Ten den se nikomu nechtělo ven. Mrholilo a ostrý vítr šlehal do prokřehlých tváří. Všichni, kteří se nechali ovlivnit a na Silent Disco se onoho podzimního večera nevydali, mají čeho litovat. Já mám naopak nač vzpomínat a o co se podělit. A všichni společně se můžeme těšit na další mejdan, kde lze slyšet i špendlík upadnout.

Silent Disco je už od pohledu divné. Než jsem si zvykla, připadala jsem si jako ve filmu Tron, nebo rovnou jako na jiné planetě. Pokladní každému u vchodu zapůjčil bezdrátová sluchátka a obeznámil nás s jejich používáním: „Tady se to zapíná a vypíná, na druhým uchu přepínáš kanály a tady je ještě kolečko hlasitosti. Jasný?“ Jasný. Jakmile jsem stiskla vypínač a zatočila oním kolečkem, rozezněl se mi do uší proud hudby jednoho z DJů a diody na přední straně sluchátek se rozzářily buď zelenou, nebo modrou barvou. Hudbu na modrém kanálu ovládali DJové Rádia Wave a zelený patřil zástupcům hostícího KC Zahrada.

Chuligáni řvali refrén
Chvíli jsem se bavila pohledem na vyjukané prvouživatele takového udělátka a sama jsem se také sžívala se svěřeným zařízením. Po několika pokusech už prsty míří automaticky správně, ovládání je intuitivní. Parket sálu se ještě zcela nezaplnil, proto jsem zatím hudbu vypnula, sejmula sluchátka a šla si na ochoz prohlédnout výstavu fotografií. Z ponoru do krás zachycené české krajiny mě vytrhli nějací chuligáni, kteří ve foyer pode mnou sborem, a navíc falešně vyřvávali nějaký rázný refrén. Až při pohledu na jejich jednotně zeleně svítící hlavy mi došlo, že je písnička nenapadla jen tak. Kontrola zeleného kanálu mi to potvrdila a o několik vteřin později jsem se sama přistihla, jak polohlasem pořvávám s nimi.

„Silent Disco jsem poprvé viděl v létě na festivalu Rock for People a řekl jsem si, že bych to chtěl zažít znovu. Před časem jsem proto v Českých Budějovicích uspořádal narozeninovou oslavu s tímto konceptem a teď jsme se pokusili přenést tancování se sluchátky i do Prahy. Jedna z výhod Silent Disco nahrává pořadatelům, kteří nemusí řešit přílišnou hlučnost akce ani včasné ukončení produkce z důvodu případného rušení nočního klidu. Rozhodně jsem ohledně budoucnosti Silent Disco pozitivní, zatím jsem měl od všech jen nadšené reakce. Kdo chce jen poslouchat muziku, může. Kdo chce mít možnost pobavit se s přáteli, má taky šanci. Tady nikdo o hlasivky ani o uši nepřijde!“ směje se organizátor nevšední tancovačky Lukáš Černý.
Vydala jsem se do hlavního sálu. Na každé straně stál u zdi jeden DJský pult a v prostoru mezi nimi se do rytmu svíjela těla tanečníků. Jenže do jakého rytmu? Obvykle se přirozeně shlukovali posluchači naladění na stejný kanál, ale podmínkou to nebylo. Mezi návštěvníky byl například i pár, kdy jí svítila hlava modře a jemu zeleně. Vydržel vzdorovat dlouho, než se nakonec přiladil na společnou vlnu. Musím říct, že volba nebyla snadná, muzika hrála sice žánrově dost rozdílná (například rock’n’roll versus elektro ambient), ale na obou frekvencích výborná. Přelaďovala jsem a připadala si trochu jako na tenise, kde vás také hlavní aktéři nutí otáčet hlavou sem a tam. Ostatní fanoušci se také hrdě prezentovali barvou svého oblíbence, který bojoval proti svému DJskému soupeři o jejich posluchačskou přízeň.

Spojeni rozdělením
Prošla jsem kolem mladíka, jehož sluchátka zářila stejnou barvou jako ta moje. Všiml si toho a usmál se na mě. Volba spojuje. Jeden z návštěvníků však trefně poznamenal, že tento způsob taneční zábavy od sebe lidi zároveň separuje. Každý se uzavře ve svém světě a pro navázání komunikace je třeba překonat nemalou překážku v podobě „klapek na uších“.
Hnidopich by mohl najít nevýhod více: sluchátka cuchají pečlivě vymodelované účesy, schovávají drahé náušnice a neustálé přelaďování kanálů a hlasitosti zvuku zaměstnává ruce tanečníka. Jednoduchý úkon zakoupení drinku tak nabobtná o několik mezifází: dojít k baru – sundat sluchátka – objednat drink – zaplatit – nasadit sluchátka – vzít si drink – vrátit se na parket.

