Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary proběhne už na začátku července. Co jeho letošní 59. ročník v období 4.–12. 7. přinese za filmy? Zde je hlavní program:

HLAVNÍ SOUTĚŽ

Cinema Jazireh / Cinema Jazireh / Kino Džazíra
Režie: Gözde Kural
Turecko, Írán, Bulharsko, Rumunsko, 2025, 124 min, Světová premiéra

Afghánistán v době kruté nadvlády Tálibánu. Lejla přežívá masakr své rodiny a její život
získává jediný cíl: najít svého syna Omida. Jenže její vyhlídky jsou v zemi, kde žena
znamená méně než nic, zoufalé, a tak se odhodlává k meznímu a nebezpečnému řešení.
Radikálně mění svou identitu a vydává se vstříc úkolu, při jehož plnění sebemenší
zaváhání může znamenat smrt. Turecká režisérka Gözde Kural i ve svém druhém snímku
Kino Džazíra zúročila své zkušenosti s afghánskými reáliemi, aby s bravurou odvyprávěla
příběh o útlaku, jenž vhání jedince do rolí, které by ve svobodné zemi nikdy nepřijali. Ať už
se jedná o vypůjčenou maskulinitu, nebo vnucenou feminitu.

Divia / Divia / Divia
Režie: Dmytro Hreshko
Polsko, Ukrajina, Nizozemsko, USA, 2025, 79 min, Světová premiéra

Válečné konflikty jsou především lidskou tragédií, přesto by se nemělo zapomínat, že
spolu s člověkem obvykle trpí i příroda. Dokumentární snímek Divia je temně pohlcující
meditací, odhalující bezprecedentní ruskou agresi na Ukrajině a její trýznivé dopady
v místech, která žalují beze slov: lesy proměněné v popel, pole poškozená výbuchy,
zatopená města nebo zrezivělá torza vojenské techniky ve zničených oblastech, ze
kterých se vytratil život. Příroda se ale nevzdává a spolu s ní ani člověk a jeho dvojznačná
existence. Zatímco jedni ničí, ti druzí – odminovači, hledači těl, ekologové – kvantifikují
dopady tragédie a obnovují křehké ukrajinské ekosystémy, přestože horizont stále bouří.

Les Enfants vont bien / Out of Love / Z lásky
Režie: Nathan Ambrosioni
Francie, 2025, 111 min, Světová premiéra

Suzanne a její dvě děti se po letech nečekaně objeví u dveří své sestry Jeanne. Co
zpočátku vypadá jako nesmělý pokus o znovunavázání sesterského vztahu, se s ranním
světlem zcela promění. Suzanne je pryč… Nathan Ambrosioni ve svém intimním snímku
portrétuje ženu, která ze dne na den přebírá mateřskou zodpovědnost za děti, které téměř
nezná. Minimalistické, ale hluboce empatické vyprávění nechává diváka nahlédnout do
pomalého sbližování, váhání a obav nově vzniklé rodiny, i do absurdit, které plodí
nefunkční státní aparát. Francouzské zamyšlení nad tím, jak křehké může být soužití
vzniklé z nutnosti, a jak silné, když se zrodí z lásky.

Jimmy Jaguar / Jimmy Jaguar / Jimmy Jaguár
Režie: Bence Fliegauf
Maďarsko, 2025, 112 min, Světová premiéra

Jimmy Jaguár, nebo prostě jen Jagu… Tak se sám představil. Démon přeskakující z
člověka na člověka, aby ho proměnil v nástroj pomsty. Ale komu se „posedlí“ mstí? Co
mají jejich zdánlivě náhodné oběti společného? Jsou jimi tajuplní lidé bez identity, které
drží naživu jen prostý fakt, že zabít je bylo nezákonné. Sugestivní filmová vize Bence
Fliegaufa, jehož dřívější filmy ocenily festivaly v Berlíně či Locarnu, se odehrává v holé,
nehostinné krajině maďarských nížin. Když se pořádně zaposloucháte, uslyšíte zlověstné
ticho, ale i občasné ozvuky temné minulosti. Nebo volání démona: Jagu totiž potřebuje
nás všechny.

Quan un riu esdevé el mar / When a River Becomes the Sea / Až se z řeky stane
moře
Režie: Pere Vilà Barceló
Španělsko, 2025, 180 min, Světová premiéra

Po třinácti letech se do Hlavní soutěže MFF KV vrací Pere Vilà Barceló, a to s
nekompromisním introspektivním ponorem do duše dívky, která byla sexuálně zneužita.
Hrdinkou jeho šestého snímku je Gaia, mladá studentka archeologie, jejíž vztah k sobě
samé a okolí fatálně poznamenala traumatizující událost. Gaia zprvu nenachází slova k
pojmenování situace, natož odvahu o ní promluvit, posléze ale – podobně jako při
archeologickém výzkumu – začne odkrývat fragmenty minulosti, aby svůj život poskládala
dohromady. Hlavním klíčem k realistickému vykreslení její situace se pro katalánského
tvůrce stal důraz kladený na samotný proces vyrovnávání se s traumatem, který nelze jen
tak urychlit.

