.

A to si bere na pomoc dva triky. Tím prvním je ztvárnění více osobností jedním hercem. Ten druhý se jmenuje „Facebook“. Ano, už zase ono neustále připomínané prokletí dnešní společnosti. Pomocí promítání různých facebookových statusů jednotlivých osobností tvůrci docílili efektivního propojování děje. „Josef Goebbels je ve vztahu s uživatelkou Lída Baarová.“ „Tomáš Baťa, prodejce nejkvalitnější české obuvi – toto se líbí uživateli Antonín Baťa.“

Ne že by facebookové projekce byly nepostradatelné, jednotliví herci přepínají mezi velkým množstvím charakterů rychle a přesvědčivě. Během minuty tak můžeme poskočit o několik desetiletí dopředu a zase zpět. Kdo nečetl knihu nebo nezná všechny dějinné souvislosti, si však pravděpodobně nespojí vše. Ale hlavní, na přeskáčku vypravované hitorické linie jsou zřetelné. Baťa, Goebbels/Baarová, smrt Jana Procházky, stavba Stalinova pomníku, Golden Kids. Nejdůležitějšími motivy jsou případ „pochodně 2003“ – mladíka Zdeňka Adamce, který se v roce 2003 upálil po vzoru Palacha a Zajíce na protest proti konzumní společnosti a samozřejmě v posledních několika dekádách v kulturní sféře nepřehlédnutelně viditelný Karel Gott.

Scéna je v tomto případě jednoduchá – stačí pár židlí, hercům obleky, mimika dělá divy. Gottland ve Švandově divadle se s předlohou vypořádal důstojně. Vhodné pro ty z vás, kteří byste zachtěli oprášit si své historické znalosti či si užít divadlo s netradiční narativní formou.

režie Petr Štindl
scénář Petr Štindl a Dodo Gombár
dramaturgie Lucie Kolouchová
hrají Martina Krátká, Patrik Děrgel, Zuzana Onufráková a další

Zasloužilý (1977) a národní (1985) umělec, obojí uděleno prezidentem Gustávem Husákem; držitel Medaile Za zásluhy I. stupně (2009) uděleno prezidentem Václavem Klausem.

Karel Gott je bez debaty bohem české i německé popmusic. Tisíce nahrávek, desetitisíce děkovných dopisů, statisíce – ne-li miliony fanoušků. A proto jsme se i my ohlédli za kariérou „Zlatého slavíka z Prahy“, který je ve skutečnosti z Plzně.

1991
První rok comebacku po rozlučkovém mamutím turné v Československu a Německu.
Druhé místo v anketě Český slavík.
Účinkuje v německých komediích The Best of Big Helga a Maraton.
Připravuje album Když muž se ženou snídá.
Maluje a své obrazy s úspěchem vystavuje.
Tančí s Ivanou Trump na Plese v Opeře v Praze.

2011
U příležitosti Valentýna vydává 2CD Za lásku pálím svíci.
„Karel je v březnu na pár dní doma z turné čítajícího 52 koncertů po západní Evropě a hodlá odpočívat,“ sděluje nám Mistrův sekretariát.
Je opět nominován do ankety TýTý.
Vystavuje své obrazy v Havířově.
Plánuje květnový koncert ve Schwarzenbergu, červnové vystoupení v Moskvě a další.