Tichý nářez
Koncept tiché diskotéky má ovšem také své výhody. Uvítala jsem především možnost regulace hlasitosti, takže jsem měla jistotu, že po této tancovačce mi druhý den v uších rozhodně pískat nebude. Zvuk je čistý a nepřerušují jej žádné rozvášněné rozhovory okolních tanečníků. Jistý půvab v tomto způsobu paření mohou spatřit především začínající DJové, kteří tak snadno vizuálně zjistí, jaká hudba sklízí u posluchačů ohlas a která vybízí k přeladění. Navíc mohou vzájemnou kontrolou kanálů průběžně špehovat svého soka a pohotově využít hluchých míst ve svůj prospěch. I já jsem ze zvědavosti přeladila, když jsem viděla, s jakou vervou se svíjejí tanečníci do zeleného rytmu.
Opravdová zábava ale začala až poté, co jsem si sundala sluchátka z hlavy. Bylo slyšet jen vrzání bot o podlahu, funění udýchaných tanečníků, polohlasné pobrukování a občasné výkřiky do naprostého ticha: „Jo, to je nářez!“ Přestože jsem tentýž stav před malou chvílí sama zažila, připadala jsem si jako v blázinci. Nemohla jsem si pomoci a musela jsem se celé té podívané smát. Cítila jsem se najednou jako hluchá.

akce Silent Disco proběhla 30. 11. v KC Zahrada na Jižním městě

Středobodem letošního festivalu Street For Art bude tzv. ZÓNA IDEAL, platforma o rozloze 30 × 30 metrů, která bude ukázkou dobře fungujícího místa pro život ve veřejném prostoru se vším, co takový prostor má obsahovat. V průběhu května se zároveň na vybraných pražských náměstích objeví vídeňské lavice ENZI jako první ukázka možností, jak zlepšovat kvalitu veřejného prostoru.

Street For Art je jeden z mála festivalů v ČR, které se zabývají veřejným prostorem. Jeho čtvrtý ročník se bude konat od 19. do 28. května u stanice metra Opatov a tématem festivalu je veřejný prostor jako místo pro život, které by mělo lidem poskytovat vhodné zázemí pro každodenní společenské aktivity.
„Festival děláme proto, abychom zdůraznili, že veřejný prostor je v prvé řadě o lidech. Tedy ideálně by měl být uzpůsoben potřebám těch, kteří ho užívají. Kdo jsou ti lidé a jaké jsou jejich skutečné potřeby, to jsou otázky, na které chceme v průběhu festivalu nalézat odpovědi,“ říká programový ředitel festivalu David Kašpar.

Architektonickou podobu ZÓNY IDEAL navrhnul architektonický ateliér Mjölk, který se postará i o jeho realizaci. Tato skupina kreativních architektů vstoupila ve známost například guerillově postavenou saunou uprostřed liberecké přehrady, která pak byla několik měsíců hitem zahraničních architektonických časopisů. Konkrétní podoba ZÓNY IDEAL bude však do velké míry závislá na samotných návštěvnících festivalu. Ti budou mít možnost upravit a uspořádat mobiliář ZÓNY IDEAL sami nebo s designéry a architekty během dílen a workshopů, které se budou konat v průběhu festivalu.

Festival zahájí speciální vydání PechaKucha Night 19. května se speciálním výběrem hostů. Součástí programu budou tvůrčí workshopy s osobnostmi jako je Radim Babák (street překážky pro teenagery), Pavel Karous (procházka po normalizačních sochách na JM), dvojice Artamonov + Klyukov (umělecký objekt), Mjölk + Žanda Gebauer (sousedská lavička a bunkr pro děti), Jan Pfeiffer (o veřejném prostoru) nebo Hana Nováková (guerilla gardening). Premiéru na festivalu bude mít venkovní divadelní performance, do které režisér Jiří Havelka obsadil městské sportovce – parkouristy z party In Motion. Tradičně se budou konat projížďky po Jižním Městě s kronikářem a komentované prohlídky děl současných výtvarníků na billboardech. Více na www.streetforart.cz.