Raději zešílet v divočině / Better Go Mad in the Wild / Raději zešílet v divočině
Režie: Miro Remo
Česká republika, Slovenská republika, 2025, 77 min, Světová premiéra

Jedinečnost filmaře Mira Rema spočívá i v originalitě otázek, které jeho filmy vznášejí. Ten
nejnovější, volně rozvíjející motiv stejnojmenné knihy Aleše Palána a Jana Šibíka,
provokuje dotazem, zda je možné strávit život na jednom jediném místě. Původci této
umanuté volby jakoby z dávných časů jsou dvojčata František a Ondřej Klišíkovi. Jurodiví
podivíni, nebo charismatičtí pábitelé? Zdá se, že nikdy nedospěli, jejich svět vykazuje
optikou takzvané civilizace znaky absurdity, avšak ve své nelíčené bukolické uhrančivosti
nabízí možnost vydestilovat pramen inspirace pro nás všechny, někdy znavené
konformním přimknutím se k řádu.

Rebuilding / Rebuilding / Od základu
Režie: Max Walker-Silverman
USA, 2025, 95 min, Mezinárodní premiéra

Tři roky po lyrické romanci Love Song nás Max Walker-Silverman zve s autentickou
dobrosrdečností k návratu do rodného Colorada. Seznamuje nás se zamlklým Dustym
(Josh O’Connor), jehož ranč právě lehl popelem. Kde vzít sílu na nový začátek? Ukrývá se
snad odpověď v komunitě lidí postižených stejnými ničivými požáry? Kdo ví, možná se
nabízí šance pokusit se navázat silnější vztah s dcerkou, bydlící s matkou nedaleko.
Příběh o síle lidské pospolitosti v těžkých časech, protkaný jemným předivem melancholie,
je stejně odzbrojující a delikátně podmanivý jako režisérova neochvějná víra v lidskou
slušnost.

Sbormistr / Broken Voices / Sbormistr
Režie: Ondřej Provazník
Česká republika, Slovenská republika, 2025, 104 min, Světová premiéra

Začátek devadesátých let. Nadaná třináctiletá adeptka zpěvu Karolína dostává šanci stát
se členkou světově proslulého dívčího sboru, postavit se po bok starší sestry a dalších
konkurentek. Vše nasvědčuje tomu, že její neobyčejný talent zaujal obávaného a
obdivovaného sbormistra. V očekávaném psychologickém dramatu rezonuje nejen smutně
proslulá kauza Bambini di Praga, ale i jiné fatální situace střetu nevinnosti s abusivní
autoritou. Zcela prost senzacechtivosti, se soustředěnou pokorou a mimořádně citlivým
vedením začínajících herců přibližuje Ondřej Provazník exkluzivní svět, v němž jde ruku v
ruce lákavá prestiž a předčasné dospění.

Se meg / Don’t Call Me Mama / Neříkej mi mami
Režie: Nina Knag
Norsko, 2025, 108 min, Světová premiéra

Eva je oblíbená učitelka a manželka starosty, který však zradil její důvěru, když ji podvedl.
I přesto chce Eva podpořit jeho politickou kampaň a začne pomáhat v místním azylovém
centru. Zde se sblíží s osmnáctiletým uprchlíkem Amirem, jenž ji okouzlí svým básnickým
talentem. Čím více si ho ale pouští k tělu, tím méně má nad celou situací kontrolu. Neříkej
mi mami je drama o zakázané lásce, která hrdiny vystavuje morální zkoušce, přičemž
přináší provokující úvahu nad pokrytectvím, které se může vydávat za štědrost. Nina Knag
v něm přitom zúročila své zkušenosti castingové režisérky a dala vyniknout hereckým
výkonům Piy Tjelty, Kristoffera Jonera a Tareka Zayata.

Svečias / The Visitor / Návštěvník
Režie: Vytautas Katkus
Litva, Norsko, Švédsko, 2025, 111 min, Světová premiéra

Je konec léta. Třicátník a čerstvý otec Danielius se vrací od svých nejbližších v Norsku do
rodné Litvy, aby prodal byt po rodičích. Přestože potkává staré známé, kdysi pevná, nyní
však již zpřetrhaná pouta se mu s nimi obnovit nedaří. Místo toho, aby před ohlušujícím
osaměním utekl zpátky ke své nové rodině, rozhodne se zůstat a nechat se jím vést.
Režisér a kameraman Vytautas Katkus svým celovečerním debutem nepřímo navazuje na
vlastní krátkou autorskou tvorbu, v níž sofistikovaně pracuje s autentickým, jemu i jeho
hrdinům dobře známým prostorem a rozvolněným pojetím času. Svět, v němž čas jako by
se zastavil, umožňuje vyniknout křehkosti lidské duše i obrazům domova, který už není
náš.

