Festivalová sezóna začíná rozeznívat venkovní prostory. Brněnským parkem Lužánky nebude ale znít pouze hudba, bude se cvičit i jóga. Festival WONDERPARK umožní objevit zázraky na hudebním i fyzickém poli už 11. a 12. června.

Propojování je současným trendem. Koncept, který rovnocenně spojuje jógu a hudbu, přirozeně vyústil z životních cest sourozenců Brzobohatých, kteří se nyní potkali, aby své světy mohli spojit. Pro každého bude na festivalu z čeho vybírat. Několik stylů jógy – vlídnější tempo či svižné vinyasy, meditace a relaxace.

Pro praktikování je vyhrazeno celé Středisko volného času Lužánky se všemi sály. Kapacita vstupenek na jógu je ale omezená. Na venkovním pódiu budou probíhat koncerty. Zahrají polští Kamp!, DVA, Monikino Kino, Kieslowski, Katarzia, Ghost Of You, Himalayan Dalai Lama nebo Tom Holic live. Festival WONDERPARK je místem pro oslavu života, místem pro sdílení radosti, inspirace, podporu. Místem pro učení a praxi, pro poslech a odpočinek. Představí aktuální hudební kapely, skvělé lektory jógy a instruktory meditace, speakery, místní umělce a milovníky chutného jídla. Během dvou dní zazní 10 koncertů, proběhne více jak 16 lekcí jógy a přednášek, program dále doplní četné workshopy a bohatý jarmark. ∞


Vstupenky k dostání v předprodejní síti www.smsticket.cz nebo ve studiu Yoga Lokah (Zelný trh 11, Brno). Aktuální informace o festivalovém dění sledujte na www.wonderpark.cz.


autor: Alexandra Třešňová

Čím dál tím více mladých kapel se snaží vidět dál než jen před dveře nejbližšího klubu a hledá svou vlastní muzikantskou tvář. Ve Velké Británii, kde spousta začínajících kytarových skupin jede po inspirační lince Beatles – Oasis (Blur) – Radiohead, jsou hudební kořeny vcelku jasné. Většina tamějších kapel se je snaží v rámci vlastních možností obohatit svou kreativitou, což se někdy daří více (Arctic Monkeys) a někdy o něco méně (The Enemy). Pokud se česká kapela snaží zaměřit na vlastní kořeny, které by vycházely z našeho muzikantského podhoubí, má situaci o něco těžší. Leč i u nás vznikla řada nezapomenutelných nahrávek. Například Kuře v hodinkách od skupiny Flamengo je jedna z našich nejlepších desek vůbec. K nahrávkám tohoto typu nám ovšem chybí určitý vztah. Buď je neznáme, nebo je známe, ale jsou nám tak nějak jedno, protože ve své době neměly možnost vyniknout a dostat se tak alespoň zčásti do kulturního podvědomí – stát se symbolem doby.

Hledání a popasování se s vlastními hudebními kořeny měl v úmyslu i projekt Jiřího Buriana, známého především z kapel Southpaw a Republic of Two, nazvaný Bohemia. Burian si v něm vytyčil nemalý cíl: předělání lidových písní do moderního zvuku. A ač byl projekt přijat rozporuplně, má své nesporné kvality. Jednotlivé písně musí člověk vnímat jako samostatné subjekty a dávat si je do kontextu s klasickým pojetím lidové tvorby velmi opatrně. Je potřeba ocenit Burianovu odvahu pustit se na tenký led, kterým se dá snadno propadnout na nejhlubší dno. Hledání vlastní hudební minulosti se evidentně stává v našem prostředí o něco obtížnějším.

Když člověk slyší kapely ze Skandinávie či Islandu, většinou je rychle pozná. Zasněná atmosféra odrážející tamější přírodu. Jak by ale měla znít píseň, aby si člověk řekl, že je to nahrávka z Čech? Možná jsme svou geografickou polohou předurčeni k tomu, aby se v nás i v naší hudbě míchala řada stylů a žánrů. Máme v sobě něco z romantických skladatelů a lidové hudby. Nebo nás nejvíce oslovuje folk a Nohavica s Krylem.

Svou vlastní cestou jdou zástupci labelů Indies Scope či Máma mrdá maso. Díky nim se do popředí dostávají skupiny, jež se snaží vytvořit osobitý zvuk. Mezi nejvýraznější zástupce zmíněných labelů patří Kieslowski, Planety, Zrní, Bratři Orffové, Lenka Dusilová s Baromantikou či Ille. Díky těmto kapelám dostává alternativní scéna osobitý zvuk. Všechny tyto skupiny spojuje fakt, že vytvářejí nahrávky, jež dýchají místem svého vzniku. Pro Orffy, Zrní a Baromantiku je typická návaznost na místo (Krnov, Kladno) a zasněná atmosféra. Pro Kieslowski s Ille zase minimalismus ve spojení s písničkovou formou skladeb. U výše zmíněných je tak zajímavé spojení zahraničních hudebních vzorů s vlastní osobitostí.

Iva Bittová či kapela Zrní v sobě mají kombinaci lidové hudby s tou moderní, a mohou tak být bráni jako interpreti, jež jsou jaksi nejblíže „českému“ zvuku. Odpovídají tak na otázku, jak se přiblížit v moderní hudbě místům, která budou určitým způsobem asociovat naše muzikantské kořeny a stejně tak i zobrazovat hudební současnost. ∞