A Vida Luminosa / The Luminous Life / Průzračný život
Režie: João Rosas
Portugalsko, Francie, 2025, 99 min, Mezinárodní premiéra

Venku právě voní jaro a Nicolauovi je čerstvých 24 let. Na velké oslavy se ale necítí.
Začíná tušit, že se mu rozplývá sen živit se muzikou, stále bydlí u rodičů, a navíc ho
sužuje stesk po bývalé přítelkyni. Přestože nemá energii pohnout se kupředu, osud mu
do cesty připraví několik příležitostí, jak život uchopit do svých rukou. Rohmerovsky
laděný, lisabonským sluncem prozářený příběh o lehkosti i naivitě mládí je celovečerní
prvotinou Joãa Rosase. Jeho přívětivý debut navazuje jak na krátké snímky Entrecampos
(2012), Maria do Mar (2015) a Catavento (2020), v nichž sledoval Nicolauovo dospívání,
tak na odkaz autorské portugalské kinematografie.

SOUTĚŽ PROXIMA

La anatomía de los caballos / The Anatomy of the Horses / Anatomie koní
Režie: Daniel Vidal Toche
Španělsko, Peru, Kolumbie, Francie, 2025, 106 min, Světová premiéra

Poražený voják Ángel se vrací domů, do vzdálené vesnice v peruánských Andách. Když
však dorazí na místo, není takové, jaké ho opustil. Namísto v 18. století se totiž ocitne v
současnosti. Kam se poděly ideály zmařené revoluce, za něž bojoval? Čemu věří a za co
bojují lidé, kteří v Peru žijí dnes? Anatomie koní bere diváka na vizuálně i intelektuálně
stimulující putování časoprostorem, během něhož se režisér Daniel Vidal Toche zamýšlí
nad tím, zda má boj proti útlaku a vykořisťování v Peru vůbec nějaký konec. Skrze postavy
Ángela a Eustaquie, dívky, která hledá svou ztracenou sestru, pak zpochybňuje, že by
revolucionářské myšlení patřilo minulosti.

Avant / Après / Before / After / Před a po
Režie: Manoël Dupont
Belgie, 2025, 80 min, Světová premiéra

Jérémy a Baptiste se potkají jen úplnou náhodou, brzy ale zjistí, že je něco spojuje: touha
znovu se cítit dobře ve své kůži a s tím související ustupující vlasová linie. Společná cesta
do Istanbulu za transplantací vlasů se promění v překvapivě intimní zkušenost, kde vedle
nových kštic roste i křehké přátelství. Ve svém celovečerním debutu sleduje Manoël
Dupont dvojici mužů s empatickým odstupem a smyslem pro drobné detaily i úsměvné
dialogy. Film jemně rozkrývá témata queer identity, zranitelnosti a lidské blízkosti. Toulky
různými kouty turecké metropole podtrhují atmosféru hledání – hledání krásy v tom, co
není dokonalé.

Ayspes asatc qamin / Thus Spoke the Wind / Tak pravil vítr
Režie: Maria Rigel
Arménie, 2025, 92 min, Světová premiéra

Uzavřený Hajk žije s tetou Narine v odlehlé arménské vesnici. Zatímco Narine se o něj
stará jako o vlastního syna, Hajk má potíže se začlenit mezi starší chlapce, kteří se v něm
snaží vyburcovat machistické sklony. Když se po dlouhém pobytu v zahraničí vrátí
Hajkova mladičká matka Anahit, svým výrazným vzhledem i vzpurnou povahou naruší ve
vesnici patriarchální řád a vyvolá konflikt, na který není nikdo připraven. Kryptickému,
vizuálně i auditivně uhrančivému snímku, nahlíženému perspektivou dítěte, jež je nuceno
předčasně dospět, dominuje všudypřítomný motiv větru. Jeho šelest rozechvívá napětí v
radikalizující se konzervativní společnosti a jeho vytí zvěstuje nezvratné důsledky lidských
emocionálních poryvů.

Balur Nogorite / Sand City / Písečné město
Režie: Mahde Hasan
Bangladéš, 2024, 99 min, Světová premiéra

Emma a Hasan jeden o druhém nevědí, přesto k sobě mají blízko. Nejen proto, že obývají
stejné město, ale i proto, že je spojuje stejný zájem: oba totiž kradou písek. Emma pro
kočičí stelivo, Hasan pro domácí výrobu skla. Všední činnost ale rozruší nález jednoho
uříznutého prstu i lidská psychika, která se začne drolit stejně jako praskající střepy…
William Blake spatřil celý svět v zrnku písku, nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Debutující režisér Mahde Hasan jako by jeho slova vytrhl z listu papíru a rozfoukal je
Dhákou tak, aby nakonec ulpěla na bedrech jeho hrdinů. Bangladéšský film slévá
dohromady tísnivý portrét města plného písku a formálně vybroušenou elegii o plynutí
času, lidském soukromí, destrukci a slzavých údolích našich vnitřních světů.

Forenses / Forensics / Mapy zmizelých
Režie: Federico Atehortúa Arteaga
Kolumbie, 2024, 91 min, Mezinárodní premiéra

Po mírových dohodách mezi kolumbijskou vládou a guerillou FARC byla v roce 2016
vytvořena Jednotka pro vyhledávání pohřešovaných osob. Akt nalezení a identifikace byl
tak poprvé uznán jako nezbytná součást pro obnovu národa, jehož identita do značné míry
stojí na těch, kteří zmizeli. Experimentální esej proplétá tři příběhy: příběh režisérky
rekonstruující obraz mrtvé trans ženy skrze filmové médium, intimní nahlédnutí do rodiny
režiséra filmu, který se také musel vyrovnat se zmizením jednoho z příbuzných a úvahy
forenzní patoložky Karen Quintero. Formálně neúnavný tvar nalézá působivý balanc mezi
osobním a politickým, nadto přidává konceptuální úvahy o textuře území, kartografii a
nevyřčených traumatech moderních dějin Kolumbie.

Futuro Futuro / Future Future / Budoucí budoucnost
Režie: Davi Pretto
Brazílie, 2025, 86 min, Světová premiéra

Ve svém čtvrtém celovečerním snímku bere Davi Pretto diváka do blízké budoucnosti, v
níž jde pokrok umělé inteligence ruku v ruce s rozvojem neurologických potíží. Trpí jimi
čtyřicetiletý hrdina jménem K, jenž ztratil paměť a nevzpomíná si, odkud pochází. Cesta
zlomeného muže za poznáním toho, kam skutečně patří, je absurdní, až tragická, a vede
nás blíže nespecifikovaným městem. Nízkorozpočtová dystopie skrze panující kastovní
systém tematizuje třídní nerovnost současné Brazílie, nadto naťukává environmentální
otázky a využívá umělou inteligenci k vytváření filmových výjevů. Výsledek je formálně
stimulující, angažovaný a přinejmenším varovný.

Kako je ovde tako zeleno? / How Come It’s All Green Out Here? / Co všechna ta
zeleň?
Režie: Nikola Ležaić
Srbsko, Chorvatsko, Bulharsko, 2025, 114 min, Světová premiéra

Třicátník Nikola se živí jako reklamní režisér, čeká s manželkou první dítě a těší se na to,
až je v budoucnu vezme na výlet starou dodávkou, kterou chce přestavět na obytný vůz.
Během víkendu, kdy doprovází svého otce a širší rodinu do malé vesničky v Dalmácii, kam
mají být uloženy ostatky jeho babičky, se ale musí obrátit spíše do minulosti. Na první
pohled se během cesty nic pozoruhodného neděje. Druhý, autobiograficky laděný snímek
Nikoly Ležaiće se však nenápadně noří do rodinných vztahů, na nichž se podepsal čas i
neschopnost komunikace, a je svým způsobem kontemplací nad vzpomínkami, pamětí i
postjugoslávskou realitou.

Na druhé straně léta / The Other Side of Summer / Na druhé straně léta
Režie: Vojtěch Strakatý
Česká republika, Chorvatsko, 2025, 85 min, Světová premiéra

Uprostřed rybníka leží ostrov – tichý, opuštěný, bez zjevných příslibů výjimečnosti. Bětka,
její starší sestra Marie a kamarádka Alma tu tráví letní prázdniny, které se vlečou pomalu,
jako líná voda. Když ostrov náhodou navštíví, začne se proměňovat nejen krajina přírodní,
ale i ta emoční… Druhý celovečerní snímek režiséra Vojtěcha Strakatého je jemnou
studií dospívání, toužícího po jiném světě. V poetice českého léta, kde bzukot hmyzu
střídá šum trav, sledujeme dívčí přátelství jako něco tajuplného a napůl vysněného. Leží
křehké štěstí v jiných zeměpisných šířkách, nebo ho musíme nalézt sami v sobě? Jediné,
co víme jistě, je, že na druhé straně léta léto skončí.

Neplatené voľno / Action Item / Neplacené volno
Režie: Paula Ďurinová
Slovenská republika, Česká republika, Německo, 2025, 69 min, Světová premiéra

Rok po premiéře svého dokumentárního debutu Lapilli se Paula Ďurinová vrací se zcela
odlišným, ale neméně senzitivním filmem Neplacené volno. Aktivisticky pojatá anatomie
vyhoření, zasazená do berlínské metropole, proplétá observaci komunitního sdílení
s experimentálněji laděnou montáží. Všímá si mýtů spojených s individualisticky
modelovanou společností, současně ale objevuje upřímné momenty sounáležitosti mezi
jedinci, kteří se o svých úzkostech nebojí hovořit. Osobní, zároveň i velice lidský film
nabádá k zastavení v rušných časech, v nichž vyhoření nemusí znamenat konec, ale
naopak nový začátek, a kde se individuální bolest pozvolna proměňuje v sílu kolektivního
sdílení.

Regen fiel auf nichts Neues / Rain Fell On the Nothing New / Nic nového pod deštěm
Režie: Steffen Goldkamp
Německo, 2025, 85 min, Světová premiéra

David si odpykal trest v nápravném zařízení pro mladistvé. Upřímnou snahu o návrat na
výsluní svobodného, perspektivního života ale záhy začne komplikovat nastavení
společnosti, která není schopna přehlédnout záznam v trestním rejstříku a druhé šance
nabízí jen velmi neochotně. Ustojí David narůstající pocity frustrace, nebo znovu podlehne
otevřené náruči zločinu? Celovečerní debut Steffena Goldkampa se opírá o chirurgicky
přesnou režii, pečlivě budovanou atmosféru i nenápadnou empatii, s níž tvůrce objevuje
intimitu svého antihrdiny na okraji společnosti. V hlavní roli exceluje Noah Sayenko a jeho
tiše nuancovaný herecký projev.

Renovacija / Renovation / Renovace
Režie: Gabrielė Urbonaitė
Litva, Lotyšsko, Belgie, 2025, 90 min, Světová premiéra

Devětadvacetiletá Ilona se se svým přítelem právě nastěhovala do nového bytu v
panelovém domě. Její idylické představy o naplněném životě na prahu třicítky se začnou
drolit stejně jako stará omítka, když se dům začne záhy opravovat a ona se sblíží s jedním
z ukrajinských dělníků, Olegem. Celovečerní debut Gabrielé Urbonaité je aktuálním,
bravurně odpozorovaným vyobrazením života mileniálů, kteří jsou na jedné straně
vystaveni modernitě, nekonečným možnostem a neustálému tlaku na výkon podle
západoevropských měřítek, na straně druhé si však s sebou stále nesou traumata
předchozích generací vychovávaných v Sovětském svazu, jejichž stíny jsou tváří v tvář
současnému politickému dění stále živé.

TrepaNation / TrepaNation / TrepaNation
Režie: Ammar al-Beik
Sýrie, Německo, Francie, 2025, 222 min, Světová premiéra

Německo, září 2014. Na předměstí Berlína je otevřen syrský uprchlický tábor. Vizuální
umělec a filmař Ammar al-Beik přebývá v přidělené komůrce sedm měsíců, a aby přežil,
musí filmovat, dokumentovat, bouřit se proti podmínkám života v exilu i proti zavedeným
pravidlům filmů dokumentárních i hraných. Mobilní telefon s kamerou nikdy neodloží,
přetvoří pokojík i neutěšený areál v universum s vlastními zákony. Ammarův výbušný film
je výsledkem desetileté střihačské práce. Intenzivní autobiografie v něm protíná nejen
dějiny Evropy i Blízkého východu, ale i dějiny filmové. Ojedinělý kinematografický tvar je
lemován nezapomenutelnými jedinci, kteří stejně jako exilový filmař Ammar al-Beik hledají
jen svobodu a pravdu.

Vgainoun mesa ap ti Margo / They Come Out of Margo / Vzešli skrze Margo
Režie: Alexandros Voulgaris
Řecko, 2025, 91 min, Světová premiéra

Něžný horor, experimentální melodrama. Jakýkoliv pokus o žánrové zařazení nevšedního
kinematografického zážitku se jeví nedostatečným. Řecký režisér a hudebník Alexandros
Voulgaris, tvořící pod pseudonymem The Boy, přichází s neobyčejně intimní, přesto
výrazově výbušnou studií umělce na prahu středního věku. Všechny obavy, úzkosti i
naděje se vtělují do postavy Margo, hudební skladatelky, dříve slavné, dnes dobrovolně
izolované ve svém bytě. Oslava konaná u příležitosti jejích čtyřicátých narozenin a emoce
tam zrozené nečekaně pomohou vykročit Margo do nové životní etapy.

ZVLÁŠTNÍ UVEDENÍ

Dragonfly / Dragonfly / Vážka
Režie: Paul Andrew Williams
Velká Británie, 2025, 98 min, Evropská premiéra

Křehkou osmdesátnici Elsie a živelnou Colleen dělí nejen půl století věku, ale i zeď
dvojdomku kdesi na anglickém maloměstě. Jednoho dne začnou samotě uvyklé ženy
vnímat vzájemnou existenci a zrodí se neobyčejné přátelství. Pouto, které skýtá útěchu,
ale zároveň alarmuje dosud netečné okolí. „Chtěl jsem vyprávět příběh o přehlížených
lidech na okraji společnosti,“ říká režisér Paul Andrew Williams. „Pokusil jsem se vytvořit
nejistý svět, který bude diváky držet v napětí a neustále atakovat jejich předsudky o
ostatních.“ Britské obdivované herecké hvězdy Brenda Blethyn a Andrea Riseborough, jak
jste je dosud neviděli!

Duchoň / Duchoň / Duchoň
Režie: Peter Bebjak
Slovenská republika, Česká republika, 2025, 99 min, Světová premiéra

Čardáš dvoch srdc, V slovenských dolinách či Mám ťa rád patří mezi hity, které před více
než čtyřmi desítkami let proslavily popového zpěváka Karola Duchoně. V době, kdy mladá
generace znovu objevuje odkaz „československého Toma Jonese“ mimo kontext doby
jeho působení, přichází Peter Bebjak (Čára, Devadesátky) se strhujícím portrétem,
dokazujícím, že pojmy autorský film a velké publikum mohou koexistovat v jednom
mimořádně atraktivním počinu. Filmová verze Duchoňova dramatického osudu se opírá
o divadelní hru Jiřího Havelky a Roberta Mankoveckého Zem pamätá a uchovává si její
unáhlených soudů prosté, zároveň i mírně ironické ohlédnutí za dobou normalizační.

Hore je nebo, v doline som ja / Promise, I’ll Be Fine / Nahoře nebe, v dolině já
Režie: Katarína Gramatová
Slovenská republika, Česká republika, 2024, 93 min, Evropská premiéra

Patnáctiletý Enrique, pro blízké Eňo, tráví prázdniny s babičkou. Pobyt s ní je rytmizován
nepříliš častými návštěvami jeho matky Martiny, která pracuje daleko. Přesto chlapec
doufá, že si ho již brzy vezme k sobě. Kontaktu s mámou ale ubývá a její přítomnost je
pomalu nahrazována ne zrovna lichotivým obrazem tvořeným vesnickými pomluvami.
Enrique se tedy pouští do pátrání, kde je vlastně pravda. Stejně jako předchozí krátký film
Dom Strom (2024) je i celovečerní debut režisérky Kataríny Gramatové zasazen do
vyloučené vesnice Utekáč, kde skrze oprýskané zdi domů prosvítá mnohdy neradostná
realita současného Slovenska. V hlavních rolích excelují neherci, reální obyvatelé
slovenské doliny, ze které se „do nebe“ zdá nekonečně daleko.

Illi baqi minnak / All That’s Left of You / Vše, co z tebe zbylo
Režie: Cherien Dabis
Německo, Kypr, Palestina, Jordánsko, Řecko, Katar, Saúdská Arábie, 2025, 145 min,
Evropská premiéra

1988, Západní břeh Jordánu. Palestinský teenager se horlivě přidává k protestům proti
izraelským vojákům. Najednou však vše strne. Chlapcova matka se obrací na nás, svědky
temných kapitol minulého století, aby vyprávěla. Vroucně a s bolestí vepsanou do tváře
přibližuje sedm dekád v životě jedné vykořeněné rodiny. Začíná v roce 1948. Sionistické
paramilitární organizace tehdy vyhnaly více než sedm set tisíc palestinských Arabů z jejich
domovů. Strhující epická kronika o nezměrném úsilí zachovat celistvost rodiny i osobní
důstojnost navzdory ztrátě svobod a šikaně ze strany mocnějších však nesoudí ani
neobviňuje. Neobyčejně poutavě a s moudrostí se dělí o zkušenost, a o to intenzivněji
proniká k našim srdcím.

Karavan / Caravan / Karavan
Režie: Zuzana Kirchnerová
Česká republika, Slovenská republika, Itálie, 2025, 102 min

Osobnost pětačtyřicetileté Ester je plně pohlcena péčí o syna Davida, který trpí těžkým
mentálním postižením. Výlet do Itálie za přáteli se stává vítanou příležitostí opustit ubíjející
rutinu, avšak ani změna prostředí nezmění fakt, že život s Davidem není jednoduchý.
Ester se impulzivně rozhodne nastartovat starý karavan, který se pro ni a syna měl stát
vyděleným prázdninovým domovem, a promění jej v nástroj svobody. Cesta slunnou Itálií
se stane pro dvojici léčivou. Ester v sobě, byť možná jen na okamžik, objeví znovu
člověka, který má právo lásku nejen dávat, ale i dostávat. Intimní road movie, která po více
než třiceti letech vrátila český celovečerní film na plátna prestižního festivalu v Cannes, se
s něhou i neúprosnou otevřeností dotýká témat tělesnosti i duše, svobody i odevzdanosti,
naděje i bezmoci.

Letní škola, 2001 / Summer School, 2001 / Letní škola, 2001
Režie: Dužan Duong
Česká republika, Slovenská republika, 2025, 102 min, Světová premiéra

Dlouho očekávaný první český celovečerní viet-film je tady! S autentickým pohledem do
komunity, která je organickou součástí novodobé české historie, přichází nepřehlédnutelný
živel Dužan Duong, mimořádně talentovaný zástupce první vietnamské generace, která v
Čechách vyrostla. Třetí tisíciletí sotva začalo a sedmnáctiletý Kien se zářivě červeným
účesem se po deseti letech ve Vietnamu vrací k rodině do tržnice v Chebu. Namísto
vřelého přivítání ho čeká odcizený otec, ustaraná matka a mladší bratr, který mu nic
nedaruje. S lehkostí a vtipem natočený příběh nejen o generačním střetu je vřelým i
přidrzlým milníkem v diskutované sféře kulturní identity.

Projekt český film / The Czech Film Project / Projekt český film
Režie: Marek Novák, Mikuláš Novotný
Česká republika, 2025, 83 min, Světová premiéra
Během canneského festivalu v roce 1982 si Wim Wenders postupně zval do hotelového
pokoje slovutné kolegy a natáčel jejich odpovědi na otázku, jak vidí budoucnost filmu.
Jeho exkluzivní dokumentární anketa Pokoj 666 posloužila jako inspirační zdroj dvojici
českých producentů, kteří s koprodukční pomocí karlovarského festivalu poskytli během
loňského ročníku doslova podobný prostor třicítce českých či v ČR usazených filmařek a
filmařů všech generací. Otázka se tentokrát zabývala tím, co je českého na českém filmu.
Výsledkem je vzrušující leporelo nejen soudů a postojů, ale i chování a povah.

A Second Life / A Second Life / Druhý život
Režie: Laurent Slama
Francie, 2024, 74 min, Evropská premiéra

Paříží, tepající vzrušením v den zahájení olympijských her, se stejně neklidně pohybuje
Elisabeth. Pracuje pro zprostředkovatele Airbnb bytů a tento den je pro ni vzhledem
k množství nájezdů kritický. Elisabeth je unavená nejen z neustálého přebíhání od jednoho
klienta ke druhému, ale i z tlaku, který je vyvíjen ze strany nadřízeného. Překvapivé
zklidnění přichází s mužem jménem Elijah. Ódou na přátelství, městskou pohádkou i
téměř dokumentárním pohledem na město zmítané monstrózní sportovní událostí, tím
vším je Druhý život. Křehká autentičnost prožitků hlavních hrdinů je podpořena intenzivní
zvukovou stránkou snímku, jež téměř hmatatelně zpřítomňuje svět, ve kterém se Elisabeth
kromě svých pracovních problémů potýká i se sluchovým omezením.

Tehran, Kenarat / Tehran Another View / Stíny Teheránu
Režie: Ali Behrad
Írán, Velká Británie, 2025, 92 min, Evropská premiéra

Setkají se na svatbě společných přátel a od chvíle, kdy se pozdraví, je jasné, že to jsou
„staří známí“. Lejli a Paša tvořili pár, něco je však rozdělilo. Přichází čas vzpomínek.
Začátek vztahu byl doslova výbušný a zdálo se, že ho Paša nemá šanci přežít. Vzájemná
přitažlivost se ale nenechala odradit popáleninami a lehkým otřesem mozku a dvojice se
z fáze zamilovanosti pomalu dostala do vážnějšího období, kdy bylo třeba dělat těžší
rozhodnutí než to, kam jít na večeři. A tam přišel okamžik odloučení… Druhý celovečerní
snímek íránského režiséra Aliho Behrada je okouzlující směsicí žánrů, živoucím portrétem
Teheránu a jeho obyvatel, kteří neztrácejí hravost ani tváří v tvář neradostné politické
situaci.

více info na kviff.com

Způsobem péče o místa na Karlovarsku jsou mezinárodní umělecké rezidence Esence místa pořádané spolkem Vzbuďme Vary. Načechrávají srst příběhům, zapojují umělce, umělkyně a místní obyvatele, aby vnímali skryté vrstvy míst a dostávali se s nimi do bezprostředního kontaktu.

Cesta krajinou se zvířetem Jáchymov, audiowalk Esence Klobouku, který umělkyně Šárka Zahálková vytvořila při svém pobytu, vtahuje do místa, v němž se můžeme najít a zároveň ztratit. Nahrávka je umístěna na platformě SoundCloud, a tak je možné si ji poslechnout při vlastní procházce od někdejší Agricolovy lékárny až na jáchymovský kopec Klobouk. Na SoundCloudu je i kompozice Jáchymov od slovensko-berlínského dua Päfgens se snivě rebelským zvukem, inspirovaná městem, jeho pamětí a historií.

Fenoménem site-specific jako uměleckou i pedagogickou metodou, která pečuje o klima občanské společnosti se bude zabývat přednáška Umění místa režiséra a scénografa Tomáše Žižky, jež se uskuteční ve Výměníku v Karlových Varech. V říjnu proběhne i divadelní festival Malá inventura Karlovy Vary, pořádaný společně s Novou sítí. Debata Péče o zpěčující prozkoumá stav péče o současné umění, které se zpěčuje zavedeným normám a konceptům. Jako hosté promluví filozof Tomáš Koblížek, ředitel GAVU Cheb Marcel Fišer, ředitelka kulturního networku Nová síť Adriana Světlíková, spoluzakladatelka festivalu současného umění Obnažení Jana Timipulu a další. Program najdete na www.vzbudmevary.cz.

text: Tereza Dvořáková

Žádné místo nemá jen jednu tvář. Všechny lokality bez rozdílu mají úseky, ve kterých se určitá skupina lidí cítí dobře a ráda tam tráví čas. Naopak mohou existovat zákoutí a prostory, kterým se tato skupina raději vyhne a označí je za odpudivé. Opravňují však individuální pocity jednoho uskupení osob k zásahům do těla města? Vždy totiž může existovat i další kategorie intelektuálů, pozorovatelů, badatelů, dobrodruhů či prostě jen obyčejných lidí, která má naprosto opačné preference. V současné době to lze pozorovat velmi živě na kontroverzi poválečných staveb, například na aktuální kauze Vřídelní kolonády v Karlových Varech.

Jsem rodilou Karlovaračkou a kdykoliv zavítám do budovy kolonády, spatřím příjemně prosvětlený interiér lemovaný šedavým mramorem a lehkými lecorbusierovskými sloupy. Jednotlivé prameny jsou vizuálně akcentovány skleněnými plastikami od známé sklářské dvojice Libeňský–Brychtová a v samostatném kruhovém prostoru (za normálního provozu) tryská z okrouhlé nádrže mohutné vřídlo, jež vrcholí v důmyslně poskládaném tubusu. Kapky léčivé vody se tu obracejí zpět k zemi a něžně dopadají na přihlížející diváky. Vertikální objem vřídelního pavilonku, křehká věž celého toho ledového království, je hlavně venkovní dominantou nejvíce vynikající během zimních zasněžených dnů.

Velmi ráda mám také propojení interiéru a exteriéru, podtržené vtipně umístěnými masivními kubusy obchůdků se suvenýry, které se jaksi legračně zasekávají uprostřed křehké prosklené stěny a místo aby ji poničily, prostě prolínají skrz.

Tento skoro až naivně spirituální vztah k budově kolonády, který se v mém vlastním nitru rozvíjí již od útlého dětství, byl však před nějakou dobou tvrdě konfrontován s realitou v podobě petice „Nahraďte Vřídelní kolonádu kopií litinové kolonády“.

Druhá tvář kolonády
Autoři textu se domnívají, že Otrubovo dílo „ (…) hyzdí nejdůležitější místo krásných lázní (…)“, nebo že „ (…) nastal ten správný čas na nápravu minulé chyby (…)“. Tato (a mnohá další) stanoviska jsou prezentována s tak zdrcující suverenitou, že čtenář skoro až nabývá dojmu jakési dogmatické fundamentální nadpravdy, která naprosto nekompromisně nakope veškeré pozitivní pocity a zážitky do kouta a zbije je do bezvědomí.

Emoce a fakta
Celý problém není jen v poněkud nacionalisticky-hulvátské rétorice autorů nebo v již sto let překonaných puristických myšlenkách. Hlavní tragédie textu spočívá v jeho laické a jednostranné interpretaci komplexního problému a v nelogické argumentaci, která navíc nepřipouští jakékoliv pozitivní kvality.

Článek je vystavěn více na subjektivních preferencích a pocitech autorů než na objektivních faktech, a to i přes skutečnost, že aspiruje na výrazné zásahy do organismu města.

I přes značně pofidérní formální a obsahovou podobu to text petice dotáhl až k plzeňskému soudu, který ji schválil, a městské zastupitelstvo vyhlásilo datum referenda na termín shodný s prezidentskými volbami, tj. 12. a 13. ledna. K tomu, aby se lidé mohli kvalitně rozhodovat, je však potřeba co nejlepší informovanost ohledně řešené problematiky. Žádná dlouhodobá veřejná debata hodnotící objektivně pozitivní a negativní kvality stavby však v Karlových Varech neproběhla.

I krabice od bot může být zajímavá
V posledních letech se rozvíjí zájem o poválečnou architekturu hlavně ve velkých centrech, ovšem v menších krajských městech je toto období často chápáno emotivně a s výrazně pejorativním nádechem. Většina veřejnosti stavby vzniklé v poválečné době považuje za zhmotnění socialistické šikany, hnusné paneláky nebo za „krabici od bot Made in Bulgaria“.

Na rozdíl od Prahy zde nejsou vysoké školy a specializované instituce, jež by vytvářely platformu pro diskuzi a produkovaly odborníky a demonstrující kulturní nadšence. Jak dokazuje i progresivní postup karlovarské kauzy, většina poválečných staveb v těchto lokalitách není dodnes dostatečně odborně uchopena a vyhodnocena, a proto je lehko může potkat smutný osud, aniž by proběhla tolik potřebná širší veřejná diskuze. Doufejme tedy, že v referendu budeme volit co nejosvíceněji, a hlavně s vědomím, že nic nemá jen jednu stranu. ∞


text: Markéta Donátová